- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Výšleh lásky

Posted By resil On 22. 12. 2017 @ 18.13 In Aktuality, Kázání a svědectví | Comments Disabled

KÁZÁNÍ 3. NEDĚLE ADVENTNÍ 17. PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Výšleh lásky
INTROITUS: Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Hospodin a bude nad tebou vidět jeho sláva. A národy půjdou ke tvému světlu a králové k záři tvého svítání. (Iz 50,1-3)
ČTENÍ: Jr 8,18-22; Lk 1,67-79
TEXT: Lk 1,76-79: (Zachariáš o svém synu, Janu Křtiteli): “A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.”
OSNOVA:
1. Výšleh lásky
2. Záchrana v odpuštění hříchů
3. Připravovatel
1. Výšleh lásky
Všechno, o čem se dočítáme v evangeliu, se stalo z Boží lásky. Základ všeho křesťanského učení spočívá právě v tom: Že Bůh si nás zamiloval. Že Bůh miluje lidi. Miluje nás. Horoucně po nás touží a horoucně si přeje naše dobré. Naši záchranu. Jako náš nebeský Otec chce prospěch nás, svých dětí. Pláče nad zbloudilými. Chce své děti vyprostit z jámy zmaru, postavit na dobrou cestu, jako milosrdný Otec chce nás očistit od špíny, dát nám čistý oděv a jako projev své otcovské lásky prsten na ruku. Dokonce nám chystá hostinu a chce se s námi radovat.
Proto se to všechno stalo: Proto posílal své proroky a oni zvěstovali již kdusi záchranu v Kristu: “Vyjde hvězda z Jákoba, proutek z pařezu Jišajova, vzejde nad tebou Hospodinova sláva.”
Přišlo to jako východ slunce do temnot, jako teplo a život do mrazu a smrti. Slunce spravedlnosti, jasná hvězda jitřní, Ježíš – vzešlo a osvítilo zemi zpustošenou hříchem lidí. Lidí, které Bůh – Otec stvořil ke svému obrazu. Bůh lidem daroval odraz svého Božství – svobodnou vůli. Lidé však tento dar zneužili pro sebe, a Boží vůli zaměnili za vůli svou a to jim, to nám způsobuje všechno utrpení, které je na světě. Svět se hříchem potopil do tmy jako po výbuchu sopky. Do tmy a chladu, kde vládne smrt. Přešel do oblasti zla a tím je jeho tvář odvrácená od tváře Boží. Bůh se tedy ve své nekončící lásce obrátil tváří k němu a vtělil se do člověka – Ježíše. Ne tak jako v pohanských bájích – do silného hrdiny, nýbrž do zárodku v těle dívenky Marie, zasnoubené Josefovi. Josef a Marie byli z těch mála, kteří ještě Boha uctívali a poslouchali. Také Zachariáš a Alžběta a jejich malý synek Jan jsou věrnými ctiteli Boha. Zde má Bůh svůj lid, který je použitelný pro Boží plány spásy, záchrany všech lidí.
2. Záchrana v odpuštění hříchů
Záchrana pro celý svět, pro každého člověka na zemi, přišla. Ten, který vyšel jako slunce, byl vpravdě obrazem Božím: Přišel s Boží láskou, a to znamená uzdravení celého lidského života.
Jenže to nepůsobí automaticky. To by nás zbavilo té svobody rozhodování, kterou nám Bůh daroval. Světlo Boží lásky Bůh donesl v Ježíši přímo na zemi. Všichni mohou Boha poznat, Bůh se jim v Kristu přiblížil na nejvyšší možnou míru. Pokud se to světlo spravedlnosti a lásky člověka dotkne, tak to působí v první řadě pokání. Slovo, které dnešní svět moc nepoužívá. Pokání znamená změnu smýšlení, změnu přímo charakteru, změnu životního zaměření. Je to to pověstné přejití ze tmy do světla. Z hříchu do spravedlnosti.
Jan, který se právě narodil, pozdější Jan Křtitel, připravuje cestu Ježíši, tomu slunci z nebeských výšin, a káže pokání. Proto Zachariáš, jeho otec, prorocky zpívá: “Půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů…” Pokud se někoho dotkne Boží láska, pak nemůže obejít pokání, nemůže obejít vyznání hříchů a přijetí spravedlnosti od Ježíše samého. Neboť člověk nemůže obstát před tváří Boží jinak, než v oblečení spravedlnosti. Sám ze sebe je nemá, je mu dáno jen v Ježíši, jen cestou pokání a odpuštění hříchů.
Někdy se církev Kristova ukazuje jako zprostředkovatelna Boží lásky. To je jistě správné, ale láska Boha působí vždy zlomení toho starého, pyšného, co sedělo ve tmě a stínu smrti, aby mohlo přijít to nové, nové lidství, nová identita, která spočívá v Kristu. On svou obětí dobyl nám amnestii, už nesedíme v žaláři vlastního chtění, chodíme po svobodě: Ale: Je to svoboda Božího dítěte a Božího sluhy, Božího vojína a Božího dělníka, Božího vyslance a třeba též Božího mučedníka. Neboť záchrana světa není ještě dokončena – dokončení má nastat právě ve věku Ducha svatého, ve věku církve Kristovy, tedy i skrze život těch, kdo Kristem byli vysvobozeni a stali se jeho následovníky. I kdybychom ještě to dokončení a završení všeho neviděli za svého života, vězme, že pokud Krista věrně následujeme a sami sebe mu obětujeme, pak přispíváme k uspíšení příchodu toho završení.
Jestliže tedy svědčíme lidem o Boží záchraně v Kristu Pánu, nesmíme zamlčet tuto důležitou část záchrany – pokání a odpuštění hříchů. Když to zamlčujeme, pak se třeba lidé i k církvi připojí, ale nesou-li si s sebou nevyznané hříchy, pak ještě nemají proměněné nitro a mají velké problémy ve svém křestanském životě. Jako by vešli do Boží oblasti jen napůl. Když se hniloba neodstraní úplně, pak za čas člověka zachvátí. U takových lidí je nebezpečí návratu k starému, hříšnému životu veliké.
Je dobré provést radikální zpověď, když se chce člověk vydat za Ježíšem, když chce začít nový život s ním. A pak vytrvat na dobré cestě s pomocí Boží, přičemž vyznání hříchů a odpuštění z Boží strany by mělo být v novém životě každodenní záležitostí. Zase tu platí – nevyznaný hřích – to je zažraná špína, to je potenciální rakovina v duchovním životě.
Advent je příležitostí k sebezpytování. Vyznejme Pánu, co je ve tmě. Pak nás zaplaví plné Boží světlo.
3. Připravovatel
Naposled zastavme se u Jana Křtitele: Jan připravuje cestu Pánu. Jako královský hlasatel jde před Ježíšem a vyhlašuje, že očekávaný Mesiáš je zde! Ať se na něj každý připraví v pokání, změně života, nápravě jednání! Jan se sklonil před Pánem, když se k němu přišel dát pokřtít, ačkoliv něco takového Ježíš, jediný nevinný člověk, nemusel dělat. Jan tenkrát měl jistotu svého poslání a Ježíšova mesiášství – tedy že je Ježíš od Boha poslaný, Zachránce a Pán. A přece později, v žaláři pochyboval. Ptal se: “Jsi ten, který přišel od Boha?” Ježíš mu odpovídá, že ano.
Také my jsme si jednou jisti svou vírou a věcmi, které se zázračně udály v našem životě, ale pak přijdou všelijaké nesnáze, a my se začneme dívat skepticky: “To nebylo od Boha, to se mi jenom zdálo.” Když se dlouho nic zvláštního v našem křesťanském životě neděje, máme sklon to považovat za normál a pochybovat o Božím pohybu. Vzpomeňme na Jana Křtitele. Také on pochyboval, a dostal laskavou odpověď: “Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a chudým se zvěstuje evangelium.” Jestliže můžeme být svědky proměny lidí, jestliže víme o tom, co Bůh činí v Africe, Asii, pak také my očekávejme a nepochybujme.
Matka Basilea Schlinková napsala: “Ve vnitřní i vnější nouzi a bezvýchodnosti vyčkávej hodiny pomoci a vysvobození. Blahoslavení jsou ti, kteří očekávají, jejich očekávání se stane radostí. Neboť očekávající uvidí blažené naplnění zde i v plnosti nahoře, protože Bůh nedopustí, aby naděje byla zahanbena.”
POSLÁNÍ: Vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. (Mal 3,20)
PÍSNĚ: 267, 274, 439, 239, 273 – 4.sl.

KÁZÁNÍ 3. NEDĚLE ADVENTNÍ 17. PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Výšleh lásky

INTROITUS: Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Hospodin a bude nad tebou vidět jeho sláva. A národy půjdou ke tvému světlu a králové k záři tvého svítání. (Iz 50,1-3)

ČTENÍ: Jr 8,18-22; Lk 1,67-79

TEXT: Lk 1,76-79: (Zachariáš o svém synu, Janu Křtiteli): “A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.”

OSNOVA:

1. Výšleh lásky

2. Záchrana v odpuštění hříchů

3. Připravovatel

1. Výšleh lásky

Všechno, o čem se dočítáme v evangeliu, se stalo z Boží lásky. Základ všeho křesťanského učení spočívá právě v tom: Že Bůh si nás zamiloval. Že Bůh miluje lidi. Miluje nás. Horoucně po nás touží a horoucně si přeje naše dobré. Naši záchranu. Jako náš nebeský Otec chce prospěch nás, svých dětí. Pláče nad zbloudilými. Chce své děti vyprostit z jámy zmaru, postavit na dobrou cestu, jako milosrdný Otec chce nás očistit od špíny, dát nám čistý oděv a jako projev své otcovské lásky prsten na ruku. Dokonce nám chystá hostinu a chce se s námi radovat.

Proto se to všechno stalo: Proto posílal své proroky a oni zvěstovali již kdusi záchranu v Kristu: “Vyjde hvězda z Jákoba, proutek z pařezu Jišajova, vzejde nad tebou Hospodinova sláva.”

Přišlo to jako východ slunce do temnot, jako teplo a život do mrazu a smrti. Slunce spravedlnosti, jasná hvězda jitřní, Ježíš – vzešlo a osvítilo zemi zpustošenou hříchem lidí. Lidí, které Bůh – Otec stvořil ke svému obrazu. Bůh lidem daroval odraz svého Božství – svobodnou vůli. Lidé však tento dar zneužili pro sebe, a Boží vůli zaměnili za vůli svou a to jim, to nám způsobuje všechno utrpení, které je na světě. Svět se hříchem potopil do tmy jako po výbuchu sopky. Do tmy a chladu, kde vládne smrt. Přešel do oblasti zla a tím je jeho tvář odvrácená od tváře Boží. Bůh se tedy ve své nekončící lásce obrátil tváří k němu a vtělil se do člověka – Ježíše. Ne tak jako v pohanských bájích – do silného hrdiny, nýbrž do zárodku v těle dívenky Marie, zasnoubené Josefovi. Josef a Marie byli z těch mála, kteří ještě Boha uctívali a poslouchali. Také Zachariáš a Alžběta a jejich malý synek Jan jsou věrnými ctiteli Boha. Zde má Bůh svůj lid, který je použitelný pro Boží plány spásy, záchrany všech lidí.

2. Záchrana v odpuštění hříchů

Záchrana pro celý svět, pro každého člověka na zemi, přišla. Ten, který vyšel jako slunce, byl vpravdě obrazem Božím: Přišel s Boží láskou, a to znamená uzdravení celého lidského života.

Jenže to nepůsobí automaticky. To by nás zbavilo té svobody rozhodování, kterou nám Bůh daroval. Světlo Boží lásky Bůh donesl v Ježíši přímo na zemi. Všichni mohou Boha poznat, Bůh se jim v Kristu přiblížil na nejvyšší možnou míru. Pokud se to světlo spravedlnosti a lásky člověka dotkne, tak to působí v první řadě pokání. Slovo, které dnešní svět moc nepoužívá. Pokání znamená změnu smýšlení, změnu přímo charakteru, změnu životního zaměření. Je to to pověstné přejití ze tmy do světla. Z hříchu do spravedlnosti.

Jan, který se právě narodil, pozdější Jan Křtitel, připravuje cestu Ježíši, tomu slunci z nebeských výšin, a káže pokání. Proto Zachariáš, jeho otec, prorocky zpívá: “Půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů…” Pokud se někoho dotkne Boží láska, pak nemůže obejít pokání, nemůže obejít vyznání hříchů a přijetí spravedlnosti od Ježíše samého. Neboť člověk nemůže obstát před tváří Boží jinak, než v oblečení spravedlnosti. Sám ze sebe je nemá, je mu dáno jen v Ježíši, jen cestou pokání a odpuštění hříchů.

Někdy se církev Kristova ukazuje jako zprostředkovatelna Boží lásky. To je jistě správné, ale láska Boha působí vždy zlomení toho starého, pyšného, co sedělo ve tmě a stínu smrti, aby mohlo přijít to nové, nové lidství, nová identita, která spočívá v Kristu. On svou obětí dobyl nám amnestii, už nesedíme v žaláři vlastního chtění, chodíme po svobodě: Ale: Je to svoboda Božího dítěte a Božího sluhy, Božího vojína a Božího dělníka, Božího vyslance a třeba též Božího mučedníka. Neboť záchrana světa není ještě dokončena – dokončení má nastat právě ve věku Ducha svatého, ve věku církve Kristovy, tedy i skrze život těch, kdo Kristem byli vysvobozeni a stali se jeho následovníky. I kdybychom ještě to dokončení a završení všeho neviděli za svého života, vězme, že pokud Krista věrně následujeme a sami sebe mu obětujeme, pak přispíváme k uspíšení příchodu toho završení.

Jestliže tedy svědčíme lidem o Boží záchraně v Kristu Pánu, nesmíme zamlčet tuto důležitou část záchrany – pokání a odpuštění hříchů. Když to zamlčujeme, pak se třeba lidé i k církvi připojí, ale nesou-li si s sebou nevyznané hříchy, pak ještě nemají proměněné nitro a mají velké problémy ve svém křestanském životě. Jako by vešli do Boží oblasti jen napůl. Když se hniloba neodstraní úplně, pak za čas člověka zachvátí. U takových lidí je nebezpečí návratu k starému, hříšnému životu veliké.

Je dobré provést radikální zpověď, když se chce člověk vydat za Ježíšem, když chce začít nový život s ním. A pak vytrvat na dobré cestě s pomocí Boží, přičemž vyznání hříchů a odpuštění z Boží strany by mělo být v novém životě každodenní záležitostí. Zase tu platí – nevyznaný hřích – to je zažraná špína, to je potenciální rakovina v duchovním životě.

Advent je příležitostí k sebezpytování. Vyznejme Pánu, co je ve tmě. Pak nás zaplaví plné Boží světlo.

3. Připravovatel

Naposled zastavme se u Jana Křtitele: Jan připravuje cestu Pánu. Jako královský hlasatel jde před Ježíšem a vyhlašuje, že očekávaný Mesiáš je zde! Ať se na něj každý připraví v pokání, změně života, nápravě jednání! Jan se sklonil před Pánem, když se k němu přišel dát pokřtít, ačkoliv něco takového Ježíš, jediný nevinný člověk, nemusel dělat. Jan tenkrát měl jistotu svého poslání a Ježíšova mesiášství – tedy že je Ježíš od Boha poslaný, Zachránce a Pán. A přece později, v žaláři pochyboval. Ptal se: “Jsi ten, který přišel od Boha?” Ježíš mu odpovídá, že ano.

Také my jsme si jednou jisti svou vírou a věcmi, které se zázračně udály v našem životě, ale pak přijdou všelijaké nesnáze, a my se začneme dívat skepticky: “To nebylo od Boha, to se mi jenom zdálo.” Když se dlouho nic zvláštního v našem křesťanském životě neděje, máme sklon to považovat za normál a pochybovat o Božím pohybu. Vzpomeňme na Jana Křtitele. Také on pochyboval, a dostal laskavou odpověď: “Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a chudým se zvěstuje evangelium.” Jestliže můžeme být svědky proměny lidí, jestliže víme o tom, co Bůh činí v Africe, Asii, pak také my očekávejme a nepochybujme.

Matka Basilea Schlinková napsala: “Ve vnitřní i vnější nouzi a bezvýchodnosti vyčkávej hodiny pomoci a vysvobození. Blahoslavení jsou ti, kteří očekávají, jejich očekávání se stane radostí. Neboť očekávající uvidí blažené naplnění zde i v plnosti nahoře, protože Bůh nedopustí, aby naděje byla zahanbena.”

POSLÁNÍ: Vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. (Mal 3,20)

PÍSNĚ: 267, 274, 439, 239, 273 – 4.sl.

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=2357

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.