Lid připravený


KÁZÁNÍ NEDĚLE PRVNÍ ADVENTNÍ 3. PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Lid připravený
INTROITUS: I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na něm Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem.
ČTENÍ: Luk 1,5-25
TEXT: Luk 1,14-17
“Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Bude velký před Pánem, víno ani opojný nápoj nebude pít,
už od mateřského lůna bude naplněn Duchem svatým.
A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu,
sám půjde před ním v duchu Eliášově,
aby obrátil srdce otců k synům
a vzpurné k moudrosti spravedlivých
a připravil Pánu lid pohotový.”
OSNOVA:
1. Radost ze syna
2. Mnohé obrátí k Pánu
3. Přichystá lid připravený
1. RADOST ZE SYNA
Mít radost z dětí je přáním každého rodiče. Zachariášovi, knězi, je zaslíben zdárný potomek přímo andělem Gabrielem. To bychom si také přáli: Abychom dostali předem ujištění, že naše dítě bude takové, že z něho budeme mít radost.
To, co o Janovi, tedy budoucím Janu Křtiteli pověděl anděl jeho otci, by však dnes mnohému z otců radost neudělalo. Anděl Zachariášovi řekl, že to bude Boží zasvěcenec. A to znamenalo také obrovský Boží nárok na jeho budoucí dítě. Nárok a dost možná i utrpení, kterým bude jeho syn procházet. To se také stalo – víme, že Jan Křtitel byl vězněn a sťat císařem Herodem Antipou a že ho možná jeho rodiče přežili. Jan nedostal do vínku podobně jako v pohádce princezna krásu a bohatství a krásný hlas, nýbrž dostal Ducha svatého, v jehož poslušnosti měl kázat o obrácení k Bohu. Zachariáš se měl radovat, neboť jeho syn bude veliký. Všimněme si: Ne král Herodes je veliký, nýbrž Jan Křtitel, který žil jako poustevník a kázal jako nějaký jurodivý u řeky Jordánu o pokání a o tom, že za ním přichází Mesiáš, Boží Syn. Veliký bude Jan, Jochanan, to znamená:”Hospodin se smiloval”. Veliký a největší z proroků, neboť on půjde přímo před Ježíšem a bude provolávat: “On přichází! Ten, na něhož jste čekali, je zde! Připravte mu cestu!
2. MNOHÉ OBRÁTÍ K PÁNU
A toto kázání Janovo bude tak mocné, že se dotkne srdcí mnoha lidí. Mnoho hříšníků skoncuje se svými hříchy a obrátí se k Bohu – budou dbát na jeho přikázání, řídit se jimi. Není bezvýznamné, že už o Janových rodičích je psáno, že byli “bohabojní”. Tedy byli to lidé, kteří žili podle Božích příkazů, podle Desatera a dbali i na bohoslužebná ustanovení Zákona. I Zachariášova služba ve svatyni byla věrná a Bohu se líbila.
V Judsku bylo tenkrát 24 kněžských tříd, které se střídaly ve službě v chrámu. Každá třída sloužila v chrámu 2-3x za rok vždy celý týden. Na Zachariáše připadla odpolední oběť kadidla. Tato obet se konala ráno a odpoledne kolem třetí. Před velesvatyní stál kadidlový oltář, na něm žhavé uhlíky, kde se pálila vonná pryskyřice. To měla být vonná oběť Hospodinu.
V knize Zjevení touto kadidlovou obětí mají být modlitby svatých, tak to pěkně připomínají Kraličtí ve svých poznámkách.
Zachariáš je už postarší muž a žije se svou manželkou Alžbětou sám. Manželé nemají děti. To byla veliká hanba, zvláště pro ženu. Mohlo se dokonce spekulovat o tom, že to je trest za nějaký hřích. Už tady je naznačeno to, co pak v plnosti vyslovil Ježíš: Odmítá tyto spekulace a soudy. Výslovně je napsáno, že Zachariáš s Alžbětou byli bohabojní, bezúhonní a Bohu milí. Čekají na syna, na syna, který je, stejně jako synové Starého zákona, synem zaslíbeným, a proto se na něj dlouho čeká. Jan bude zvláštní muž. Rodiče z něho budou mít radost, ale už od mateřského lůna nebude tento syn tak docela patřit jim – bude to Boží vyvolenec. Bude mít velký úkol připravovatele cesty Mesiáše. Bezprostředního připravovatele. Jedinečný úkol jedinečného a jediného člověka na světě – Jana Křtitele.
Jan ale nakonec úplně ustoupí do pozadí, když vyjde ta hvězda z Jákoba, ten pravý Mesiáš, když vystoupí a půjde po té připravené a vyrovnané cestě. Ustoupí a řekne: “On musí růst, já se musím menšit.”
Zachariáše jsme si vykreslili jako bezhříšného muže, avšak Písmo vydává svědectví i o jeho slabosti. Když se mu zjeví anděl Gabriel, a poví mu tu radostnou zprávu, že se mu narodí takový zvláštní, Bohem povolaný syn, Zachariáš se tomu zdráhá uvěřit. Těžko říci, zda proto, že už se cítí na dítě starý, či pro to, co o tom dítěti pověděl anděl. On že by měl mít syna zaslíbení? On že by měl mít nazorejce, Božího zasvěcence? Jeho syn že by měl hrát v dějinách Božích takovou významnou úlohu?
Zachariáš pochybuje a je za to stižen němotou. Má to být znamením pro Zachariáše, že anděl nelhal a že co Bůh zaslíbil, to se také stane. Jazyk se Zachariášovi rozváže až když se syn narodí, aby zvěstoval jeho jméno: Jochanan, Bůh se smiloval.
Ano, zde už začíná předehra toho největšího příběhu lidských dějin: Jan jde před Ježíšem, aby mu připravil cestu, aby mu připravil lid.
3. LID PŘIPRAVENÝ
Lid připravený, pohotový. Ne nadarmo čteme tu odkaz na Noeho, který si stavěl koráb před potopou a byl na ni nachystán. Když přišla průtrž mračen, pohotově nasedl do korábu a zachránil si se svou rodinou život. Jan připraví lidi na Mesiáše: Jak? Čteme, že Jan obrátí srdce otců k synům, vzpurné k moudrosti spravedlivých a připraví Pánu lid pohotový. To vše udělá v moci Eliášově – Jan byl skutečně považován za Eliáše, o kterém se věřilo, že přijde znovu a že to bude znamenat, že Mesiáš je blízko.
Obrátí srdce otců k synům: Znamená to smíření. Vzájemné odpuštění a jednotu lidu. Pád přehrad, kast i tříd, rasových nenávistí, jednotu a harmonii, lásku a toleranci, pochopení jednoho pro druhého: staré pro mladé a mladé pro staré, vzdělané pro nevzdělané a naopak, bohaté pro chudé a naopak a touha rozdělit se s druhými o ty statky, kterými vládnu a které ten druhý postrádá. Ano, mluví se tu o ideální, skoro utopické skutečnosti. Neboť dva tisíce let po Kristu je sama křestanská církev rozdělena na církve a církvičky a dokonce se dále štěpí. To, co měl zvěstovat a k čemu měl zvát už Jan, se dosud nenaplnilo, ačkoliv v první církvi zázračně nebyl rozdíl mezi otrokem a otrokářem, tam poprvé v dějinách padaly hradby!
Neposlušné obrátí k spravedlnosti: Vzpurníci poznají, že poslušnost Božích řádů je dobrodiním, ne metlou a omezením. Jako by tu byl Jan ukázán i proto, abychom si z Ježíše neudělali jenom modlu rozbředlé lásky, která nic nežádá. Připravenost na Mesiáše znamená i ochotu poslechnout Boha. Přijímat lásku a odpuštění a nepřijmout Boží řády, to není nosné. To je člověk potom jako třtina větrem se klátící, jako člověk neustavičný, rozviklaný a nepřesvědčivý, o jakém mluví Jakub ve své epištole.
Přichystá Pánu připravený lid: Pohotový poslouchat Ježíšova slova. Jen dobře zkypřená půda lidských srdcí pokáním a touhou po spravedlivém životě přijme Ježíšova slova jako semeno a přinese užitek.
Jsme v adventu a slova o připravenosti, pohotovosti jsou tu velmi vhodná: Janovo poslání je i naším posláním. Jan nesl zvěst: “Přichází Kristus! Musíte se na něj připravit, jako se nevěsta připravuje na příchod ženicha!” Anebo jinak – musíme se na Krista připravit tak, jako se lidé připravují na velkou vodu a stavějí hráze, musíme se vyzbrojit jako bojovník z epištoly Pavlovy duchovní zbrojí.
Jak jsme připraveni na adventus, tedy příchod Pána? Jan zvěstoval bezprostředně jeho první příchod, my máme zvěstovat celým způsobem svého života jeho příchod druhý. Máme na něj být kdykoliv připraveni. Jak se připravujeme?
Není to trochu nesmyslné, že na vánoce se připravujeme se vší vervou, ale příchod našeho Pána nám může být ukradený? Samozřejmě, že obraz bojovníka nebo nevěsty jsou obrazy pro touhu po našem Pánu a také po naší bohabojnosti. Nemusíme se bát – slovo anděla Gabriela zní tak často i k nám! Nemusíme se bát, i když se budou naplňovat Ježíšova proroctví o jeho příchodu se všemi hroznými znameními. Nemusíme se bát, máme se radovat! Tak jako se měl Zachariáš radovat, že bude mít syna naplněného Duchem svatým a Božím povoláním, měl se radovat a ne se o něj bát. Tak se máme i my radovat, že Pán jistě přijde, všechno promění na dobré a spatříme ho takového, jaký jest. Slavný, nádherný, úžasný. Jen buďme připraveni, každodenně se snažme žít v poslušnosti, spravedlnosti, lásce. Pak náš advent bude smysluplný, nezahltíme se zbytečnými činnostmi, ale budeme vědět, co máme dělat ted a tady a co můžeme docela klidně vypustit, abychom byli plně připraveni, až Pán náhle přikvačí. Amen.
POSLÁNÍ: Byli jste vykoupeni z prázdnoty svého života převzácnou krví Kristovou. On byl k tomu jako Beránek bez vady a bez poskvrny předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. 1.Pt 1,19n
PÍSNĚ: 111, 276, 555, 559.

KÁZÁNÍ NEDĚLE PRVNÍ ADVENTNÍ 3. PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Lid připravený

INTROITUS: I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na něm Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem.

ČTENÍ: Luk 1,5-25

TEXT: Luk 1,14-17

“Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

Bude velký před Pánem, víno ani opojný nápoj nebude pít,

už od mateřského lůna bude naplněn Duchem svatým.

A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu,

sám půjde před ním v duchu Eliášově,

aby obrátil srdce otců k synům

a vzpurné k moudrosti spravedlivých

a připravil Pánu lid pohotový.”

OSNOVA:

1. Radost ze syna

2. Mnohé obrátí k Pánu

3. Přichystá lid připravený

1. RADOST ZE SYNA

Mít radost z dětí je přáním každého rodiče. Zachariášovi, knězi, je zaslíben zdárný potomek přímo andělem Gabrielem. To bychom si také přáli: Abychom dostali předem ujištění, že naše dítě bude takové, že z něho budeme mít radost.

To, co o Janovi, tedy budoucím Janu Křtiteli pověděl anděl jeho otci, by však dnes mnohému z otců radost neudělalo. Anděl Zachariášovi řekl, že to bude Boží zasvěcenec. A to znamenalo také obrovský Boží nárok na jeho budoucí dítě. Nárok a dost možná i utrpení, kterým bude jeho syn procházet. To se také stalo – víme, že Jan Křtitel byl vězněn a sťat císařem Herodem Antipou a že ho možná jeho rodiče přežili. Jan nedostal do vínku podobně jako v pohádce princezna krásu a bohatství a krásný hlas, nýbrž dostal Ducha svatého, v jehož poslušnosti měl kázat o obrácení k Bohu. Zachariáš se měl radovat, neboť jeho syn bude veliký. Všimněme si: Ne král Herodes je veliký, nýbrž Jan Křtitel, který žil jako poustevník a kázal jako nějaký jurodivý u řeky Jordánu o pokání a o tom, že za ním přichází Mesiáš, Boží Syn. Veliký bude Jan, Jochanan, to znamená:”Hospodin se smiloval”. Veliký a největší z proroků, neboť on půjde přímo před Ježíšem a bude provolávat: “On přichází! Ten, na něhož jste čekali, je zde! Připravte mu cestu!

2. MNOHÉ OBRÁTÍ K PÁNU

A toto kázání Janovo bude tak mocné, že se dotkne srdcí mnoha lidí. Mnoho hříšníků skoncuje se svými hříchy a obrátí se k Bohu – budou dbát na jeho přikázání, řídit se jimi. Není bezvýznamné, že už o Janových rodičích je psáno, že byli “bohabojní”. Tedy byli to lidé, kteří žili podle Božích příkazů, podle Desatera a dbali i na bohoslužebná ustanovení Zákona. I Zachariášova služba ve svatyni byla věrná a Bohu se líbila.

V Judsku bylo tenkrát 24 kněžských tříd, které se střídaly ve službě v chrámu. Každá třída sloužila v chrámu 2-3x za rok vždy celý týden. Na Zachariáše připadla odpolední oběť kadidla. Tato obet se konala ráno a odpoledne kolem třetí. Před velesvatyní stál kadidlový oltář, na něm žhavé uhlíky, kde se pálila vonná pryskyřice. To měla být vonná oběť Hospodinu.

V knize Zjevení touto kadidlovou obětí mají být modlitby svatých, tak to pěkně připomínají Kraličtí ve svých poznámkách.

Zachariáš je už postarší muž a žije se svou manželkou Alžbětou sám. Manželé nemají děti. To byla veliká hanba, zvláště pro ženu. Mohlo se dokonce spekulovat o tom, že to je trest za nějaký hřích. Už tady je naznačeno to, co pak v plnosti vyslovil Ježíš: Odmítá tyto spekulace a soudy. Výslovně je napsáno, že Zachariáš s Alžbětou byli bohabojní, bezúhonní a Bohu milí. Čekají na syna, na syna, který je, stejně jako synové Starého zákona, synem zaslíbeným, a proto se na něj dlouho čeká. Jan bude zvláštní muž. Rodiče z něho budou mít radost, ale už od mateřského lůna nebude tento syn tak docela patřit jim – bude to Boží vyvolenec. Bude mít velký úkol připravovatele cesty Mesiáše. Bezprostředního připravovatele. Jedinečný úkol jedinečného a jediného člověka na světě – Jana Křtitele.

Jan ale nakonec úplně ustoupí do pozadí, když vyjde ta hvězda z Jákoba, ten pravý Mesiáš, když vystoupí a půjde po té připravené a vyrovnané cestě. Ustoupí a řekne: “On musí růst, já se musím menšit.”

Zachariáše jsme si vykreslili jako bezhříšného muže, avšak Písmo vydává svědectví i o jeho slabosti. Když se mu zjeví anděl Gabriel, a poví mu tu radostnou zprávu, že se mu narodí takový zvláštní, Bohem povolaný syn, Zachariáš se tomu zdráhá uvěřit. Těžko říci, zda proto, že už se cítí na dítě starý, či pro to, co o tom dítěti pověděl anděl. On že by měl mít syna zaslíbení? On že by měl mít nazorejce, Božího zasvěcence? Jeho syn že by měl hrát v dějinách Božích takovou významnou úlohu?

Zachariáš pochybuje a je za to stižen němotou. Má to být znamením pro Zachariáše, že anděl nelhal a že co Bůh zaslíbil, to se také stane. Jazyk se Zachariášovi rozváže až když se syn narodí, aby zvěstoval jeho jméno: Jochanan, Bůh se smiloval.

Ano, zde už začíná předehra toho největšího příběhu lidských dějin: Jan jde před Ježíšem, aby mu připravil cestu, aby mu připravil lid.

3. LID PŘIPRAVENÝ

Lid připravený, pohotový. Ne nadarmo čteme tu odkaz na Noeho, který si stavěl koráb před potopou a byl na ni nachystán. Když přišla průtrž mračen, pohotově nasedl do korábu a zachránil si se svou rodinou život. Jan připraví lidi na Mesiáše: Jak? Čteme, že Jan obrátí srdce otců k synům, vzpurné k moudrosti spravedlivých a připraví Pánu lid pohotový. To vše udělá v moci Eliášově – Jan byl skutečně považován za Eliáše, o kterém se věřilo, že přijde znovu a že to bude znamenat, že Mesiáš je blízko.

Obrátí srdce otců k synům: Znamená to smíření. Vzájemné odpuštění a jednotu lidu. Pád přehrad, kast i tříd, rasových nenávistí, jednotu a harmonii, lásku a toleranci, pochopení jednoho pro druhého: staré pro mladé a mladé pro staré, vzdělané pro nevzdělané a naopak, bohaté pro chudé a naopak a touha rozdělit se s druhými o ty statky, kterými vládnu a které ten druhý postrádá. Ano, mluví se tu o ideální, skoro utopické skutečnosti. Neboť dva tisíce let po Kristu je sama křestanská církev rozdělena na církve a církvičky a dokonce se dále štěpí. To, co měl zvěstovat a k čemu měl zvát už Jan, se dosud nenaplnilo, ačkoliv v první církvi zázračně nebyl rozdíl mezi otrokem a otrokářem, tam poprvé v dějinách padaly hradby!

Neposlušné obrátí k spravedlnosti: Vzpurníci poznají, že poslušnost Božích řádů je dobrodiním, ne metlou a omezením. Jako by tu byl Jan ukázán i proto, abychom si z Ježíše neudělali jenom modlu rozbředlé lásky, která nic nežádá. Připravenost na Mesiáše znamená i ochotu poslechnout Boha. Přijímat lásku a odpuštění a nepřijmout Boží řády, to není nosné. To je člověk potom jako třtina větrem se klátící, jako člověk neustavičný, rozviklaný a nepřesvědčivý, o jakém mluví Jakub ve své epištole.

Přichystá Pánu připravený lid: Pohotový poslouchat Ježíšova slova. Jen dobře zkypřená půda lidských srdcí pokáním a touhou po spravedlivém životě přijme Ježíšova slova jako semeno a přinese užitek.

Jsme v adventu a slova o připravenosti, pohotovosti jsou tu velmi vhodná: Janovo poslání je i naším posláním. Jan nesl zvěst: “Přichází Kristus! Musíte se na něj připravit, jako se nevěsta připravuje na příchod ženicha!” Anebo jinak – musíme se na Krista připravit tak, jako se lidé připravují na velkou vodu a stavějí hráze, musíme se vyzbrojit jako bojovník z epištoly Pavlovy duchovní zbrojí.

Jak jsme připraveni na adventus, tedy příchod Pána? Jan zvěstoval bezprostředně jeho první příchod, my máme zvěstovat celým způsobem svého života jeho příchod druhý. Máme na něj být kdykoliv připraveni. Jak se připravujeme?

Není to trochu nesmyslné, že na vánoce se připravujeme se vší vervou, ale příchod našeho Pána nám může být ukradený? Samozřejmě, že obraz bojovníka nebo nevěsty jsou obrazy pro touhu po našem Pánu a také po naší bohabojnosti. Nemusíme se bát – slovo anděla Gabriela zní tak často i k nám! Nemusíme se bát, i když se budou naplňovat Ježíšova proroctví o jeho příchodu se všemi hroznými znameními. Nemusíme se bát, máme se radovat! Tak jako se měl Zachariáš radovat, že bude mít syna naplněného Duchem svatým a Božím povoláním, měl se radovat a ne se o něj bát. Tak se máme i my radovat, že Pán jistě přijde, všechno promění na dobré a spatříme ho takového, jaký jest. Slavný, nádherný, úžasný. Jen buďme připraveni, každodenně se snažme žít v poslušnosti, spravedlnosti, lásce. Pak náš advent bude smysluplný, nezahltíme se zbytečnými činnostmi, ale budeme vědět, co máme dělat ted a tady a co můžeme docela klidně vypustit, abychom byli plně připraveni, až Pán náhle přikvačí. Amen.

POSLÁNÍ: Byli jste vykoupeni z prázdnoty svého života převzácnou krví Kristovou. On byl k tomu jako Beránek bez vady a bez poskvrny předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. 1.Pt 1,19n

PÍSNĚ: 111, 276, 555, 559.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.