Boží slovo zůstává na věky


KÁZÁNÍ NEDĚLE 21. PO SV. TROJICI 5. LISTOPADU 2017 V TEPLÉ

BOŽÍ SLOVO ZŮSTÁVÁ NA VĚKY
INTROITUS: Ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství. (Neh 9,17c)
ČTENÍ: 1. Pt 1,13-25
TEXT: 1. Pt 1,22 25:
“Když jste poslušností pravdy skrze Ducha očistili své duše k bratrské lásce bez přetvářky, vroucně se navzájem milujte z čistého srdce.
Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného smene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající Slovo Boží.
Neboť každé tělo je jako tráva a všechna jeho sláva jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne,
ale Pánovo Slovo zůstává na věčnost – to je to Slovo, které vám bylo zvěstováno.”
OSNOVA:
1. Znovuzrozeni skrze Slovo
2. Tělo pomíjí
3. Slovo zůstává
1. Znovuzrozeni skrze Slovo
Znovu Petr připomíná křesťanům, jejichž původ je převážně pohanský, znovu jim připomíná jejich nový rod – znovuzrození. Je to nové narození z Ducha svatého. Je to rod duchovní, který dostali. Duchovní bytost jako by se tu narodila, a kráčí spolu s naším tělem, tím pomíjitelným tělem anebo je skryta v něm. Není to však nějaké astrální tělo, jak by tomu někteří snad chtěli rozumět. Ta naše duchovní bytost je zároveň spojena s Duchem svatým, se samotným Bohem. Zrozeni z Boha jsme s ním spojeni navěky jako nějakou pupeční šňůrou. Pistel listu to vnímá jako narození z nepomíjitelného semene. A tím semenem je Boží Slovo. Skrze Boží Slovo byl stvořen svět. Boží Slovo je také věčný Boží Syn, který je od věků na věky jako Otec. Již při stvoření byl a Otec to s ním měl už vše připraveno, tak to píše Petr, protože Otec všechno ví a věděl, jak to bude s člověkem na zemi vypadat, a proto plánoval od počátku i Boha v lidské podobě, plánoval jeho oběť a spásu, záchranu lidstva – zde o ní mluví Petr jako o vykoupení. Vykupováni byli otroci z otroctví, zde se mluví o tom, že jsme byli koupeni Bohem za drahou cenu života Ježíše. Byli jsme koupeni jeho krví, jeho utrpením a obětí života. Takové je to naše znovuzrození, taková obrovská a slavná záchrana, že i andělé se vyklánějí z nebe, aby na tu slavnou záchranu lidí na zemi dobře viděli, to se u Petra také dočteme.
Boží Slovo je něco nepředstavitelně mocného. Boží slovo něco vždy působí. Je to Slovo pravdy. Tedy Slovo pravé, správné, mocné. Není v něm žádný stín, žádná lest, žádný zálud. Politici před volbami mívají mnoho slov a slibů, ale málo v nich je pravdy. Co Bůh řekne, to se stane.
Jen to považme: I lidské slovo má moc. Máme moc slovem vypůsobit zlo nebo dobro. Jak málo stačí povědět, naznačit, nedopovědět, aby se toho jiný chopil a vznikla fáma. Co já jsem se už o sobě dověděla fám! A nevím, kde se to vzalo. Ale co člověk sám mohl také způsobit zlého jenom nepatrným slovem! Není to tak, že “řeč se mluví a voda teče.” Neříkejme: “To jsou jen takové řeči.” A nevěřme, když říkají lidé, jimž zvěstujeme záchranu, slova evangelia: “To jsou jen řeči, kecy.” Věřme slovu Písem, že slovo Boží, slovo pravdy, slovo nesené Duchem svatým má moc od Boha bořit hradby a že působí, že proniká až do morku kostí, že nějakým způsobem člověka oslovuje a člověk na něj musí reagovat, tak či tak. Není to jen tak nějaká řeč, jen nějaké takové plácání, nějaké takové pohádky nebo pověsti. Je to živé, mocné Slovo Boží, které má moc proměnit svět, proměnit člověka, proměnit města a národy.
2. Tělo pomíjí
Žijeme v době, kdy v popředí zájmu člověka je tělo. Blaho těla. Zdraví, krása, mládí. Kult těla. Málokdo je dokonale krásný, zdravý a mládí trvá jen chvíli. Ne že by Pán Bůh nechtěl, abychom žili život ve zdravém těle. Spolu s hříchem však vešlo do stvoření i všelijaké porušení, narušení harmonie, přišla nemoc a smrt. Tomu prostě neujdeme. Ne že bychom měli mít zalíbení v nemocech a ve smrti. Nemoci a smrt nám však připomínají pomíjivost těla i pozemského života obecně. To, co jsme teď tady, to není navěky. To není trvalé. Je to dobré, od Pána Boha jsme dostali svá těla i zemi k přebývání, děkujeme za to a máme o to, co nám bylo svěřeno, dobře pečovat – o svá těla i o svoji zemi. Nemá to však trvalou hodnotu, to musíme mít stále na paměti, abychom neulpěli na věcech pomíjivých.
Stačí vzít si fotografie svých rodičů – jak byli silní a krásní v nejlepších letech, a jak byli často politováníhodní ve stáří. A jsou už mrtví a vše, co tu bylo kdysi tak slavné, vše to jsou už jen stíny. Jejich světy odešly navždy. Jako to rostlinstvo v těchto podzimních dnech, ještě včera zelené a bujné, dnes zažloutlé se vrací do země. Tak je tomu i s naší tělesnou schránkou.
3. Slovo zůstává
A musíme znovu opakovat: Věčně zůstává jen Boží Slovo. To Slovo pravdy. To, co je za vším stvořeným i nestvořeným, řečeno slovy nicejsko-cařihradského vyznání. Bůh je na věky. A my jsme znovuzrozením našeho duchovního člověka napojeni na věčného Boha. Naše tělo zemře, vrátí se do země jako ty rostliny, ale náš duch, to, co máme od Boha, zůstane s Ním na věky.
Petr píše o tom, že poslušností slova pravdy skrze Ducha jsme očistili své duše k bratrské – a sesterské – lásce bez přetvářky. Vidíme to? To slovo pravdy, ve kterém není lsti, to také nám dává sílu k pravdivému životu. A Petr říká: Proto se vroucně navzájem milujte z čistého srdce. V naší lásce nemá být a ani nemůže být nějaké pokrytectví, přetvářka – lhářka, když skutečně máme nový rod z Ducha svatého. Z té moci věčného Boha, který vše stvořil, z něhož je vše. Před ním nemůžeme nic předstírat, a tak nemáme předstírat nic ani ve společenství bratrů a sester v Kristu.
Petr tu má na mysli křesťanský sbor. Zde, ve společenství svatých, kteří mají čisté srdce, je předjímka ráje, předpokoj nebe, kde bude vše naprosto průzračné. Již nyní to můžeme okoušet, když se budeme milovat bez přetvářky, bez pomluv, fám a domněnek, když bude naše řeč ano – ano a ne – ne, když si budeme navzájem pomáhat a důvěřovat si. Ve sboru by neměly být skupiny vzájemně znesvářené, nějaké skryté nenávisti a nechutě mezi rodinami. Vše by mělo být očištěno, vyjasněno.
Jsme ještě na zemi a budeme ještě muset řešit mnohou nesnáz, rozmotávat nejeden uzel vztahů i ve sboru. Vždy by však mělo platit, abychom i v zamotaných vztazích zůstávali otevření, pravdiví a ochotni ke smíru. Vždy bychom měli usilovat o pokoj a nenarušenou vzájemnou lásku. Pak i to Slovo Boží, které se ve sboru, v církvi zvěstuje, bude mít svoji vážnost a věčnou trvalost ve společenství těch, kteří jsou vedeni Božím Duchem.
Vykládal jeden muž: “Ti kazatelé, ti mají život, hodinu týdně mlátí hubou a ještě za to berou peníze.” To je naprosté nepochopení vážnosti a věčné hodnoty Božího Slova, které můžeme zvěstovat a naslouchat mu. Být sluhou Božího Slova je služba slavná i těžká. Není to přece mlácení hubou, jde o věčnou pravdu, o záchranu člověka, o záchranu lidí. Važme si Božího slova, hledejme Boží slovo, říkejme si Boží slova, žijme podle Božího Slova, vždyť ono zůstává na věky. Haleluja, amen.
POSLÁNÍ: Boží Slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč, proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. (Žid 4,12)
POSLÁNÍ: 130, 206, 439, 619, 487.

KÁZÁNÍ NEDĚLE 21. PO SV. TROJICI 5. LISTOPADU 2017 V TEPLÉ

Boží slovo zůstává na věky

INTROITUS: Ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství. (Neh 9,17c)

ČTENÍ: 1. Pt 1,13-25

TEXT: 1. Pt 1,22 25:

“Když jste poslušností pravdy skrze Ducha očistili své duše k bratrské lásce bez přetvářky, vroucně se navzájem milujte z čistého srdce.

Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného smene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající Slovo Boží.

Neboť každé tělo je jako tráva a všechna jeho sláva jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne,

ale Pánovo Slovo zůstává na věčnost – to je to Slovo, které vám bylo zvěstováno.”

OSNOVA:

1. Znovuzrozeni skrze Slovo

2. Tělo pomíjí

3. Slovo zůstává

1. Znovuzrozeni skrze Slovo

Znovu Petr připomíná křesťanům, jejichž původ je převážně pohanský, znovu jim připomíná jejich nový rod – znovuzrození. Je to nové narození z Ducha svatého. Je to rod duchovní, který dostali. Duchovní bytost jako by se tu narodila, a kráčí spolu s naším tělem, tím pomíjitelným tělem anebo je skryta v něm. Není to však nějaké astrální tělo, jak by tomu někteří snad chtěli rozumět. Ta naše duchovní bytost je zároveň spojena s Duchem svatým, se samotným Bohem. Zrozeni z Boha jsme s ním spojeni navěky jako nějakou pupeční šňůrou. Pistel listu to vnímá jako narození z nepomíjitelného semene. A tím semenem je Boží Slovo. Skrze Boží Slovo byl stvořen svět. Boží Slovo je také věčný Boží Syn, který je od věků na věky jako Otec. Již při stvoření byl a Otec to s ním měl už vše připraveno, tak to píše Petr, protože Otec všechno ví a věděl, jak to bude s člověkem na zemi vypadat, a proto plánoval od počátku i Boha v lidské podobě, plánoval jeho oběť a spásu, záchranu lidstva – zde o ní mluví Petr jako o vykoupení. Vykupováni byli otroci z otroctví, zde se mluví o tom, že jsme byli koupeni Bohem za drahou cenu života Ježíše. Byli jsme koupeni jeho krví, jeho utrpením a obětí života. Takové je to naše znovuzrození, taková obrovská a slavná záchrana, že i andělé se vyklánějí z nebe, aby na tu slavnou záchranu lidí na zemi dobře viděli, to se u Petra také dočteme.

Boží Slovo je něco nepředstavitelně mocného. Boží slovo něco vždy působí. Je to Slovo pravdy. Tedy Slovo pravé, správné, mocné. Není v něm žádný stín, žádná lest, žádný zálud. Politici před volbami mívají mnoho slov a slibů, ale málo v nich je pravdy. Co Bůh řekne, to se stane.

Jen to považme: I lidské slovo má moc. Máme moc slovem vypůsobit zlo nebo dobro. Jak málo stačí povědět, naznačit, nedopovědět, aby se toho jiný chopil a vznikla fáma. Co já jsem se už o sobě dověděla fám! A nevím, kde se to vzalo. Ale co člověk sám mohl také způsobit zlého jenom nepatrným slovem! Není to tak, že “řeč se mluví a voda teče.” Neříkejme: “To jsou jen takové řeči.” A nevěřme, když říkají lidé, jimž zvěstujeme záchranu, slova evangelia: “To jsou jen řeči, kecy.” Věřme slovu Písem, že slovo Boží, slovo pravdy, slovo nesené Duchem svatým má moc od Boha bořit hradby a že působí, že proniká až do morku kostí, že nějakým způsobem člověka oslovuje a člověk na něj musí reagovat, tak či tak. Není to jen tak nějaká řeč, jen nějaké takové plácání, nějaké takové pohádky nebo pověsti. Je to živé, mocné Slovo Boží, které má moc proměnit svět, proměnit člověka, proměnit města a národy.

2. Tělo pomíjí

Žijeme v době, kdy v popředí zájmu člověka je tělo. Blaho těla. Zdraví, krása, mládí. Kult těla. Málokdo je dokonale krásný, zdravý a mládí trvá jen chvíli. Ne že by Pán Bůh nechtěl, abychom žili život ve zdravém těle. Spolu s hříchem však vešlo do stvoření i všelijaké porušení, narušení harmonie, přišla nemoc a smrt. Tomu prostě neujdeme. Ne že bychom měli mít zalíbení v nemocech a ve smrti. Nemoci a smrt nám však připomínají pomíjivost těla i pozemského života obecně. To, co jsme teď tady, to není navěky. To není trvalé. Je to dobré, od Pána Boha jsme dostali svá těla i zemi k přebývání, děkujeme za to a máme o to, co nám bylo svěřeno, dobře pečovat – o svá těla i o svoji zemi. Nemá to však trvalou hodnotu, to musíme mít stále na paměti, abychom neulpěli na věcech pomíjivých.

Stačí vzít si fotografie svých rodičů – jak byli silní a krásní v nejlepších letech, a jak byli často politováníhodní ve stáří. A jsou už mrtví a vše, co tu bylo kdysi tak slavné, vše to jsou už jen stíny. Jejich světy odešly navždy. Jako to rostlinstvo v těchto podzimních dnech, ještě včera zelené a bujné, dnes zažloutlé se vrací do země. Tak je tomu i s naší tělesnou schránkou.

3. Slovo zůstává

A musíme znovu opakovat: Věčně zůstává jen Boží Slovo. To Slovo pravdy. To, co je za vším stvořeným i nestvořeným, řečeno slovy nicejsko-cařihradského vyznání. Bůh je na věky. A my jsme znovuzrozením našeho duchovního člověka napojeni na věčného Boha. Naše tělo zemře, vrátí se do země jako ty rostliny, ale náš duch, to, co máme od Boha, zůstane s Ním na věky.

Petr píše o tom, že poslušností slova pravdy skrze Ducha jsme očistili své duše k bratrské – a sesterské – lásce bez přetvářky. Vidíme to? To slovo pravdy, ve kterém není lsti, to také nám dává sílu k pravdivému životu. A Petr říká: Proto se vroucně navzájem milujte z čistého srdce. V naší lásce nemá být a ani nemůže být nějaké pokrytectví, přetvářka – lhářka, když skutečně máme nový rod z Ducha svatého. Z té moci věčného Boha, který vše stvořil, z něhož je vše. Před ním nemůžeme nic předstírat, a tak nemáme předstírat nic ani ve společenství bratrů a sester v Kristu.

Petr tu má na mysli křesťanský sbor. Zde, ve společenství svatých, kteří mají čisté srdce, je předjímka ráje, předpokoj nebe, kde bude vše naprosto průzračné. Již nyní to můžeme okoušet, když se budeme milovat bez přetvářky, bez pomluv, fám a domněnek, když bude naše řeč ano – ano a ne – ne, když si budeme navzájem pomáhat a důvěřovat si. Ve sboru by neměly být skupiny vzájemně znesvářené, nějaké skryté nenávisti a nechutě mezi rodinami. Vše by mělo být očištěno, vyjasněno.

Jsme ještě na zemi a budeme ještě muset řešit mnohou nesnáz, rozmotávat nejeden uzel vztahů i ve sboru. Vždy by však mělo platit, abychom i v zamotaných vztazích zůstávali otevření, pravdiví a ochotni ke smíru. Vždy bychom měli usilovat o pokoj a nenarušenou vzájemnou lásku. Pak i to Slovo Boží, které se ve sboru, v církvi zvěstuje, bude mít svoji vážnost a věčnou trvalost ve společenství těch, kteří jsou vedeni Božím Duchem.

Vykládal jeden muž: “Ti kazatelé, ti mají život, hodinu týdně mlátí hubou a ještě za to berou peníze.” To je naprosté nepochopení vážnosti a věčné hodnoty Božího Slova, které můžeme zvěstovat a naslouchat mu. Být sluhou Božího Slova je služba slavná i těžká. Není to přece mlácení hubou, jde o věčnou pravdu, o záchranu člověka, o záchranu lidí. Važme si Božího slova, hledejme Boží slovo, říkejme si Boží slova, žijme podle Božího Slova, vždyť ono zůstává na věky. Haleluja, amen.

POSLÁNÍ: Boží Slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč, proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. (Žid 4,12)

PÍSNĚ: 130, 206, 439, 619, 487.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.