Příklad Ježíšův


KÁZÁNÍ NEDĚLE 6. POSTNÍ ZV. KVĚTNÁ 1.DUBNA V TEPLÉ

Příklad Ježíšův

IN: Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Čt: J 13, 1-20

T: J 13,14.15: Jestliže jsem tedy já, váš Pán a Učitel, umyl vaše nohy, také vy jste dlužni jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste jednali tak, jako jsem jednal já.

OSNOVA:
1. 2 svátosti
2. Příklad Ježíše Krista
3. Odpouštět si
4. Pomoc až k oběti

     1. 2 svátosti
     Přečtený oddíl mluví do situace už zformované církve. Církve, která dobře zná praxi svátostí – křtu a Večeře Páně. Křest se koná jedenkrát, avšak Večeře Páně se opakuje. Člověk se přece v životě všelijak zašpiní a je třeba očisty. Kdo patří Pánu Ježíši Kristu, nepotřebuje už znovu a znovu opakovat radikální očistu a měnit životní směr.
     Na cestě následování Ježíše můžeme však upadnout do bláta. Je-li v nás však vůle následovat, Ježíš sám nás pozdvihuje a očišťuje, abychom mohli jít dál. Tato očista je zviditelněna, zhmotněna právě ve Večeři Páně, která se v našem životě opakuje. Upadneme, uděláme chybu, ublížíme, proviníme se. Vyznáme-li však své viny Bohu i bližnímu, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Ve Večeři Páně máme hmatatelné odpuštění hříchů. Toto odpuštění víme, že máme, protože Ježíš za naše viny zemřel na kříži. On sám byl za nás potrestán. On zemřel, abychom my mohli žít. Byl však vzkříšen z mrtvých a svým Duchem je mezi námi, vede nás a ujišťuje nás o svém odpuštění. Ježíš se za nás obětoval. Tak si to budeme znovu připomínat o velikonocích. Tak to budeme mít opět zviditelněno ve Večeři Páně v podobě chleba a vína. A my budeme ten chléb jíst a víno pít. Právě tak se nám daroval Ježíš Kristus: Je naším pokrmem k životu – duchovním pokrmem k věčnému životu. Kdo Ježíše přijímá, ten jako by ho jedl, užívá jeho odpuštění na každý den, žije z něho. Vždyť jen díky Ježíši jsme ospravedlněni a můžeme přistupovat k Bohu beze strachu a s důvěrou.

     2. Příklad Ježíše Krista
     Ježíš však říká: “Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali tak, jako jsem jednal já. I vy máte jeden druhému nohy umývat.”
     V některých křesťanských společenstvích berou toto napomenutí doslova a myjí si zvláště v předvelikonoční době nohy. Je to jistě cvičení pokory a sebezapření. Avšak již to má trochu posunutý význam.
     V dobách Ježíšových měl každý hostitel povinnost umýt svému hostu nohy. Nedělal to ovšem on sám. Tuto práci konali otroci. Cesty byly prašné a nosily se sandály. Je tedy přirozené, že každý zaprášený příchozí byl osvěžen, když mu byly umyty nohy.
     V našem příběhu koná tuto práci sám Ježíš – Pán a Učitel. To bylo pro učedníky jistě zahanbující. Vždyť kolikrát se oni přeli o to, kdo z nich je nejdůležitější. A nyní dostávají takovouto lekci. Proto se tomu také Petr brání. A Ježíš mu říká : “Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.”
     Každý z nás potřebuje, aby mu Ježíš umyl nohy. Každý z nás potřebuje znovu a znovu odpuštění skrze Ježíšovu oběť. Janovo umývání nohou je obrazem Večeře Páně.
     Proč však Ježíš říká, že si máme navzájem umývat nohy? Význam toho slova je – vzájemně si odpouštějte. Jako jsem já odpustil vám, i vy si máte navzájem odpouštět. Ježíš nám dal příklad. Příklad veliké pokory – nejen proto, že při umývání nohou učedníkům konal práci otroka, ale proto, že On nakonec podstoupil i smrt otroka – popravu na kříži. Dává-li nám příklad, pak, chcemeli ho následovat, také musíme procházet školou pokory, také se musíme naučit nést svůj kříž. Vždyť odpustit znamená tak často umět se pokořit. A když někomu odpouštíme, pak mu také pomáháme a sloužíme mu. A to je cesta kříže i oběti. To je cesta, která si nečiní nárok na odměnu, na slávu. To je vždycky cesta sebezapření a vydání se druhému – a tím Bohu.

     3. Odpouštět si
     Řeknete možná, že to všechno je příliš teoretické. Vy ale máte konkrétní problémy a nevíte, jak se v nich rozhodnout. Ptejme se při našich rozhodováních, jak by jednal na našem místě Ježíš. Možná, že nás překvapí, jak to naše rozhodování promění.

     4. Pomoc až k oběti
     Myslíme si možná, že my nic velkého neuděláme. Nejen že nejsme jako Ježíš, ale nejsme dokonce ani jako Petr. Pán Bůh nás však každého stvořil jinak a dal nám každému vlastní a nezastupitelný úkol. Pán Bůh nám odpustil – i my máme druhým odpouštět. V našich konkrétních vztazích, v rodině, na pracovišti, na místě , kde bydlím.
     Bůh mě miluje – i my jsme druhým dlužni lásku – v rodině, na pracovišti, v místě, kde bydlíme. Bůh nám pomáhá – i my máme druhým pomáhat – v rodině, na pracovišti, v místě našeho bydliště. Touto zásadou se můžeme řídit kdekoliv a kdykoliv a můžeme věřit, že už tím dáváme dobré svědectví o Kristu, kterého se snažíme následovat.
     Svědectví o Ježíši nezáleží v tom, že budeme druhé stíhat za jejich prohřešky, anebo že budeme neustále prosazovat svou pravdu. Dnes je to spíše svědectví života v lásce, na co lidé reagují, slova dnes tolik nezmohou.
     V první řadě ovšem by se naše napodobování Krista v lásce, tedy vzájemné odpouštění a pomoc mělo projevovat v křesťanském společenství, v našem sboru. Vždyť tvoříme Boží rodinu. Láska by měla být naším výrazným rysem. Na křesťanském sboru by se měla viditelně zjevovat podoba Krista , tělesného Krista přebývajícího na zemi. Pokud budou takové naše sbory, jistě to bude přitahovat mnoho hledajících.
     Vždyť Ježíš nezemřel jen za své učedníky, on zemřel za celé lidstvo. Obětoval se, ještě když jsme my byli hříšní. Ještě když jsme ho ani neznali, On už pro nás připravil spásu. Jeho láska nám vyšla naproti. Že jsme mohli uvěřit, že smíme Krista následovat, to není naše zásluha, to je Boží milost. A tato milost je pro všechny lidi. Vždyť Ježíš se modlil:”Otče, neprosím jen za ně (tedy vyvolené), ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří.” My nejsme nějací lepší lidé. Jsme docela stejní hříšníci, kteří zasluhují zavržení jako všichni ostatní. My jsme však ti, které Ježíš vybral, vytáhl z bahna a očistil, abychom mohli žít v lásce, v jeho lásce a tak k ní vedli druhé lidi. Tím způsobem, že budeme jednat tak, jako jednal nebo jako by jednal On. Že se zcela jeho lásce odevzdáme, že ona se stane naším životním stylem, naší silou. Tak budeme moci žít život v odpuštění i odpouštění, v správné službě, v účinné lásce. Jak je to dobré, jak je to slavné, když člověk už nepatří sám sobě, ale Bohu! Vždyť On si nás koupil drahou obětí svého Syna, abychom žili pro jeho oslavení. Amen.

Modleme se: Pane Ježíši Kriste, prosíme tě, ujisti nás znovu svým odpuštěním. Pomoz nám, abychom i my dovedli vždycky odpustit. Prosíme tě, probuď v nás, v našich rodinách i v našich sborech pravou lásku, aby naše svědectví o tobě bylo věrohodné. Probuď v nás lásku, abychom si uměli navzájem správně pomáhat, aby naše služba byla pravá. Probuď v nás lásku, která by se ujímala slabých, chudých a ponížených v tomto světě. Amen.

Poslání: Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12, 1n)

Písně: 92, 582, 161, 470, 486.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.