Čas zkoušek


KÁZÁNÍ NEDĚLE PRVNÍ ADVENTNÍ 1. PROSINCE 2013 V TEPLÉ

ČAS ZKOUŠEK
INTROITUS: Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý, vítězný a pokorný. (Za 9,9)
ČTENÍ: Dt 13, 2-5; Jk 1,2-4
TEXT: 1.Kor. 10,13: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: Nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
OSNOVA:
1. Pokušení Korinťanů
2. Nejsou nad sílu člověka
3. S Bohem najde člověk sílu
1. Pokušení Korinťanů
Při čtení dopisu ap. Pavla Korinťanům zdá se, jako by tento verš nesouvisel s okolním textem. Pavel totiž stále znovu řeší zapeklitou otázku, zda Korinťané mohou jíst maso, které bylo obětováno pohanským božstvům. Jiné maso se totiž nedalo v řeznictvích sehnat. V Korintu byly skupiny křesťanů, které si libovaly ve své svobodě a klidně toto maso jedly, ba dokonce se možná zúčastňovaly i pohanských slavností. Jiné skupiny se bály a takové maso jíst odmítaly. Pavel sice dává za pravdu těm, kteří říkají, že maso obětované modlám nic neznamená a mohou ho s klidem jíst, ale vidí zároveň, že je to pro ně veliké pokušení. Pokušení sklouznout zpět do starého pohanství s jeho nevázaností a nemravností. Tihle samolibí lidé v Korintu se snad domnívali, že pouhou účastí na svátostech to mají u Boha dobré a tak nezáleží na tom, jak doopravdy žijí. Pavel proto říká, že jejich situace je pokušením, které přichází ze strany člověka – přichází z jejich pýchy a lehkovážnosti. Z jejich neporozumění Kristovu nároku na jejich celý život. Je to jejich člověčina, která je svádí k povrchnímu chápání Kristova kříže, k magickému uchopení Kristovy oběti. Ano, člověk vždy chce vše mít pohodlné, zabezpečené, pojištěné. Pod touto pokličkou, domnívá se bláhově, může si pak dělat, co se mu zlíbí. Nepřijde do konfliktu s většinovou společností, uchrání se posměchu a pronásledování. Jenže takový postoj je něco jiného než co opravdu Kristus chce. Takové pokušení přece musí Korinťané odmítnout.
2. Nejsou nad sílu člověka
Tohle mohou jasně vidět a pokud to uvidí, že je jejich pýcha odvádí od života pravé víry, pak také budou jasně rozpoznávat, co si dovolit mohou a co už ne. Kde je hranice. Kdy např. mohou sice jíst maso, které bylo zasvěceno pohanským bohům, ale že jít s pohany na slavnost znamená veliké pokušení. A že tomuto pokušení podléhali, to můžeme z dopisu vyčíst.
Tenhle Pavlův výrok bývá zneužit proti lidem, kteří jsou opravdu ve velkém trápení, zkouškách. Každá zkouška – Kraličtí říkají, že to může být pronásledování pro Krista či nemoc těla, která se přihází i lidem věřícím – každá zkouška se může proměnit v tak nesnesitelnou, že se stane pro člověka pokušením, aby odpadl od Boha. A stává se to, ne že ne. Bolest je hrozná a v bolestech může i věřící člověk proklínat Boha. Věřím, že Bůh rozumí a ví. Kdo neprošel takovou zkouškou, nechť se zdrží soudu.
Vím, že se ocitáme na velmi žhavé půdě. Jak se rozhodnout dnes, kdy se tolik lidí zastává euthanazie… Ano nebo ne tváří v tvář hroznému utrpení, jaké přináší pozdní stadium rakoviny? Ano nebo ne tam, kde už nastala klinická smrt? Jako křesťané sice říkáme ne, ale snažme se pochopit a porozumět. Kdo nebyl v situaci, že Boha v bolestech prosil o smrt, nechť se zdrží soudu.
Apoštol tedy mluví o tom, že pokušení, která přicházejí na Korinťany, přicházejí z jejich vlastní člověčiny, jsou to pokušení pýchy a hlouposti. Mohou přicházet pokušení i ze strany ďábelské, Bohu nepřátelské. O tom mluví jak ap. Pavel, tak o tom vyprávějí i evangelia. Ježíš sám byl takto pokoušen. Nutno povědět, že satan při tom brnkal také na strunu jeho lidské pýchy a samolibosti. A kniha Jób vypráví o ďábelském pokoušení, přičemž musíme mít vždy na paměti, že Hospodin Satanovi Jóba pokoušet dovolil. Nic se tedy Bohu nevymyká z rukou, ani když na člověka přicházejí pokušení ze strany Zlého.
3. S Bohem najde člověk sílu
Výsledek našeho přemýšlení nad zkouškami, kterým jsme zde v životě vystaveni, je: Člověk na ně sám nestačí. Apoštol říká, že Bůh je věrný a nedopustí, abychom byli zkoušeni nad naši možnost. To ovšem neznamená, že by nám do života přicházely jen jako jakási lehká cvičení. Zkoušky na nás většinou doléhají tak, že my nejsme s to je unést. Tak rozumím Pavlovu výroku – z hlediska té poslední věty: Že Bůh nám se zkouškou připraví i konec té zkoušky a dodá nám sílu, abychom zkoušku vydrželi.
V čase adventním připomínáme si toto téma zkoušek: My bychom byli rádi, kdyby se žádné nekonaly, kdybychom mohli životem lehce proplouvat. Proplouvat jen tak životem – to je přání mnoha lidí. Je to přirozené – ale kam to člověka zavede, když se má postavit k něčemu špatnému čelem, když jako křesťan musí říci: “Ne! Já nepopluji s proudem, já budu poslouchat Boha, já se řídím jeho přikázáními, a i když jsem třeba nemoderní a směšný, já to vydržím, vždyť vím, že toto je jediná dobrá cesta!”
Nikdy nevíme, co přijde, co nás čeká za zákrutem cesty, jaké protivenství, jaká nemoc, nehoda. Sebejistota nevěřících je proto udivující. Ani všelijaké další a další zkoušky je nepřivedou k tomu, aby volali k Bohu. Všechno chtějí zvládnout sami, až se často dostávají na dno zoufalství.
Nám křesťanům takoví lidé vyčítají, že nejsme dostatečně silní, že k životu potřebujeme stále berličky, toho svého Pána Boha. Na jejich obranu musíme si přiznat, že někdy mají i pravdu. My křesťané jsme často až příliš málo sebevědomí – myslím tím na vědomí Boha v nás. Hodně se krčíme a naše víra na nás není poznat. Působíme někdy opravdu jako slaboši. Na druhé straně – když se takový na sebe spoléhající člověk octne ve stavu slabosti – v nemoci, v osamění – nemá se čeho zachytit. Pak je třeba s velikým soucitem upozornit tyto zoufalé na pomoc, kterou mají v Bohu, neboť bez Boha je vše silné jen do času. I kdyby člověk celý život nestonal a vše se mu dařilo, přece jednoho dne zestárne a bude umírat.
A tak Pán Bůh dopouští všelijaké zkoušky, abychom se učili nespoléhat jen na sebe, nemít zalíbení jen sami v sobě, ale učili se důvěřovat jemu. Pak nebudeme milovat svůj život tak, abychom se zalekli zlého ani smrti. Život jistě máme milovat, protože je dobrým Božím stvořením, ale věřící člověk má na paměti, že to, co je teď kolem něho, i on sám ve svém pozemském životě, že vše je konečné. Jednou zemře a postaví se před Boha. Toto vědomí soudu bylo velmi živé mezi prvními křesťany. Naposledy jsme mluvili o ap. Pavlovi, který sám sobě dává rány, aby kázní tlumil chtění své sobecké přirozenosti a poslouchal Boha. Aby se před něj jednou mohl postavit, aby byl uznán být hoden nebeské slávy. Nám se tento aspekt vytrácí. Připadá mi, jako bychom byli těmi lidmi, o nichž mluví Pán Ježíš, že jedli, pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy přišla potopa. Moc nemyslíme na konec našich dnů. A on může nastat kdykoliv. Před rokem se říkalo, že přijde konec světa a to byl veliký strach mezi lidmi. Otrnulo všem a nikdo si není vědom toho, že jsme stále ve stejné situaci. Konec může nastat kdykoliv – dnes či zítra… A nemusí to být konec světa, může to být naše tělesná smrt, či konec našeho pohodlného života…
Pán Bůh dopouští zkoušky na své děti. Ano, dopouští. Někdy jsou krátké, někdy trápení trvají léta. Jednou všechno skončí, zlé i dobré. To, co víme, je: Bez Boha zkoušky nevydržíme. On jediný nám dá sílu. A dopouští je na nás, abychom se učili spoléhat na něj, věřit mu a nebát se. Je možné zkoušky vydržet, i když po lidsku se nám bude zdát, že to už dál nejde. S ním ano. Člověk ani neví, co unese. Spíš jde o to, že dnešní člověk už nic nevydrží. Bolest se okamžitě zahání. Bolest je zlá a já často myslím na lidi dřívějška, když neměli prostředky proti bolesti, jaké máme dnes. Nedovedu si ani představit, jak by to se mnou dopadlo, kdybych neprodělala ty dvě operace, které mě zbavily velkých bolestí. Jestli bych žila, byla by ze mne asi troska. Lidé dřív museli vydržet mnohem víc.
Doba adventu – to je celá doba dvou tisíc let, kdy čekáme na Ježíše, že přijde podruhé, všichni ho uvidí a bude to slavné. Je to také ovšem doba zkoušek – doba cvičení, tréninku a diety – když použijeme Pavlova slova. Vždyť nás to nejlepší a pravé teprve čeká. Amen.
POSLÁNÍ: Radujte se, sestry a bratři, i když snad nakrátko máte ještě projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kistus. ( 1.Pt 1,6n.)
PÍSNĚ: 143, 276, 640, 277, 275.

KÁZÁNÍ NEDĚLE PRVNÍ ADVENTNÍ 1. PROSINCE 2013 V TEPLÉ

Čas zkoušek

INTROITUS: Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý, vítězný a pokorný. (Za 9,9)

ČTENÍ: Dt 13,2-5; Jk 1,2-4

TEXT: 1.Kor. 10,13: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: Nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

OSNOVA:

1. Pokušení Korinťanů

2. Nejsou nad sílu člověka

3. S Bohem najde člověk sílu

1. Pokušení Korinťanů

Při čtení dopisu ap. Pavla Korinťanům zdá se, jako by tento verš nesouvisel s okolním textem. Pavel totiž stále znovu řeší zapeklitou otázku, zda Korinťané mohou jíst maso, které bylo obětováno pohanským božstvům. Jiné maso se totiž nedalo v řeznictvích sehnat. V Korintu byly skupiny křesťanů, které si libovaly ve své svobodě a klidně toto maso jedly, ba dokonce se možná zúčastňovaly i pohanských slavností. Jiné skupiny se bály a takové maso jíst odmítaly. Pavel sice dává za pravdu těm, kteří říkají, že maso obětované modlám nic neznamená a mohou ho s klidem jíst, ale vidí zároveň, že je to pro ně veliké pokušení. Pokušení sklouznout zpět do starého pohanství s jeho nevázaností a nemravností. Tihle samolibí lidé v Korintu se snad domnívali, že pouhou účastí na svátostech to mají u Boha dobré a tak nezáleží na tom, jak doopravdy žijí. Pavel proto říká, že jejich situace je pokušením, které přichází ze strany člověka – přichází z jejich pýchy a lehkovážnosti. Z jejich neporozumění Kristovu nároku na jejich celý život. Je to jejich člověčina, která je svádí k povrchnímu chápání Kristova kříže, k magickému uchopení Kristovy oběti. Ano, člověk vždy chce vše mít pohodlné, zabezpečené, pojištěné. Pod touto pokličkou, domnívá se bláhově, může si pak dělat, co se mu zlíbí. Nepřijde do konfliktu s většinovou společností, uchrání se posměchu a pronásledování. Jenže takový postoj je něco jiného než co opravdu Kristus chce. Takové pokušení přece musí Korinťané odmítnout.

2. Nejsou nad sílu člověka

Tohle mohou jasně vidět a pokud to uvidí, že je jejich pýcha odvádí od života pravé víry, pak také budou jasně rozpoznávat, co si dovolit mohou a co už ne. Kde je hranice. Kdy např. mohou sice jíst maso, které bylo zasvěceno pohanským bohům, ale že jít s pohany na slavnost znamená veliké pokušení. A že tomuto pokušení podléhali, to můžeme z dopisu vyčíst.

Tenhle Pavlův výrok bývá zneužit proti lidem, kteří jsou opravdu ve velkém trápení, zkouškách. Každá zkouška – Kraličtí říkají, že to může být pronásledování pro Krista či nemoc těla, která se přihází i lidem věřícím – každá zkouška se může proměnit v tak nesnesitelnou, že se stane pro člověka pokušením, aby odpadl od Boha. A stává se to, ne že ne. Bolest je hrozná a v bolestech může i věřící člověk proklínat Boha. Věřím, že Bůh rozumí a ví. Kdo neprošel takovou zkouškou, nechť se zdrží soudu.

Vím, že se ocitáme na velmi žhavé půdě. Jak se rozhodnout dnes, kdy se tolik lidí zastává euthanazie… Ano nebo ne tváří v tvář hroznému utrpení, jaké přináší pozdní stadium rakoviny? Ano nebo ne tam, kde už nastala klinická smrt? Jako křesťané sice říkáme ne, ale snažme se pochopit a porozumět. Kdo nebyl v situaci, že Boha v bolestech prosil o smrt, nechť se zdrží soudu.

Apoštol tedy mluví o tom, že pokušení, která přicházejí na Korinťany, přicházejí z jejich vlastní člověčiny, jsou to pokušení pýchy a hlouposti. Mohou přicházet pokušení i ze strany ďábelské, Bohu nepřátelské. O tom mluví jak ap. Pavel, tak o tom vyprávějí i evangelia. Ježíš sám byl takto pokoušen. Nutno povědět, že satan při tom brnkal také na strunu jeho lidské pýchy a samolibosti. A kniha Jób vypráví o ďábelském pokoušení, přičemž musíme mít vždy na paměti, že Hospodin Satanovi Jóba pokoušet dovolil. Nic se tedy Bohu nevymyká z rukou, ani když na člověka přicházejí pokušení ze strany Zlého.

3. S Bohem najde člověk sílu

Výsledek našeho přemýšlení nad zkouškami, kterým jsme zde v životě vystaveni, je: Člověk na ně sám nestačí. Apoštol říká, že Bůh je věrný a nedopustí, abychom byli zkoušeni nad naši možnost. To ovšem neznamená, že by nám do života přicházely jen jako jakási lehká cvičení. Zkoušky na nás většinou doléhají tak, že my nejsme s to je unést. Tak rozumím Pavlovu výroku – z hlediska té poslední věty: Že Bůh nám se zkouškou připraví i konec té zkoušky a dodá nám sílu, abychom zkoušku vydrželi.

V čase adventním připomínáme si toto téma zkoušek: My bychom byli rádi, kdyby se žádné nekonaly, kdybychom mohli životem lehce proplouvat. Proplouvat jen tak životem – to je přání mnoha lidí. Je to přirozené – ale kam to člověka zavede, když se má postavit k něčemu špatnému čelem, když jako křesťan musí říci: “Ne! Já nepopluji s proudem, já budu poslouchat Boha, já se řídím jeho přikázáními, a i když jsem třeba nemoderní a směšný, já to vydržím, vždyť vím, že toto je jediná dobrá cesta!”

Nikdy nevíme, co přijde, co nás čeká za zákrutem cesty, jaké protivenství, jaká nemoc, nehoda. Sebejistota nevěřících je proto udivující. Ani všelijaké další a další zkoušky je nepřivedou k tomu, aby volali k Bohu. Všechno chtějí zvládnout sami, až se často dostávají na dno zoufalství.

Nám křesťanům takoví lidé vyčítají, že nejsme dostatečně silní, že k životu potřebujeme stále berličky, toho svého Pána Boha. Na jejich obranu musíme si přiznat, že někdy mají i pravdu. My křesťané jsme často až příliš málo sebevědomí – myslím tím na vědomí Boha v nás. Hodně se krčíme a naše víra na nás není poznat. Působíme někdy opravdu jako slaboši. Na druhé straně – když se takový na sebe spoléhající člověk octne ve stavu slabosti – v nemoci, v osamění – nemá se čeho zachytit. Pak je třeba s velikým soucitem upozornit tyto zoufalé na pomoc, kterou mají v Bohu, neboť bez Boha je vše silné jen do času. I kdyby člověk celý život nestonal a vše se mu dařilo, přece jednoho dne zestárne a bude umírat.

A tak Pán Bůh dopouští všelijaké zkoušky, abychom se učili nespoléhat jen na sebe, nemít zalíbení jen sami v sobě, ale učili se důvěřovat jemu. Pak nebudeme milovat svůj život tak, abychom se zalekli zlého ani smrti. Život jistě máme milovat, protože je dobrým Božím stvořením, ale věřící člověk má na paměti, že to, co je teď kolem něho, i on sám ve svém pozemském životě, že vše je konečné. Jednou zemře a postaví se před Boha. Toto vědomí soudu bylo velmi živé mezi prvními křesťany. Naposledy jsme mluvili o ap. Pavlovi, který sám sobě dává rány, aby kázní tlumil chtění své sobecké přirozenosti a poslouchal Boha. Aby se před něj jednou mohl postavit, aby byl uznán být hoden nebeské slávy. Nám se tento aspekt vytrácí. Připadá mi, jako bychom byli těmi lidmi, o nichž mluví Pán Ježíš, že jedli, pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy přišla potopa. Moc nemyslíme na konec našich dnů. A on může nastat kdykoliv. Před rokem se říkalo, že přijde konec světa a to byl veliký strach mezi lidmi. Otrnulo všem a nikdo si není vědom toho, že jsme stále ve stejné situaci. Konec může nastat kdykoliv – dnes či zítra… A nemusí to být konec světa, může to být naše tělesná smrt, či konec našeho pohodlného života…

Pán Bůh dopouští zkoušky na své děti. Ano, dopouští. Někdy jsou krátké, někdy trápení trvají léta. Jednou všechno skončí, zlé i dobré. To, co víme, je: Bez Boha zkoušky nevydržíme. On jediný nám dá sílu. A dopouští je na nás, abychom se učili spoléhat na něj, věřit mu a nebát se. Je možné zkoušky vydržet, i když po lidsku se nám bude zdát, že to už dál nejde. S ním ano. Člověk ani neví, co unese. Spíš jde o to, že dnešní člověk už nic nevydrží. Bolest se okamžitě zahání. Bolest je zlá a já často myslím na lidi dřívějška, když neměli prostředky proti bolesti, jaké máme dnes. Nedovedu si ani představit, jak by to se mnou dopadlo, kdybych neprodělala ty dvě operace, které mě zbavily velkých bolestí. Jestli bych žila, byla by ze mne asi troska. Lidé dřív museli vydržet mnohem víc.

Doba adventu – to je celá doba dvou tisíc let, kdy čekáme na Ježíše, že přijde podruhé, všichni ho uvidí a bude to slavné. Je to také ovšem doba zkoušek – doba cvičení, tréninku a diety – když použijeme Pavlova slova. Vždyť nás to nejlepší a pravé teprve čeká. Amen.

POSLÁNÍ: Radujte se, sestry a bratři, i když snad nakrátko máte ještě projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kistus. ( 1.Pt 1,6n.)

PÍSNĚ: 143, 276, 640, 277, 275.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.