O rozhněvaném spravedlivém synu


Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi.“ Ježíš jim pověděl podobenství o ztracené ovci, o ztraceném penízi a také toto podobenství : „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: „Otče, dej mi díl majetku, který na mě připadá“. On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: „Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“ Ale otec rozkázal svým služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho.; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit.

Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: „Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého“. I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpověděl: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.“ On mu řekl: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Lukášovo evangelium 15.kap.

Nedávno mě přepadla tato otázka: oba synové žili se stejným člověkem – otcem, který oba stejně miluje – jak je možné, že starší syn ho vlastně nezná, jeho lásku nezakouší a neodpovídá na ni? Přepadl mě smutek. Kolik lidí žije stejně?
Otec jde naproti oběma. Mladší syn říká: nejsem hoden. Starší syn zahrnuje otce výčitkami. Myslím, že i křičí, jak to obyčejně děláme, když jsme naštvaní. Jsi nespravedlivý! Víš vůbec, co děláš? Vzpomeň si, jak jsi pečoval o svůj majetek a zveleboval ho pro nás, a on svůj díl prodal cizím lidem! A peníze rozházel! Už jsi zapomněl?

Jak úžasné zjištění. Bůh nám nejen odpouští a přijímá nás, ale zapomíná na všechno, co jsme provedli!
Otec vychází vstříc i nám. Zve nás, abychom odložili neodpuštění, ulopocenost, sebelítost, osočování, ukřivděnost, závist, různé strachy, zaměřenost na sebe, samospravedlnost. Pokud prozřeme a uvidíme, že ani my nejsme hodni, i my se octneme v Otcově milující náruči. Dostaneme nové šaty, v kterých můžeme vstoupit na hostinu, prsten Božího dítěte a obuv na nohy jako znamení svobodného člověka. Budeme vidět jinak i lidi kolem sebe.
Zajímavé je, že starší syn si jen stěžuje, ale o svůj díl dědictví nepožádal. Nebuďme pasivní a hledejme
správné nasměrování svého života, abychom neminuli jeho cíl.

VS

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.