Tomáš Halík: Divadlo pro anděly


Nakladatelství Lidové noviny 2010, 253 stran

Kdo čte poprvé knihu od T Halíka, musí si trpělivě zvykat na pro něj cizí slova, citáty filozofů různých směrů, na způsob autorova uvažování. Ale vyplatí se to. Asi by se dala daná témata vyjádřit jednodušeji, ale zřejmě by nebylo dosaženo takových hlubin a pochopení.

Zašmodrchané klubko se změní v několik zámotků, z nichž se uvolňují jednotlivá vlákna vedoucí až detektivním způsobem k rozuzlení. Na pozadí objasnění situace křesťanů a ateistů v minulosti i dnes vystupuje až bolestná touha autora otevřít nádvoří pohanů, vyjít skrze roztrženou oponu do nové skutečnosti, dát možnost lidem vejít do příběhů Bible, nebránit jim naučenými poučkami, přetvářkou a falešnými představami bohů, kteří nejsou Bohem. Nevlastnit pravdu, ale sloužit Pravdě a následovat ji. V poslední kapitole riskuje autor vlastní zranitelnost a vydává své osobní svědectví .

Je to samozřejmě výsek pojetí člověka, který prošel určitými zkušenostmi a někdo jiný může věci vidět trochu jinak. Věřím ale, že Tomáš Halík napsal vše velmi upřímně, s plným nasazením a velkou touhou, aby co nejvíce lidí vešlo na cestu, na které mohou najít východisko pro své životy. A aby jim v tom nic nebránilo.

„ „Jak jsem já mohl něco takového udělat!“ to jsou pocity a slova, prozrazující, že člověk ještě ani palec nesmočil v koupeli pokání a očistného znovuzrození; stará teologie tomu říkala „přirozená lítost“ ( tedy taková, jaká je pro Bohem žádané obrácení vcelku k ničemu ). Ponořit se do skutečné hloubky kajícnosti znamená utopit tam iluze o svém já, o své výjimečnosti, o tom, že jsem něco lepšího než druzí, u nichž hřích není nic překvapujícího. (…) Musíme si přiznat mnohou tvrdou pravdu o sobě, abychom z míst zabloudění mohli být přivedeni na místo, kde nás chce Bůh mít.“

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.