Ježíš Kristus byl vzkříšen


KÁZÁNÍ O VELIKONOČNÍM PONDĚLÍ 9. DUBNA 2012 V TEPLÉ

Ježíš Kristus byl vzkříšen

VSTUP: Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. (1.Pt 1,3)

ČTENÍ: Sk 17, 16-34
TEXT: 1.K 15, 12-14

     1. Náboženství
     Pryč jsou doby, kdy bylo ostudou věřit v nadpřirozeno. Dnes si berou Pána Boha do úst i ti, kteří ani nevědí, o čem mluví. Hodně lidí řekne, že věří v “cosi” nad námi.
     I v Athénách Pavlovy doby byli takoví lidé. Mnozí lidé dnes věří v předem daný osud a dokonce se jej snaží luštit z hvězd. I v Athénách se věřilo v předem daný osud. A mnoho lidí dnes říká: “Všechna náboženství jsou si rovna. Nezáleží na tom, z jaké strany člověk k Bohu jde.” Smíchají všechna náboženství dohromady a pak si z něj jen vybírají, co se jim líbí. I v Athénách uctívali mnoho bohů.
     Dost lidí věří v naši civilizaci. V rozhovoru s jednou paní mi ta dotyčná na dotaz, co si myslí, že po nás zůstane, řekla: “Naše civilizace a vzdělanost.”
     Řekové byli nositelé této vzdělanosti! Město Athény se pyšnilo nádhernými chrámy, mělo mnoho filosofů, sochařů, literátů i vědců. I dnes vidí lidé ve vzdělání počátek a konec svého života. Nejvyšší metu, nejvyšší blaho.
     Když se díváme na zvýšení duchovnosti mezi lidmi, možná bychom mohli být spokojeni, že jsme se zbavili onoho zhoubně čistého materialismu. Že je to dobré, když jsou lidé duchovně uvědomělí. Jenže i v Řecku byla velká duchovnost, když tam Pavel přišel. A přitom bylo už v úpadku. Nezachránila jej ani vzdělanost, ani nádhera. A ač byly Athény tak duchovní a na výši a lidé tam uctívali takové množství bohů, přece je Pavel shledává modlářskými. A Athéňané Pavla přijali s posměchem a neporozuměním.

     2. Víra ve vzkříšení
     Athéňané byli vždy dychtiví slyšet něco nového. Sbírali duchovní zážitky, byli přece “civilizovanými” lidmi. Mysleli si, že uvidí nebo uslyší něco vzrušujícího.
     Nepřipomíná nám to také současnost? Tu léčitelská seance, tu zase všelijací guruové, onde zas transcendentální meditace apod.
     Pavlovo učení však není pro Athéňany nijak přitažlivě vzrušující, nijak příjemně dráždivé. Ba dokonce slyší nějaké hlouposti o vzkříšení z mrtvých! To je přece blázen. To nestojí za to poslouchat!
     Takoví tzv. náboženští lidé, tolik chrámů zasvěcených různým bohům je v jejich městě. Ale když slyší o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívají a jiní říkají: “Poslechneme si tě někdy jindy.”
     Žel, i mezi křesťany se nalézá mnoho těch, kteří nemohou přijmout Kristovo vzkříšení. Je v nás příliš pýchy, takže chceme všechno rozumově vysvětlit a uchopit. Ve víře však jde o věci, které my neuchopíme, avšak ony uchopí nás. Apoštol Pavel píše: “Není-li vzkříšení, je všecko marné.” Nač kázat lidem o spasení? Pro tento život? Jakou to má cenu?

     3. Dům bez střechy
     Věřit v Boha bez vzkříšení Krista z mrtvých je jako bydlet v domě bez střechy. Zakrátko se zhroutí i zdi.
     Všechno lidské náboženství, všechno filosofování, vzdělanost a umění – to vše jsou mnohdy velké Boží dary hodné snad úcty, avšak ne hodné uctívání. Ty nemají věčnou hodnotu. Ty hynou spolu s člověkem. Je třeba zázraku, Božího zásahu, aby náš život dostal věčnou hodnotu. A té se mu dostává právě vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých.
     Vyznáváme, že věříme v “těla z mrtvých vzříšení.” Věříme tomu, že Bůh skutečně obživil mrtvé tělo Ježíšovo svým Duchem a že On vstal z hrobu, že unikl z říše navždy mrtvých. Nemůžeme to žádným způsobem dokázat, vysvětlit. Nemůžeme to ani nijak oslabit oním známým rčením, že Kristus žije dál v našich srdcích. To říkáme i o našich zesnulých blízkých, avšak s Ježíšem je to přece něco jiného. S ním žijeme v živém vztahu, kdežto na naše zemřelé jen vzpomínáme. Je několikrát zdůrazněno, a záměrně zdůrazněno v evangeliích, že hrob zůstal prázdný. Ano, stal se zázrak, který nemůžeme vysvětlit, nemůžeme ho ani nijak prozkoumat. Bůh vykonal tento zázrak. My tomu věříme, protože Boží Duch to dosvědčuje našemu duchu. Víme, komu jsme uvěřili, že je to živý Ježíš, že s námi jedná, že nás slyší, že nás vidí, že se za nás u Otce přimlouvá.

     4. Naše zmrtvýchvstání
     Ježíš nás zachránil pouhou milostí. Dostali jsme odpuštění vin, amnestii, a tím vstupenku do Božího domova. O tom, zda budu v tomto domově, se rozhoduje tady na zemi. Jestliže jsme uvěřili Kristu, že jeho oběť stačí na všechna naše selhání, pak jemu směle předáváme své životy, odevzdáváme se mu do služby a žijeme podle příkladu jeho láskyplného života ne proto, abychom se do nebe dostali, vyškrábali, ale proto, že jsme to poznali jako jediné smysluplné žití, které má naději. Naději pro tento pozemský život i pro věčnost.
     Ježíš Kristus vstal z mrtvých jako prvotina všech, kdo zesnuli. V Něm mají naději vzkříšení všichni, kdo jsou jeho. To je radost velikonoc. My nevíme, jak se to stane, nemáme po ruce scénář toho slavného okamžiku vzkříšení. A vůbec to totiž není nutné vědět, není nutné o tom spekulovat. Nic totiž ani vyspekulovat nejde. Věříme. A to ať nám stačí. Věříme, a proto máme naději a máme budoucnost, děj se co děj a staň se co staň. Jak říká Jób: Bůh se jako poslední postaví nad prachem, a my uzříme Boha tváří v tvář.
     Máme-li tuto perspektivu, naději vzkříšení a budoucnosti v Boží slávě, všechno se mění už v našem pozemském putování. To, co pro nás mělo dříve poslední hodnotu, má najednou hodnotu předposlední anebo také už vůbec žádnou. Apoštol Pavel to sám jadrně vyjádřil tak, že když poznal Krista, všechny ostatní věci pokládá za smetí. Kraličtí mají ve svém překladu výraz ještě ostřejší.
     V naději vzkříšení a věčnosti, kterou nemůžeme měřit našimi měřítky kvantity, nýbrž rozumíme věčnosti spíše jako nové, dosud netušené kvalitě života, tedy v této naději uneseme i to, že se nám pro ni budou mnozí lidé vysmívat. Tak se to stalo i apoštolu Pavlovi. V jistotě víry se můžeme mnohým zdát jako blázni. Blahoslavení však jsme, jsme-li blázny pro Krista.
     Naše víra dostává ten pravý smysl právě ve světle vzkříšení. Jinak by náš život, naše křesťanství bylo bezcílné, nesmyslné. Naše víra je plná, je-li zastřešena věčností, výhledem k životu věčnému, pravému, nádhernému životu v blízkosti našeho Boha.

     Modleme se: Prosíme, Bože, poodkryj nám roušku, která nám zakrývá to sladké tajemství Kristova i našeho vzkříšení. Víme, že jsou věci, na které náš pozemský rozum nestačí. Dej nám dostatek pokory, abychom dovedli ve víře přijmout věci, které si nemůžeme vyzkoušet ani je lidem dokázat. Dej nám ve víře zakusit něco ze své blízkosti, aby naše naděje byla pevná. Amen.

POSLÁNÍ: Ko 3,1-4

PÍSNĚ: 667, 348, 660, 662, 150

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.