Buďte trpěliví


KÁZÁNÍ NEDĚLE SEDMNÁCTÉ PO SV. TROJICI 8. ŘÍJNA 2017 V TEPLÉ

Buďte trpěliví
INTROITUS: Usilujme poznat Hospodina! Vyjde jistě jako jitřenka, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlažuje zemi. (Oz 6,3)
ČTENÍ: Jk 5,7-11
TEXT: Jk 5,7: Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu.
OSNOVA:
1. Buďte trpěliví
2. Trp-ěliví ?
3. Upevněte svá srdce
1. Buďte trpěliví
Křesťané na konci prvního století měli, zdá se, stejné problémy jako my dnes. Zajímalo je, kdy už přijde Pán ve slávě podruhé na zemi. Po nanebevstoupení Pána Ježíše se čekalo, že to bude brzy. Ještě v té generaci, která zažila Ježíše v těle. Jenže se to nestalo a křesťané se již v době, kdy byl napsán dopis Jakubův, tedy v třetí až čtvrté generaci po nanebevzetí Ježíšově, s tím celkem vyrovnali. Bylo to však téma stále živé a zřejmě diskutované, když o tom Jakub píše v tomto takzvaném obecném listu, okružním dopisu určeném celé církvi.
Naše očekávání na začátku třetího tisíciletí po Kristu je ovšem trošku jiné. Zdá se nám, že by už konečně Pán mohl přijít, protože se naplnila téměř všechna znamení před Jeho příchodem, o kterých mluvil sám Pán, že se budou dít a že podle toho také poznáme, že jeho druhý příchod je již blízko. Navíc jsou i jistá astronomická znamení, podle kterých někteří očekávali – nevím to přesně, ale když ne druhý Pánův příchod, tedy aspoň vytržení, což je ovšem jedna z našich teorií, kterou nelze úplně zavrhnout, ale ani jistojistě očekávat. Sice jsou v Písmu texty, z nichž by se tzv. “vytržení” před druhým Kristovým příchodem dalo vydedukovat, ale na jiných místech vytržení s druhým Pánovým příchodem a posledním soudem splývá.
O těch posledních věcech prostě nemůžeme říci nic jiného, než co nám s určitostí pověděl Pán. A On pověděl, že přijde, že s tím máme počítat a že máme žít tak, abychom na to byli v každou hodinu připraveni. Jak to ale bude vypadat, to nevíme. On pověděl, že to bude náhlé a že to všichni poznají.
Otázkou dnes je, zda s tím ještě vůbec počítáme. Možná musí v křesťanských dějinách přicházet chvíle, kdy se to už jistě čeká, abychom na to nezapomněli. Aby ta naléhavost připravenosti byla stále aktuální. Abychom to neodsunuli do oblasti nějakých pověstí. Aby nám pozemské statky příliš nepřirostly k srdci. Aby toto memento – pamatuj – se stále nad námi vznášelo. Ne ovšem jako hrozba, ale jako příslib věcí příštích a lepších, ba nejlepších, které daleko přesahují veškerá dobra na zemi.
My se stále pohybujeme mezi těmito body: Žít dobře na zemi a přitom nesrůstat se zemí. Vědět, že náš cíl je Boží domov, ne pozemské blaho.
Když někteří křesťané očekávali vytržení již na konci tohoto září, byli jiní, mladí, kteří se toho báli a říkali, že ještě nechtějí zemřít, že si chtějí užít života. Rozumíme tomu, ovšem je z toho patrné, že se nám vnímání věčného života někam ztratilo, že jsme více zakořeněni na zemi než v Božím Království. V každý čas, na každý den máme být připraveni opustit tuto zemi, když by Pán přišel. Nemusíme si to nějak konkrétně představovat, zda to bude v těle nebo mimo něj, jak se to udělá. Pán se o ty věci postará sám. Mějme na paměti, že u Něj je pravý život, a být s Ním je to nejúžasnější, co člověka může potkat. Jestliže přijde a naše pozemské dny ukrátí, tak to nebude tragedie, ale naopak velká sláva.
2. Trp-ěliví ?
Jakub nabádá ty, kteří se už na druhý příchod Pána těší, aby byli trpěliví. Trpělivost zde znamená totéž co shovívavost nebo dlouhodechost. Abychom doběhli až k cíli, musíme stačit s dechem. Musíme třeba i něco vytrpět – to je i v tom slovu trpělivost. Maratónský běžec na závodní dráze trpí, a vydrží to, aby doběhl k cílové pásce. Tak i my máme běžet – tedy žít svůj život, o tom něco psal už ap. Pavel. Ne sednout si a koukat do nebe, kdy už Pán přijde, ale vytrvávat ve své práci a odpovědnosti, kterou nám tu Pán uložil. Jedině tak budeme nalezeni “bdící” a s hořícími lampami. Pokojně pracovat s vědomím, že Pán může přijít a již mě odvést k sobě. A jestli se to nestalo dnes, tedy to může být zítra anebo až třeba na konci života, kdy půjdu odtud cestou každého těla, které umírá. To buďte trpěliví znamená: Neznepokojujte se. Pán jistě přijde. Nebojte se a žijte dál v Boží vůli. To trpět může nakonec být – jako je tomu už pro mnohé křesťany dnes – skutečné utrpení pro Krista. To je přece také znak posledních dnů, že křesťany budou všichni nenávidět pro jméno Krista Pána a že Boží děti budou vyslýchány, vězněny a že mnohé pro Pána i zemřou. I s tím musíme počítat a být připraveni.
3. Upevněte svá srdce
Abychom byli připraveni, musíme mít, jak píše Jakub, upevněná srdce. Už jsme tu mluvili o tom, že Jakub píše rozvaděným sborům. To by měli dát bratři a sestry do pořádku. Mají prosit za odpuštění, smířit se a milovat pravým skutkem, tedy v milosrdenství a štědrosti a pokoře. Nechat se očistit Kristovou obětí a naplnit Duchem svatým. Upevnit svého vnitřního člověka. A to lze jen v Pánu Ježíši Kristu. Na utrpení pro Krista sami za sebe nebudeme připraveni nikdy. Neboť lidský strach nás vždy ovládne. Jen budeme-li v Něm, v Kristu, naplněni Duchem svatým, mame šanci obstát a vytrvat až do konce.
Pán je soucitný a plný milosrdenství, píše Jakub na konec. Na to se spoléhejme. Nechce nás děsit, nechce nám zkazit radost, naopak, On nám v nebi připravil radost nevýslovnou, o které ještě neslyšelo žádné ucho a nevidělo ji žádné oko. Taková nebeská radost se nedá přirovnat k žádné radosti pozemské. Pozemské radosti jsou jen slabým odvarem radostí nebeských. A nemusíme se ničeho bát. Spolehněme se na Pánovo slovo, že On přijde. Buďme připraveni na Jeho příchod. Buďme smířeni s lidmi i s Bohem. Buďme naplněni svatým Duchem. Pracujme dále pilně a s láskou. Zůstaňme Pánu věrní. Věřme Jeho dobrotě, tomu, že to s námi myslí jedině dobře.
Buďme trpěliví, sestry a bratři, až do Pánova příchodu. Amen.
POSLÁNÍ: P. Ježíš řekl: “Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem, aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!” (Mt 13,35-37)
PÍSNĚ: 169, 205, 443,  269, 360.

KÁZÁNÍ NEDĚLE SEDMNÁCTÉ PO SV. TROJICI 8. ŘÍJNA 2017 V TEPLÉ

Buďte trpěliví

INTROITUS: Usilujme poznat Hospodina! Vyjde jistě jako jitřenka, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlažuje zemi. (Oz 6,3)

ČTENÍ: Jk 5,7-11

TEXT: Jk 5,7: Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu.

OSNOVA:

1. Buďte trpěliví

2. Trp-ěliví ?

3. Upevněte svá srdce

1. Buďte trpěliví

Křesťané na konci prvního století měli, zdá se, stejné problémy jako my dnes. Zajímalo je, kdy už přijde Pán ve slávě podruhé na zemi. Po nanebevstoupení Pána Ježíše se čekalo, že to bude brzy. Ještě v té generaci, která zažila Ježíše v těle. Jenže se to nestalo a křesťané se již v době, kdy byl napsán dopis Jakubův, tedy v třetí až čtvrté generaci po nanebevzetí Ježíšově, s tím celkem vyrovnali. Bylo to však téma stále živé a zřejmě diskutované, když o tom Jakub píše v tomto takzvaném obecném listu, okružním dopisu určeném celé církvi.

Naše očekávání na začátku třetího tisíciletí po Kristu je ovšem trošku jiné. Zdá se nám, že by už konečně Pán mohl přijít, protože se naplnila téměř všechna znamení před Jeho příchodem, o kterých mluvil sám Pán, že se budou dít a že podle toho také poznáme, že jeho druhý příchod je již blízko. Navíc jsou i jistá astronomická znamení, podle kterých někteří očekávali – nevím to přesně, ale když ne druhý Pánův příchod, tedy aspoň vytržení, což je ovšem jedna z našich teorií, kterou nelze úplně zavrhnout, ale ani jistojistě očekávat. Sice jsou v Písmu texty, z nichž by se tzv. “vytržení” před druhým Kristovým příchodem dalo vydedukovat, ale na jiných místech vytržení s druhým Pánovým příchodem a posledním soudem splývá.

O těch posledních věcech prostě nemůžeme říci nic jiného, než co nám s určitostí pověděl Pán. A On pověděl, že přijde, že s tím máme počítat a že máme žít tak, abychom na to byli v každou hodinu připraveni. Jak to ale bude vypadat, to nevíme. On pověděl, že to bude náhlé a že to všichni poznají.

Otázkou dnes je, zda s tím ještě vůbec počítáme. Možná musí v křesťanských dějinách přicházet chvíle, kdy se to už jistě čeká, abychom na to nezapomněli. Aby ta naléhavost připravenosti byla stále aktuální. Abychom to neodsunuli do oblasti nějakých pověstí. Aby nám pozemské statky příliš nepřirostly k srdci. Aby toto memento – pamatuj – se stále nad námi vznášelo. Ne ovšem jako hrozba, ale jako příslib věcí příštích a lepších, ba nejlepších, které daleko přesahují veškerá dobra na zemi.

My se stále pohybujeme mezi těmito body: Žít dobře na zemi a přitom nesrůstat se zemí. Vědět, že náš cíl je Boží domov, ne pozemské blaho.

Když někteří křesťané očekávali vytržení již na konci tohoto září, byli jiní, mladí, kteří se toho báli a říkali, že ještě nechtějí zemřít, že si chtějí užít života. Rozumíme tomu, ovšem je z toho patrné, že se nám vnímání věčného života někam ztratilo, že jsme více zakořeněni na zemi než v Božím Království. V každý čas, na každý den máme být připraveni opustit tuto zemi, když by Pán přišel. Nemusíme si to nějak konkrétně představovat, zda to bude v těle nebo mimo něj, jak se to udělá. Pán se o ty věci postará sám. Mějme na paměti, že u Něj je pravý život, a být s Ním je to nejúžasnější, co člověka může potkat. Jestliže přijde a naše pozemské dny ukrátí, tak to nebude tragedie, ale naopak velká sláva.

2. Trp-ěliví ?

Jakub nabádá ty, kteří se už na druhý příchod Pána těší, aby byli trpěliví. Trpělivost zde znamená totéž co shovívavost nebo dlouhodechost. Abychom doběhli až k cíli, musíme stačit s dechem. Musíme třeba i něco vytrpět – to je i v tom slovu trpělivost. Maratónský běžec na závodní dráze trpí, a vydrží to, aby doběhl k cílové pásce. Tak i my máme běžet – tedy žít svůj život, o tom něco psal už ap. Pavel. Ne sednout si a koukat do nebe, kdy už Pán přijde, ale vytrvávat ve své práci a odpovědnosti, kterou nám tu Pán uložil. Jedině tak budeme nalezeni “bdící” a s hořícími lampami. Pokojně pracovat s vědomím, že Pán může přijít a již mě odvést k sobě. A jestli se to nestalo dnes, tedy to může být zítra anebo až třeba na konci života, kdy půjdu odtud cestou každého těla, které umírá. To buďte trpěliví znamená: Neznepokojujte se. Pán jistě přijde. Nebojte se a žijte dál v Boží vůli. To trpět může nakonec být – jako je tomu už pro mnohé křesťany dnes – skutečné utrpení pro Krista. To je přece také znak posledních dnů, že křesťany budou všichni nenávidět pro jméno Krista Pána a že Boží děti budou vyslýchány, vězněny a že mnohé pro Pána i zemřou. I s tím musíme počítat a být připraveni.

3. Upevněte svá srdce

Abychom byli připraveni, musíme mít, jak píše Jakub, upevněná srdce. Už jsme tu mluvili o tom, že Jakub píše rozvaděným sborům. To by měli dát bratři a sestry do pořádku. Mají prosit za odpuštění, smířit se a milovat pravým skutkem, tedy v milosrdenství a štědrosti a pokoře. Nechat se očistit Kristovou obětí a naplnit Duchem svatým. Upevnit svého vnitřního člověka. A to lze jen v Pánu Ježíši Kristu. Na utrpení pro Krista sami za sebe nebudeme připraveni nikdy. Neboť lidský strach nás vždy ovládne. Jen budeme-li v Něm, v Kristu, naplněni Duchem svatým, mame šanci obstát a vytrvat až do konce.

Pán je soucitný a plný milosrdenství, píše Jakub na konec. Na to se spoléhejme. Nechce nás děsit, nechce nám zkazit radost, naopak, On nám v nebi připravil radost nevýslovnou, o které ještě neslyšelo žádné ucho a nevidělo ji žádné oko. Taková nebeská radost se nedá přirovnat k žádné radosti pozemské. Pozemské radosti jsou jen slabým odvarem radostí nebeských. A nemusíme se ničeho bát. Spolehněme se na Pánovo slovo, že On přijde. Buďme připraveni na Jeho příchod. Buďme smířeni s lidmi i s Bohem. Buďme naplněni svatým Duchem. Pracujme dále pilně a s láskou. Zůstaňme Pánu věrní. Věřme Jeho dobrotě, tomu, že to s námi myslí jedině dobře.

Buďme trpěliví, sestry a bratři, až do Pánova příchodu. Amen.

POSLÁNÍ: P. Ježíš řekl: “Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem, aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!” (Mt 13,35-37)

PÍSNĚ: 169, 205, 443,  269, 360.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.