Svědectví Karel Cuchal


A je tu další svědectví, tentokrát z merklínského sboru.

Svědectví  je barometrem naší víry. Jistě, i svědectví se dá zneužít jako všechno, ale to neznamená, že se za něj budeme stydět, že si ho necháme sobecky pro sebe. Přitom je velmi významné pro ostatní i ve výchově dětí i vnoučat, že si to ani neuvědomujeme. Slyšíme mnohá svědectví ze vzdálených zemí. Nám jsou bližší taková, která zažili naši přátelé, příbuzní a jiné důvěryhodné osoby.  Nebo my sami.

Moji prapředkové pocházeli z Orlických hor a přibližně v polovině 18.století  kvůli pronásledování pro víru odešli do Slezska.  Po 2. sv.válce se rodiče a prarodiče do Čech vrátili a nastěhovali do uvolněných domů po odsunutých Němcích ve T.Sekerách a okolí. To jsou kořeny. Ty jsou dobré, ale ne rozhodující. Z několika set rodin vracejících se  ze Slezska zbyly po 2 generacích jenom desítky jednotlivců a velmi zřídka celé věrné rodiny.

Na svůj křest v Marjánkách (br.f. J.Otter) v r. 1950 si nepamatuji jako většina z nás. Nebylo to moje rozhodnutí, ale rodičů a prarodičů. Babička mě naučila modlitbu, která je dodnes aktuální:“Abba, milý Otče, dej mi prosím Tebe nové srdce…“. (Ez 36:26) Do 1.-5.třídy jsem chodil v Krásném a pamatuji si, že v autě nás náboženství učil br.Otter.  Do kostela  a do nedělní školy jsem chodil často a docela rád. Nejvíc se mi líbilo sedět vedle svého dědy Broučka při slavnostech mezi trubači. Zejména když troubil na tubu, protože měla nejhlubší a nejsilnější zvuk. Dětskou nedělní školu vedl br.V.Jirman dlouhou dobu a také mě několik let bezúspěšně učil hrát na harmonium, než jsem přešel v r. 1965 na kytaru. Jako dítě jsem se sestrou chodil na Velikonoce koledovat po vsi a  zpívali jsme svědectví o vzkříšení:„Ó nebešští zpěváčkové, k muzice se mějte…vstal jest Kristus, Haleluja…“. Zpětně vidím, že to bylo moje první svědectví.

Období dospívání, studia, první láska(y), vojna, první zaměstnání, to bývá pro většinu rozvíjejících se křesťanů obdobím kritickým. Nebyl jsem výjimka. Chodil jsem do mládeže, již ne tak často ani ne moc rád (vedl ji br.Bl.Šourek a později P.Čapek). Pamatuji si také, že na konfirmaci jsme byli jenom tři. Občas jsem si četl v Bibli, ale Kralický překlad mi připadal strašně zastaralý, těžký k porozumění. Dnes se však, přes množství dalších i nových překladů ke Kralické občas vracím. Měl jsem Bibli v knihovně, i na vojně, i v prvním bytě, ale Boží slovo v ní jakoby mlčelo. Svatbu jsem měl sice v kostele v Merklíně, ale manželku jsem si vybral tehdy nevěřící a na shromáždění jsem chodil zřídka, tak jako můj táta, tj. hlavně o svátcích. Na pile v H.Týně nám sice byt slíbili, ale nic víc a první dítě bylo na cestě a v malém domku s rodiči manželky to již nešlo. Podal jsem několik inzerátů, v nichž jsem hledal zaměstnání s bytem. Asi až na třetí pokus vyšla Teplá. Byt byl malý,ale nám pro začátek stačil. Ani tam jsem nechodil do shromáždění přes jeden rok. Pracoval jsem na St.statku. Vedle kanceláře jsme měli místnost s prvními počitači na děrné pásky.  Často jsem papírové pásky lepil, protože se trhaly.

Jednou jsem vyhlédl z okna z „počitačové místnosti“ a uviděl  postavu která vedla kolo a kulhala na cestě do protějšího kopce směrem k náměstí. Ptal jsem se kolegyně, kdo to je. Řekla mi, že se jedná o místního evang.kazatele, který se se všemi zdraví a dává do řeči. Rozhodl jsem se mu asi po týdnu zavolat a on mě ochotně pozval na nedělní shromáždění i bibl.hodiny. Vydal jsem se tam, spíše ze zvědavosti než z nějaké „duševní“ vyprázdněnosti. A už zůstal na dalších 6 let. Že mě MS ještě laskavě „přinutí“ ke kurzu „výpom.kazatele-Jáchymov“to jsem na začátku netušil. Vlídné, nehrané, nenucené chování  a jednání kazatele Milana S.

a jeho manželky mě přitáhlo a nepustilo. A později i mou manželku. Když bylo našemu druhému děcku 5 let a my čtyři přes žádosti nedostávali větší byt, rozhodli jsme se odstěhovat na Moravu. Zpětně to vidím jako špatné rozhodnutí tak jako když se rozhodoval Lot, které pastviny si vybere a Abraham mu dal přednost. I když jsem se s dětmi modlil a četl jim z knížek „Příběhy věčně živé“ což byly pašované výklady z Bible vhodné pro děti, oba synové se (zatím) od církve odvrátili. V Teplé se konala dětská shromáždění v místě! Což je výhoda k  nezaplacení. Na Moravě, do Klobouk u Brna, už do nich nechodili. Doporučuji neopouštět blízké živé sbory, kde se konají  akce pro děti. NIC je později ve výchově dětí  ve víře nenahradí!

Mít dobré kořeny zapuštěné v dlouholeté tradici je dobré, ale jenom tehdy, když se nestaví jenom na ní. Tradice bez Ducha, kterého nám Ježíš poslal místo sebe, je mrtvá, tak jako ucpaný kohoutek nebo kašna bez vody. Teď bydlíme na okraji borového lesa. Stromy se mi vždycky líbily, teď čím dál víc.

Měli jsme tady na konci min.roku  kalamitu. Spousta mokrého sněhu na stromech a přišel vítr. Nejvíce to odnesly stromy, které se nemohly o další strom opřít a ty na okraji. Jako v mnoha společenstvích a sborech. Ti co jsou na okraji, odcházejí,  lámou se… ale i když se zlomí, kořeny u borovic zůstávají a někdy, často až na konci života časného, vypučí s nadějí stromek nový…

Karel Cuchal

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.