Uzdravení slepého


Kázání neděle masopustní “Quinquagesimae” 6. března 2011 v Teplé
===========================================
Uzdravení slepého
==============

Vstup: Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, …nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. (Ž 22, 24.25.)

Čtení: Ž 34
Text: Lk 18, 28 – 43

Osnova:
1. Utrpení
2. Smiluj se nade mnou
3. Chválit Boha

     1. Utrpení
     ========
     Blíží se završení Kristova díla. Učedníci chodí se svým Učitelem tři roky, ale zdá se, že stále nechápou Mistrovo poslání. O čem to mluví? O prohře, potupě, lynčování, o kříži? A třetího dne vstane? Co to má znamenat? Učedníci stále ještě doufají, že Ježíš projeví svou moc nějak triumfálně, celonárodně, politicky. Rozpoznávají v něm charismatického vůdce, to ano, ale jejich chápání je ještě stále přízemní, tělesné, přirozeně lidské.
     A nejsou to jen ti učedníci tenkrát, co nechápou, proč by měl Ježíš trpět. Také my se tomu bráníme. Mít z víry prospěch – úspěch, slávu, zdraví a bohatství – to ano. To se nám líbí. To dokážeme bušit na nebesa a dožadujeme se požehnání. Jakmile však přijde něco, co nás zkřísne, už Boha obviňujeme, že nedodržuje svá zaslíbení, že nás nemá rád.
     Utrpení samo o sobě je nesmyslné. Bolest je zlá. Potupa strašná. V pohledu víry však všechno dostává své místo a tedy i smysl. Možná jsme nyní ještě jako slepí, sedíme ve tmě, nechápeme, proč nás potkávají zlé věci. Jednoho dne však prohlédneme – možná až na věčnosti, a pochopíme, proč jsme museli jít údolím stínu smrti.
     Utrpení Ježíše Krista je však jiného ražení: Ježíš trpěl zástupně, tedy za nás za všechny, jako by na našem místě. Vzal na sebe za nás trest za hřích. Ježíš ví, že tím musí projít, aby se naplnilo vše, co je potřeba k platné oběti. Rozumí, že vyhnout se tomuto hořkému konci by znamenalo zradu celého jeho poslání. To, co hlásal, musí prožít až do konce. Musí vlastní krví stvrdit své učení. A ačkoliv se bál a prosil, bylo-li by možné, aby Bůh od něj vzal ten hořký kalich, přece necouvl a položil svůj život jako výkupné za mnohé. Jako výkupné za nás lidi, kteří jsme zotročeni hříchem. Vykoupil nás svou obětí z tohoto otroctví a daroval nám nový život. V tomto novém životě je vše ozářeno novým smyslem, tedy i naše, lidské, zcela všední, utrpení. Procházíme jím, patří k životu a my smíme vědět, že: 1. NENÍ NESMYSLNÉ, 2. PÁN BŮH O NĚM VÍ, 3.NEMUSÍME POD NÍM KLESAT.

     2. Smiluj se nade mnou
     =================
     O tom nám svědčí slepec, žebrák, člověk na okraji společnosti, který byl podle Zákona Mojžíšova i vyřazen z náboženského života. Slyší, že jde kolem Ježíš Nazaretský. A on, slepý člověk, vidí a chápe, narozdíl od osvícených a moudrých učedníků, že to je Boží syn. Proto jej oslovuje: “Synu Davidův.” On je ten král židovský, kterého očekával Izrael. On jej tedy může zbavit trápení, slepoty a potupy mezi lidmi!
     Můžeme si představit tu scénu, jak Ježíš jde obklopen zástupem lidí. Všichni se k němu tlačí, každý se mu snaží přijít na oči, něco od něho vyzískat, touží spatřit něco neobvyklého. Zástup táhne do Jeruzaléma, neboť tuší, že tam se zjeví moc Mesiáše. Tam se ukáže triumf Boží. Slepec nemá šanci. Sedí u cesty a žebrá, polyká zvířený prach a z toho shaw nemá nic. Kdo by se teď také staral o chudáka. On však křičí: “Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!” Volá jako publikán v chrámu, jako bídník, vědom si trpce své poznamenanosti a vyvrženosti. Dav slepce napomíná: “Mlč! Teď na tebe nemá Mistr čas! Tady se děje politický převrat!”
     Ježíš se však zastaví. Má pro toho posledního, nemocného žebráka čas. Rozhodně nesdílí nadšení davu, který posunuje dějiny a nehledí při tom na jednotlivce. Ježíšovi ZÁLEŽÍ I NA TOM NEJPOSLEDNĚJŠÍM. Není mu lhostejné utrpení nikoho. Slyší pláč a bědování hladových, opuštěných a nahých. Slyší PŘEDEVŠÍM nářek opovržených a utlačovaných. Ty slyší, těch se ujímá. Co je mu do našich malicherných a rozmarných přání, když nářek bědných proniká k jeho srdci!
     Ježíš nechává přivést toho, koho chtěli umlčet. Koho chtěli schovat. O kom sami nechtěli slyšet, koho nechtěli vidět.
     Když se jedná o postavení domova pro mentálně postižené u nějakého města, tak celé město podepíše, že tam žádné debílky nechtějí. Toto se děje v tzv. křesťanské, humanistické době. Nechceme vidět bídu druhých. Nechceme se zneklidňovat: Omlouváme to slovy: “Na to já nemám nervy.” Kam však dospěje taková společnost, která si zastírá oči před utrpením bližních, která odstrkuje nemocné a všelijak poznamenané? To je postoj, který zcela odporuje postoji Pána Ježíše Krista.
       Nechť je to povzbuzením i příkladem pro nás všechny: Ježíš se ujímá těch nejslabších, lidí na okraji. Oni mu smí vypovědět své trápení, smí ho prosit o smilování. Slepý prosil: “Pane, ať vidím!” A Ježíš mu říká: “Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.” Víra těch, kdo jsou na okraji lidské společnosti, je často vírou podivuhodnou, vírou zachraňující. Vírou dítěte, které nepřipouští pochybnosti o Boží moci. Kéž nám Pán přidá takovou víru!

     3. Chválit Boha
     ===========
     Uzdravený slepec “šel za Ježíšem a oslavoval Boha.” Boha chválí nakonec celý zástup. To je moment, který by nám neměl uniknout: Moment chvály, díků, oslavy Boží. Mnoho lidí dosvědčí, že třeba právě při uctívání, chválení Boha byli uzdraveni. Prohlédli a mohli přebývat v Boží slávě. Spatřili něco z Boží slávy, která se nedá slovy popsat.
     Proto také my při bohoslužbách neposloucháme jen slova naučení, ale také chválíme v modlitbě a v písních. Oslavovat Boha je velice, velice důležité. Zkoumejme, kolik času věnujeme prosbám, když se modlíme, a kolik chválám a díkům. Nemusíme vymýšlet krasořeči. Stačí Pánu Bohu děkovat za všechny maličkosti, které denně od něho dostáváme, a uvidíme, jak v nás poroste spokojenost, radost, dokonce jásot a budeme Boha oslavovat a uctívat opravdu niterně. To se promítne do našeho celého života. Potom uvidíme, jak mnohý temný mrak se nad námi rozplyne a zasvítí nám slunce Boží radosti.

Modleme se: Pane Bože, víš o trápeních nás všech. Spolu se slepcem u Jericha voláme: “Smiluj se nad námi! Dej, ať vidíme skrytý smysl věcí, které nás potkávají, dej, ať především vidíme Tebe, Pane Ježíši Kriste. Ať tě následujeme a neztratíme se ti z očí, abychom sami neoslepli tmou hříchů. Pomoz nám děkovat, nenaříkat, chválit tě a svítit tvou radostí. Amen.”

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Písně: 166, 367, 610, 618

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.