A budeš spasen


KÁZÁNÍ NEDĚLE 12. PO SV. TROJICI 23. SRPNA 2015 V TEPLÉ

A budeš spasen
INTROITUS: On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. (Iz 40,29)
ČTENÍ: Sk 16,16-34
TEXT: Sk 16,31.
Apoštolé řekli žalářníkovi: “Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i tvůj dům.”
OSNOVA:
1. Osvobozená otrokyně
2. Radost s nohama v kládě
3. Spasení žalářníkovo
1. Osvobozená otrokyně
Vyznání Ježíše jako Syna Božího nemá cenu, když to jde z nečistého zdroje. Démoni dobře vědí, kdo je Ježíš. Ale třesou se, napsal ap. Pavel. Vyznání z úst démonských není vyznáním. Je to jen napodobování toho dobrého, které má za cíl svést z pravé cesty. Je to karikatura, výsměch.
Pavlovi trvalo několik dnů, než to pochopil. Od počátku mu bylo nepříjemné pokřikování té otrokyně. Cítil ve svém duchu, že to je nějak křivé. A Lukáš napsal, že tato dívka, otrokyně, měla ducha Pýthóna, tedy démona, boha, který se uctíval v řeckých Delphách. Z příběhu musí být každému jasné, že tento věštící duch byl nečistý, a proto jej Pavel mohl mocí Ducha svatého z té dívky vyhnat. A ten nečistý duch okamžitě na Pavlův příkaz odešel.
Dívka svým věštěním přinášela svým pánům velké zisky. Nyní je z ní ten věštící duch boha Pýthóna vyhnán a ona přestala být pro své pány atraktivní. Přicházejí o peníze a to je rozzuří. Důležité tu ovšem je, že zřejmě se tato otrokyně stala vyznavačkou Ježíše. Vysvobozena z nečisté moci mohla najít světlo pravdy.
Odnesli to však ti, kdo jí zprostředkovali osvobození – Pavel a Silas. Ti jako příčina zrušení bohatých příjmů byli nespravedlivě obviněni, že zanášejí do města Filipis židovskou víru, ačkoliv jsou v městě podléhající Římu. Jsou souzeni na náměstí dle zvyku, a celé město se proti nim pozdvihlo. Jsou biti holí z rákosu a uvrženi do vězení.
2. Radost s nohama v kládě
Žalářník, který dostal Pavla se Silasem na starost, byl upozorněn, že je musí bedlivě střežit. A on to vzal opravdu důkladně: Pro jistotu jim sevřel nohy do klády. Tento způsob mučení byl znám ještě za novověku – pokud jste četli o těch, kteří prchali z domoviny pro víru do Pruska, a byli chyceni, anebo se nechtěli zříci své evangelické víry, také bývali ještě tímto způsobem vězněni.
Čekali bychom, že apoštolové budou naprosto zničeni bolestmi z bičování a ukování do klády. Navzdory tomu, že je to nepochybně bolelo, oni zpívají. Chválí Boha!
Podobné svědectví vydává Derek Prince ve svém deníku. Jako voják – zdravotník – za druhé sv. války v africké poušti přežíval díky Boží blízkosti. Najednou se mu ta blízkost ztratila a on se Boha ptal, proč. Bůh mu odpověděl: “Přestal jsi mě chválit!”
Kolikrát úpíme v bolesti a smutku celé dny a týdny, stěžujeme si, že nás Bůh neslyší, že se od nás vzdálil. Vrháme Bohu do tváře výčitky: “Proč, Bože, proč?” Ale Bůh chce, abychom mu děkovali za nejmenší dobrodiní. Derek Prince v poušti neměl skoro nic. Chybělo jídlo, voda, ve dne bylo horko a v noci velká zima. Pkud však děkoval Bohu za každý dar, bylo mu dobře. Byl v Boží blízkosti.
Pavel a Silas se radovali, oslavovali Boha. Na jiném místě, když byli apoštolé zbičováni, máme napsáno, že se radovali, že mohou trpět pro Ježíše. Že mu jsou v utrpení podobni.
Chválit Boha a oslavovat ho můžeme za všech okolností. I přes bolest a slzy, protože On se nemění. Je milosrdný Otec, který nás miluje a chce skrze nás projevit svoji lásku i ostatním lidem.
A Pavel a Silas v tom vězení s nohama v kládě, záda do krve zbitá, oslavují Boha hlasitým zpěvem a všichni vězni to slyší!
A když se Boží mocí otevřely dveře žaláře a uvolnila se všechna pouta, vězni byli tak užaslí, že nikdo z nich neuprchl! Toto je Boží moc v akci! A přichází skrze oslavu, chválu a díky Bohu!
3. Spasení žalářníkovo
Žalářník se ovšem vyděsil. Všechny dveře vězení dokořán! Neuhlídal vězně! Za to jej čeká trest, krutý trest – bude uvězněn a popraven! Proto se rozhodl, že to ukončí raději sám – vzal meč a chtěl se zabít. Pavel se Silasem jej však zarazí: “Nedělej si nic zlého! Jsme tu všichni!” Žalářník je tak dojat, že padá před apoštoly na kolena a říká: “Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?” A apoštolové mu odpovídají: “Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn ty i tvůj dům. ” A ono se to stalo, protože žalářník hned vzal apoštoly do svého domu – muselo to být velmi blízko – vymyl jim rány a dal se pokřtít a pak slavili společně věčeři.
Divíme se, jak to všechno jde ráz na ráz. Jak snadno se žalářník obrátil, jak snadno uvěřil a dal se pokřtít! Ani se nám tomu nechce věřit. Máme zkušenost, že s někým mluvíme o Bohu po dlouhé roky – třeba se spolupracovníky, sousedy – a nic. Nic. A zde stačí tak málo! Tak málo? Ne, bylo to tak silné, tak mocné, že žalářník tomu nemohl odolat! Celá ta situace oslavování Boha ve vězení a s nohama v kládě – to je něco tak absurdního, tak silného, že se prostě Boží moc musela vylít ve velkém! Naše opatrné svědčení a život – no také nic moc – to nemůže uvolnit tolik Boží moci jako v tomto případě. A jistě se v dějinách křesťanství dělo mnoho podobných případů, kdy právě ten paradox víry – radosti a pokoje v utrpení přesvědčil lidi o Kristu daleko rychleji než to nejvýmluvnější kázání.
Můžeme tu vzpomenout i na moravské bratry, kteří vycházeli z Ochranova na misii do světa. Na jedné lodi přes oceán se spolu s nimi plavil i John Wesley, zakladatel metodismu a velkého probuzení v Anglii v 18. stol. Právě víra, klid a zpěv zbožných písní těchto ochranovských věřících za bouře na moři, ve smrtelném nebezpečí, kdy jiní lidé křičeli hrůzou, probudila víru tohoto muže a on ji pak předával dál.
Budeš spasen ty i tvůj dům, budeš-li věřit celým srdcem v Ježíše. Budeš-li mu věřit za všech okolností a budeš jednat podle příkladu jeho života. Je tu zaslíbení pro tebe i všechny ty, které nosíš ve svém srdci, za které se modlíš a kterým z lásky sloužíš. Amen.
POSLÁNÍ: Vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: Naše víra. Kdo je ten, kdo přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? (3.J 54,4n)
PÍSNĚ: 91, 200, 618, 610.

KÁZÁNÍ NEDĚLE 12. PO SV. TROJICI 23. SRPNA 2015 V TEPLÉ

A budeš spasen

INTROITUS: On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. (Iz 40,29)

ČTENÍ: Sk 16,16-34

TEXT: Sk 16,31.

Apoštolé řekli žalářníkovi: “Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i tvůj dům.”

OSNOVA:

1. Osvobozená otrokyně

2. Radost s nohama v kládě

3. Spasení žalářníkovo

1. Osvobozená otrokyně

Vyznání Ježíše jako Syna Božího nemá cenu, když to jde z nečistého zdroje. Démoni dobře vědí, kdo je Ježíš. Ale třesou se, napsal ap. Pavel. Vyznání z úst démonských není vyznáním. Je to jen napodobování toho dobrého, které má za cíl svést z pravé cesty. Je to karikatura, výsměch.

Pavlovi trvalo několik dnů, než to pochopil. Od počátku mu bylo nepříjemné pokřikování té otrokyně. Cítil ve svém duchu, že to je nějak křivé. A Lukáš napsal, že tato dívka, otrokyně, měla ducha Pýthóna, tedy démona, boha, který se uctíval v řeckých Delphách. Z příběhu musí být každému jasné, že tento věštící duch byl nečistý, a proto jej Pavel mohl mocí Ducha svatého z té dívky vyhnat. A ten nečistý duch okamžitě na Pavlův příkaz odešel.

Dívka svým věštěním přinášela svým pánům velké zisky. Nyní je z ní ten věštící duch boha Pýthóna vyhnán a ona přestala být pro své pány atraktivní. Přicházejí o peníze a to je rozzuří. Důležité tu ovšem je, že zřejmě se tato otrokyně stala vyznavačkou Ježíše. Vysvobozena z nečisté moci mohla najít světlo pravdy.

Odnesli to však ti, kdo jí zprostředkovali osvobození – Pavel a Silas. Ti jako příčina zrušení bohatých příjmů byli nespravedlivě obviněni, že zanášejí do města Filipis židovskou víru, ačkoliv jsou v městě podléhající Římu. Jsou souzeni na náměstí dle zvyku, a celé město se proti nim pozdvihlo. Jsou biti holí z rákosu a uvrženi do vězení.

2. Radost s nohama v kládě

Žalářník, který dostal Pavla se Silasem na starost, byl upozorněn, že je musí bedlivě střežit. A on to vzal opravdu důkladně: Pro jistotu jim sevřel nohy do klády. Tento způsob mučení byl znám ještě za novověku – pokud jste četli o těch, kteří prchali z domoviny pro víru do Pruska, a byli chyceni, anebo se nechtěli zříci své evangelické víry, také bývali ještě tímto způsobem vězněni.

Čekali bychom, že apoštolové budou naprosto zničeni bolestmi z bičování a ukování do klády. Navzdory tomu, že je to nepochybně bolelo, oni zpívají. Chválí Boha!

Podobné svědectví vydává Derek Prince ve svém deníku. Jako voják – zdravotník – za druhé sv. války v africké poušti přežíval díky Boží blízkosti. Najednou se mu ta blízkost ztratila a on se Boha ptal, proč. Bůh mu odpověděl: “Přestal jsi mě chválit!”

Kolikrát úpíme v bolesti a smutku celé dny a týdny, stěžujeme si, že nás Bůh neslyší, že se od nás vzdálil. Vrháme Bohu do tváře výčitky: “Proč, Bože, proč?” Ale Bůh chce, abychom mu děkovali za nejmenší dobrodiní. Derek Prince v poušti neměl skoro nic. Chybělo jídlo, voda, ve dne bylo horko a v noci velká zima. Pkud však děkoval Bohu za každý dar, bylo mu dobře. Byl v Boží blízkosti.

Pavel a Silas se radovali, oslavovali Boha. Na jiném místě, když byli apoštolé zbičováni, máme napsáno, že se radovali, že mohou trpět pro Ježíše. Že mu jsou v utrpení podobni.

Chválit Boha a oslavovat ho můžeme za všech okolností. I přes bolest a slzy, protože On se nemění. Je milosrdný Otec, který nás miluje a chce skrze nás projevit svoji lásku i ostatním lidem.

A Pavel a Silas v tom vězení s nohama v kládě, záda do krve zbitá, oslavují Boha hlasitým zpěvem a všichni vězni to slyší!

A když se Boží mocí otevřely dveře žaláře a uvolnila se všechna pouta, vězni byli tak užaslí, že nikdo z nich neuprchl! Toto je Boží moc v akci! A přichází skrze oslavu, chválu a díky Bohu!

3. Spasení žalářníkovo

Žalářník se ovšem vyděsil. Všechny dveře vězení dokořán! Neuhlídal vězně! Za to jej čeká trest, krutý trest – bude uvězněn a popraven! Proto se rozhodl, že to ukončí raději sám – vzal meč a chtěl se zabít. Pavel se Silasem jej však zarazí: “Nedělej si nic zlého! Jsme tu všichni!” Žalářník je tak dojat, že padá před apoštoly na kolena a říká: “Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?” A apoštolové mu odpovídají: “Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn ty i tvůj dům. ” A ono se to stalo, protože žalářník hned vzal apoštoly do svého domu – muselo to být velmi blízko – vymyl jim rány a dal se pokřtít a pak slavili společně věčeři.

Divíme se, jak to všechno jde ráz na ráz. Jak snadno se žalářník obrátil, jak snadno uvěřil a dal se pokřtít! Ani se nám tomu nechce věřit. Máme zkušenost, že s někým mluvíme o Bohu po dlouhé roky – třeba se spolupracovníky, sousedy – a nic. Nic. A zde stačí tak málo! Tak málo? Ne, bylo to tak silné, tak mocné, že žalářník tomu nemohl odolat! Celá ta situace oslavování Boha ve vězení a s nohama v kládě – to je něco tak absurdního, tak silného, že se prostě Boží moc musela vylít ve velkém! Naše opatrné svědčení a život – no také nic moc – to nemůže uvolnit tolik Boží moci jako v tomto případě. A jistě se v dějinách křesťanství dělo mnoho podobných případů, kdy právě ten paradox víry – radosti a pokoje v utrpení přesvědčil lidi o Kristu daleko rychleji než to nejvýmluvnější kázání.

Můžeme tu vzpomenout i na moravské bratry, kteří vycházeli z Ochranova na misii do světa. Na jedné lodi přes oceán se spolu s nimi plavil i John Wesley, zakladatel metodismu a velkého probuzení v Anglii v 18. stol. Právě víra, klid a zpěv zbožných písní těchto ochranovských věřících za bouře na moři, ve smrtelném nebezpečí, kdy jiní lidé křičeli hrůzou, probudila víru tohoto muže a on ji pak předával dál.

Budeš spasen ty i tvůj dům, budeš-li věřit celým srdcem v Ježíše. Budeš-li mu věřit za všech okolností a budeš jednat podle příkladu jeho života. Je tu zaslíbení pro tebe i všechny ty, které nosíš ve svém srdci, za které se modlíš a kterým z lásky sloužíš. Amen.

POSLÁNÍ: Vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: Naše víra. Kdo je ten, kdo přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? (3.J 54,4n)

PÍSNĚ: 91, 200, 618, 610.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.