Boží zbroj


KÁZÁNÍ 2. NEDĚLE ADVENTNÍ 7. PROSINCE 2014 V TEPLÉ. KONFIRMACE.

BOŽÍ ZBROJ
INTROITUS: Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. (Ž 18,36)
ČTENÍ: Ef 6,10-18
TEXT: Ef 6,13: Vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a obstát.
OSNOVA:
1. Zápasíme s ďáblem
2. Boží zbroj
3. Modlitba
1. Zápasíme s ďáblem
Bible počítá se zlými silami. Nazývá je ďábel. Ďáblovy anděly démony. Apoštol Pavel mluví o mocnostech v povětří. Nedokážeme je přesně popsat, nedokážeme ani přesně určit jejich původ. Je to však skutečnost, se kterou musíme počítat. Musíme si uvědomit, že tyto mocnosti jsou mocnější než člověk. Nejsou však mocnější než Bůh, ba ani nejsou Bohu rovnocenné. Jsou pod Boží vládou. Ježíš nad těmito mocnostmi vyřkl soud svou obětí na kříži. Tyto mocnosti jsou již pod ortelem zániku, avšak ve světě ještě působí. Ďábel je také nazýván knížetem – vládcem tohoto světa.
Přemýšlíme o tom, jak to, že tu ďábel může ještě působit, když ho Ježíš na kříži přemohl. Přemohl, to nepochybně, avšak ďábel může ještě panovat prostřednictvím těch, které může ovládat. My jako křesťané jsme vytrženi z jeho moci, ale on nás může ještě pokoušet a svádět, aby nás přetáhl na svou stranu.
Je to skutečnost i našeho dneška, ačkoliv i mnoho věřících v Boha se směje nějakým ďémonům a satanovi. Ne, my nevěříme v ďábla, my důvěřujeme Bohu, ale počítáme vážně s existencí mocností zla, které jsou doopravdy silnější než člověk.
Proto pisatel říká: Náš zápas není proti tělu a krvi. Nebojujeme s lidmi. Náš boj je vážnější: Máme proti sobě nepřítele, na kterého nemáme. Často vůbec neprohlédáme jeho triky. Nerozpoznáváme jeho vábení. Jde mu to tím spíš, když v nadlidskou sílu zla nevěříme.
Máme bojovat s někým, kdo je silnější? To by přece bylo marné! Pisatel říká: Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. A oblečte si jeho bojovou výstroj.
2. Boží zbroj
Pisatel používá obrazu výzbroje antického vojáka jako příklad pro výzbroj kristovce, křesťana. Jsme opravdu na bitevním poli. Někdy se divíme, jak je to možné, že i do církve se vloudily způsoby tohoto světa. Jak je možné, že se bortí rodiny, že děti už nedrží víru svých rodičů, ačkoli je rodiče k Bohu vedli. To ďábel dostal prostor. Pustili jsme ho do církve, do našich rodin již tím, že s ním nepočítáme. Že nebereme vážně výstrahy, které v Písmu máme. Že máme dojem, že kolem nás nemohou ty zlé mocnosti kroužit. Že je to jen obraz, který nás nabádá k poslušnosti a že to sami zvládneme, když budeme hodní.
Je mnoho křesťanů, kteří zakusili pád. A oni dobře vědí, že zlo má velkou moc, když mu podáme ruku, ono nás shltne. Proto vědí, že ďábel je skutečný. A poznali, že se mu vlasními silami neubrání.
Potřebujeme Pána, jeho moc, abychom v den zlý – tedy když přichází velké, svůdné pokušení, abychom se mu ubránili. Musíme mít tu Boží výzbroj na sobě každý den! Nejen někdy a když máme třeba volno, tak to ze sebe sundáme a hoj! oddáme se víru života. Ale potom ty následky.
Není to snadné být pořád oblečen v té zbroji Boží.
Kraličtí tu zbroj rozdělují na dvě části. Ta první část zbroje slouží k posílení vnitřního člověka a ta druhá k obraně.
K posílení vnitřního člověka máme mít opasek pravdy. Pravdu najdeme v Božím slovu. Musíme se ho držet a žít podle něho. Jakmile si Boží slovo začneme ohýbat dle svého, zdeformujeme ho podle svých choutek a to je ďáblu po chuti. Dostane nás, kam chtěl. Držme to, co jsme poznali jako dobré. Držme to, co nás vede k lásce, co je správné podle Boha, co se jemu líbí.
S tím souvisí pancíř spravedlnosti. Je to brnění, přes které nepronikne šíp zlého. Spravedlnost my máme : Ne naši, ale Kristovu přece. Jsme ospravedlněni zadarmo jeho milostí. Dostali jsme ji zadarmo a odpovídáme na ni činěním spravedlnosti, tedy správných , čestných a dobrých věcí. Pokud sklouzneme, své hříchy vyznáváme a Bůh pro Kristovu oběť naši spravedlnost obnovuje.
Máme mít také dobré boty. Jsou to boty pro vojáka, který toho musí mnoho nachodit. I my máme být ochotni jít za lidmi a zvěstovat jim evangelium, tedy tu zprávu plnou radosti a naděje pro každého, že je možné být vysvobozen ze tmy hříchu a vejít do světla spravedlnosti Kristovy. Naše dobré boty – to je ochota ke službě evangeliu. Jsme ve službách evangelia, ve službách Krista Pána.
A jsme u druhé části křesťanovy výzbroje, která má sloužit k obraně: Máme mít štít víry, kterým bychom uhasili všechny ohnivé střely toho zlého. Takovou moc má štít víry. Nejen chrání, ale ničí jedovaté šípy. Víra v našeho Pána. Bezmezná důvěra v něj, který je dobrý, který je láska, který to se mnou myslí dobře a chce mi pomáhat. Nikomu jinému důvěru nedám. Věřím jen jemu, On mě nezklame. Před takovou vírou utíkají zlé mocnosti, takové víry se bojí!
Na hlavě máme mít přílbu. Přílbu spásy. Záchrany. Je to podobné jako s pancířem. Hlava je zranitelná. Na hlavě musíme mít Kristovu záchranu. Můžeme tu mluvit o jistotě spásy v Kristu. Přináší to radost, která zahání strach z nepřítele. S přílbou spásy budeme zpívat o Kristově vykoupení a nepřítel se dá na útěk.
Nakonec máme držet v ruce meč Ducha, jímž je Boží slovo. Podle Kralických máme tímto mečem mávat napravo i nalevo. Napravo ničit vábení libé a nalevo to nelibé. Vše to, co pochází od Zlého. Máme bojovat proti vábení zla v krásném, svůdném hávu i proti zlosti a nenávisti, která by se nás chtěla zmocnit – třeba vůči tomu zkaženému, ve zlém ležícímu světu. Máme bojovat Božím slovem. To je ten meč na obě strany ostrý, který vše rozsoudí. Někdy nedovedeme rozeznat dobré od zlého. Boží slovo nám dá moudrost, abychom to poznali. A abychom to zlé odmítli, uťali to, odsekli od našeho života.
3. Modlitba
Připojili jsme k našemu oddílu ještě verš 18., kde pisatel nabádá k modlitbě. Máme se modlit v každý čas a vytrvale za sebe navzájem. To je velmi důležité! Můžeme si osvojit – třeba skrze konfirmační cvičení – mnohé vědomosti o Bohu, ale stejně nás to před zlým neochrání, pokud nebudeme s Bohem ve vztahu. A vztah s ním můžeme mít jen skrze jeho Slovo a modlitbu. Není pravé víry bez modlitby. Tu Boží zbroj na sebe oblékáme právě skrze slyšení Slova a modlitbu. Mohli bychom to říci i tak, že slyšením slova a přijímáním pravdy našeho Boha na sebe bereme tu zbroj k posílení vnitřního člověka a modlitbou že na sebe bereme ty ochranné části výzbroje. Chraňme se vycházet do světa jen v částečné výzbroji! Bojovník bez přilby či pancíře? Nebo bez meče a štítu? Padl by při prvním výstřelu. Proto je také dnes tolik padlých křesťanů. Podcenili jsme nepřítele i výzbroj Boží. Proto se modleme a buďme pilní v naslouchání či četbě Božího Slova. Pak nás ďábel nedostane. Amen.
POSLÁNÍ: Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1.J 5,4)
PÍSNĚ: 97, 641, 648, 189 (B), 276 (2.sl.)

KÁZÁNÍ 2. NEDĚLE ADVENTNÍ 7. PROSINCE 2014 V TEPLÉ. KONFIRMACE.

Boží zbroj

INTROITUS: Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. (Ž 18,36)

ČTENÍ: Ef 6,10-18

TEXT: Ef 6,13: Vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a obstát.

OSNOVA:

1. Zápasíme s ďáblem

2. Boží zbroj

3. Modlitba

1. Zápasíme s ďáblem

Bible počítá se zlými silami. Nazývá je ďábel. Ďáblovy anděly démony. Apoštol Pavel mluví o mocnostech v povětří. Nedokážeme je přesně popsat, nedokážeme ani přesně určit jejich původ. Je to však skutečnost, se kterou musíme počítat. Musíme si uvědomit, že tyto mocnosti jsou mocnější než člověk. Nejsou však mocnější než Bůh, ba ani nejsou Bohu rovnocenné. Jsou pod Boží vládou. Ježíš nad těmito mocnostmi vyřkl soud svou obětí na kříži. Tyto mocnosti jsou již pod ortelem zániku, avšak ve světě ještě působí. Ďábel je také nazýván knížetem – vládcem tohoto světa.

Přemýšlíme o tom, jak to, že tu ďábel může ještě působit, když ho Ježíš na kříži přemohl. Přemohl, to nepochybně, avšak ďábel může ještě panovat prostřednictvím těch, které může ovládat. My jako křesťané jsme vytrženi z jeho moci, ale on nás může ještě pokoušet a svádět, aby nás přetáhl na svou stranu.

Je to skutečnost i našeho dneška, ačkoliv i mnoho věřících v Boha se směje nějakým ďémonům a satanovi. Ne, my nevěříme v ďábla, my důvěřujeme Bohu, ale počítáme vážně s existencí mocností zla, které jsou doopravdy silnější než člověk.

Proto pisatel říká: Náš zápas není proti tělu a krvi. Nebojujeme s lidmi. Náš boj je vážnější: Máme proti sobě nepřítele, na kterého nemáme. Často vůbec neprohlédáme jeho triky. Nerozpoznáváme jeho vábení. Jde mu to tím spíš, když v nadlidskou sílu zla nevěříme.

Máme bojovat s někým, kdo je silnější? To by přece bylo marné! Pisatel říká: Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. A oblečte si jeho bojovou výstroj.

2. Boží zbroj

Pisatel používá obrazu výzbroje antického vojáka jako příklad pro výzbroj kristovce, křesťana. Jsme opravdu na bitevním poli. Někdy se divíme, jak je to možné, že i do církve se vloudily způsoby tohoto světa. Jak je možné, že se bortí rodiny, že děti už nedrží víru svých rodičů, ačkoli je rodiče k Bohu vedli. To ďábel dostal prostor. Pustili jsme ho do církve, do našich rodin již tím, že s ním nepočítáme. Že nebereme vážně výstrahy, které v Písmu máme. Že máme dojem, že kolem nás nemohou ty zlé mocnosti kroužit. Že je to jen obraz, který nás nabádá k poslušnosti a že to sami zvládneme, když budeme hodní.

Je mnoho křesťanů, kteří zakusili pád. A oni dobře vědí, že zlo má velkou moc, když mu podáme ruku, ono nás shltne. Proto vědí, že ďábel je skutečný. A poznali, že se mu vlasními silami neubrání.

Potřebujeme Pána, jeho moc, abychom v den zlý – tedy když přichází velké, svůdné pokušení, abychom se mu ubránili. Musíme mít tu Boží výzbroj na sobě každý den! Nejen někdy a když máme třeba volno, tak to ze sebe sundáme a hoj! oddáme se víru života. Ale potom ty následky.

Není to snadné být pořád oblečen v té zbroji Boží.

Kraličtí tu zbroj rozdělují na dvě části. Ta první část zbroje slouží k posílení vnitřního člověka a ta druhá k obraně.

K posílení vnitřního člověka máme mít opasek pravdy. Pravdu najdeme v Božím slovu. Musíme se ho držet a žít podle něho. Jakmile si Boží slovo začneme ohýbat dle svého, zdeformujeme ho podle svých choutek a to je ďáblu po chuti. Dostane nás, kam chtěl. Držme to, co jsme poznali jako dobré. Držme to, co nás vede k lásce, co je správné podle Boha, co se jemu líbí.

S tím souvisí pancíř spravedlnosti. Je to brnění, přes které nepronikne šíp zlého. Spravedlnost my máme : Ne naši, ale Kristovu přece. Jsme ospravedlněni zadarmo jeho milostí. Dostali jsme ji zadarmo a odpovídáme na ni činěním spravedlnosti, tedy správných , čestných a dobrých věcí. Pokud sklouzneme, své hříchy vyznáváme a Bůh pro Kristovu oběť naši spravedlnost obnovuje.

Máme mít také dobré boty. Jsou to boty pro vojáka, který toho musí mnoho nachodit. I my máme být ochotni jít za lidmi a zvěstovat jim evangelium, tedy tu zprávu plnou radosti a naděje pro každého, že je možné být vysvobozen ze tmy hříchu a vejít do světla spravedlnosti Kristovy. Naše dobré boty – to je ochota ke službě evangeliu. Jsme ve službách evangelia, ve službách Krista Pána.

A jsme u druhé části křesťanovy výzbroje, která má sloužit k obraně: Máme mít štít víry, kterým bychom uhasili všechny ohnivé střely toho zlého. Takovou moc má štít víry. Nejen chrání, ale ničí jedovaté šípy. Víra v našeho Pána. Bezmezná důvěra v něj, který je dobrý, který je láska, který to se mnou myslí dobře a chce mi pomáhat. Nikomu jinému důvěru nedám. Věřím jen jemu, On mě nezklame. Před takovou vírou utíkají zlé mocnosti, takové víry se bojí!

Na hlavě máme mít přílbu. Přílbu spásy. Záchrany. Je to podobné jako s pancířem. Hlava je zranitelná. Na hlavě musíme mít Kristovu záchranu. Můžeme tu mluvit o jistotě spásy v Kristu. Přináší to radost, která zahání strach z nepřítele. S přílbou spásy budeme zpívat o Kristově vykoupení a nepřítel se dá na útěk.

Nakonec máme držet v ruce meč Ducha, jímž je Boží slovo. Podle Kralických máme tímto mečem mávat napravo i nalevo. Napravo ničit vábení libé a nalevo to nelibé. Vše to, co pochází od Zlého. Máme bojovat proti vábení zla v krásném, svůdném hávu i proti zlosti a nenávisti, která by se nás chtěla zmocnit – třeba vůči tomu zkaženému, ve zlém ležícímu světu. Máme bojovat Božím slovem. To je ten meč na obě strany ostrý, který vše rozsoudí. Někdy nedovedeme rozeznat dobré od zlého. Boží slovo nám dá moudrost, abychom to poznali. A abychom to zlé odmítli, uťali to, odsekli od našeho života.

3. Modlitba

Připojili jsme k našemu oddílu ještě verš 18., kde pisatel nabádá k modlitbě. Máme se modlit v každý čas a vytrvale za sebe navzájem. To je velmi důležité! Můžeme si osvojit – třeba skrze konfirmační cvičení – mnohé vědomosti o Bohu, ale stejně nás to před zlým neochrání, pokud nebudeme s Bohem ve vztahu. A vztah s ním můžeme mít jen skrze jeho Slovo a modlitbu. Není pravé víry bez modlitby. Tu Boží zbroj na sebe oblékáme právě skrze slyšení Slova a modlitbu. Mohli bychom to říci i tak, že slyšením slova a přijímáním pravdy našeho Boha na sebe bereme tu zbroj k posílení vnitřního člověka a modlitbou že na sebe bereme ty ochranné části výzbroje. Chraňme se vycházet do světa jen v částečné výzbroji! Bojovník bez přilby či pancíře? Nebo bez meče a štítu? Padl by při prvním výstřelu. Proto je také dnes tolik padlých křesťanů. Podcenili jsme nepřítele i výzbroj Boží. Proto se modleme a buďme pilní v naslouchání či četbě Božího Slova. Pak nás ďábel nedostane. Amen.

POSLÁNÍ: Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1.J 5,4)

PÍSNĚ: 97, 641, 648, 189 (B), 276 (2.sl.)

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.