Podobenství o půdě


KÁZÁNÍ NEDĚLE SEXAGESIMAE 27. ÚNORA 2011 V TEPLÉ
===================================
Podobenství o půdě
===============

VSTUP: Syn člověka přišel hledat a zachránit to, co bylo ztraceno.

ČTENÍ: Mk 4, 1-20
TEXT : Mk 4,13-20

OSNOVA:
1. Víra je dar – do jaké míry ?
2. KB přišlo – zrno a půda
3. 3 druhy půdy, 3 druhy lidí
4. Nesme užitek – Boží král. mezi námi

     1. Do jaké míry je víra v Boha dar? Může člověk za to, že nevěří? Mnozí lidé vám řeknou, že oni na víru nejsou, nebyli “v tom” vychováni. O něčem takovém ale Pán Ježíš nehovoří. On dokonce pověděl těm, kteří ve víře v jediného Hospodina byli vychováni, že jsou nechápaví, že jsou “vně”, aby “hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.”
     Ježíš tu nehovoří o tom, že by snad Bůh předem určil farizeům a zákoníkům takový osud. Je to konstatování skutečnosti. Smutné konstatování. Ti učení židé kolem Ježíše, kteří by měli být schopni nejlépe chápat jeho zvěst o Božím království, nechápou. A proto nedocházejí k cíli, k záchraně. Kteří slova Ježíšova chápou, to jsou ti “uvnitř”, ti, kteří jsou otevření, kteří Ježíše milují, kteří jsou s to naslouchat bez předsudků, jako děti.
     Dalo by se říci, že tito židé – a nejen židé, ale všichni, kdo se předem staví vůči Bohu negativně, jsou ti, kterým není dáno zvěst víry pochopit. To nevychází od Boha, ale zkrátka je to pro tu jejich předpojatost, lidově “zašpuntovanost”, pro pýchu. Většinou nesnadno uvěří lidé, kteří si myslí, že by to na světě zařídili lépe než Bůh. Lidé, kteří se domnívají, že všichni ti křestané jsou takoví chudáčci s nízkým IQ. Anebo lidé, kteří nejsou schopni samostatně žít a rozhodovat si o svém životě. Jeden vzdělaný muž mi kdysi řekl, že sám Ježíš byl vlastně chudák. A všichni ti křesťané jsou chudáci, protože jejich Bůh jim ukládá se obětovat, neprosazovat se, neodplácet zlým za zlé a že všichni špatně skončí. Tento muž byl jedním z těch, kterým zatím nebylo dáno pochopit. Byl to příliš sebevědomý člověk. Nepronikl do tajemství Boží zvěsti.
     Víra je dar. Záleží však také na člověku, zda jej přijme. Pyšní lidé neradi přijímají dary. Možná dovedou sami i dávat – vždyť oni na to mají – ale nedovedou nic přijmout. Kdo dokáže přijmout, že za jeho hříchy trpěl Boží Syn, že Bůh mu z lásky daroval odpuštění a věčný život? Pyšný a sebevědomý člověk nikoliv. To dovede jenom ten, kdo je si vědom, že si nic na světě nezaslouží. To je tajemství Božího království, zvěsti o Boží lásce a odpuštění, kterou chápou jen málokteří.
     Jsou však na světě i takoví lidé, kteří nejsou schopni pochopit evangelium, protože tomu nerozumí ne pro svou pýchu, ale proto, že jsou zanedbaní. Ona ta výchova zde také hraje svou roli. Jsou jedinci, kteří vyrůstali bez lásky, neznají ani, co obnášejí lidské vztahy. Jak by mohli pochopit vztah k Bohu?
     Lidé, kteří nemohou uvěřit pro pýchu či zanedbanost, jsou jako tvrdá země. Zrníčko na ni spadne, ale nezakoření. Přilétají ptáci a zrna sezobou. Pán Ježíš říká, že to satan přichází, aby to Boží slovo, které se rozsévá jako zrno, odňal.
     To ovšem neznamená, že by to tak u těchto lidí mělo zůstat. Mnoho pyšných anebo zanedbaných lidí se obrátilo a uvěřilo v Boha. Víra je dar a my o ten dar máme prosit – nejen pro sebe, ale i pro ty druhé. Ta ušlapaná země se ještě může zorat a je třeba zasévat znovu a znovu. Vytrvale, s láskou, vírou a nadějí. Bůh miluje všechny lidi. I tito nyní zatvrzelí mají naději.

     2. A je možné, že ti, kteří byli v minulosti jako tvrdá ušlapaná cesta a dlouho se Bohu vzpírali, budou na tom lépe než ti, kteří Boží slovo přijímají rychle, s nadšením, všude volají “haleluja”, avšak než se rok s rokem sejde, již o nich nic nevíme. Tito nadšenci jsou jako to zrníčko, které rychle na skále vzešlo, protože však nemělo dost vláhy, uschlo. Pán Ježíš říká: “Tito slyší slovo a hned je s radostí přijímají, nezakořenilo v nich však a jsou nestálí. Když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.” Kolik takových už jsme viděli! Ohromovali nás, jak jsou radostní. Když se však setkali s protivenstvím, couvli.
     Už M. Luther varoval před blouznivectvím. Ve svých článcích Šmalkaldských v r. 1537 píše: “…ten starý ďábel a starý had… učinil Adama a Evu enthusiasty”, pročež “tento enthusiasmus vězí v Adamovi a jeho dětech od počátku až do konce světa… a je zdrojem, silou a mocí všeho kacířství.”
     Už v 1. stol. měla církev jistě své zkušenosti, když odpadali mnozí, kteří neunesli pronásledování.
     Zde si však musíme položit otázku: Jak bychom obstáli my? Možná, že bychom potřebovali trochu dobrého enthusiasmu, protože naše vlažnost nás bez výčitek svědomí stahuje do pozadí, když nám něco hrozí.

     3. A co ti, kteří jsou jako zrna vzešlá v trní? Jim jsme snad nejpodobnější, protože pronásledování nám nyní nehrozí, ale všelijaké “časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí ” – Lukáš přidává – “rozkoše světa” – vnikají do našeho nitra a dusí slovo, takže zůstaneme bez úrody.
     Jak to všichni dobře známe! A Ježíš o tom věděl, když tolikrát napomíná, abychom si nedělali starosti, abychom si neukládali poklady na zemi, když varuje před bohatstvím a poživačností! On však nehlásal asketismus, flagelantství – sebemrskačství, ale nabízí člověku úžasnou svobodu dítěte, o kterého se starají jeho rodiče. To neznamená, že toto dítě se bude oddávat sladkému nicnedělání, ale že při poctivé míře práce i odpočinku může být osvobozen od strašného stresu, který ovládá dnešní svět, od honičky za penězi a požitky, které nám vnucují všechny možné reklamy a výkladní skříně. Ap. Pavel to řekl jasně: “Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.”(1.Tm6,8.6.).
     Starosti o živobytí, nerozumná míra práce, kterou si nakládáme ať už ze ctižádosti nebo lakomství anebo milování klamných radostí světa, které nás lákají do špíny a neřesti, to vše je jako vzrostlé bodláčí, které udusí ušlechtilou rostlinku víry, stébélko, které mělo nasadit klas a přinést mnohý užitek. Ježíš to vyjádřil ještě jinak v 8. kp. Markova ev.:”Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?” Tím myslí samozřejmě ten pravý, smysluplný život s Bohem, který trvá věčně.
     Ty dva druhy lidí – my všichni, kteří odpadáme po prvotním nadšení, či my všichni, kteří nemáme čas na Boha pro časné pachtění, my všichni máme ještě naději. I ta naše půda – skalnatá či zarostlá bodláky – ta půda našich srdcí, našich životů, má naději. Může být zorána pokáním – změnou života a obrácením se k Bohu, abychom se stali tou -

     4. – úrodnou, bohatou zemí, zemí dobrou, která vychová ze zrníčka Božího slova plný klas, přinese úrodu třicetinásobnou i šedesáti- násobnou i stonásobnou.
     O jakou úrodu se tu jedná? Mohli bychom to také nazvat “ovocem” a známe od ap. Pavla “ovoce Ducha svatého” jímž je “láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.”(Ga5,22-23). Je to život žitý s Bohem. Denodenní “chození” s Bohem, jak to vyjadřuje Písmo. V poslušnosti, pokoře a lásce. Lásce k Bohu, z Boha, v lásce k bližnímu, která se projevuje službou . Nebývá to nic okázalého, nic, co se honosí, blýská, ba ani nic z toho, co tady na světě vítězí a je oslavováno. Pro nevěrce je to život chudáčka, prosťáčka, “blbečka.” Ten však, kdo patří Bohu, zná jeho tajemství. Zná tajemství víry – tajemství radosti, svobody a plnosti života, který odevzdal Bohu do služby. Takový život nese mnohý užitek. A to i tak, že tam, kde Boží lidé žijí podle Krista, tam přichází vždy mocněji Království Boží, tam se uplatňuje, tam se šíří dál a dál. Tak, aby byl jednou Kristu podmaněn celý svět.
     Nezapomeňme však: Království Boží přichází ne s mocí a silou, ale vždy s pokorou, láskou a v oběti.

     MODLEME SE: Pane Ježíši Kriste, kéž jsme my všichni dobrou zemí. Kéž my všichni, celá tvá církev přináší užitek mnohý, tak aby celá země byla naplněna Tvou mocí, Tvou láskou. Smiluj se nad námi, Bože, ať jen Tvému jménu vzdáváme chválu svým životem, kéž je Tvoje jméno vyvýšeno nade všemi. Amen.

POSLÁNÍ: Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. (Ko 2,6n).

PÍSNĚ: 92, 195, 662, 649

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.