- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Abbé Pierre: Testament

Posted By Griffy On 6. 5. 2013 @ 19.50 In Nezařazené | Comments Disabled

Abbé Pierre: Testament. Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2009.
Než nás opustíš, řekni nám, co tě život naučil.“ Po letech pobízení se abbé Pierre rozhodl sepsat nosné myšlenky svého života, jakýsi souhrn svého hledání, nadějí i obav. Jde o svědectví člověka, který svou autentickou vírou, vytrvalou prací pro lidi na okraji společnosti a burcováním veřejného mínění značně ovlivnil život Francouzů druhé poloviny 20.století, nevěřících i věřících bez rozdílu konfese.
Abbé Pierre (1912 – 2007), vlastním jménem Henri Antoine Groués, se stal v roce 1938 knězem. Za války se aktivně účastnil odboje (Pierre bylo jeho krycí jméno). V roce 1949 založil ve starém domě na pařížské periferii humanitární sdružení Emauzy pro bezdomovce a opuštěné. Práci pro tuto komunitu věnoval svůj život. Díky svému svéráznému vystupování a přímočarosti se stal známým. Nějakou dobu byl poslancem parlamentu. Francouzskou společnost často kritizoval, že nedělá dost pro odstranění chudoby. Uvažuje i o myšlení a postojích lidí, možných změnách, o situaci celého lidstva a jeho směřování. Vše plyne a je neseno důvěrným poznáním Boha jako Lásky.
Jako ilustraci uvádím několik citátů:
„Trpěl jsem, dokonce hodně trpěl, ale za ta léta jsem zakusil – maličko, ale i to je úžasný zázrak, už jsem to říkal – , jak Bůh dokáže být něžný…Bůh svou něhu neprojevuje jen těm, kteří složili sliby; tisícerým způsobem ji dává najevo každému, kdo se dá do hledání toho nejdokonalejšího, co vůbec existuje. Tyto projevy Boží něhy jsou světlem, jsou silou.“
„Jak vzdorovat zlu (v sobě)? Pro mě po celý život byla a stále ještě je oporou adorace, modlitba ve všech svých podobách. V boji proti zlu je adorace absolutním lékem. Zkušenost také potvrzuje, že věřícímu člověku přináší eucharistie, zahrnující v sobě i odpuštění vin, sílu, která mu na jeho cestě pomáhá. Pokud se člověk těmto darům otevře, pak adorace a eucharistie jsou pro každého, kdo chce, aby jeho život byl vskutku lidský, dvě velmi silné opory.“
„Modlím se rád. Zdá se mi, že ani ty nejšílenější z mých činností modlitbu nepřerušují. Ale neumím žádat. V běžném jazyce se nakonec došlo až k tomu, že modlit se znamená totéž co žebrat: „Bože, dej ať udělám maturitu. Bože, dej ať mě má ráda!“ Modlitba je především adorace. Adorace lidské bytosti, která je zraněna ranami celého lidstva…Jak jen bych jasně vysvětlil, co pro mě znamená adorace? Jeden z mých synovců se mě na to kdysi zeptal a jediná odpověď, která mě napadla, byla tato: „Je to něco, jako snesitelné oslnění.“
„Věřím“ jistě znamená určitý pohyb poznání, avšak zcela jiné povahy než empirické poznání, které nám dávají přírodní vědy. „Věřím“ znamená pohyb lásky k věčnému tajemství… A důvěryhodný věřící je ten, který ukazuje, že přesto věří; že nezavírá oči před vším, co jako by Boha popíralo: nespravedlnost, utrpení, zemětřesení,..Důvěryhodný je jen ten, kdo dokáže svému nevěřícímu bratru říct: „I mě, stejně jako tebe, tyto věci děsí.. .Volám k Bohu, a rány těch druhých zraňují i mě… Vůbec není pravda, že by mě víra zbavovala všech otázek…Jestliže je můj život jedním neustávajícím kladením otázek, pak je to právě proto, že mám v srdci tuto jistotu: Nekonečno je Láska…Pokud máme jistotu, že jsme milováni, že jsme svobodní proto, abychom na Lásku mohli odpovědět láskou, pak všechno ostatní jsou jen taková „a přesto!“
„Slyšel jsem, jak kdosi jednoho dne řekl: Způsob, jakým žiješ, probouzí ve mně, člověku nevěřícím, touhu, aby víra měla pravdu. To je začátek nakažlivého šíření víry…O emauzských společenstvích: To, že jsou lidé ochotni pracovat nikoli pro své obohacení, ale proto, aby zisk ze své práce dali druhým, je bezpochyby jedinečný způsob, jak uvést do víry – obdělat půdu, v níž pak může vzklíčit Boží slovo. Ale emauzské hnutí – jež je nekonfesní – dokáže především zatřást se „slušnými lidmi“, kteří si ani neuvědomují, že nechávají vedle sebe umírat lidi, a přitom jsou pokládáni za – jak se říká – praktikující křesťany; tím umožňují další politickou existenci nespravedlivého řádu, z něhož profitují.“
„To skandální na zlu je to, že na ně lidé zapomenou. Stávají se tak spoluviníky. Nespravedlivá není nerovnost, nespravedlivá je neochota dělit se o to, co mám…Rovnostářství nefunguje nikde, ani chudí se tak mezi sebou nechovají…Opakuji: každého z nás je někde zapotřebí. Žádné dítě by nikdy nemělo slyšet, že nemá budoucnost; žádná žena a žádný muž by nikdy a nikde neměl být „navíc“…Ale charita – křesťanská láska – neznamená jen druhému něco dát, nýbrž být zraněn, nést v sobě zranění druhého člověka. Znamená také spojit svou a jeho akceschopnost, abychom se společně uzdravili z jeho nemoci, která se stala i mou nemocí. Dokud politika nezahrne i tuto charitu, bude nemocná, kulhavá a neúčinná.“
„Od svého vstupu do Emauz tito chudí, tito „deklasovaní“, které lidé z vyšších vrstev velmi pohotově označují jako lenochy, viděli okamžitou užitečnost své práce. Právě tato víra v možnosti každého člověka a vůle pomoci každému vybudovat svou vlastní důstojnost byly základem prvních pravidel Hadrářů…Třeba by vás napadlo, že Emauzy vytvořily model života. Byly by to iluze, protože naše společenství přijímají lidi rozdrcené na prach: bezdomovce, muže propuštěného z vězení nebo zlomeného rozpadlým manželstvím a tak dále. Jejich první potřebou je nalézt minimum solidarity. A když tito lidé získají zpět svou důstojnost, úctu k sobě samému, objeví, že o výtěžek své práce se mohou podělit s těmi, kteří na rozdíl od nich nemají to, co je k životu nutně zapotřebí.“
Kniha ve mně zanechala hluboký otisk.
Doporučuji zúčastnit se dobrodružství vzniku Emauz a jejich života prostřednictvím další knihy o abbém Pierrovi od Borise Simona: Hadráři z Emauz, která je k dispozici ve sborové knihovně.
Zapsala V.Satková

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=1648

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.