Pravý půst


KÁZÁNÍ NEDĚLE 2. POSTNÍ “REMINISCERE” (Ž 25,6) DNE 4.BŘEZNA 2012 V TEPLÉ

Pravý půst

VSTUP: Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. (J 1,17).

ČTENÍ: Lv 18,1-5. Ř 10,1-11
TEXT: Lk 5,33-39

     Pán Ježíš v rozhovoru s farizeji a zákoníky a v následném podobenství o záplatě a vínu jen jakoby naznačuje to, co po letech dopověděl ap. Pavel v epištole Římanům. Co je hlavní myšlenkou oddílu evangelia i epištoly? Spravedlnost z víry, nikoliv z plnění zákona.
     V knize Leviticus v 18. kap. jsme však četli, že člověk, který jedná podle Božích nařízení, bude v nich mít život. Znamená to tedy, že už nastala doba libovůle, že spravedlnost máme pouze ve víře?
     Platí, že spravedlnost máme ve víře, ale nenastala doba libovůle, nýbrž doba nového vína, nového stvoření. Nebo lépe řečeno: Teprve nové stvoření, nový člověk je schopen zachovat zákon. Teprve člověk, který věří, poslouchá skutečně Boha. Nové víno lze nalít jen do nové nádoby.

     Posty se většinou vyhlašovaly v době smutku, války, nepřízně. Avšak půst se postupně stával pravidelnou součástí kultu. Stal se z něho předepsaný, zbožný úkon.
     V době Ježíšově bylo až 28 postních dnů za rok. V zákonickém náboženství poexilního židovstva zaujímal půst takové místo jako dobrý skutek, často bez ohledu na vnitřní stav člověka. Půst byl pokládán za záslužnější čin než almužna. Farizeové se zavazovali k postu 2x týdně, 2. a 5. den. Půst byl pokládán za službu Bohu.
     Není proto divu, že farizeové a zákoníci vytýkají Pánu Ježíši a jeho učedníkům, že se nepostí. Říkají: “Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů, tvoji však jedí a pijí.”
     Pán Ježíš jim odpoví: “Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?”
     Tím chce farizeům říci: Mesiášský věk, který čekáte, je zde. Věk radosti a lásky přišel. Když má člověk radost, tak se nepostí. To možná dělá jen ten, kdo půst pojal jako záslužnický čin. Až odejdu, budou se moji učedníci postit. Budou se však postit, protože jim bude smutno. Až přijde doba mé smrti. Tehdy bude čas, aby se postili a hledali Boha.
     Ta doba přišla. Víme z evangelií i ze Skutků apoštolských, že po vzkříšení Pána Ježíše se učedníci báli, byli zmatení a modlili se za zavřenými dveřmi, až přišel Duch svatý.

     Pán Ježíš přinesl konec záslužnictví. Proto připojuje podobenství o záplatě z nové látky na nové šaty a o novém vínu do nových měchů. Přenáší zákonický důraz z vnější okázalosti na vnitřní stav člověka. Bohu nejde o to, kolik půstů jsme už vykonali. Nejde mu o to, jak dodržujeme určitá nařízení. Je-li naše nitro naplněno pýchou a vzpourou, je to tak, jako bychom přišívali záplatu z neseprané látky na staré šaty a jako bychom lili nové, mladé víno do zpuchřelých měchů. Ježíš přišel, aby změnil naše nitro, ne aby nám předepsal: Toto dělat máš a toto ne.
     Jak se však promění nitro člověka? Apoštol Pavel dává odpověď v ep. Římanům v 10. kap.: “Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme ke spravedlnosti a ústy vyznáváme ke spasení.”
     Nitro člověka se tedy promění vírou v Božího Syna. Když člověk pozná, že nemá žádnou svou vlastní spravedlnost. Že je hříšný, i kdyby se sebevíc snažil zachovávat zákon. A tam, kde se mu i podaří zákon zachovat, vloudí se do něj ďábelská pýcha, která se Bohu protiví snad nejvíc. Víra je to, která nás činí spravedlivými. Víra – to jsou nové šaty, to je nová nádoba na nové víno. Starý člověk musí být proměněn – znovuzrozen. Pak teprve je také schopen zachovávat zákon, poslouchat Boha. To už ale není zákonická poslušnost. To je poslušnost dětí Božích, poddaná zákonu lásky: “Milovat budeš Pána Boha z celého svého srdce a ze vší duše a milovat svého bližního jako sám sebe.” Láska Boží, vylitá skrze Ducha svatého do našich srdcí, to je to nové víno, které je naléváno do nové nádoby – znovuzrozeného člověka.

     Mnoho lidí však říká: “Staré víno je lepší.” To jsou ti, o kterých ap. Pavel říká, že chtějí uplatnit svou vlastní spravedlnost, protože nevědí (anebo to nechtějí uznat), že spravedlnost je od Boha.
     Mnoho lidí snad i touží po té spravedlnosti od Boha, ale myslí si, že je to nějaká těžká práce, kterou musí vykonat, že snad – jak ap. ap. Pavel píše – “Musí vystoupit do nebe, aby Krista přivedl dolů, anebo sestoupit do propasti, aby Krista vyvedl z říše mrtvých.” Avšak – “Blízko tebe je to slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci, je to slovo víry…” Stačí, že vyznáš a uznáš Ježíše jako Pána nad sebou. Stačí, že se před Ním skloníš. Stačí, že uznáš ve svém srdci, že tvá spravedlnost je na nic. Že je jako děravý, špinavý šat. A že potřebuješ spravedlnost od Boha, od Ježíše Krista. On ti ji vydobyl na kříži. A ústy to budeš vyznávat při svých modlitbách. Stane se něco velkého, stane se zázrak: Budeš znovuzrozen z Ducha svatého. Budeš nádobou, do které bude moci Bůh nalít víno Ducha svatého, své lásky a všech svých darů. Budeš jako ten, z jehož nitra “poplynou proudy živé vody.”
     A pak uvidíme, co se začne dít. To, co pro nás dříve bylo tak těžké, – opustit hřích, odpustit bližnímu, přestat závidět, přestat se litovat, přestat myslet jen na sebe – to vše bude od nás odstupovat. Čím dál víc nás bude pronikat a zaplavovat Boží láska. Už nás nebude soužit nenávist, nebudeme se užírat křivdami. Budeme se víc a víc radovat, že Bůh nás zachránil skrze svého Syna a daroval nám svou spravedlnost, dokonalou, že jsme noví lidé, Boží děti.

     A také půst dostane úplně nový význam. I v křesťanské církvi má své místo. Má svůj smysl v pokořování se před Bohem, při hledání jeho vůle. Avšak – už to není předpis, není to zásluha, zbožný úkon, nějaký peníz, kterým bychom Bohu zaplatili jeho dary. Boží dary máme zadarmo a nezaslouženě. Naopak, i ap. Pavel říká v ep. Kol 2,16nn: “Nikdo tedy nemá právo vás odsuzovat za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus…Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: Neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.” Anebo: “Nemají žádnou cenu, leč pro uspokojení tělesné pýchy.”
     Záleží na našem rozhodnutí, zda se budeme postit či ne. Platí zde však Kristovo slovo, že když se člověk postí, nemá to nikdo vědět. Jinak už máme svou odměnu – tedy nesplní to svůj účel.
     Půst má vyvěrat z nitra. Hledá-li člověk Boha, Boží vůli, ani dost dobře nemůže jíst. Nezáleží mu na jídle , na nějakých rozptýleních, ale na Bohu. Půst jako záslužný skutek je na nic. Nové víno do nových měchů. Bůh hledí k srdci. Vše pak má sloužit k uskutečňování Jeho království a ne k uspokojování lidských vášní. A to nemusí být jen půst. Jde o všelijaké jiné sebeumrtvování a skutky těla, které po nás Bůh nežádá. Bůh chce naše srdce, celé a nerozdělené. Pak dostaneme Jeho spravedlnost a vše ostatní nám bude přidáno.

     MODLEME SE: Vyznáváme, Pane, že tak často chceme uplatnit svou vlastní spravedlnost. Vyznáváme, že Ježíš je Pán a že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Pane, prosíme, oděj nás svou spravedlností a proměň nás tak, abychom mohli být naplněni Tvým svatým Duchem. Amen.

POSLÁNÍ: Bojte se Hospodina a služte mu v pravdě celým srdcem. Vždyť vidíte, jak veliké věci s námi učinil. (1.Sa 12,24)

PÍSNĚ: 605, 219, 367, 494, 648

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.