Blahoslavenství a běda


Kázání v neděli po Novém roce, 3.ledna 2016 v Teplé

Blahoslavenství a běda
Vstup: Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy. (Ž 126,5-6).
Čtení: Luk 16,19-31
Text : Luk 6,20-26
(Ježíš) pozvedl své oči na učedníky a řekl jim: “Blahoslavení chudí, protože vaše je království Boží. Blahoslavení nyní hladovějící, protože budou nasyceni. Blahoslavení nyní plačící, neboť se budou smát. Jste blahoslavení, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyloučí a potupí a vyvrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a poskakujte. Hle, vaše hojná odměna je v nebi. Tak to dělali prorokům vaši otcové. Ale běda vám, bohatí, neboť jste přijali svou útěchu. Běda vám, kdo jste nyní byli nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Tak to činili falešným prorokům vaši otcové.”
Osnova:
1. Blaze chudým a plačícím a běda sobcům
2. Blaze potupeným pro Ježíše a běda oslavovaným
1. Blaze chudým a plačícím a běda sobcům
Zástupy, které šly za Ježíšem, ba i sami učedníci byli – jak se říká – “křupani.” Většina neuměla číst a psát, páchli hnojem a česnekem, měli ruce plné mozolů a určitě neznali bonton. Jak často o někom řekneme, že je to “buran”, jak s vrchu se dokážeme dívat na ty, kteří jsou podle nás hloupí, nevzdělaní, nekultivovaní! S jakým pohrdáním se dovedou dívat lidé movití na ty, kteří nic nemají!
Kolem Ježíše byli neustále tito nejubožejší, nejchudší, bezdomovci a prostitutky, lidé,kterých bychom se nechtěli dotknout ani dřívkem. Lidský póvl. A – ano, i ti zkorumpovaní úředníci, kolaboranti a zloději.
Farizeové té nevzdělané mase říkali amhaarec – lid země. Byli to lidé, jichž si nikdo nevážil, které nikdo jako by ani neviděl. Obtížný hmyz.
Právě tito nejchudší byli těmi, kteří vždycky nejvíce trpěli. Nuzné živobytí, hlad, bezpráví. A když byly války, sebralo jim jídlo jak vojsko vlastní, tak nepřátelské. Násilí, vypalování vesnic, mučení atd. To vše ostatně je pro mnoho lidí ještě žhavou přítomností. Poddaný člověk, plebej, kolón, to nebyl nikdo. A tento poddaný si toho byl vědom. Nejsem nikdo. Nikde se nedovolám spravedlnosti. Vždycky jen budu hladovět a dřít.
A najednou přichází kdosi, kdo říká něco jiného! Ne, ty nejsi nikdo. Ty nejsi nula, ačkoli nemáš nic a jsi sedřený. Ty jsi milovaný Bohem. V Božích očích jsi převzácný! Bůh ví o tvé chudobě. Zná tvé slzy. On se tě ujímá, On se k tobě sklání.
A Ježíš dokazuje svá slova tím, že stoluje s těmito uraženými a poníženými, že se jich neštítí, že jim prokazuje úctu, jaká se prokazovala jen urozeným. Prokazuje jim úctu, poněvadž jsou to Boží děti a vyšly z dílny stejného Stvořitele jako ti, co nad nimi ohrnují nos.
V knize Přísloví se píše o tom, že se Hospodinu hnusí přezíravé oči. A o pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka, o pokolení, jehož zuby jsou meče a jeho špičáky jsou jako dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
První křesťané praktikovali model rovnoprávnosti a vzájemné pomoci. Oni dobře věděli, že bylo-li jim něco dáno, dal jim to Bůh a mají to proto, aby pomohli druhým. I od nich oni zase mohou přijímat něco, co sami nemají. Kdo tomuto nechce rozumět, ten je bědný a nuzný, i kdyby byl krásný a zdravý i vzdělaný a bohatý. Sobec zůstane vždy osamělý a ustrašený, i kdyby získal celý svět.
2. Blaze potupeným pro Ježíše a běda oslavovaným
Ježíš hovoří v textu jakoby o dvou věcech, ale ony spolu souvisí. Ten, kdo věří v Ježíše Krista, napodobuje ho. Jako Ježíš nemá povýšený pohled. Jako Ježíš je prostý a přirozený. Jako Ježíš nehromadí majetek, ale rozdává potřebným. Jako Ježíš je nesobecký, na sebe nesoustředěný, otevřený pro druhé. Jako Ježíš slouží bližním do úpadu, dává se jim jako chléb k jídlu a voda k napití. Nejčastěji v trpělivé, vytrvalé, poctivé práci a ochotné službě. Je-li třeba, dává i svůj život. Takový člověk se nelituje a nehledá uznání. Nepotřebuje, aby ho lidé viděli, jak se obětuje, co se napracuje. Člověk Ježíšův pracuje radostně. Vděčně. Žije totiž z Boha a jeho lásky, kterou poznal v oběti Jeho Syna. Nehledá slávu, netouží po medailích ani vysokém platu. Má radost, že může sloužit. Že ho k tomu Bůh uschopnil svým Duchem, že si ho povolal, aby dělal právě toto a nestýská si. To je jeho odměna zde na zemi. A ta věčná a slavná jej čeká v nebi. Ale na to Boží člověk tolik nemyslí. Přemýšlí spíše o tom, jak by ještě lépe mohl svým bližním pomoci.
Toto je ovšem stav ideální a my všichni se k tomu ideálu pouze více-méně blížíme. Již toto naše zaměření však bývá solí v očích těm, kteří Boha nepoznali. Ti, kdo žijí životem obětavé lásky, bývají označováni za blázny, podezíráni z nečistých motivů, bývají pomlouváni a tupeni. O samotném Ježíši přece říkali, že je zplozenec ďábla. Bohem poslané proroky, o nichž Ježíš mluví, lidé lynčovali, nenáviděli a nechtěli je poslouchat. Vzpomeňme na Štěpána, Petra a Jana i na ap. Pavla. Ti všichni trpěli proto, že jednali podle Krista. Ovšem – na rozdíl od nás – oni se dokázali z utrpení i radovat! Třeba Petr a Jan, když byli pro víru zbičováni. Radovali se, že mohli trpět pro svého Pána. Dobře věděli, že to utrpení je jakousi známkou jejich správné cesty.
To neznamená, že bychom měli utrpení vyhledávat. Byli tu mnozí bludaři, kteří také trpěli. To ale neomlouvá jejich mučitele.
Avšak: Pozor na to, když bychom byli jen chváleni a oslavováni. Máme u nás svobodu a nemusíme se bát, že bychom pro víru šli např. do vězení. Jsme však v jiném pokušení. Že se budeme chtít světu za každou cenu vlichotit. A proto už raději nebudeme říkat a dělat nic, co by se světu nelíbilo. Budeme se bát, že nás svět označí za fanatiky, a proto budeme přistupovat na všelijaké kompromisy. Začneme být líbivě tolerantní a přitom budeme omlouvat hřích a zamlžíme Krista. Přítelíčkovat se se světem i s Bohem prostě nejde! To věděl už ap. Pavel. Líbit se světu i Bohu není možné. Už Jozue řekl lidu izraelskému: “Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit.”
Závěr: Záleží na tom, komu jsme se zasvětili, komu odevzdali. Tomu se chceme také líbit. Jestliže závisíme na penězích, nepatříme Bohu. Jestliže závisíme na lidech, na jejich mínění, nepatříme Bohu. Nespasí nás ani peníze, ani lidé. Ani ti nejbližší lidé. Moc zachránit pro věčný život má jenom Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu. Proto vyvolme si dnes, komu chceme sloužit. Amen.
Poslání: Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh. “Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. (2.K 6,16)
Písně: 529, 640, 440, 627, 532.

Kázání v neděli po Novém roce, 3.ledna 2016 v Teplé

Blahoslavenství a běda

Vstup: Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy. (Ž 126,5-6).

Čtení: Luk 16,19-31

Text : Luk 6,20-26

(Ježíš) pozvedl své oči na učedníky a řekl jim: “Blahoslavení chudí, protože vaše je království Boží. Blahoslavení nyní hladovějící, protože budou nasyceni. Blahoslavení nyní plačící, neboť se budou smát. Jste blahoslavení, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyloučí a potupí a vyvrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a poskakujte. Hle, vaše hojná odměna je v nebi. Tak to dělali prorokům vaši otcové. Ale běda vám, bohatí, neboť jste přijali svou útěchu. Běda vám, kdo jste nyní byli nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Tak to činili falešným prorokům vaši otcové.”

Osnova:

1. Blaze chudým a plačícím a běda sobcům

2. Blaze potupeným pro Ježíše a běda oslavovaným

1. Blaze chudým a plačícím a běda sobcům

Zástupy, které šly za Ježíšem, ba i sami učedníci byli – jak se říká – “křupani.” Většina neuměla číst a psát, páchli hnojem a česnekem, měli ruce plné mozolů a určitě neznali bonton. Jak často o někom řekneme, že je to “buran”, jak s vrchu se dokážeme dívat na ty, kteří jsou podle nás hloupí, nevzdělaní, nekultivovaní! S jakým pohrdáním se dovedou dívat lidé movití na ty, kteří nic nemají!

Kolem Ježíše byli neustále tito nejubožejší, nejchudší, bezdomovci a prostitutky, lidé,kterých bychom se nechtěli dotknout ani dřívkem. Lidský póvl. A – ano, i ti zkorumpovaní úředníci, kolaboranti a zloději.

Farizeové té nevzdělané mase říkali amhaarec – lid země. Byli to lidé, jichž si nikdo nevážil, které nikdo jako by ani neviděl. Obtížný hmyz.

Právě tito nejchudší byli těmi, kteří vždycky nejvíce trpěli. Nuzné živobytí, hlad, bezpráví. A když byly války, sebralo jim jídlo jak vojsko vlastní, tak nepřátelské. Násilí, vypalování vesnic, mučení atd. To vše ostatně je pro mnoho lidí ještě žhavou přítomností. Poddaný člověk, plebej, kolón, to nebyl nikdo. A tento poddaný si toho byl vědom. Nejsem nikdo. Nikde se nedovolám spravedlnosti. Vždycky jen budu hladovět a dřít.

A najednou přichází kdosi, kdo říká něco jiného! Ne, ty nejsi nikdo. Ty nejsi nula, ačkoli nemáš nic a jsi sedřený. Ty jsi milovaný Bohem. V Božích očích jsi převzácný! Bůh ví o tvé chudobě. Zná tvé slzy. On se tě ujímá, On se k tobě sklání.

A Ježíš dokazuje svá slova tím, že stoluje s těmito uraženými a poníženými, že se jich neštítí, že jim prokazuje úctu, jaká se prokazovala jen urozeným. Prokazuje jim úctu, poněvadž jsou to Boží děti a vyšly z dílny stejného Stvořitele jako ti, co nad nimi ohrnují nos.

V knize Přísloví se píše o tom, že se Hospodinu hnusí přezíravé oči. A o pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka, o pokolení, jehož zuby jsou meče a jeho špičáky jsou jako dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.

První křesťané praktikovali model rovnoprávnosti a vzájemné pomoci. Oni dobře věděli, že bylo-li jim něco dáno, dal jim to Bůh a mají to proto, aby pomohli druhým. I od nich oni zase mohou přijímat něco, co sami nemají. Kdo tomuto nechce rozumět, ten je bědný a nuzný, i kdyby byl krásný a zdravý i vzdělaný a bohatý. Sobec zůstane vždy osamělý a ustrašený, i kdyby získal celý svět.

2. Blaze potupeným pro Ježíše a běda oslavovaným

Ježíš hovoří v textu jakoby o dvou věcech, ale ony spolu souvisí. Ten, kdo věří v Ježíše Krista, napodobuje ho. Jako Ježíš nemá povýšený pohled. Jako Ježíš je prostý a přirozený. Jako Ježíš nehromadí majetek, ale rozdává potřebným. Jako Ježíš je nesobecký, na sebe nesoustředěný, otevřený pro druhé. Jako Ježíš slouží bližním do úpadu, dává se jim jako chléb k jídlu a voda k napití. Nejčastěji v trpělivé, vytrvalé, poctivé práci a ochotné službě. Je-li třeba, dává i svůj život. Takový člověk se nelituje a nehledá uznání. Nepotřebuje, aby ho lidé viděli, jak se obětuje, co se napracuje. Člověk Ježíšův pracuje radostně. Vděčně. Žije totiž z Boha a jeho lásky, kterou poznal v oběti Jeho Syna. Nehledá slávu, netouží po medailích ani vysokém platu. Má radost, že může sloužit. Že ho k tomu Bůh uschopnil svým Duchem, že si ho povolal, aby dělal právě toto a nestýská si. To je jeho odměna zde na zemi. A ta věčná a slavná jej čeká v nebi. Ale na to Boží člověk tolik nemyslí. Přemýšlí spíše o tom, jak by ještě lépe mohl svým bližním pomoci.

Toto je ovšem stav ideální a my všichni se k tomu ideálu pouze více-méně blížíme. Již toto naše zaměření však bývá solí v očích těm, kteří Boha nepoznali. Ti, kdo žijí životem obětavé lásky, bývají označováni za blázny, podezíráni z nečistých motivů, bývají pomlouváni a tupeni. O samotném Ježíši přece říkali, že je zplozenec ďábla. Bohem poslané proroky, o nichž Ježíš mluví, lidé lynčovali, nenáviděli a nechtěli je poslouchat. Vzpomeňme na Štěpána, Petra a Jana i na ap. Pavla. Ti všichni trpěli proto, že jednali podle Krista. Ovšem – na rozdíl od nás – oni se dokázali z utrpení i radovat! Třeba Petr a Jan, když byli pro víru zbičováni. Radovali se, že mohli trpět pro svého Pána. Dobře věděli, že to utrpení je jakousi známkou jejich správné cesty.

To neznamená, že bychom měli utrpení vyhledávat. Byli tu mnozí bludaři, kteří také trpěli. To ale neomlouvá jejich mučitele.

Avšak: Pozor na to, když bychom byli jen chváleni a oslavováni. Máme u nás svobodu a nemusíme se bát, že bychom pro víru šli např. do vězení. Jsme však v jiném pokušení. Že se budeme chtít světu za každou cenu vlichotit. A proto už raději nebudeme říkat a dělat nic, co by se světu nelíbilo. Budeme se bát, že nás svět označí za fanatiky, a proto budeme přistupovat na všelijaké kompromisy. Začneme být líbivě tolerantní a přitom budeme omlouvat hřích a zamlžíme Krista. Přítelíčkovat se se světem i s Bohem prostě nejde! To věděl už ap. Pavel. Líbit se světu i Bohu není možné. Už Jozue řekl lidu izraelskému: “Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit.”

Závěr: Záleží na tom, komu jsme se zasvětili, komu odevzdali. Tomu se chceme také líbit. Jestliže závisíme na penězích, nepatříme Bohu. Jestliže závisíme na lidech, na jejich mínění, nepatříme Bohu. Nespasí nás ani peníze, ani lidé. Ani ti nejbližší lidé. Moc zachránit pro věčný život má jenom Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu. Proto vyvolme si dnes, komu chceme sloužit. Amen.

Poslání: Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh. “Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. (2.K 6,16)

Písně: 529, 640, 440, 627, 532.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.