Co žádáme


KÁZÁNÍ NEDĚLE 12. PO SVATÉ TROJICI 11. ZÁŘÍ 2011 V TEPLÉ

Co žádáme

INTROITUS: Sijón říkával: “Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomenul.” Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. (Iz 49, 14n)

ČTENÍ: 2. Kr. 2, 1 – 15

TEXT: Jan 14, 12 – 17: Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání , a já požádám Otce a On vám dá jiného přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

OSNOVA:
1. Elíša žádá nesnadnou věc
2. Co žádáme my?
3. Jediné potřebné

        1. Elíša žádá nesnadnou věc
        Elíša (Elizeus kralicky) je Eliášovým žákem. Oba jsou to Boží muži. Zasvětili svůj život Boží službě. Eliáš odchází tajemným způsobem – je vzat do nebe – a Elíša si žádá, aby na něm spočinul dvojnásobný díl Eliášova ducha. Chce to, co měl Eliáš, a ještě víc. Eliáš svému žáku říká: “To si žádáš nesnadnou věc!”
        Dvojnásobné dědictví dostávali prvorození synové. Spolu s tím však na ně byla vložena i odpovědnost za celý rod. Měli být vůdci, především duchovními vůdci celých velkých rodin.
        Elíša chce být také “vozatajem Izraele”, jakým byl Eliáš. Jeho prosba byla splněna. Spolu s Eliášovým pláštěm dostává to, po čem toužil. Dostává Boží moc, Božího ducha, i odpovědnost s tím spojenou.
        Možná si neuvědomujeme častokrát, co je to za práci stát na odpovědném místě. Brali bychom také pěkný plat či výhody plynoucí z vysokého postavení, ale žádnou odpovědnost na sebe brát nechceme.Uvědomme si tohle vždy, když reptáme na ty, kteří nesou odpovědnost. A navíc podle Písma se za tyto lidi máme modlit a žehnat jim.

        2. Co žádáme my ?
        Nejsme ovšem jako křesťané z obliga. Jako křesťané, jako kristovci, jako Boží lid dostali jsme vzácné, nejvzácnější dědictví na světě. S tím je spojena i odpovědnost nás všech za všechny. Jsme zde, abychom ukazovali lidem na Ježíše. Abychom my sami byli jako On, aby jej lidé na nás uviděli a v něj uvěřili.
        Pro tento úkol nás Pán vyzbrojil svatým Duchem. A  zaslibuje nám, že budeme činit takové skutky, jaké činil On a dokonce ještě větší.
        Samozřejmě, že to znamená rozšíření zvěsti evangelia po celém světě, že Duch svatý již není omezen na lokalitu a na čas, ale vane všemi věky a může spočinout na několika různých místech, že byl jaksi “zevšeobecněn” pro všechny věřící Pánu Ježíši Kristu. Ve Starém zákoně to byli vyjímeční Boží muži i ženy, kteří měli Ducha svatého. Nyní je Duch svatý dáván všemu lidu, všem, kdo uvěřili ve Spasitele Ježíše.
        A ještě máme od našeho Pána zaslíbení, že bude plnit naše prosby, budeme-li jej prosit v jeho jménu, tedy ve jménu Ježíš.

        A tady se musíme ptát: “Kde je jeho moc? Kde jsou vyslyšené prosby Božího lidu? Plní se Pánova zaslíbení? Věříme jim? A toužíme  ještě po tom, co nám On zaslibuje? Nesmířili jsme se jen s oním výkladem, že Duch svatý je jakoby majetkem svaté církve, že Duch svatý působí po celém světě? A máme Ducha svatého? A toužíme po Duchu svatém?”
        Domnívám se, že ta druhá část našeho textu je i  řešením těchto naléhavých otázek: Ježíš řekl: “Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A potom Přímluvce, Duch svatý , přijde a bude s vámi stále.”
        Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání… Milujeme našeho Pána? Po čem my toužíme? Co my žádáme?
        Sedněme si odpoledne v klidu a sepišme si, co žádáme: v nejbližší době, co žádáme od života. Je naší nejvyšší touhou Bůh? Nebo se ukáže, že chceme mít pro tentokrát od všeho a všech pokoj, že je nám to jedno anebo se těšíme na nějaké jiné požitky? Kdybychom mohli vyslovit tři přání jako v pohádce, jaká by byla?
       
        Elíša vyslovil touhu svého života: Chtěl být jako Eliáš. Chtěl jít v Božích stopách, chtěl být s Bohem. Stravovala ho touha po Bohu. Chtěl Bohu sloužit a Izraeli sloužit jako  Eliáš. Za každou cenu. Těžkou věc si žádal.

        Pokud i my prahneme po Bohu a jeho moci, nesnadnou věc si žádáme. Pokud jsme to vyslovili, pojkud po tom zatoužili, Bůh bude v našich životech jednat. Možná nám vezme mnohé věci, kterými jsme mnohokrát zabíjeli čas. Možná nám zjeví něco v našem životě, co budeme muset vyznat jako hřích. Možná je to jedna jediná věc, kterou nezvládáme, ale která nám brání, abychom přijali Boží plnou moc. A která nám brání, abychom tím plnili ten úkol, který od Boha máme.
        Bůh pro nás všechny má plnost Ducha svatého. Ježíšova slova patří všem jeho věřícím:” Budete činit totéž co já, a ještě víc. Žádejte to! Uvidíte, co se bude dít.”
        Můžeš navenek vypadat jako věrný křesťan , a přece může v tvém životě být nějaká překážka, která brání, abys přijal plnost Božího Ducha. Jako by byla chodba zavalena kamením a vzduch mohl do domu proudit jenom malými trhlinami. Můžeš sice dýchat, ale zdravý nebudeš. Odvalíš kameny a do domu může vzduch i světlo. Ozdraví vše. Jen bude možná potřeba oškrábat plíseň a vymalovat  dům, protože ve tmě nebylo na špínu tolik vidět.
        Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání, říká Ježíš. Zní to až zákonicky, ale to není zákon, nýbrž konstatování zákonitosti. Jestliže je Boží lid neposlušný, nechce slyšet Boží hlas, pak zháší plamen Ducha svatého. Duch svatý odlétá jako plachý pták.
        Mám zkušenost, že Duch svatý je mocný, ale opravdu plachý. Stačí závan naší nesvatosti, neposlušnosti, svévole, pýchy, nelásky, a je pryč. Pak musíme vyznávat znovu a znovu své viny, aby se vrátil a On se vrací rád a naplňuje dům vyčištěný a uklizený.
        Žádejme Ducha svatého a budou se dít velké změny.

        3. Jediné potřebné
        To, o co jde nejvíc, je milování Boha. Milovat Boha i bližního, na tom u člověka všechno záleží, říká Pán Ježíš. Možná se zase ptáme: “Jak  mám milovat Boha? Co to vlastně znamená? ” Jestliže se ptáš, je to dobré. Jestliže se takto ptáme, pak hledejme. A Pán říká, že kdo hledá, nalézá. Kdo hledá Boha, ten se modlí. Modlí se – “Kéž víc tě miluji!” ,jak to zpíváme. Prosme o lásku – k Bohu i bližnímu. Takovou prosbu Pán neoslyší.
        “Ale já žádný velký zážitek s Bohem nemám! Jiní mohou vydávat svědectví o všelijakých divech, já ne! Já jsem jen obyčejný křesťan,” říkáváme.” Necítím nějakou závratnou lásku a touhu.” Zase mě tu napadá jedna píseň: “Spasiteli, Jezu drahý, slyš náš vroucí hlas, jiných když si k sobě zoveš, nepomíjej nás!” Garantuji vám, že Pán neoslyší touhu svých dětí. Vyslyší nás, když ve jménu Ježíše voláme po Boží moci, po větší lásce k němu i k bližním! Povede nás ke smíření s našimi bližními, provede nás školou pokory, možná budeme muset i něco vytrpět – to jen aby se naše touha a láska přetavila  a pročistila jako se zlato čistí v ohni. Jestliže budeme toužit jen po Bohu samém a naše láska nebude ropzdělená, pak se dočkáme vyslyšení našich proseb: budeme činit to, co činil On, budeme dokonce konat ještě větší skutky k jeho slávě. První velká věc, která se stane, bude to, co se stane s námi: Budeme toužit po Bohu víc a víc. Zamilujeme si modlitbu, budeme s radostí a dychtivě číst bibli  a staneme se tak čitelní pro celý svět: Když nás lidé uvidí, řeknou: “Jistě, na tomto místě je Bůh!” Amen.

POSLÁNÍ: Hospodin praví: Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl…” (Jr29, 12 -14a)

Písně: 33, 419, 568, 382, 671

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.