Aby vaše modlitby neměly překážky


KÁZÁNÍ NEDĚLE PÁTÉ VELIKONOČNÍ 1. KVĚTNA 2016 VE TEPLÉ – ROGATE!

Aby vaše modlitby neměly překážky
INTROITUS: Veleben budiž Bůh, že moji modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Ž 66,20)
ČTENÍ: Ex 14,1-14
TEXT: 1.Petr 3,1-7:
“Stejně se i vy, ženy, podřizujte svým mužům, aby i ti, kdo neposlouchají slovo, byli beze slova získáni jednáním svých žen, až zpozorují vaše čisté chování v bázni.   Vaše ozdoba ať není vnější: Spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný.
Tak se kdysi zdobily i svaté ženy, které doufaly v Boha a podřizovaly se svým mužům, jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. Vy jste se staly jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte-li se ničím zastrašit.
Stejně muži: Žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku.” (Studijní překlad).
OSNOVA:
1. Jednání
2. Zdobení
3. Úcta – vyslyšení modliteb
1. Jednání
Toto kázání není vyučování o manželství, nýbrž o tichosti. O té tichosti, kterou měl náš Pán Ježíš Kristus.
Petr, pisatel dopisu, aplikuje křesťanskou ctnost – tichost – na situaci žen v první církvi. Tyto ženy měly většinou manžely nekřesťany. Zřejmě se snažily své muže získat pro Krista, tak jim o Kristu vyprávěly, ale ti muži na to nedbali. Petr radí, co mají v takové situaci křesťanky dělat. Mají mlčet a jednat v lásce, a může se stát, že pak spíše žena získá muže svým krásným a čistým jednáním než mnoha slovy.
Myslím, že tomu dobře rozumíme, neboť dobře známe sami sebe. A samy sebe – my, ženy. Ženy třeba nemluví mnoho na veřejnosti, ale doma si to dokážou dobře vynahradit. Mívají dlouhé mravokárné přednášky, že by z toho jeden umřel. Když se žena “rozpumprdlíkuje,” je k nezastavení. Ale i kdyby mluvila zlatě svatě, tak podpantoflický muž se jen schoulí a neslyší, co říká. Muž pruďas bude reagovat na mravokárnou přednášku své ženy tak, jak jsem to nechtěně vyslechla kdysi u sousedů: “Jestli nepřestaneš, tak tě prohodím oknem.”
Pohled společnosti na manželské spory bývá často jednostranný: Muž násilník a žena chudinka trpí. Můj tatínek říkával: “Cherchez la femme.” “Za vším hledej ženu.” Žena dovede tak provokovat a být tak nepoddajná, že muže často k násilí dožene. Tím jistě násilí není omluveno.
A Petr chce říci: “Vy, svaté ženy, které se bojíte Boha, se už nemusíte uchylovat k takovému chování. Nemusíte být vzpurné, nemusíte svým mužům kázat, nemusíte je peskovat, napomínat a ještě ve jménu Božím. Vy už nepatříte světu, ve kterém platí to, co se násilím prosadí.
Jako by mluvil do dnešní doby. Dnes se sice už tolik nezdůrazňuje podřízenost ženy muži ani v křesťanském prostředí, poněvadž to v minulých dobách bývalo také jednostranně pojímáno. V Písmu se mluví k ženám i mužům. Každý by měl hledět především na sebe a ne mlátit toho druhého Božím slovem po hlavě. Nakonec pokyny pro muže i ženy vyjdou na stejno: Má mezi nimi vládnout láska a vzájemná úcta.
2. Zdobení
V této části Písma máme docela konkrétní pokyny co se týče zdobení žen a napáchalo to už mnoho zla. Byly doby, kdy se přísně dbalo na to, aby se ženy vůbec nezdobily. Viz naše stará Jednota bratrská, později poměry v Ochranově. Bylo o tom už mnoho napsáno a mnohé kaceřování jedněch druhými probíhá dodnes.
Z textu nám vysvítá, že důraz na zevnějšek bez ohledu na vnitřní život je naprostá hloupost. Vidíme to opět kolem sebe přímo v přebujelém stádiu. Kolik energie vynakládají dnes ženy, ale i muži na zevnějšek, na image! Jaké hrozné ovoce to nese – šikanu, posměch, pocit vyřazení a neštěstí tam, kde člověk nedostačuje požadavkům dnešní krásy!
Z textu i z Písma jako celku vysvítá, že není jedno, jak chodíme upraveni. Doba svatých eremitů, nemytých asketů je pryč. Něco takového Pán Bůh nechce. Ženy Starého zákona se zdobily všelijakými šperky a měly vlasy až na zem a pletly si copy. Statečná žena v knize Přísloví si šila pěkné šaty, aby se líbila svému muži. Je omyl se domnívat, že svatá žena je žena, která chodí neučesaná v pytlovitém obleku a vypadá spíše jako muž.
Jde tu však nepochybně o vyzývavost, se kterou se tenkrát ženy zdobily. Šlo o přehnaný důraz na exteriér, jak se říká. Petr chce říci: Jsou to věci, které pomíjejí. Vnější krása pomine, ale co je v srdci člověka, to je přednější a nepostradatelné pro věčný život!
Nejkrásnější ozdobou ženy a vůbec člověka je tichý a pokojný duch. To je před Bohem drahocenné!
Zapomínáme na to i v církvi. Ceníme si těch, kdo jsou vtipní a pohotoví v řeči, na vše mají odpověď. Mlčet a být za nějakého “balíka” nechceme. Chceme se zkrátka lidem zalíbit. A zapomínáme, že se především máme líbit Bohu.
Mlčící dívka se sklopenýma očima – to je dnes námět pro komedii. Mlčící skromný mladík se stává terčem těch agresívních a bezostyšných
Petr říká: Nedejte se tím zatrašit! I když se vám budou smát, nedbejte na to! Záleží na tom, jak vás vidí Bůh!
Emigrantský kazatel Jiří Pakosta v Berlíně, který zemřel v šestatřiceti letech a zanechal za sebou úžasné dílo smíření několika českých sborů, k čemuž dopomohl svojí neutuchající tichostí a laskavostí, si již ve svých studentských letech, okolo r. 1750 napsal tuto modlitbu: “Stále tišším, uč mě, tichý Beránku, být! Tichým v utrpení, tichým v radosti, stále v tichosti! Málo slov a mnoho síly, povaha tichá a mírná, více než okázalosti nechť je mé jednání mou ozdobou.”
3. Úcta – vyslyšení modliteb
Konec textu patří mužům, ale zase platí i pro ženy. Nabádá muže k úctě vůči svým ženám. A úctu přece slibuje i žena muži při svatbě. Zde jde spíše o křesťanská manželství. Křesťanští manželé se spolu i modlí. Pokud jejich jednání bude bez úcty, bez lásky, pak marně budou vysílat k Bohu své prosby.
To samozřejmě platí i pro celé rodiny a sbory. Kde není vzájemná úcta, respekt, pochopení pro slabosti druhého – ta slabá ženská nádoba znamená samozřejmě slabší a zranitelnější ženské tělo – ale to může platit právě tak o některých handicapovaných mužích – kde není tento soucit, empatie, vcítění se do druhého, kde chybí úcta ke každému okolo nás, tam se marně dovoláváme Boží pomoci, jeho moci.
Posledně jsme hovořili o tom, že mnoho překážek, potíží, pohrom, nemocí i odpadnutí od víry je pro naši nevěrnost, hřích. Říkali jsme si, že se musíme navrátit až k Hospodinu, aby nám odpustil a mohlo se to v našem životě dávat do pořádku. Zde to máme docela konkrétně: Jestliže máme něco proti někomu, jestliže jsou mezi námi – ve sboru,v rodině, ale i třeba na pracovišti, ve škole, spory, přehrady, pak to dejme do pořádku. Vyprošujme si lásku: Odpuštění, trpělivost, snášenlivost. Co nedokážeme sami ze sebe, dokáže Pán, když se mu otevřeme. Ať padnou přehrady mezi námi, ať padnou i přehrady mezi námi a Bohem, jeho mocí, jeho pomocí.
Četli jsme z knihy Exodus: Tam Mojžíš řekl ustrašným Izraelcům: “Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.” Rodiče říkávali: “Mlčením se mnoho řečí odbude.” Někdy je lépe mlčet, nedohadovat se a tiše se modlit a doufat v Hospodina. Ať už se jedná o manžela, manželku, syna, dceru, tchána, tchyni, spolubratra, spolusestru nebo spolupracovníka či spolužáka. Doufáme-li v Boha, chceme-li se líbit jemu, nemusíme se prosazovat. Hospodin nás zachrání ve svůj čas. Tichost, pokojný duch, laskavost, smířlivost, pokora, trpělivost, to přinese ovoce ve svůj čas. Nebojme se o to. A naše modlitby budou vyslyšeny. Amen.
POSLÁNÍ: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci, a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,29)
PÍSNĚ: 160, 205, 439, 498, 684.
KÁZÁNÍ NEDĚLE PÁTÉ VELIKONOČNÍ 1. KVĚTNA 2016 VE TEPLÉ – ROGATE !
Aby vaše modlitby neměly překážky
INTROITUS: Veleben budiž Bůh, že moji modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Ž 66,20)
ČTENÍ: Ex 14,1-14
TEXT: 1.Petr 3,1-7:
“Stejně se i vy, ženy, podřizujte svým mužům, aby i ti, kdo neposlouchají slovo, byli beze slova získáni jednáním svých žen, až zpozorují vaše čisté chování v bázni.   Vaše ozdoba ať není vnější: Spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný.
Tak se kdysi zdobily i svaté ženy, které doufaly v Boha a podřizovaly se svým mužům, jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. Vy jste se staly jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte-li se ničím zastrašit.
Stejně muži: Žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku.” (Studijní překlad).
OSNOVA:
1. Jednání
2. Zdobení
3. Úcta – vyslyšení modliteb
1. Jednání
Toto kázání není vyučování o manželství, nýbrž o tichosti. O té tichosti, kterou měl náš Pán Ježíš Kristus.
Petr, pisatel dopisu, aplikuje křesťanskou ctnost – tichost – na situaci žen v první církvi. Tyto ženy měly většinou manžely nekřesťany. Zřejmě se snažily své muže získat pro Krista, tak jim o Kristu vyprávěly, ale ti muži na to nedbali. Petr radí, co mají v takové situaci křesťanky dělat. Mají mlčet a jednat v lásce, a může se stát, že pak spíše žena získá muže svým krásným a čistým jednáním než mnoha slovy.
Myslím, že tomu dobře rozumíme, neboť dobře známe sami sebe. A samy sebe – my, ženy. Ženy třeba nemluví mnoho na veřejnosti, ale doma si to dokážou dobře vynahradit. Mívají dlouhé mravokárné přednášky, že by z toho jeden umřel. Když se žena “rozpumprdlíkuje,” je k nezastavení. Ale i kdyby mluvila zlatě svatě, tak podpantoflický muž se jen schoulí a neslyší, co říká. Muž pruďas bude reagovat na mravokárnou přednášku své ženy tak, jak jsem to nechtěně vyslechla kdysi u sousedů: “Jestli nepřestaneš, tak tě prohodím oknem.”
Pohled společnosti na manželské spory bývá často jednostranný: Muž násilník a žena chudinka trpí. Můj tatínek říkával: “Cherchez la femme.” “Za vším hledej ženu.” Žena dovede tak provokovat a být tak nepoddajná, že muže často k násilí dožene. Tím jistě násilí není omluveno.
A Petr chce říci: “Vy, svaté ženy, které se bojíte Boha, se už nemusíte uchylovat k takovému chování. Nemusíte být vzpurné, nemusíte svým mužům kázat, nemusíte je peskovat, napomínat a ještě ve jménu Božím. Vy už nepatříte světu, ve kterém platí to, co se násilím prosadí.
Jako by mluvil do dnešní doby. Dnes se sice už tolik nezdůrazňuje podřízenost ženy muži ani v křesťanském prostředí, poněvadž to v minulých dobách bývalo také jednostranně pojímáno. V Písmu se mluví k ženám i mužům. Každý by měl hledět především na sebe a ne mlátit toho druhého Božím slovem po hlavě. Nakonec pokyny pro muže i ženy vyjdou na stejno: Má mezi nimi vládnout láska a vzájemná úcta.
2. Zdobení
V této části Písma máme docela konkrétní pokyny co se týče zdobení žen a napáchalo to už mnoho zla. Byly doby, kdy se přísně dbalo na to, aby se ženy vůbec nezdobily. Viz naše stará Jednota bratrská, později poměry v Ochranově. Bylo o tom už mnoho napsáno a mnohé kaceřování jedněch druhými probíhá dodnes.
Z textu nám vysvítá, že důraz na zevnějšek bez ohledu na vnitřní život je naprostá hloupost. Vidíme to opět kolem sebe přímo v přebujelém stádiu. Kolik energie vynakládají dnes ženy, ale i muži na zevnějšek, na image! Jaké hrozné ovoce to nese – šikanu, posměch, pocit vyřazení a neštěstí tam, kde člověk nedostačuje požadavkům dnešní krásy!
Z textu i z Písma jako celku vysvítá, že není jedno, jak chodíme upraveni. Doba svatých eremitů, nemytých asketů je pryč. Něco takového Pán Bůh nechce. Ženy Starého zákona se zdobily všelijakými šperky a měly vlasy až na zem a pletly si copy. Statečná žena v knize Přísloví si šila pěkné šaty, aby se líbila svému muži. Je omyl se domnívat, že svatá žena je žena, která chodí neučesaná v pytlovitém obleku a vypadá spíše jako muž.
Jde tu však nepochybně o vyzývavost, se kterou se tenkrát ženy zdobily. Šlo o přehnaný důraz na exteriér, jak se říká. Petr chce říci: Jsou to věci, které pomíjejí. Vnější krása pomine, ale co je v srdci člověka, to je přednější a nepostradatelné pro věčný život!
Nejkrásnější ozdobou ženy a vůbec člověka je tichý a pokojný duch. To je před Bohem drahocenné!
Zapomínáme na to i v církvi. Ceníme si těch, kdo jsou vtipní a pohotoví v řeči, na vše mají odpověď. Mlčet a být za nějakého “balíka” nechceme. Chceme se zkrátka lidem zalíbit. A zapomínáme, že se především máme líbit Bohu.
Mlčící dívka se sklopenýma očima – to je dnes námět pro komedii. Mlčící skromný mladík se stává terčem těch agresívních a bezostyšných
Petr říká: Nedejte se tím zatrašit! I když se vám budou smát, nedbejte na to! Záleží na tom, jak vás vidí Bůh!
Emigrantský kazatel Jiří Pakosta v Berlíně, který zemřel v šestatřiceti letech a zanechal za sebou úžasné dílo smíření několika českých sborů, k čemuž dopomohl svojí neutuchající tichostí a laskavostí, si již ve svých studentských letech, okolo r. 1750 napsal tuto modlitbu: “Stále tišším, uč mě, tichý Beránku, být! Tichým v utrpení, tichým v radosti, stále v tichosti! Málo slov a mnoho síly, povaha tichá a mírná, více než okázalosti nechť je mé jednání mou ozdobou.”
3. Úcta – vyslyšení modliteb
Konec textu patří mužům, ale zase platí i pro ženy. Nabádá muže k úctě vůči svým ženám. A úctu přece slibuje i žena muži při svatbě. Zde jde spíše o křesťanská manželství. Křesťanští manželé se spolu i modlí. Pokud jejich jednání bude bez úcty, bez lásky, pak marně budou vysílat k Bohu své prosby.
To samozřejmě platí i pro celé rodiny a sbory. Kde není vzájemná úcta, respekt, pochopení pro slabosti druhého – ta slabá ženská nádoba znamená samozřejmě slabší a zranitelnější ženské tělo – ale to může platit právě tak o některých handicapovaných mužích – kde není tento soucit, empatie, vcítění se do druhého, kde chybí úcta ke každému okolo nás, tam se marně dovoláváme Boží pomoci, jeho moci.
Posledně jsme hovořili o tom, že mnoho překážek, potíží, pohrom, nemocí i odpadnutí od víry je pro naši nevěrnost, hřích. Říkali jsme si, že se musíme navrátit až k Hospodinu, aby nám odpustil a mohlo se to v našem životě dávat do pořádku. Zde to máme docela konkrétně: Jestliže máme něco proti někomu, jestliže jsou mezi námi – ve sboru,v rodině, ale i třeba na pracovišti, ve škole, spory, přehrady, pak to dejme do pořádku. Vyprošujme si lásku: Odpuštění, trpělivost, snášenlivost. Co nedokážeme sami ze sebe, dokáže Pán, když se mu otevřeme. Ať padnou přehrady mezi námi, ať padnou i přehrady mezi námi a Bohem, jeho mocí, jeho pomocí.
Četli jsme z knihy Exodus: Tam Mojžíš řekl ustrašným Izraelcům: “Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.” Rodiče říkávali: “Mlčením se mnoho řečí odbude.” Někdy je lépe mlčet, nedohadovat se a tiše se modlit a doufat v Hospodina. Ať už se jedná o manžela, manželku, syna, dceru, tchána, tchyni, spolubratra, spolusestru nebo spolupracovníka či spolužáka. Doufáme-li v Boha, chceme-li se líbit jemu, nemusíme se prosazovat. Hospodin nás zachrání ve svůj čas. Tichost, pokojný duch, laskavost, smířlivost, pokora, trpělivost, to přinese ovoce ve svůj čas. Nebojme se o to. A naše modlitby budou vyslyšeny. Amen.
POSLÁNÍ: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci, a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,29)
PÍSNĚ: 160, 205, 439, 498, 684.
Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.