Záchrana


KÁZÁNÍ NEDĚLE 20. PO SV. TROJICI, 29.ŘÍJNA 2017 V TEPLÉ. DEN REFORMACE.

Záchrana
INTROITUS: Pojďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející k zapomenutí. (Jr 50,5)
ČTENÍ: Gn 7,11-16; 8,15-19
TEXT: 1.Pt 3,21: Také nyní vás zachraňuje předobraz křtu: neboť to není odložení špíny těla, nýbrž dotázání se Boha dobrého svědomí skrze vzkříšení Ježíše Krista, který je na pravici Boží.
OSNOVA:
1. Co je křest
2. Smytí hříchů
3. Záchytný bod – dobré svědomí a vítězství nad zlem
1. Co je křest
Dnes si chceme připomenout Dr. Martina Luthera. Před pěti sty lety přibil na vrata wittenbergerského kostela svých 95 tezí proti prodeji odpustků. Martin Luther je původcem německé a vlastně světové reformace. Základem této reformace nebo také obnovy církve byl objev, že nejsme spaseni skrze své skutky, nýbrž skrze víru v Pána Ježíše Krista. Když Martina Luthera napadaly pochybnosti o této pravdě, napsal si na svůj stůl: “BYL JSEM POKŘTĚN.” A kdykoliv na něj šly chmury, že půjde do pekla, protože není dokonalý, pohleděl na ten nápis a radoval se: Byl jsem pokřtěn, jsem zachráněn a po smrti půjdu do nebe ke svému Otci.
Je dodnes mnoho lidí, kteří si nejsou jisti tím, zda je Pán Bůh přijal a kam po smrti půjdou. Vidí jen to, že jsou hříšní, a proto nehodní být jednou s Pánem Bohem v nebi. My všichni, kdo jsme byli pokřtěni, bychom si měli napsat, abychom to měli na očích: “Byli jsme pokřtěni.”
V dobách prvních křesťanů prováděl se křest tak, že se chodilo k řece nebo k jezeru a lidé se tam do vody ponořili. Bylo to jistě i z praktických důvodů, protože neexistovaly koupelny a vany. To ponoření bylo však velmi výmluvné: Znamenalo: Teď jsem ponořen, vnořen do Ježíše Krista. Teď jsem jeho. A také: Teď jsem jedním z křesťanů, teď patřím do Kristovy církve. Teď se stalo něco nového: Staré věci v mém životě odešly a všechno bude jinak. Tedy: Všechna stará provinění jsou od teď odpuštěna, smyta a vodou odnesena pryč. Je tu nový člověk, který začíná žít život s Pánem Ježíšem Kristem. Jeho chce poslouchat, jemu se chce líbit, protože Pán Ježíš ho zachránil dal mu milost. Dal mu jako by vstupenku do nebe, dal mu potvrzení, že patří Bohu, že je Pánem Bohem milován a to až do smrti a potom bude už navždy s Ním.
To ponoření do vody znamenalo však také i smrt. Jako v dobách velké potopy zahynulo mnoho lidí, a zachránil se jen Noe s rodinou, tak nyní ve křtu umírá starý člověk, který si žil, jak chtěl sám a dělal zlé věci. Opět však z té vody vychází jako Noe z vod potopy a začíná znovu, s Pánem Bohem. Jeho chce člověk poslouchat.
2. Smytí hříchů
Dodnes jsou křesťané, kteří křtí ponořením – nedávno i jedna naše dívenka byla takto pokřtěna. Myslím však, že není důležité, jak to my lidé s tím křtem provedeme. Důležitý je ten symbol – znamení vody, tudíž znamení spásy, znamení záchrany. Jako voda obmývá špínu, smývá při křtu všechny dosavadní hříchy. Otevírá novou cestu. Cestu poslušného života. A to je důležité, velmi důležité: Voda křtu nečiní z člověka automaticky bezhříšného, dokonalého člověka. Voda křtu umývá hříchy podobně jako umývá špínu s těla, ale člověk se tím zavazuje k poslušnému životu. Křtem veřejně člověk prohlašuje: Od nynějška patřím Pánu Ježíši Kristu a chci ho poslouchat.
3. Záchytný bod
Kdybychom vybrali jen to, že se křtem zavazujeme k poslušnosti, asi bychom brzy zjistili, že nám to moc nejde. A byli bychom nešťastní jako byl ten Martin Luther v Německu, když cítil, jak je stále nedokonalý, hříšný a Bohem nepřijatý… Poslušnost je jedna z křesťanských ctností a vážou se na ni ctnosti další. Jenže ten, kdo se domnívá, že být křesťanem znamená jen usilovat o to, jak nejvíce být ctnostný, končívá tím, že se poměřuje s ostatními, vytahuje se nad ně a nemilosrdně každého soudí. A ještě může být neustále nespokojený a nešťastný, protože cítí, jak daleko má do dokonalosti.
Petr ve svém dopise píše něco úžasného: Křest je dotazání se Boha na dobré svědomí. Ano, znamená to, že se nás Pán Bůh dotazuje, jaké že máme svědomí, ale především to znamená, že my se můžeme dovolávat Pána Ježíše Krista, který zemřel za naše viny, nesl trest za ně sám a nám dal svou milost. On naše svědomí očistil, takže se na to můžeme u Boha odvolávat. Také můžeme říci: Dal nám amnestii. Ano, před Bohem je hříšník jako zločinec, který musí dostat trest. Ježíš ten trest vzal na sebe a my jsme dostali milost. Dostali jsme svobodu a byla nám ukázána nová životní cesta: Cesta lásky a milosrdenství.
Znamená to dále, že si můžeme od Pána Boha to dobré svědomí vyprošovat, když vyznáváme, že jsme to zase zpackali a zase znovu dělali nedobré věci. My si však můžeme vyprošovat od Pána Ježíše i SÍLU k poslušnému životu. Vždyť jsme od nynějška v Něm, v Kristu, Kristovi, kristovci = křesťané, a proto On je nám blízko a pomůže nám, abychom na jeho cestě, na cestě poslušnosti, vytrvali. Tu sílu dostáváme skrze Ducha svatého.
Zmínili jsme, že cesta nového života je cestou LÁSKY: Lásky k Bohu a lásky k člověku. LÁSKA má být motorem naší touhy žít v poslušnosti. Ne abychom se líbili sami sobě a říkali: Podívej, Pane Bože, jak už jsem to dokázal být hodný a poslušný. Cesta, kterou nám Pán Ježíš připravil, je cesta spíše zapomenutí na sebe. Cesta k druhému člověku. Myslíme víc na to, jak pomoci druhým a jak jim ulehčit v jejich trápení než na to, co všechno mohu já od Boha získat a jak já se před ním blýsknu.
Cesta lásky, na kterou nás pozval Pán Ježíš, když se nechal za nás potrestat a byl vzkříšen z mrtvých, je cestou uzoučkou a kamenitou, která stoupá stále vzhůru. Je to však ta nejkrásnější cesta na světě. Jedině tahle cesta je Boží cestou, je cestou svobody, pravé křesťanské svobody, o které Luther napsal celou knihu. Jen v křesťanské svobodě, v tom radostném vědomí Boží milosti skrze Krista najdeme pravé štěstí. Tu cestu nepozná ten, kdo na ni nevstoupí. Pán Ježíš jde po této uzounké stezičce před námi a podpírá nás, když klesáme, pozvedá nás, když padáme.
Křest je potvrzením naší víry v spasitelnou Kristovu oběť, kterou přinesl pro všechno lidstvo. Tím jsme vstoupili na cestu světla, radosti, pokoje, na cestu lásky. Máme přece pokoj s Bohem skrze oběť našeho Pána. Již se nemusíme bát soudu a odmítnutí z Boží strany, jestliže vytrváme ve víře. Jak to napsal Martin Luther: Sola fide – jen vírou – jen vírou žijeme a jen víra platí a postačí ku spasení. Víra, která proměňuje lidský život a činí jej svobodným a radostným. Amen.
POSLÁNÍ: Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. (Fil 2,13)
PÍSNĚ: 97, 214, 442, 511, 649.

KÁZÁNÍ NEDĚLE 20. PO SV. TROJICI, 29.ŘÍJNA 2017 V TEPLÉ. DEN REFORMACE.

Záchrana

INTROITUS: Pojďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející k zapomenutí. (Jr 50,5)

ČTENÍ: Gn 7,11-16; 8,15-19

TEXT: 1.Pt 3,21: Také nyní vás zachraňuje předobraz křtu: neboť to není odložení špíny těla, nýbrž dotázání se Boha dobrého svědomí skrze vzkříšení Ježíše Krista, který je na pravici Boží.

OSNOVA:

1. Co je křest

2. Smytí hříchů

3. Záchytný bod – dobré svědomí a vítězství nad zlem

1. Co je křest

Dnes si chceme připomenout Dr. Martina Luthera. Před pěti sty lety přibil na vrata wittenbergerského kostela svých 95 tezí proti prodeji odpustků. Martin Luther je původcem německé a vlastně světové reformace. Základem této reformace nebo také obnovy církve byl objev, že nejsme spaseni skrze své skutky, nýbrž skrze víru v Pána Ježíše Krista. Když Martina Luthera napadaly pochybnosti o této pravdě, napsal si na svůj stůl: “BYL JSEM POKŘTĚN.” A kdykoliv na něj šly chmury, že půjde do pekla, protože není dokonalý, pohleděl na ten nápis a radoval se: Byl jsem pokřtěn, jsem zachráněn a po smrti půjdu do nebe ke svému Otci.

Je dodnes mnoho lidí, kteří si nejsou jisti tím, zda je Pán Bůh přijal a kam po smrti půjdou. Vidí jen to, že jsou hříšní, a proto nehodní být jednou s Pánem Bohem v nebi. My všichni, kdo jsme byli pokřtěni, bychom si měli napsat, abychom to měli na očích: “Byli jsme pokřtěni.”

V dobách prvních křesťanů prováděl se křest tak, že se chodilo k řece nebo k jezeru a lidé se tam do vody ponořili. Bylo to jistě i z praktických důvodů, protože neexistovaly koupelny a vany. To ponoření bylo však velmi výmluvné: Znamenalo: Teď jsem ponořen, vnořen do Ježíše Krista. Teď jsem jeho. A také: Teď jsem jedním z křesťanů, teď patřím do Kristovy církve. Teď se stalo něco nového: Staré věci v mém životě odešly a všechno bude jinak. Tedy: Všechna stará provinění jsou od teď odpuštěna, smyta a vodou odnesena pryč. Je tu nový člověk, který začíná žít život s Pánem Ježíšem Kristem. Jeho chce poslouchat, jemu se chce líbit, protože Pán Ježíš ho zachránil dal mu milost. Dal mu jako by vstupenku do nebe, dal mu potvrzení, že patří Bohu, že je Pánem Bohem milován a to až do smrti a potom bude už navždy s Ním.

To ponoření do vody znamenalo však také i smrt. Jako v dobách velké potopy zahynulo mnoho lidí, a zachránil se jen Noe s rodinou, tak nyní ve křtu umírá starý člověk, který si žil, jak chtěl sám a dělal zlé věci. Opět však z té vody vychází jako Noe z vod potopy a začíná znovu, s Pánem Bohem. Jeho chce člověk poslouchat.

2. Smytí hříchů

Dodnes jsou křesťané, kteří křtí ponořením – nedávno i jedna naše dívenka byla takto pokřtěna. Myslím však, že není důležité, jak to my lidé s tím křtem provedeme. Důležitý je ten symbol – znamení vody, tudíž znamení spásy, znamení záchrany. Jako voda obmývá špínu, smývá při křtu všechny dosavadní hříchy. Otevírá novou cestu. Cestu poslušného života. A to je důležité, velmi důležité: Voda křtu nečiní z člověka automaticky bezhříšného, dokonalého člověka. Voda křtu umývá hříchy podobně jako umývá špínu s těla, ale člověk se tím zavazuje k poslušnému životu. Křtem veřejně člověk prohlašuje: Od nynějška patřím Pánu Ježíši Kristu a chci ho poslouchat.

3. Záchytný bod

Kdybychom vybrali jen to, že se křtem zavazujeme k poslušnosti, asi bychom brzy zjistili, že nám to moc nejde. A byli bychom nešťastní jako byl ten Martin Luther v Německu, když cítil, jak je stále nedokonalý, hříšný a Bohem nepřijatý… Poslušnost je jedna z křesťanských ctností a vážou se na ni ctnosti další. Jenže ten, kdo se domnívá, že být křesťanem znamená jen usilovat o to, jak nejvíce být ctnostný, končívá tím, že se poměřuje s ostatními, vytahuje se nad ně a nemilosrdně každého soudí. A ještě může být neustále nespokojený a nešťastný, protože cítí, jak daleko má do dokonalosti.

Petr ve svém dopise píše něco úžasného: Křest je dotazání se Boha na dobré svědomí. Ano, znamená to, že se nás Pán Bůh dotazuje, jaké že máme svědomí, ale především to znamená, že my se můžeme dovolávat Pána Ježíše Krista, který zemřel za naše viny, nesl trest za ně sám a nám dal svou milost. On naše svědomí očistil, takže se na to můžeme u Boha odvolávat. Také můžeme říci: Dal nám amnestii. Ano, před Bohem je hříšník jako zločinec, který musí dostat trest. Ježíš ten trest vzal na sebe a my jsme dostali milost. Dostali jsme svobodu a byla nám ukázána nová životní cesta: Cesta lásky a milosrdenství.

Znamená to dále, že si můžeme od Pána Boha to dobré svědomí vyprošovat, když vyznáváme, že jsme to zase zpackali a zase znovu dělali nedobré věci. My si však můžeme vyprošovat od Pána Ježíše i SÍLU k poslušnému životu. Vždyť jsme od nynějška v Něm, v Kristu, Kristovi, kristovci = křesťané, a proto On je nám blízko a pomůže nám, abychom na jeho cestě, na cestě poslušnosti, vytrvali. Tu sílu dostáváme skrze Ducha svatého.

Zmínili jsme, že cesta nového života je cestou LÁSKY: Lásky k Bohu a lásky k člověku. LÁSKA má být motorem naší touhy žít v poslušnosti. Ne abychom se líbili sami sobě a říkali: Podívej, Pane Bože, jak už jsem to dokázal být hodný a poslušný. Cesta, kterou nám Pán Ježíš připravil, je cesta spíše zapomenutí na sebe. Cesta k druhému člověku. Myslíme víc na to, jak pomoci druhým a jak jim ulehčit v jejich trápení než na to, co všechno mohu já od Boha získat a jak já se před ním blýsknu.

Cesta lásky, na kterou nás pozval Pán Ježíš, když se nechal za nás potrestat a byl vzkříšen z mrtvých, je cestou uzoučkou a kamenitou, která stoupá stále vzhůru. Je to však ta nejkrásnější cesta na světě. Jedině tahle cesta je Boží cestou, je cestou svobody, pravé křesťanské svobody, o které Luther napsal celou knihu. Jen v křesťanské svobodě, v tom radostném vědomí Boží milosti skrze Krista najdeme pravé štěstí. Tu cestu nepozná ten, kdo na ni nevstoupí. Pán Ježíš jde po této uzounké stezičce před námi a podpírá nás, když klesáme, pozvedá nás, když padáme.

Křest je potvrzením naší víry v spasitelnou Kristovu oběť, kterou přinesl pro všechno lidstvo. Tím jsme vstoupili na cestu světla, radosti, pokoje, na cestu lásky. Máme přece pokoj s Bohem skrze oběť našeho Pána. Již se nemusíme bát soudu a odmítnutí z Boží strany, jestliže vytrváme ve víře. Jak to napsal Martin Luther: Sola fide – jen vírou – jen vírou žijeme a jen víra platí a postačí ku spasení. Víra, která proměňuje lidský život a činí jej svobodným a radostným. Amen.

POSLÁNÍ: Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. (Fil 2,13)

PÍSNĚ: 97, 214, 442, 511, 649.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.