Znát Boha


Kázání 4. neděle po velikonocích – Cantate – 28. dubna 2013 v Teplé

Znát Boha

VSTUP: Boha nikdo nikdy nespatřil. Milujeme-li se vespolek, Bůh v nás zůstává a jeho láska jest v nás přivedena k dokonalosti. (1.J 4,12).

ČTENÍ: J 14,1-21

TEXT: 1.J 2,1-6: Moje děti! Toto vám píši, abyste nehřešili. A jestliže kdo hřeší, máme Přímluvce u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. Ten je smíření za naše hříchy, ale nejenom za naše, nýbrž i za hříchy celého světa. Podle toho poznáváme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho příkazy. Kdo říká, že ho poznal a jeho příkazy nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, opravdu je v něm Boží láska přivedena k dokonalosti. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, je povinen žít tak, jak žil on.

     “Vyuč nás, Hospodine, cestě své, abychom chodili v pravdě tvé, ustav naše srdce v bázni jména svého, i budeme tě oslavovati, Pane Bože náš, z celého srdce svého, a ctít tvé jméno navěky. Amen.” (Ž 86, 11n).

OSNOVA:
1. Znát Boha není teorie
2. Zachovávat jeho příkazy
3. Jsme v Bohu, neboť Kristus je v nás

     1. Znát Boha není teorie
     Dopisy presbytera Jana mají posílit víru křesťanů, kteří jsou ohroženi duchovním proudem zvaným gnóze. Tato gnóze měla svůj původ již v starých orientálních náboženstvích. Hlásala jakési splynutí s božstvím pomocí poznání. Splývalo v ní mnoho náboženských proudů. V podstatě tato duchovní cesta nepotřebovala žádného Krista, žádné pokání, žádnou poslušnost, žádnou církev.
     Jak velmi se to podobá dnešním spiritualitám! Také dnes se zase hlásá splynutí s božstvím, nazírání Boha pomocí meditace, stoupání k Bohu vlastními silami. Mnohdy se k tomu používá buď meditačních technik nebo také drog.
     Jan volá křesťany na zač. 2. století k věrnosti křesťanské zvěsti. Pozor na všelijaké duchovní proudy, které obcházejí Krista, které se vyhýbají životu! Bůh se nám, křesťanům zjevil v Kristu Ježíši a nemusíme k němu šplhat pomocí nadsmyslového poznání! Pozor na všelijaké duchovní techniky, mohou vás odvádět od živého Boha, mohou vás odvést od pravého poznání Boha v Ježíši, od světla Kristovy pravdy do tmy bludu, do tmy modlářství, do tmy hříchu, do tmy neposlušnosti!
     Znát Boha není nějaké nadsmyslové poznání, nějaký únik ze života do virtuální reality. Znát Boha znamená žít svůj život odpovědně a vážně a poslušně před Bohem. Boha vzít do svého života, když On do něj vstoupil, když se mi dal poznat jako ten, kdo mě miluje, kdo mi odpustil moje selhání, takže sebe sama obětoval. Kdo uvěřil Bohu, kdo jej poznal v osobě Ježíše Krista, ten je naplněn Bohem, naplněn Duchem svatým, naplněn jeho láskou.
     Je velký rozdíl v tom věřit, že je Bůh, a zůstávat v Bohu, přebývat v něm, žít s ním den co den, v každou chvíli svého života. Žít v Bohu, to není někam ho pustit a jinde říci: “Sem nesmíš, do toho ti nic není, tohle si zařídím bez tebe.” Být v Bohu, to znamená, že už nepatříme sami sobě, jsme Boží, jemu za všecinko odpovědní, jeho se na vše ptáme, jeho vůli hledáme a svou vlastní vůli krotíme.

     2.Zachovávat jeho příkazy
     O tom hovoří presbyter Jan: Svou víru můžeme měřit tímto měřítkem: Jak se nám chce či nechce poslouchat Boží přikázání. Nebo ještě jinak: Jestliže při sobě shledáváme hřích, neposlušnost, nelásku, zlou vůli, pak nám to signalizuje, že jsme málo v Bohu, málo v obecenství s ním, málo na modlitbě, málo v Písmu.
     Je to něco úžasného, když se člověk na každý den sytí Božím slovem a je spojen s Bohem v modlitbě. Je to jako s tím příslovím, že “s jídlem roste chuť.” Kdo se zaposlouchá do řeči Boží, nemá nikdy dost. Modlitba, Slovo, společenství církve, to vše křesťana formuje, takže zachovávat Boží příkazy už není tak těžké. Je mnohem odolnější vůči pokušením světa, o kterých se Jan zmiňuje v dopise dále.
     Toto je tedy způsob, jak se uchovat pro Boha a jak uchovat Boha v sobě. A jak také zjevovat Boha druhým: POSLUŠNOSTÍ. Poslušnost je Boží moc. V poslušnosti je pokora. K poslušnosti vede láska. A LÁSKA je znamením Božích dětí.
     Milovat bez poslušnosti vede nakonec k svévoli. Člověk si podle svých vlastních názorů stanovuje meze. Nakonec neplatí nic. O takovém postoji vypovídá dnešní doba. Člověk se stává mírou všeho. Co je lidské, je krásné, ačkoliv je to v rozporu s Božími přikázáními. Taková láska už ani není láskou.
     Poslušnost bez lásky je pak slepý dril, farizejská spravedlnost, která se vychloubá vlastní dokonalostí.
     Poslušnost vedená láskou a láska spojená s poslušností, to je Boží MOC, kterou svět nemůže přehlédnout. Je to moc, kterou nám dává Bůh svým svatým Duchem. Je to moc, kterou si člověk nemůže nijak sám vypěstovat. Neboť…

     3. Jsme v Bohu, neboť Kristus je v nás
     Počátek našeho přebývání v Bohu je v Něm. Ježíš Kristus je smíření za naše hříchy, za hříchy všech lidí. Ježíš Kristus nás smířil s Bohem. On nás k němu přivedl, On nás s ním spojil. Nemusíme se k němu už prodírat ani mystikou, ani náboženskými úkony, ani dobrými skutky. Smíření nastalo. Je tady. Bůh je tady. Je přítomný. Je tu pro nás. Pro každého z nás na dotek. Dotýkáme se jej v druhých lidech, zvláště v bratřích a sestrách. Dotýkáme se Boha, když se milujeme navzájem, když si navzájem pomáháme. Když jeden druhému dokážeme být Kristem.
     Toto společenství lásky má svůj symbolický projev ve Večeři Páně. Tam je naším společným hostitelem, společným Zachráncem Ježíš Kristus. Tam můžeme znovu a znovu přinášet své viny. Neboť naše smíření s Bohem nás nečiní automaticky bezhříšnými, jak si to snad kdysi někteří křesťané myslili. Ježíš je naším Přímluvcem, naším Zastáncem, Obhájcem. Už nejsme sami ani ve svých selháních. I když chodíme s Bohem, i když se snažíme zachovávat jeho přikázání, ještě stále zápasíme s tím starým, svéhlavým člověkem v nás.
     Jsme v Bohu, když jsme ho poznali v jeho Synu. On v nás přebývá svým Duchem. Ten nám dává sílu bojovat s hříchem, dává nám sílu k poslušnosti, dává nám moc k milování druhých a ke službě druhým. Dává nám sílu žít tak, jako žil Ježíš Kristus.

     MODLEME SE: Prosíme Tě, Bože, dej nám touhu číst Tvé slovo a modlit se, abychom zase byli poslušní, pokorní a milující. Dej nám odvahu vystavit se světlu pravdy, které je ve Tvém Slovu ukryto, aby náš život nebyl promarněn, abychom nepřijímali Tvé odpuštění nadarmo. Dej nám tu milost být pravou církví Kristovou. Amen.

     POSLÁNÍ: Poněvadž jste přijali Krista Ježíše jako Pána, žijte v něm. Buďte zakořeněni a budováni na něm, utvrzeni ve víře, jak jste byli vyučeni a vzdávejte Bohu hojné díky. (Kol 2,6n).

PÍSNĚ: 98, 433, 443, 477, 667.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.