Bůh nás volá jménem


KÁZÁNÍ O PONDĚLÍ VELIKONOČNÍM 25. DUBNA 2011 V TEPLÉ
=======================================
Bůh nás volá jménem
================

VSTUP: A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

ČTENÍ: J 20,1-18
TEXT: J 20,16-17

OSNOVA:
1. Pieta
2. Marie !
3. Ježíš Kristus živý

     1. Pieta
     ======
     V Sovětském svazu uchovávali mrtvé tělo Lenina. Vystavili ho a zástupy lidí se na něj chodily dívat s úctou i bázní.
     Marie z Magdaly by něco takového možná také chtěla. Jde ke hrobu, aby tam plakala, aby vzpomínala. Pán zemřel, ale má hrob, kam bude chodit každý den, aby si se svým Pánem popovídala. Bude to její místo útěchy, alespoň jakéhosi zdánlivého společenství s milovaným Učitelem.
     Přichází ke hrobu a těší se na chvilku klidu a úlevy. Tady vyleje své srdce. Vypoví svůj žal. Avšak hrob najde prázdný. Kam dali jejího pána? Marie ztrácí poslední jistotu. Mrtvé tělo je pryč, místo piety je znesvěceno. Kam se vrtne, kde uleví svému bolu? Proč jí vzali tuto nevinnou útěchu? Chtěla být blízko alespoň jeho mrtvému tělu. Ale je to tam a ona neví, kam ho pochovali. Je ochotná jít a hledat to mrtvé tělo. Postarala by se o něj, jak náleží. Pečovala by neúnavně a s láskou o místo jeho posledního odpočinku. Víc už pro Mistra udělat nemůže.
     Chtěla si poplakat, ale Ježíš jí říká jaksi radostně udiveně: “Proč pláčeš? ” Jako by říkal: “Už není důvod k pláči! ” Ale ona si stojí na svém: “Vzali mého Pána, a nevím, kde je pochován.”

     2. Marie !
     =======
     Je tak zaujata tou myšlenkou, tak upnuta na svou představu, že nepoznává Pána, Vzkříšeného Ježíše. Myslí, že je to zahradník. Naléhá na něho: “Jestliže jsi jej ty odnesl, řekni mi, kde ho najdu!” Ježíš řekne jediné slovo: “Marie!” Zavolá ji jménem. Takovým způsobem dovedl oslovit jen Pán. Vytrhuje ji konečně z jejího žalu, z utkvělých představ a ona volá: “Mistře! Rabbi!” Padá mu k nohám a chce je obejmout. Konečně ho tu má! Konečně jej našla! Už se ho nepustí! Nikam ho nepustí! Ježíš jí však řekne: “Nedotýkej se mne.” Nebo také: “Nemůžeš mě uchopit. Nezadržuj mne zde, na hřbitově. Už vyjdi ze svých pohřebních nálad, já jsem živý.” Ježíš má ještě jakési poslání jako Vzkříšený. Musí jít za svými lidmi, aby jim dokázal, že žije.
     Ani Marie však nesmí zůstat stát na místě, i když je nyní v okamžiku blaženosti. Musí jít a povědět to učedníkům. Musí jít a zvěstovat, předat tu radostnou zprávu, že Pán byl vzkříšen. Ježíš se jim sice sám ukáže, avšak pro Marii je to teď úkol na celý život. Od nynějška už nepatří sama sobě. Patří Ježíši a má úkol. Má povědět pravdu dalším lidem. Marie už nemusí plakat. Smutek vystřídala veliká radost. Tu si ale nemá nechat pro sebe. Ať se brzy rozveselí i ostatní! Snad má jít později i k těm, kteří jsou, jako kdysi ona byla, spoutáni zlou mocí. Má jim povědět o radosti a vysvobození ze všeho zla a ze smrti.
     Marie, Ježíš je Vzkříšen, avšak od nynějška patří celému světu. Je to on, ale je již jiný a v této jeho podobě ho nemůžeš na zemi zadržet. Nemůžeš vrátit čas. Vždyť vše je neustále v pohybu, vše spěje k cíli, k tomu, aby se splnily Boží plány se světem.
     Ježíš tu má nyní vyměřený čas. Jen 40 dnů se bude zjevovat a pak vystoupí k Bohu. Vrátí se do dimenze Boží. Vrátí se tam, kam patří, tam, odkud vyšel, do Boží slávy. Ty se ale neboj, Marie! Bůh – Otec Ježíšův, je i Bůh a Otec tvůj a všech, kdo ho milují. Proto nemusíte být smutní. Ježíš odejde k Otci, ale On přece pověděl: “Nezanechám vás osiřelé. Neodejdu-li, Přímluvce k vám nepřijde. Přímluvce – Duch svatý, který je s těmi a působí při těch a v těch, kteří patří Bohu. Duch svatý, který stvoří církev, tělo Kristovo na zemi, který spojuje lidi v jedno bez rozdílu rasy, národnosti, jazyka, třídy či kasty, věku či pohlaví. Odejdu-li k Otci, čeká vás ještě něco slavnějšího, než co jste dosud zažili. Už vás nepovedou oči. Už se nebudete vázat na jedno místo, na svatou zemi nebo na chrám. Už se nebudete vázat na hmotu. Vy nebudete ničím spoutáni, avšak také nebudete mít nic v rukou. Žádný trumf. Žádnou pozemskou jistotu. Ba ani kolikrát žádný důkaz Boží moci, nic nebudete moci předvést. Často bude vaším vnějším znamením spíše kristovská bezmoc, slabost, skrytost. Duch svatý vás však povede bezpečně. Jím se nechte zmocnit, naplnit, vést. Slovo svědectví, které budete říkat, bude jediným, avšak mocným nástrojem k budování Království lásky na zemi. Jedině to bude ten meč, meč Ducha, kterým budete moci sekat. Budete sekat hlavy zlým mocnostem a rozšiřovat Království Boží. Tak se stanete mým tělem na zemi.

     3. Živý Ježíš Kristus
     ===============
     To vše platí pro milovníky Boží dodnes. Také my bychom chtěli nějak uchopit neuchopitelné. Zadržet pro sebe nezadržitelné. Rádi bychom se sami těšili tím, co je určeno všem. Mám dojem, že i všechny krucifixy, obrazy Kristů či Madon prozrazují touhu zachytit to nezachytitelné. Alespoň trošičku si přiblížit neviditelné Božství. Představa a obraz. Mají k sobě blízko. Jestliže si tvoříme nějaké vlastní představy, pak také chceme nějak strhnout Boha na zemi a získat ho pro sebe.
     Je to tak těžké, nesnesitelné pro člověka vázaného na hmotu unést tu tíhu nepředstavitelného a neuchopitelného! A možná i ona snaha vědecky za každou cenu vysvětlovat Boží zázraky skrývají v sobě tuto touhu uchopit a pochopit a mít tak v rukou. Mít v rukou toho Boha, který se zjevuje, avšak zůstává skrytý, který volá jménem a zároveň říká: “Nedotýkej se svatého.” Je nemožné představit si nějak Boha. Je pošetilé přisuzovat mu nějaké lidské vlastnosti. Anebo jej ponížit jen na nějaký princip, na vesmírnou energii apod. Bůh je. Bůh se jmenuje Jestvující. Je sám o sobě. Je Otec a Stvořitel. Naše lidské myšlení jej pochopit a obsáhnout nemůže. Ježíš byl vtělený Bůh, proto ani jej nelze uchopit v jeho Božství. Avšak On se nám dal poznat ve svém lidství. Ani tak jej ale nemůžeme sevřít v hrsti, použít ho jako zaklínadlo, nelze ho žádným způsobem zmanipulovat, aby plnil naše přání. Existuje jen jedna cesta do jeho těsné blízkosti: Nechat se uchopit jím. Ať nás On sevře ve své ruce. Ať On se nás zmocní.
     Vzpomeňme znovu na Marii z Magdaly: Byl to malý okamžik, zázrak prozření a ona poznává Pána. V tu chvíli se její lidské touhy věnovat se od nynějška jen hřbitovu a hrobu ztrácejí. Je to okamžik, kdy ji Pán oslovuje jménem: “Mariam!” Láskyplné, něžné oslovení. Je v něm vše. Marie ví – Pán mě miluje. Rozumí mi. Zná mne. To je ten okamžik, kdy Pána poznáváme my všichni. Když nás zavolá naším jménem. Vždyť Bůh nás zná jmenovitě, nevnímá nás jako masu, zná nás osobně. On je osobní Bůh. On nás zná lépe, než my známe sebe. Miluje nás tou nejdokonalejší otcovskou láskou.
     Bůh nás volá jménem, jednoho každého z nás. Není to však důvod ke stagnaci. Není to v žádném případě chvíle, kdy jsme Boha my uchopili. To Bůh právě nás v ten ukamžik uchopuje a nese, nese i tam, kam bychom třeba nikdy nechtěli. Volá nás k činům, které by nás nikdy nenapadlo konat. Je to okamžik nového vykročení na neznámou cestu. Na cestu často nelehkou a plnou nástrah. Avšak na cestu plnou dobrodružství a krásy, dosud nepoznané krásy a hloubky. Poznáváme, že život má smysl. Jestliže se takto necháváme Bohem uchopit, pak jsme mu blíž a blíž. Pak zakoušíme i jeho moc a vidíme zázraky vybuchovat všude, kam se jen podíváme. Zakoušíme jeho radost a pokoj. Je to cesta, na které sice neseme Ježíšovo jho, které však, jak On pověděl, netlačí a netíží.

     Zvěst o zjevení Vzkříšeného Marii z Magdaly nám praví: Bůh tě volá jménem. Zve tě na cestu za Ježíšem, kde průvodcem i pomocníkem ti bude On sám. Zve tě na cestu do svého Království lásky.

     Modleme se: Kriste, dej, ať můžem za tebou s svým křížem stačiti, úzkou cestou vždy jdouce tě následovati. Ďábla se nic nebojíc u víře skonati. A na věky šťastně s tebou kralovati. Amen.

POSLÁNÍ: Mt 28,18-20

PÍSNĚ: 665, 341, 334, 355

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.