Bojování o Boha


KÁZÁNÍ NEDĚLE 20. PO SV. TROJICI 9. ŘÍJNA 2016 V TEPLÉ

Bojování o Boha
VSTUP: O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. (Ž 89,2)
ČTENÍ: Ex 17,1-16.
TEXT: 1.K 10,4 a Ef 6,10-18: …Všichni pili týž duchovní nápoj, pili totiž z duchovní skály, a tou skálou byl Kristus.
A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje, a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho zlého. Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží.
OSNOVA: 1. Duchovní skála
2. Boj o Boží přítomnost
1. Duchovní skála
Podle židovské legendy prý ona skála, ze které vytryskla voda, doprovázela Izrael přes hory a doly. Apoštol Pavel zde tuto tradici použil k vyjádření své víry v existenci Krista od věků na věky. Svou víru, že Bůh dává svému lidu v každý čas pomoc, lásku. Záchrana lidu na poušti ped smrtí žízní je v dopisu Korinťanům připodobněna k záchraně křesťanů před věčným zahynutím skrze Krista. Apoštol věří, že už dávno na poušti byl Kristus duchovně přítomen mezi praotci, když jim Bůh pomáhal.
V Novém zákoně se to, co čteme ve Starém zákoně, mnohdy zduchovňuje. To platí i o bojování, které je nám uloženo.
Voda, kterou dostáváme skrze Krista, je vodou věčného života. Smíme si ji s vděčností každodenně nabírat.
Jistě se nám tu připomene i voda křtu, kterou zmiňuje i apoštol. Ke křtu přirovnává ve svém dopisu přechod Rákosového moře. Křtem jsme byli zachráněni z otroctví zla a věčného zahynutí. Byli jsme vrženi do Boží náruče. Stali jsme se Božími dětmi, užíváme Boží péče. To všechno si smíme přivlastňovat a těšit se z toho.
Boží lid si to zvláště připomíná při bohoslužbách, při Večeři Páně. Všichni potřebujeme Boží milost naprosto stejně. Všichni jsme zhřešili a byli od Boha daleko. Ježíš Kristus svou obětí nás s Bohem smířil, k Bohu nás přivedl, navázal to přetržené spojení s naším Stvořitelem. Skrze Krista jsme s Bohem a v Bohu. Víme, že On nás miluje, že nám odpouští a že nás od něho nemůže už nic odloučit.
To je radost, kterou smíme zakoušet ze spásy, ze záchrany v Kristu. Radost, kterou si připomíná křesťanský lid při společných shromážděních. Tak, jako to dělali už Izraelci na poušti. Boží záchrana se neustále připomínala při každé bohoslužbě. Vžycky znovu tím dostával Boží lid ujištění, že Hospodin při něm stojí, připraven k pomoci, k záchraně. O tom zpívají žalmy. Hospodin je lítostivý, milostivý, plný slitování. Je to Bůh lásky. Proto se k němu můžeme vždycky s důvěrou obracet.
2. Boj o Boží přítomnost
Místo, kde Izraelci dostali vodu, je však také místem boje. Amálek se postavil Božímu lidu do cesty a hodlal , jako potomek Ezaův, zpochybnit Boží zaslíbení daná Jákobovi. Je to další zkouška pro lid: Nezapochybuje o Boží pomoci, lásce, o jeho slibech?
Jak jsme již pověděli, je v Novém zákoně lccos zduchovněno. Ukázkou toho je právě ten oddílek z dopisu Efezským. Také my jsme Božími bojovníky a také my máme bojovat Hospodinovy boje. Naše bojování však nemá být proti tělu a krvi, proti lidem, ale proti zlu. Proti nedůvěře, proti lži, proti strachu, proti lenosti, proti vlastní hříšnosti, proti pochybnostem, proti malomyslnosti. Všechno, co nám je dáno v Kristu, to všechno se nám může ztratit. Může se stát, že nám to sebere ten zlý, jak to vyjadřuje Pavel. Všechno, co se staví do cesty našemu vztahu s Bohem, do kterého jsme byli Kristem uvedeni, nás může od Boha odřezávat.
Kdo z nás by neznal ty chvíle, kdy se nám zdá všechno hluché. Bůh je daleko, neskutečný a neživý. Na naše modlitby neodpovídá, my nic necítíme, Písmo nám nic neříká anebo se v nás proti němu všechno bouří. Kolikrát v sobě dusíme spoustu výčitek vůči Bohu už ani ne třeba proto, že nás neuzdravuje, jak jsme ho dlouho prosili, ale že se nám vůbec neozývá, že nám nedává najevo, že je s námi, že nás miluje. Když si čteme třeba právě ty žalmy, kolikrát je tam řečeno, že Pán Bůh vyslýchá své věrné, že jim pomáhá, slitovává se, neponechá je v hanbě a nemoci, nebudou mít v ničem nedostatek. A u nás jakoby to neplatilo.
Všichni bojujeme o Boha, o jeho přítomnost, o jeho lásku. Asi to v našem pozemském životě jinak nebude.
Připomeňme si, že takovými pocity zoufalství z Boží nepřítomnosti byli zmítáni i mnozí velcí svatí. Nedávno měla svátek tzv. Malá Terezie z Lisieue. Zakoušela na jedné straně mnohá znamení Boží přízně, a na druhé byla zmítána pochybnostmi o Boží lásce.
Někdy nás zkrátka nese jen víra. Nemáme žádný důkaz o Bohu. Nezasahuje, nedává nám o sobě vědět. A my se ho přece nepouštíme, ačkoliv mu třeba i vyčítáme, hněváme se na něj a pláčeme po něm.
Ten zbytek víry, zbytek našeho lpění na Bohu, to je základna našeho bojování, ke kterému jsme vyzýváni. Musíme o to, co jsme dostali nezaslouženě a zadarmo, musíme o to stále zápasit. Musíme si to držet a pěstovat, jinak nám to opravdu zmizí. Je to jako při sportování: když sportovec nebude cvičit, trénovat, ochabnou mu svaly a zakrátko nebude schopen závodu. A je třeba trénovat, i když se nám nechce, i když se tomu stále něco staví do cesty.
A že tomu tak je, že naše víra musí nějaké překážky stále překonávat, to dobře známe. Jak máme bojovat, čím odrazit to, co chce narušit náš vztah s Bohem?
Především je to asi ten meč Ducha, jímž je slovo Boží. A my víme, že Slovo Boží není ona litera, ale že je to Ježíš Kristus, to vtělené Boží slovo. Tedy jeho příklad nesobecké lásky. S tím souvisí potom i to, že budeme umět rozeznat pravdu od lži a lež odmítneme. Že se budeme ujišťovat o tom, co nám Ježíš vydobyl – spásu, záchranu pro věčnost a pro dobrý život. Z toho plyne i spravedlnost, kterou máme zadarmo v Kristu, jeho odpuštění a život, který se snažíme žít v čistotě. A když se ujišťujeme o tom, co všechno máme v Kristu, pak nám nebude zatěžko o tom také druhým povědět. Slovy i skutky. To je ono – obuti k pohotové službě evangeliu pokoje. Když se budeme stále ujišťovat tím, co pro nás Kristus udělal, bude růst naše víra, která bude jako štít před námi, takže všechny pochybnosti a malověrnost zmizí.
Nepomiňme zde ani zápas modlitební, který znázorňuje to pozdvižení rukou Mojžíšových při boji s Amálekem. Ruce se při modlitbě zdvihaly k nebi. Četli jsme, že Áron a Húr Mojžíšovy ruce podpírali. Lid Boží vítězil, když měl Mojžíš ruce nahoře.
Z toho plynou dvě věci:
1. Člověk Boží vítězí, když se modlí.
2 .Ale modlí-li se sám, ochabne,unaví se.
Je třeba, aby se modlil celý Boží lid, abychom se navzájem v modlitbách podpírali. Takové modlitby mají přece zaslíbení být vyslyšeny od samého Krista.
V Kristu nám byl darován nový život. Můžeme ho začít žít už nyní. Musíme ale stále znovu bojovat o to, abychom si to, co jsme dostali, udrželi a nepoztráceli to někde na nějakých cestičkách, které nás rozptylují a od Krista odvádějí. Bojujme tedy ten boj víry až do vítězného cíle, kterým je Boží plná přítomnost, jeho náruč.
POSLÁNÍ: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: Nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (1.K 10,12n)
POŽEHNÁNÍ: Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.
PÍSNĚ: 6, 605, 457, 521, 703.

KÁZÁNÍ NEDĚLE 20. PO SV. TROJICI 9. ŘÍJNA 2016 V TEPLÉ

Bojování o Boha

VSTUP: O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. (Ž 89,2)

ČTENÍ: Ex 17,1-16.

TEXT: 1.K 10,4 a Ef 6,10-18: …Všichni pili týž duchovní nápoj, pili totiž z duchovní skály, a tou skálou byl Kristus.

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje, a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho zlého. Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží.

OSNOVA:

1. Duchovní skála

2. Boj o Boží přítomnost

1. Duchovní skála

Podle židovské legendy prý ona skála, ze které vytryskla voda, doprovázela Izrael přes hory a doly. Apoštol Pavel zde tuto tradici použil k vyjádření své víry v existenci Krista od věků na věky. Svou víru, že Bůh dává svému lidu v každý čas pomoc, lásku. Záchrana lidu na poušti ped smrtí žízní je v dopisu Korinťanům připodobněna k záchraně křesťanů před věčným zahynutím skrze Krista. Apoštol věří, že už dávno na poušti byl Kristus duchovně přítomen mezi praotci, když jim Bůh pomáhal.

V Novém zákoně se to, co čteme ve Starém zákoně, mnohdy zduchovňuje. To platí i o bojování, které je nám uloženo.

Voda, kterou dostáváme skrze Krista, je vodou věčného života. Smíme si ji s vděčností každodenně nabírat.

Jistě se nám tu připomene i voda křtu, kterou zmiňuje i apoštol. Ke křtu přirovnává ve svém dopisu přechod Rákosového moře. Křtem jsme byli zachráněni z otroctví zla a věčného zahynutí. Byli jsme vrženi do Boží náruče. Stali jsme se Božími dětmi, užíváme Boží péče. To všechno si smíme přivlastňovat a těšit se z toho.

Boží lid si to zvláště připomíná při bohoslužbách, při Večeři Páně. Všichni potřebujeme Boží milost naprosto stejně. Všichni jsme zhřešili a byli od Boha daleko. Ježíš Kristus svou obětí nás s Bohem smířil, k Bohu nás přivedl, navázal to přetržené spojení s naším Stvořitelem. Skrze Krista jsme s Bohem a v Bohu. Víme, že On nás miluje, že nám odpouští a že nás od něho nemůže už nic odloučit.

To je radost, kterou smíme zakoušet ze spásy, ze záchrany v Kristu. Radost, kterou si připomíná křesťanský lid při společných shromážděních. Tak, jako to dělali už Izraelci na poušti. Boží záchrana se neustále připomínala při každé bohoslužbě. Vžycky znovu tím dostával Boží lid ujištění, že Hospodin při něm stojí, připraven k pomoci, k záchraně. O tom zpívají žalmy. Hospodin je lítostivý, milostivý, plný slitování. Je to Bůh lásky. Proto se k němu můžeme vždycky s důvěrou obracet.

2. Boj o Boží přítomnost

Místo, kde Izraelci dostali vodu, je však také místem boje. Amálek se postavil Božímu lidu do cesty a hodlal , jako potomek Ezaův, zpochybnit Boží zaslíbení daná Jákobovi. Je to další zkouška pro lid: Nezapochybuje o Boží pomoci, lásce, o jeho slibech?

Jak jsme již pověděli, je v Novém zákoně lccos zduchovněno. Ukázkou toho je právě ten oddílek z dopisu Efezským. Také my jsme Božími bojovníky a také my máme bojovat Hospodinovy boje. Naše bojování však nemá být proti tělu a krvi, proti lidem, ale proti zlu. Proti nedůvěře, proti lži, proti strachu, proti lenosti, proti vlastní hříšnosti, proti pochybnostem, proti malomyslnosti. Všechno, co nám je dáno v Kristu, to všechno se nám může ztratit. Může se stát, že nám to sebere ten zlý, jak to vyjadřuje Pavel. Všechno, co se staví do cesty našemu vztahu s Bohem, do kterého jsme byli Kristem uvedeni, nás může od Boha odřezávat.

Kdo z nás by neznal ty chvíle, kdy se nám zdá všechno hluché. Bůh je daleko, neskutečný a neživý. Na naše modlitby neodpovídá, my nic necítíme, Písmo nám nic neříká anebo se v nás proti němu všechno bouří. Kolikrát v sobě dusíme spoustu výčitek vůči Bohu už ani ne třeba proto, že nás neuzdravuje, jak jsme ho dlouho prosili, ale že se nám vůbec neozývá, že nám nedává najevo, že je s námi, že nás miluje. Když si čteme třeba právě ty žalmy, kolikrát je tam řečeno, že Pán Bůh vyslýchá své věrné, že jim pomáhá, slitovává se, neponechá je v hanbě a nemoci, nebudou mít v ničem nedostatek. A u nás jakoby to neplatilo.

Všichni bojujeme o Boha, o jeho přítomnost, o jeho lásku. Asi to v našem pozemském životě jinak nebude.

Připomeňme si, že takovými pocity zoufalství z Boží nepřítomnosti byli zmítáni i mnozí velcí svatí. Nedávno měla svátek tzv. Malá Terezie z Lisieue. Zakoušela na jedné straně mnohá znamení Boží přízně, a na druhé byla zmítána pochybnostmi o Boží lásce.

Někdy nás zkrátka nese jen víra. Nemáme žádný důkaz o Bohu. Nezasahuje, nedává nám o sobě vědět. A my se ho přece nepouštíme, ačkoliv mu třeba i vyčítáme, hněváme se na něj a pláčeme po něm.

Ten zbytek víry, zbytek našeho lpění na Bohu, to je základna našeho bojování, ke kterému jsme vyzýváni. Musíme o to, co jsme dostali nezaslouženě a zadarmo, musíme o to stále zápasit. Musíme si to držet a pěstovat, jinak nám to opravdu zmizí. Je to jako při sportování: když sportovec nebude cvičit, trénovat, ochabnou mu svaly a zakrátko nebude schopen závodu. A je třeba trénovat, i když se nám nechce, i když se tomu stále něco staví do cesty.

A že tomu tak je, že naše víra musí nějaké překážky stále překonávat, to dobře známe. Jak máme bojovat, čím odrazit to, co chce narušit náš vztah s Bohem?

Především je to asi ten meč Ducha, jímž je slovo Boží. A my víme, že Slovo Boží není ona litera, ale že je to Ježíš Kristus, to vtělené Boží slovo. Tedy jeho příklad nesobecké lásky. S tím souvisí potom i to, že budeme umět rozeznat pravdu od lži a lež odmítneme. Že se budeme ujišťovat o tom, co nám Ježíš vydobyl – spásu, záchranu pro věčnost a pro dobrý život. Z toho plyne i spravedlnost, kterou máme zadarmo v Kristu, jeho odpuštění a život, který se snažíme žít v čistotě. A když se ujišťujeme o tom, co všechno máme v Kristu, pak nám nebude zatěžko o tom také druhým povědět. Slovy i skutky. To je ono – obuti k pohotové službě evangeliu pokoje. Když se budeme stále ujišťovat tím, co pro nás Kristus udělal, bude růst naše víra, která bude jako štít před námi, takže všechny pochybnosti a malověrnost zmizí.

Nepomiňme zde ani zápas modlitební, který znázorňuje to pozdvižení rukou Mojžíšových při boji s Amálekem. Ruce se při modlitbě zdvihaly k nebi. Četli jsme, že Áron a Húr Mojžíšovy ruce podpírali. Lid Boží vítězil, když měl Mojžíš ruce nahoře.

Z toho plynou dvě věci:

1. Člověk Boží vítězí, když se modlí.

2 .Ale modlí-li se sám, ochabne,unaví se.

Je třeba, aby se modlil celý Boží lid, abychom se navzájem v modlitbách podpírali. Takové modlitby mají přece zaslíbení být vyslyšeny od samého Krista.

V Kristu nám byl darován nový život. Můžeme ho začít žít už nyní. Musíme ale stále znovu bojovat o to, abychom si to, co jsme dostali, udrželi a nepoztráceli to někde na nějakých cestičkách, které nás rozptylují a od Krista odvádějí. Bojujme tedy ten boj víry až do vítězného cíle, kterým je Boží plná přítomnost, jeho náruč.

POSLÁNÍ: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: Nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (1.K 10,12n)

POŽEHNÁNÍ: Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

PÍSNĚ: 6, 605, 457, 521, 703.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.