- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Držme se !

Posted By resil On 2. 1. 2018 @ 12.54 In Aktuality, Kázání a svědectví | Comments Disabled

KÁZÁNÍ NA ŠTĚPÁNA, 26. PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Držme se !
INTROITUS: Srdcem se věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení, neboť Písmo praví: Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben. (Ř 10,10)
ČTENÍ: Žd 10,19-25
TEXT: Žd 10,23: Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
OSNOVA:
1. Bůh své sliby plní
2. Držet naději
3. Bůh je věrný
1.Bůh své sliby plní
Vánoční evangelium je plné radosti z toho, že Pán Bůh své sliby plní. Epištola Židům zvěstuje tuto radost zase trochu jiným jazykem. Bůh způsobil, že k němu člověk může přistoupit. Poslal Syna, a Syn obětí svého života zdolal nepřeklenutelnou propast, která vznikla mezi člověkem a Bohem díky člověčímu hříchu. Bůh dal lidskému životu smysl. Dal lidem naději. Co to znamená, mít naději, to opravdově dokážou ocenit lidé, kteří zoufale pociťují beznaděj a nesmyslnost svého života. O vánocích se u těchto lidí stav ještě zhorší.
Jenže vánoce – to je také svátek svatého Štěpána. Diakona první církve, kazatele a Božího sluhy. První církev neznala žádné vánoce, to je zvyk, který začal až někdy ve středověku. A co se na ten svátek nabalilo, je až neuvěřitelné. Církev ne náhodou hned za svátek Božího narození dala svátek prvního křesťanského mučedníka. První církev byla církví mnohých mučedníků. Vánoce tak, jak se slaví, to je přímý protimluv jejich zvěsti. Vánoce oslavují vtěleného Boha. V epištole Židům se dočteme, že Bůh splnil své sliby skrze tělo Ježíše, svého Syna. Bůh se vtělil do malého děťátka, které bylo chudé, ubohé, na zimě a ve vyhnanství. Jeho život byl završen popravčím křížem. Je to vlastně veliký skandál. Proč se to stalo právě takto? Kdo by se na tohle rád díval? Lidé chtějí idylku jesliček, jak jsme si to my, lidé, zkreslili a na kříž se nechtějí ani podívat. Velikonoce se už vůbec úplně oddělily od kříže, jsou to svátky jara.
Epištola Židům vidí však Kristův kříž jako triumf, jako oběť nové kvality, kterou není nutné opakovat, má kosmický záchranný dosah. V ní našlo spásu všechno stvoření. Tak byla dána našemu životu neotřesitelná naděje. Naděje znamená, že se můžeme nadát dobrých věcí. To znamená, že tak, jako Bůh splnil své sliby ohledně Mesiáše, který přišel na svět jako chudé dítě a zemřel na popravčím kůlu, tak také splní ještě sliby, které nám dal ohledně budoucnosti, kdy vše naplní Boží Království.
2. Držet naději
Pisatel dopisu Židům nás posiluje ve víře: Říká: Držte se pevně té neotřesitelné naděje. Naděje v biblickém smyslu slova není něco, co se buď stane nebo taky možná nestane. Naděje v Písmu je jistota, že Pán Bůh zcela jistě uskuteční to, k čemu se zavázal, co nám předpověděl. Uskuteční to napříč věky a generacemi.
Držet se neotřesitelné naděje v Boží dobré záměry se světem, které začaly obětí Božího Syna neznamená to jen vyznávat – věřím v Ježíše Krista, Syna Božího, Spasitele. Je to důležité, to vyznávat, ale vyznání má odpovídat také život věřícího. O to jde pisateli, to musíme i my dodnes promýšlet.
Dnes to promýšlíme při vzpomínce na mučedníka Štěpána. On byl křesťanem, který se držel své naděje až do hrozného konce. Být ukamenován bylo děsné. Štěpán věděl, že tak následuje svého Pána – a to až do okamžiku, kdy se modlí, aby Pán odpustil jeho vrahům. Tak jako Ježíš.
Tedy držet naději znamená držet se víry v milostivého Boha, který naplňuje svůj plán se světem. Držet se víry, že Boží království roste v tomto světě jako kvas v těstě, ačkoliv ještě musíme mnoho trpět. Třeba posměch, třeba pronásledování, nevysvětlitelné útoky od lidí, které dráždí, že patříme Ježíši. Mohou to být i nemoci, které křesťan přijímá jako z Boží ruky, které jsou na světě pro hříchy lidí, i když křesťan v nemoci nemusí trpět za své vlastní hříchy. Tak se to opravdu může stát a své o tom vědí mnozí naši katoličtí sourozenci. Není to tak automatické, že s Ježíšem přichází zdraví a prosperita. Někdy a většinou to bývá naopak. Když vejdeme do smlouvy s Bohem, tak na sebe bereme Kistovo jho. S Bohem to jho netlačí a netíží, jak říká Ježíš, ale neznamená to, že by ho z nás sňal a že by náš život byl jen růžovým obláčkem. Kristus říká, že s Ním to jho uneseme.
Ježíš přišel v těle a v těle trpěl a v těle nás vysvobodil. Přešli jsme do Boží slávy – dopis Židům to vyjadřuje obrazem roztržené chrámové opony. Za ní bývala v starozákonním chrámu svatyně svatých. Tam směl jen jednou za rok velekněz s krví zvířete, které bylo obětováno za hříchy lidu. Smíření skrze oběť nevinného zvířete způsobilo, že velekněz mohl přistoupit k Boží svatosti. Ježíšova oběť všem věřícím v něj dala tuto možnost: Smíme přistoupit k Boží svatosti, mít společenství s Bohem, Stvořitelem nebe i země. Jaká sláva!
To je to, co dává našemu životu přede vším a nade vše smysl. Ještě se nezakončila proměna světa. Bůh k uskutečnění této proměny volá své děti. Skrze nás, skrze naše těla, naše bytosti se má naplnit cele Boží plán. A to znamená i utrpení jeho věrných, které Duch svatý sílí, aby mohli vytrvat, pevně se držet naděje – naděje naplnění Božího království, Boží vlády ve všem. Jsme sluhy Božího království – tak přijměme to, co pro nás Pán Bůh má. Každý z nás má svůj úkol, svoji roli v Kristově těle, aby se uskutečnily všechny Boží sliby. Prosme Pána, aby s námi udělal to, co On vidí jako dobré pro své plány. To bude dobré i pro nás osobně. Jsme vyvoleni k slávě, už ji smíme okoušet, ale zatím skrze utrpení našich těl. Tomu se nikdo, kdo chce Pána následovat, nevyhne. Dříve nebo později, více či méně budeme vystaveni zkoušce, zda je naše víra pevná, zda nám KRISTUS ZA ŠKODY STOJÍ.
3. Bůh je věrný
Bůh je věrný, píše pisatel Židům. On nezapomněl na své sluhy, i když musí procházet zkouškami. Jejich těla jsou od chvíle, kdy se odevzdali Kristu, tělem Krista Pána! To je úžasná skutečnost! Kdo si to uvědomí, tak hned ví, že Pán trpí spolu s ním. Nemusí si vydupávat respekt a zlepšení podmínek. Odevzdává vše tomu, který, jak věří, vše vede a ani vlas z jeho hlavy nespadne bez jeho vůle. Kolikrát jsme přeci tohle poznávali, když nám věci hrály do ruky, když nám Pán pomáhal a zázračně nám posílal do cesty lidi i události. A když máme trpět, tak tomu najednou nevěříme? Budeme Bohu vyčítat, že na nás zapomněl? Každý bude solen ohněm, prorokoval Pán, a to je utrpení, to je utrpení pro Království Boží, utrpení, které má nesmírnou cenu pro záchranu světa. Říkalo se, že mučedníci jsou semena křesťanství zasetá do této země. Každé utrpení pro Ježíše je požehnané a má nesmírnou váhu. Kristus skrze utrpení vešel zpět do slávy Boží a prorazil tunel vedoucí do nebe skrze masiv hříchu. Každé utrpení Božího následovníka pro Krista Pána má sílu dynamitu, kdy se zase kus toho strašlivého masivu hříchu a zla může odlomit a Království Boží může růst. Je to tajemství, které není ještě zjevné všem Božím dětem. Přijímat utrpení Kristovo pro naši záchranu a aby se nám dobře vedlo je příjemné. Když se Boží dítě narodí z Ducha svatého, často to tak na začátku své cesty prožívá. Postupně se však učí i snášet utrpení pro svého Pána. Postupně se učí pokoře a nezávislosti na věcech světa.
Podívejme se jen na velikány naší křesťanské minulosti: To byli lidé, kteří se zřekli všeho majetku a záviseli jen na Pánu. Mohu zmínit kupce Valdése, Františka z Assisi, i náš M. J. Hus prošel touto proměnou. Komenský byl světovým poutníkem, který za život kolikrát přišel o majetek i své drahé. Kdo vstupuje na Karmel, jak říkají lidé oddávající se jen Bohu, musí se odříci všeho, čím vládne.
Každý ovšem má od Boha svůj dar a své povolání. Ne všichni jsou povoláni k tomu, aby své majetky rozdali a šli světem jako žebraví mniši. Každé Boží dítě však je povoláno ke svobodě od závislosti na čemkoliv a na komkoliv. Pak se nebude bát, i kdyby se hory pohybovaly a pahrbky poskakovaly. Neboť jeho nadějí je Hospodin, který je věrný a své věrné bohatě odmění měrou natřesenou a natlačenou, tím, co se nedá nyní slovy vypsat. To je naše naděje. Amen.
POSLÁNÍ: Bůh vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. (1.Kor. 1,8n)
PÍSNĚ: 279, 654, 288, 281, 299.

KÁZÁNÍ NA ŠTĚPÁNA, 26. PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Držme se !

INTROITUS: Srdcem se věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení, neboť Písmo praví: Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben. (Ř 10,10)

ČTENÍ: Žd 10,19-25

TEXT: Žd 10,23: Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.

OSNOVA:

1. Bůh své sliby plní

2. Držet naději

3. Bůh je věrný

1.Bůh své sliby plní

Vánoční evangelium je plné radosti z toho, že Pán Bůh své sliby plní. Epištola Židům zvěstuje tuto radost zase trochu jiným jazykem. Bůh způsobil, že k němu člověk může přistoupit. Poslal Syna, a Syn obětí svého života zdolal nepřeklenutelnou propast, která vznikla mezi člověkem a Bohem díky člověčímu hříchu. Bůh dal lidskému životu smysl. Dal lidem naději. Co to znamená, mít naději, to opravdově dokážou ocenit lidé, kteří zoufale pociťují beznaděj a nesmyslnost svého života. O vánocích se u těchto lidí stav ještě zhorší.

Jenže vánoce – to je také svátek svatého Štěpána. Diakona první církve, kazatele a Božího sluhy. První církev neznala žádné vánoce, to je zvyk, který začal až někdy ve středověku. A co se na ten svátek nabalilo, je až neuvěřitelné. Církev ne náhodou hned za svátek Božího narození dala svátek prvního křesťanského mučedníka. První církev byla církví mnohých mučedníků. Vánoce tak, jak se slaví, to je přímý protimluv jejich zvěsti. Vánoce oslavují vtěleného Boha. V epištole Židům se dočteme, že Bůh splnil své sliby skrze tělo Ježíše, svého Syna. Bůh se vtělil do malého děťátka, které bylo chudé, ubohé, na zimě a ve vyhnanství. Jeho život byl završen popravčím křížem. Je to vlastně veliký skandál. Proč se to stalo právě takto? Kdo by se na tohle rád díval? Lidé chtějí idylku jesliček, jak jsme si to my, lidé, zkreslili a na kříž se nechtějí ani podívat. Velikonoce se už vůbec úplně oddělily od kříže, jsou to svátky jara.

Epištola Židům vidí však Kristův kříž jako triumf, jako oběť nové kvality, kterou není nutné opakovat, má kosmický záchranný dosah. V ní našlo spásu všechno stvoření. Tak byla dána našemu životu neotřesitelná naděje. Naděje znamená, že se můžeme nadát dobrých věcí. To znamená, že tak, jako Bůh splnil své sliby ohledně Mesiáše, který přišel na svět jako chudé dítě a zemřel na popravčím kůlu, tak také splní ještě sliby, které nám dal ohledně budoucnosti, kdy vše naplní Boží Království.

2. Držet naději

Pisatel dopisu Židům nás posiluje ve víře: Říká: Držte se pevně té neotřesitelné naděje. Naděje v biblickém smyslu slova není něco, co se buď stane nebo taky možná nestane. Naděje v Písmu je jistota, že Pán Bůh zcela jistě uskuteční to, k čemu se zavázal, co nám předpověděl. Uskuteční to napříč věky a generacemi.

Držet se neotřesitelné naděje v Boží dobré záměry se světem, které začaly obětí Božího Syna neznamená to jen vyznávat – věřím v Ježíše Krista, Syna Božího, Spasitele. Je to důležité, to vyznávat, ale vyznání má odpovídat také život věřícího. O to jde pisateli, to musíme i my dodnes promýšlet.

Dnes to promýšlíme při vzpomínce na mučedníka Štěpána. On byl křesťanem, který se držel své naděje až do hrozného konce. Být ukamenován bylo děsné. Štěpán věděl, že tak následuje svého Pána – a to až do okamžiku, kdy se modlí, aby Pán odpustil jeho vrahům. Tak jako Ježíš.

Tedy držet naději znamená držet se víry v milostivého Boha, který naplňuje svůj plán se světem. Držet se víry, že Boží království roste v tomto světě jako kvas v těstě, ačkoliv ještě musíme mnoho trpět. Třeba posměch, třeba pronásledování, nevysvětlitelné útoky od lidí, které dráždí, že patříme Ježíši. Mohou to být i nemoci, které křesťan přijímá jako z Boží ruky, které jsou na světě pro hříchy lidí, i když křesťan v nemoci nemusí trpět za své vlastní hříchy. Tak se to opravdu může stát a své o tom vědí mnozí naši katoličtí sourozenci. Není to tak automatické, že s Ježíšem přichází zdraví a prosperita. Někdy a většinou to bývá naopak. Když vejdeme do smlouvy s Bohem, tak na sebe bereme Kistovo jho. S Bohem to jho netlačí a netíží, jak říká Ježíš, ale neznamená to, že by ho z nás sňal a že by náš život byl jen růžovým obláčkem. Kristus říká, že s Ním to jho uneseme.

Ježíš přišel v těle a v těle trpěl a v těle nás vysvobodil. Přešli jsme do Boží slávy – dopis Židům to vyjadřuje obrazem roztržené chrámové opony. Za ní bývala v starozákonním chrámu svatyně svatých. Tam směl jen jednou za rok velekněz s krví zvířete, které bylo obětováno za hříchy lidu. Smíření skrze oběť nevinného zvířete způsobilo, že velekněz mohl přistoupit k Boží svatosti. Ježíšova oběť všem věřícím v něj dala tuto možnost: Smíme přistoupit k Boží svatosti, mít společenství s Bohem, Stvořitelem nebe i země. Jaká sláva!

To je to, co dává našemu životu přede vším a nade vše smysl. Ještě se nezakončila proměna světa. Bůh k uskutečnění této proměny volá své děti. Skrze nás, skrze naše těla, naše bytosti se má naplnit cele Boží plán. A to znamená i utrpení jeho věrných, které Duch svatý sílí, aby mohli vytrvat, pevně se držet naděje – naděje naplnění Božího království, Boží vlády ve všem. Jsme sluhy Božího království – tak přijměme to, co pro nás Pán Bůh má. Každý z nás má svůj úkol, svoji roli v Kristově těle, aby se uskutečnily všechny Boží sliby. Prosme Pána, aby s námi udělal to, co On vidí jako dobré pro své plány. To bude dobré i pro nás osobně. Jsme vyvoleni k slávě, už ji smíme okoušet, ale zatím skrze utrpení našich těl. Tomu se nikdo, kdo chce Pána následovat, nevyhne. Dříve nebo později, více či méně budeme vystaveni zkoušce, zda je naše víra pevná, zda nám KRISTUS ZA ŠKODY STOJÍ.

3. Bůh je věrný

Bůh je věrný, píše pisatel Židům. On nezapomněl na své sluhy, i když musí procházet zkouškami. Jejich těla jsou od chvíle, kdy se odevzdali Kristu, tělem Krista Pána! To je úžasná skutečnost! Kdo si to uvědomí, tak hned ví, že Pán trpí spolu s ním. Nemusí si vydupávat respekt a zlepšení podmínek. Odevzdává vše tomu, který, jak věří, vše vede a ani vlas z jeho hlavy nespadne bez jeho vůle. Kolikrát jsme přeci tohle poznávali, když nám věci hrály do ruky, když nám Pán pomáhal a zázračně nám posílal do cesty lidi i události. A když máme trpět, tak tomu najednou nevěříme? Budeme Bohu vyčítat, že na nás zapomněl? Každý bude solen ohněm, prorokoval Pán, a to je utrpení, to je utrpení pro Království Boží, utrpení, které má nesmírnou cenu pro záchranu světa. Říkalo se, že mučedníci jsou semena křesťanství zasetá do této země. Každé utrpení pro Ježíše je požehnané a má nesmírnou váhu. Kristus skrze utrpení vešel zpět do slávy Boží a prorazil tunel vedoucí do nebe skrze masiv hříchu. Každé utrpení Božího následovníka pro Krista Pána má sílu dynamitu, kdy se zase kus toho strašlivého masivu hříchu a zla může odlomit a Království Boží může růst. Je to tajemství, které není ještě zjevné všem Božím dětem. Přijímat utrpení Kristovo pro naši záchranu a aby se nám dobře vedlo je příjemné. Když se Boží dítě narodí z Ducha svatého, často to tak na začátku své cesty prožívá. Postupně se však učí i snášet utrpení pro svého Pána. Postupně se učí pokoře a nezávislosti na věcech světa.

Podívejme se jen na velikány naší křesťanské minulosti: To byli lidé, kteří se zřekli všeho majetku a záviseli jen na Pánu. Mohu zmínit kupce Valdése, Františka z Assisi, i náš M. J. Hus prošel touto proměnou. Komenský byl světovým poutníkem, který za život kolikrát přišel o majetek i své drahé. Kdo vstupuje na Karmel, jak říkají lidé oddávající se jen Bohu, musí se odříci všeho, čím vládne.

Každý ovšem má od Boha svůj dar a své povolání. Ne všichni jsou povoláni k tomu, aby své majetky rozdali a šli světem jako žebraví mniši. Každé Boží dítě však je povoláno ke svobodě od závislosti na čemkoliv a na komkoliv. Pak se nebude bát, i kdyby se hory pohybovaly a pahrbky poskakovaly. Neboť jeho nadějí je Hospodin, který je věrný a své věrné bohatě odmění měrou natřesenou a natlačenou, tím, co se nedá nyní slovy vypsat. To je naše naděje. Amen.

POSLÁNÍ: Bůh vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. (1.Kor. 1,8n)

PÍSNĚ: 279, 654, 288, 281, 299.

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=2363

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.