Přibližte se k Bohu


KÁZÁNÍ NEDĚLE TŘINÁCTÉ PO SVATÉ TROJICI 10. ZÁŘÍ 2017 V TEPLÉ

Přibližte se k Bohu
INTROITUS: Toto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, je výrok Hospodinův, a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. (Za 1,3)
ČTENÍ: Iz 58
TEXT: Jak 4,1-10: Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte svá srdce, lidé dvojí mysli. (v.8)
OSNOVA:
1. Rozbroje ve sboru
2. Znepřátelení si Boha
3. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám
1. Rozbroje ve sboru
Pisatel Jakubova dopisu píše do konkrétní situace rozhádaného sboru. Vytvořily se v něm skupiny a ty proti sobě bojují. Navzájem se osočují, pomlouvají, jedni chtějí druhé přetrumfnout, dokázat, že jen oni mají pravdu a ti druzí jsou hloupí.
Jakub píše, že takové poměry by se spíše daly očekávat mezi nevěřícími, kteří se řídí jen svými vlastními touhami, svým vlastním rozumem, sebeprosazováním. Naprosto však nemají co dělat v křesťanském společenství.
Všechno to zlé, co se tam děje, svědčí o veliké nepokoře bratrů a sester. Vládne tam pýcha, která se protiví Bohu. Pýcha, která rozvrací lidské společenství. Pýcha, která je smrtelným hříchem. Pýcha, která zabíjí druhého, tak, jak to pověděl sám Pán, že již hněv vůči bratru se rovná vraždě.
Smrtelný hřích pýchy dokáže zničit sbor, rodinu, ba dokonce může rozpoutat válku, jak jsme toho svědky dodnes.
2. Znepřátelení si Boha
Z pýchy plyne svévolné jednání, neláska vůči bratrům a sestrám, ale to ještě není vše. Pýcha odděluje člověka od Boha. Bůh, kterého se sice člověk ve své pýše dovolává a prosí ho, aby mu šel na ruku, aby spolu s ním bojoval proti druhým, to nikdy neudělá, ba dokonce se na člověka hněvá. Bůh se před pyšným člověkem skryje. Člověk, který se vydal na cestu podle svého, nemůže počítat s Boží přítomností a pomocí. Zakrátko pocítí prázdnotu své nenávisti. Bůh skrývá svoji tvář před svévolníkem. Bůh se staví proti pyšným. Bůh člověka stále miluje, ale nepřitaká k jeho hříšnému jednání. Člověk musí poznat svoje bloudění, aby se navrátil k Bohu, aby zpokorněl, aby se vzpamatoval.
Všichni možná známe ty chvíle prázdnoty, když jsme se dali špatnou cestou. Pak je jediné řešení na rozbité vztahy s lidmi i s Bohem:
3. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám
Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Tak to píše Jakub těm všem rozhádaným a nepokorným lidem. Tam to dokonce vypadá, že ještě ani nepoznali svoji bídu. Že se smějí, a měli by plakat, že se od nich Bůh odvrátil. Radují se a nemají z čeho, protože radost z hříchu je radost z pekla.
Mají se obrátit k Bohu. Mají se k němu přiblížit. Kdo se pokoří, k Bohu volá za odpuštění, kdo zkrátka jen poklekne k modlitbě, aby problém s Bohem vyřešil, ten záhy pocítí, že platí to zaslíbení, že Bůh se přiblíží k tomu, kdo k Němu jde. Člověk zavolá a Bůh mu hned odpoví: “Tu jsem!” (Iz 58,9)
Je tedy lék na rozbitá společenství, rozbité rodiny, rozbité vztahy mezi národy. Je to návrat k Bohu. Návrat v modlitbě,v pokoře, v odvrácení se od svévole, od zlých cest.
Je však potřeba říci ještě jednu věc: Nemůžeme počítat s tím, že když napravíme své cesty a budeme pokorní vůči Bohu a lidem, že se nám to vše hned vrátí a vše se změní jako když mávneme čarovným proutkem.
Pokud činí pokání křesťanské společenství, tam by se to skutečně mělo celé proměnit. Vždyť přece všichni patříme Kristu a chceme jej následovat v pokoře a poslušnosti. Vůči vnějšímu světu však se nám může stát úplný opak, totiž, že pocítíme více jeho nenávist.
Možná, že v tom stavu pýchy byli jsme více přijímáni nevěřícími, protože naše smýšlení bylo podobné. Jakmile jsme však ve stavu pokory a naše jednání se začne řídit Boží vůlí, můžeme se dostat do rozporu s nevěřícím světem. Budeme pokládáni za hlupáky, lidé budou vůči nám projevovat nepochopitelný odpor. Jde o duchovní skutečnost. Sama zjišťuji, jak mě to stále znovu překvapuje, a jak mi to Pán Bůh vždy jemně připomene: “Nemůžeš přece čekat, že ti budou tleskat ve světě, když jdeš cestou Kristovou. Podívej se, co Ježíš zakusil od hříšníků, a to byl bez viny! Všem prokazoval jen dobro. A ty bys chtěla jít cestou oslavování za svoji dobrotu?”
Jít cestou našeho Pána, cestou pokory a bezpodmínečné lásky je však jediný způsob života, který znamená skutečný život. Který znamená pokoj, i když také ještě i utrpení v tomto světě. A někdy zakoušíme nepřátelství i ve vlastní rodině, přesně tak, jak nám to Pán předpověděl.
Jde tu o to, abychom si uvědomili, že nám Kristus za škody stojí. Že chceme jít cestou pokory, pokání a lásky, ať to stojí co to stojí, ať svět hlásá svévoli jako spásnou cestu pro člověka, my se držme toho, co nám jako životodárné pro celou věčnost ukázal náš Pán. Nelze být přítelem Božím a přitom se přátelit se světem tím způsobem, že budeme jednat svévolně a sobecky tak, jak to učí dnešní filosofie. Počítejme s tím, že pokud se budeme řídit naším Pánem, pak budeme u světa platit za hlupáky, ale budeme Boží přátelé, Bůh nám bude blízko, budeme zakoušet jeho odpuštění, pokoj, smíření, skutečnou radost a lásku. A to za to stojí. Amen.
POSLÁNÍ: Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí. (J 15,19)
PÍSNĚ: 66, 219, 441, 582, 541 – 4. a 5. sl.

KÁZÁNÍ NEDĚLE TŘINÁCTÉ PO SVATÉ TROJICI 10. ZÁŘÍ 2017 V TEPLÉ

Přibližte se k Bohu

INTROITUS: Toto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, je výrok Hospodinův, a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. (Za 1,3)

ČTENÍ: Iz 58

TEXT: Jak 4,1-10: Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte svá srdce, lidé dvojí mysli. (v.8)

OSNOVA:

1. Rozbroje ve sboru

2. Znepřátelení si Boha

3. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám

1. Rozbroje ve sboru

Pisatel Jakubova dopisu píše do konkrétní situace rozhádaného sboru. Vytvořily se v něm skupiny a ty proti sobě bojují. Navzájem se osočují, pomlouvají, jedni chtějí druhé přetrumfnout, dokázat, že jen oni mají pravdu a ti druzí jsou hloupí.

Jakub píše, že takové poměry by se spíše daly očekávat mezi nevěřícími, kteří se řídí jen svými vlastními touhami, svým vlastním rozumem, sebeprosazováním. Naprosto však nemají co dělat v křesťanském společenství.

Všechno to zlé, co se tam děje, svědčí o veliké nepokoře bratrů a sester. Vládne tam pýcha, která se protiví Bohu. Pýcha, která rozvrací lidské společenství. Pýcha, která je smrtelným hříchem. Pýcha, která zabíjí druhého, tak, jak to pověděl sám Pán, že již hněv vůči bratru se rovná vraždě.

Smrtelný hřích pýchy dokáže zničit sbor, rodinu, ba dokonce může rozpoutat válku, jak jsme toho svědky dodnes.

2. Znepřátelení si Boha

Z pýchy plyne svévolné jednání, neláska vůči bratrům a sestrám, ale to ještě není vše. Pýcha odděluje člověka od Boha. Bůh, kterého se sice člověk ve své pýše dovolává a prosí ho, aby mu šel na ruku, aby spolu s ním bojoval proti druhým, to nikdy neudělá, ba dokonce se na člověka hněvá. Bůh se před pyšným člověkem skryje. Člověk, který se vydal na cestu podle svého, nemůže počítat s Boží přítomností a pomocí. Zakrátko pocítí prázdnotu své nenávisti. Bůh skrývá svoji tvář před svévolníkem. Bůh se staví proti pyšným. Bůh člověka stále miluje, ale nepřitaká k jeho hříšnému jednání. Člověk musí poznat svoje bloudění, aby se navrátil k Bohu, aby zpokorněl, aby se vzpamatoval.

Všichni možná známe ty chvíle prázdnoty, když jsme se dali špatnou cestou. Pak je jediné řešení na rozbité vztahy s lidmi i s Bohem:

3. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám

Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Tak to píše Jakub těm všem rozhádaným a nepokorným lidem. Tam to dokonce vypadá, že ještě ani nepoznali svoji bídu. Že se smějí, a měli by plakat, že se od nich Bůh odvrátil. Radují se a nemají z čeho, protože radost z hříchu je radost z pekla.

Mají se obrátit k Bohu. Mají se k němu přiblížit. Kdo se pokoří, k Bohu volá za odpuštění, kdo zkrátka jen poklekne k modlitbě, aby problém s Bohem vyřešil, ten záhy pocítí, že platí to zaslíbení, že Bůh se přiblíží k tomu, kdo k Němu jde. Člověk zavolá a Bůh mu hned odpoví: “Tu jsem!” (Iz 58,9)

Je tedy lék na rozbitá společenství, rozbité rodiny, rozbité vztahy mezi národy. Je to návrat k Bohu. Návrat v modlitbě,v pokoře, v odvrácení se od svévole, od zlých cest.

Je však potřeba říci ještě jednu věc: Nemůžeme počítat s tím, že když napravíme své cesty a budeme pokorní vůči Bohu a lidem, že se nám to vše hned vrátí a vše se změní jako když mávneme čarovným proutkem.

Pokud činí pokání křesťanské společenství, tam by se to skutečně mělo celé proměnit. Vždyť přece všichni patříme Kristu a chceme jej následovat v pokoře a poslušnosti. Vůči vnějšímu světu však se nám může stát úplný opak, totiž, že pocítíme více jeho nenávist.

Možná, že v tom stavu pýchy byli jsme více přijímáni nevěřícími, protože naše smýšlení bylo podobné. Jakmile jsme však ve stavu pokory a naše jednání se začne řídit Boží vůlí, můžeme se dostat do rozporu s nevěřícím světem. Budeme pokládáni za hlupáky, lidé budou vůči nám projevovat nepochopitelný odpor. Jde o duchovní skutečnost. Sama zjišťuji, jak mě to stále znovu překvapuje, a jak mi to Pán Bůh vždy jemně připomene: “Nemůžeš přece čekat, že ti budou tleskat ve světě, když jdeš cestou Kristovou. Podívej se, co Ježíš zakusil od hříšníků, a to byl bez viny! Všem prokazoval jen dobro. A ty bys chtěla jít cestou oslavování za svoji dobrotu?”

Jít cestou našeho Pána, cestou pokory a bezpodmínečné lásky je však jediný způsob života, který znamená skutečný život. Který znamená pokoj, i když také ještě i utrpení v tomto světě. A někdy zakoušíme nepřátelství i ve vlastní rodině, přesně tak, jak nám to Pán předpověděl.

Jde tu o to, abychom si uvědomili, že nám Kristus za škody stojí. Že chceme jít cestou pokory, pokání a lásky, ať to stojí co to stojí, ať svět hlásá svévoli jako spásnou cestu pro člověka, my se držme toho, co nám jako životodárné pro celou věčnost ukázal náš Pán. Nelze být přítelem Božím a přitom se přátelit se světem tím způsobem, že budeme jednat svévolně a sobecky tak, jak to učí dnešní filosofie. Počítejme s tím, že pokud se budeme řídit naším Pánem, pak budeme u světa platit za hlupáky, ale budeme Boží přátelé, Bůh nám bude blízko, budeme zakoušet jeho odpuštění, pokoj, smíření, skutečnou radost a lásku. A to za to stojí. Amen.

POSLÁNÍ: Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí. (J 15,19)

PÍSNĚ: 66, 219, 441, 582, 541 – 4. a 5. sl.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.