Blahoslavení, kteří slyší a dbají na slova proroctví


KÁZÁNÍ NEDĚLE ČTVRTÉ ADVENTNÍ 18.PROSINCE 2011 V TEPLÉ

Blahoslavení, kteří slyší a dbají na slova proroctví

INTROITUS:  Z Boží plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Boha nikdo nikdy neviděl, jednorozený Boží Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (J 1, 16.18)

ČTENÍ:  Mt 5, 1 -12

TEXT: Zj 1, 1 – 8: (Studijní překlad)
Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh,
aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát.
On to prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi.
Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl.
Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno,
neboť ten čas je blízko.
        Jan sedmi sborům v Asii:
        Milost vám a pokoj
od Toho, který jest a který byl a který přichází,
i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem
a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země.
       
        Tomu, jenž nás miluje
a svou krví nás rozvázal z našich hříchů
a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci -
- jemu bud sláva i moc na věky věků. Amen.
       
        Hle, přichází s oblaky
a uzří ho každé oko,
i ti, kteří jej probodli,
a budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země.
Ano, amen.
        Já jsem alfa i oméga, počátek i konec,
praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází,
ten Všemohoucí.

OSNOVA:
1. Zjevení – proroctví od – ad.
2. Blahoslavenství – čas blízko
3. Pozdrav od…
4. Přicházející – nářek
5. Vševládný – ujištění

        1. ZJEVENÍ – PROROCTVÍ OD – AD.
        Někdy čteme bibli a říkáme si znuděně: “Tohle všechno už přece znám!” Jindy však máme dojem, že tohle a tohle jsme v tom známém textu ještě nikdy nečetli, nikdy si toho nevšimli a často je to tehdy, když tomu textu tak moc nerozumíme. Říkáme: “Proč to tady je napsáno? A co to má znamenat?” Najednou vidíme, že bible je plná tajemství a chce se nám bibli studovat a ta Boží tajemství  odkrývat.
        Kniha Zjevení Janovo patří mezi knihy, které se nečtou často, a proto ji tolik neznáme jako třeba evangelia. Zdá se, že jsou knihy oblíbenější a méně oblíbené. K těm méně oblíbeným patří třeba kniha Job a také kniha Zjevení. Nečteme ji, protože nás děsí a protože jí nerozumíme. Někdy se nám zdá, že něco z té knihy už jsme pochopili: “Jo, tak takhle to teda asi bude,” říkáme si, aby nám to další text zase úplně rozboural.
        V té knize se totiž mísí časy. Nelze jí porozumět tak, že od první do poslední kapitoly je popsáno, co se stane nejdřív a co naposledy. Jsou to obrazy, vidění Jana, možná presbytera nějakého sboru, ale určitě proroka, který se octl na pustém ostrově asi jako zajatec, jako pronásledovaný křesťan. Ta vidění jsou jakýmisy průhledy do toho, co se chystá, čím svět bude procházet, než nastane konec, než Pán Ježíš přijde podruhé zjevně a v moci.
        Zjevení Janovo je tedy opravdu jiné než třeba evangelia, protože tu jde o knihu proroctví, vidění. Janovi to ukazuje sám Pán a používá si k tomu ještě svého anděla. Ta vidění a proroctví jsou adresována celé církvi, která se ocitla v krutém pronásledování. První křesťané nechtěli vzdát poctu císaři jako bohu a byli za to persekvováni. Proto také celá kniha se nese v tom tónu: Bůh je jedině Ježíš. Jen jemu patří moc, vláda a úcta.
        Že se jedná o Jana – proroka, naznačuje jeho titul – Boží služebník, Boží otrok. Tak byli označován proroci již ve Starém zákoně. Vyřizovali lidem, co jim bylo od Boha zjeveno.
       
        2. BLAHOSLAVENSTVÍ – ČAS BLÍZKO
        Jan zde blahoslaví ty, kteří předčítají či přímo čtou slova tohoto proroctví a kdo ta slova zachovávají, protože čas konce je blízko. Můžeme namítnout: “Jo, blízko.Už dva tisíce let čekáme, a nic.” Já však žasnu, jak je to tímto způsobem stále aktuální! Ano, je pravdou, že první křesťané očekávali příchod Pána v slávě už velmi brzy, a že se pak museli vyrovnávat s tím, že to tak hned asi nebude. Tím, že je tam napsáno: “Čas blízko”, je to pro všechny generace křesťanů velmi vyhrocené poselství, naléhavé a burcující. A zároven potěšitelné. Doba Pánova příchodu není daleko. Jeho počítání je ovšem jiné, pamatujme, že u něho je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Co se nám, lidem žijícím v časnosti, zdá jako nekonečně dlouhé, zvlášt je-li to čas , kdy musíme nějak trpět, je u Pána jako jedno vzdechnutí a i nám to jednou bude připadat také tak. “Čas blízko” znamená, abychom se dokázali i na naše nynější všechny trampoty, a i na ty třeba budoucí trampoty – pronásledování a jiné trápení – nevíme, co nás čeká v těchto posledních dnech – abychom se na to dokázali podívat jakoby seshora, z úhlu věčnosti. Je to těžké, velmi těžké, když právě jsme pohlceni bolestí, vím. Je to však ohromná útěcha a Pán nám pomůže, abychom se takto dovedli dívat na vše těžké, čím jsme prošli a čím procházíme nebo budeme procházet.
        Blahoslavení jsou ti, kdo slova toho, co slyší od Pána, zachovávají. Tak to přece pověděl sám Pán Ježíš! Kdo zachovával jeho slova, byl jako dobrý stavitel, který svůj dům postavil na skále, a žádný příval a žádná bouře ho nesmetla ze zemského povrchu. Zachovávat znamená žít to. To neznamená opisovat si proroctví, vzrušovat se proroctvími a považovat je za něco tajemného, co k nám přichází z duchovního světa. Slova proroctví jsou určena nám lidem, do dnešních časů, aby nás varovala, aby nás potěšovala, aby nás upevnila ve víře, aby nás povzbudila v započatém běhu a posílila v boji proti zlu. Však o duchovním bojování toho víme z Písma dost, o tom, jak máme žít, máme toho v Písmu také dost – od Desatera ve Starém zákoně přes evangelia, příklad Ježíšův až po epištoly, kde jsou také křesťané napomínáni a povzbuzováni, aby vytrvali na  Boží cestě.
        Otázka je v případě Apokalypsy, tedy těch věcí skrytých a odhalovaných skrze samého Ježíše, jak rozumět všem těm hrůzám v té knize, jak se máme k tomu postavit, co v těch souženích dělat nebo co nedělat. Kniha Zjevení -  vlastně sám Ježíš – a je to něco úžasného, že to tu máme od samého Ježíše! -  nás nechce strašit. Nechce, abychom se začali bát a zalezli do protiatomového krytu nebo se nechali vystřelit na Mars nebo na Měsíc , abychom tak všem těm pohromám unikli. Naopak: Ježíš nám říká:”Ano, toto všechno se bude dít, ale vy se nebojte a napřimte hlavy, protože to jsou znamení mého blízkého příchodu. A kdybyste dokonce měli položit i život jako moji svědkové, tak se nebojte, protože jste blahoslavení. To znamená: Jste na dobré cestě, děj se , co děj. Jste na cestě do nebe, jste na cestě, kde se spolu setkáme a budeme spolu na věky. Jestliže se zaleknete a moji cestu opustíte, pak se vaše blahoslavenství, tedy vyhlašování, že vy jste ti štastní a vy jste ti vyvolení, pak bude zrušeno.”
        Namítnete možná, že to je takové rozdvojené: Na jedné straně jsme štastlivci a na druhé třeba martyrové – mučedníci? Vždyť my jsme mysleli, že dává-li Ježíš nám, Božím dětem, svůj šálom, pokoj, tak přece víme, že to znamená prosperitu těla i duše a všeho! Máme-li Pána, nemusíme prožívat prokletí lidí, kteří žijí bez Boha!
        Tohle ale vůbec není biblické! Všude , kam se jen do bible podíváme, vidíme, že praví Boží služebníci museli přečasto procházet utrpením pro svou víru. A že to často volili dobrovolně i kvůli svým bližím – příklad Pána Ježíše je nejvýmluvnější! Neznamená to, že Boží služebníci utrpení vyhledávají, ale nevyhýbají se mu a neudivuje je, pokud přijde. Nebot přece ví, že kdo následuje Pána, bude mít protivenství. Kdo následuje Pána, tomu se povede jako Jemu. A právě proto je blahoslavený, štastný, protože je na dobré cestě. Na cestě do nebe. Pán Ježíš vyslovil celou odu na to, kdo je blahoslavený, štastný, Bohu blízký a milovaný.
        V případě pronásledovaných, mučených  a zabíjených  prvních křesťanů to bylo velmi aktuální.
        Tedy: Pán Bůh nás slyší, když o něco prosíme, ale nesmíme si myslet, že být křesťanem znamená být protekční dítě, kterému se vše zadaří a kterému se vyhnou potíže. Ježíš byl solidární s těmi nejbědnějšími až na smrt . On jediný měl nárok na protekci, ale dobrovolně se jí zřekl – pro nás. Víme, co to znamená,,,

        3.  POZDRAV OD…
        Jan zdraví církev od Boha. Sedmička v tomto dopisu znamená posvátné číslo plnosti. Sedm sborů znamená celá církvička Ježíše Krista. Od něj přichází této církvičce milost a pokoj. Milost – omilostnění, přijetí. Pokoj. Ano, jako blahobyt, avšak Boží člověk dobře ví, že Boží pokoj je jiný, než jaký dává tento svět. Že je to pokoj , blaho, které pramení ze smíření s Bohem, které je hluboko v srdci, i když okolnosti vypadají spíše na infarkt.  Takový pokoj mohli okoušet i ti, kteří byli v cirku předhazováni lvům, kteří byli ožebračováni, vyháněni z měst , vězněni a všelijak pronásledováni. Ano, je to pro vnějšího pozorovatele opět jakési rozdvojení – ale je to známka života z Boha, života ve svatém Duchu a z Ducha, kdy naše občanství už máme v nebi, kdy už nenáležíme tomuto světu, kde sice třeba navenek hyneme, ale vnitřně se den ze dne obnovujeme.
        Bůh je ten,který jest, který byl a který přichází. On byl už před věky  – je od věků na věky  – a On tedy také je právě ted. Je přítomný, je živý , není to modla, není to žádné pražské Jezulátko, u něhož si vyprosíme svá soukromá štěstíčka, není to svatý kopeček ani nevímjak svatý chrám, kde se uzdravíme. Bůh  je živý. Je tady v Duchu svatém. Setkáváme se s ním ve svém  duchu, v srdci, v hlubině své bytosti . Bez chrámů a pozlátek, ornátů a svatých světýlek. Bůh je na věky živý, přítomný a nic není skutečnějšího v tomto světě. Není to úžasné? Pak,kdyby nás život nevím kam zavál, i do pustiny, i do vězení, jsme s Bohem! Víme, co to znamenalo pro první křesťany?
        Jan jakoby vyřizuje pozdrav z celé nebeské oblasti: Od sedmi duchů, kteří jsou před Božím trůnem: Někteří tu myslí na dokonalost Ducha svatého,  jiní tu vidí archanděly anebo celu armádu duchovních bytostí, které dlí před Božím trůnem.
        Mimochodem: Připomíná se nám tu sedmiramenný svícen, který stál před oltářem ve starozákonním chrámu!
        A hle – pozdrav přímo od Ježíše Krista! “To je bomba!”, řekl by tu moderní kazatel. Ano, je to úchvatné, Ježíš zdraví své na smrt jdoucí! Ať neděsí, ať se radují, protože je čeká vzkříšení, a On, Ježíš, je ten prvorozený z mrtvých! A je vládce králů země – jak aktuální v situaci bohorovného císaře, který si podmanil podle svého zdání celý tehdejší svět a vládce všech podmaněných území! Ježíš je ten, který skutečně vládne, a všem jiným takzvaným a samozvaným vládcům země se jen směje – viz Ž 2.
        A zazpívá chválu Jan, mučedník a svědek Ježíše Krista, jeho prorok, jeho sluha: “Bud mu sláva a moc na věky věků – tomu, který nás vysvobodil z našich hříchů a učinil nás kněžími v Jeho Království!” A dotvrdí to slavným – “Amen, ano , jistě, neochvějně.” Jsme kněžími a králi, jsme královskými dětmi, jsme bojovníky samého Boha a Otce. Jsme rozvázáni z pout hříchu, jsme svobodné, omilostněné Boží děti, a proto sloužíme svému pravému Osvoboditeli, Tomu, který nás miluje jako pravý a dokonalý Otec: Také my zprostředkováváme světu Boha – svým svědectvím, svým životem, svou věrností a třeba i svým utrpením, je-li to třeba. Jako by tu bylo pravé a ryzí a spasitelné to, co vlastně není vidět, co je zatím skryto pod škraboškou slabosti , utrpení. Ale to, co je neviditelné, je slavné a jednou bude zjevné, jako bude zjevný Ten,který přichází!

        4. PŘICHÁZEJÍCÍ – NÁŘEK
        “Hle, přichází v oblacích!”, volá Jan. Jan  to má už před očima! A vidí, jak ti,kdo ho odmítali, kdo zavrhli Jeho cestu, tu cestu pro ně slabošskou a cestu plnou trápení, cestu pokory a lásky, jak pláčou a naříkají, do prsou se bijí… Všichni, kdo ho probodli, ať již skutečně tam na Golgotě nebo pomyslně – křižovali jej svou volbou násilí, podvodu, lži, pýchy a útlaku – ti všichni v hrůze naříkají a bijí do sebe jako ten posedlý kdysi v hrobech. A zase je to tu stvrzeno: “Jistě, tak se to nepochybně bude dít, amen.” To nejsou halucinace bláznivého člověka, to je pravda, která přichází od Boha.
 

        5. VŠEVLÁDNÝ – UJIŠTĚNÍ
        A nakonec ujištění všem těm, kdo jsou nyní tak bědní, kdo jsou pronásledovaní, chudí, hladoví, plačící, tiší, pokorní, žíznící po spravedlnosti…”Já jsem počátek i konec, alfa i oméga” – to jsou první a poslední písmena řecké anecedy. Ano, tak praví Pán: “Jestliže jsem pověděl “a”, povím i “zet”, přeložili bychom si to do latinské abecedy. “Vše, co jsem řekl, se stalo a také se stane. Nepochybujte o tom, neboť já jsem skutečný Pán nad všemi dějinami a  nad vašimi životy. Ani vlas z vaší hlavy nespadne bez mé vůle, vzpomínáte? Tak se neděste a stůjte pevně v Pánu, milovaní. Všemohoucí, to jest Vševládný Bůh k vám mluví. Amen.”

POSLÁNÍ: 1. Pt 1, 23 – 25: Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží. Neboť každé tělo je jako tráva a všecka jeho sláva jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale Pánovo slovo zůstává na věčnost – to je to slovo, které vám bylo zvěstováno.

PÍSNĚ: 152, 274, 443, 271: 1,2,3,7; 269: 1,11,12

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.