- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Znamení spásy ?

Posted By resil On 2. 1. 2018 @ 12.52 In Aktuality, Kázání a svědectví | Comments Disabled

KÁZÁNÍ NA BOŽÍ NAROZENÍ 25.PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Znamení spásy ?
INTROITUS:
A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, spatřili jsme jeho slávu. (J 1,14)
ČTENÍ: Luk 2,1-20
TEXT: Luk 2,12-13: (Anděl Páně řekl pastýřům): “Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus, Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.”
OSNOVA:
1. Nenápadný král
2. Znamení spásy?
3. Nepřehlédněme je
1. Nenápadný král
Židé zajisté očekávali Mesiáše, toho Hospodinova pomazaného krále, už celá staletí. Dokonce celé to námi kritizované zákonictví se vyvinulo jako snaha o dokonalé plnění Božího zákona, aby Mesiáš už přišel. Představovali si jeho příchod jako něco slavného, omračujícího. Všechny národy padnou na kolena a před Mesiášem se pokoří. Byly to představy Mesiáše jako slavného vojevůdce anebo představy duchovního vůdce, který s přemáhající silou uvede do poddanství každou duši na světě.
Tak by zajisté mohl Mesiáš přijít, a možná by mnohé lidi přemohl, ale to nebylo v Božím plánu. On nepřichází se silou, která by lidi převálcovala. Přichází s Duchem svatým, který je sice tou nejmocnější silou na světě, ale nikoho nepřeválcovává a každému zachovává jeho vůli. Aby se přiblížil úplně všem lidem, přichází jako chudé dítě chudých rodičů. Jeho královský původ již v té době byl passé. Teď je na trůnu židovském král Herodes, který se opičí po římských vládcích způsoby i morálkou. A země je v područí římské nadvlády. Ježíš přichází jako chudé dítě, nemá nic než plenky a jesle jako postýlku. Ježíš se nemusel nutně narodit ve stáji, jak se to maluje a traduje, nýbrž mohl to být chudý domek, kde se bydlelo v zimě s domácími zvířaty, a proto ve stěně domu býval vydlabán žlab pro ustájený dobytek. Takové domky byly velmi stísněné, rodina mohla spát v části pro lidi a Marie s Josefem v části pro zvířata.
Zase to tu máme: Boží děj se odehrává v poměrech chudých a ubohých. Aktéři Božího dějství jsou prostí lidé. Tak jak je tomu skoro vždy. Jen několik málo mocných poznává ve vánočním ději pravdu – a to jsou cizinci – mágové – vypravuje o tom evangelium Matoušovo.
2. Znamení spásy
Pastýřům na poli se zjevuje anděl a pak nebeské zástupy – zase asi andělé. Nevíme, jakou měli podobu, ale pastýři jsou zaskočeni. Tito pastýři sehrávají úlohu prvních zvěstovatelů dobré zprávy – tedy evangelia. Oni jako první v Judei poznávají Mesiáše, kterého posílá Bůh svému lidu. Způsobili to ti andělé, že tomu uvěřili? Vždyť v tom poselství je tolik paradoxů, tolik protikladů! Na jedné straně sláva nebes, na druhé – za znamení vám bude děťátko, které leží v jeslích, zabalené do plen. Co je to za divné znamení? Mohli, jak jsme pověděli, najít “x” takových chudých nemluvňat v té době, kdy městečko bylo přeplněno cestujícími! Mohli to pastýři také označit za klam a mam, když anděl říká takové podivné věci! Narodil se Kristus Pán a leží v jeslích v plenách. To je něco až nedůstojného!
Pastýři byli také obyčejní lidé, ale slovo pastýř nám ukazuje ještě jinam: Pastýři izraelští bdí nad stádem svého lidu. Byli to tedy lidé, kteří Mesiáše očekávali a když přišel, tak ho bezpečně poznali, ačkoliv měl tak neatraktivní vzhled.
Nedávno jsem u lékaře v Plzni vyslechla posměšnou otázku, zda již mám napsané kázání na vánoce. A o čem že to budu kázat. Sestřička vyprskla: “O pokoře!” Sice se posmívali, ale vlastně řekli velkou pravdu. Bůh se tady pokořil, aby se nám, lidem, přiblížil. Žel, pyšným, kteří mají pro vše posměch, který se tváří jako velká chytrost, se v děťátku v plenách anebo v trpícím na kříži Spasitel nezjeví. Pokora je tou cestičkou k velikému, životnímu štěstí. Ne posměšná kritika všeho a všech, nýbrž pokora, očekávání, přemýšlení nad věcmi – podobně Marie přemýšlela o všech těch věcech, které se při ní staly. Pokora neznamená bezhlavou ovčí tupost. Pravá křesťanská pokora je vidět právě na Marii a Josefovi, na pastýřích, kteří nehodí za hlavu takovou “hloupost” – že by Mesiáš měl přijít v chudobě a bezmoci. Jdou tam, kam jim anděl ukázal a vidí, vidí to, co vidí právě pokorní a očekávající: Vidí Mesiáše v tom novorozenci se svrasklou ještě tvářičkou, vidí v tomto děťátku Mesiáše a věří: Věří, že konečně přišel. Nepochybně musí mít jakési ujištění přímo od Ducha svatého. To je něco, co se nedá předat, co se nedá ani vysvětlit.
Pro toho lékaře a jeho sestru v Plzni jsem ubohou osobou, která slouží něčemu směšnému a překonanému. Kážu o pokoře. To je člověku dneška hrozně k smíchu. Jenže k smíchu už nejsou tragedie, které si člověk tvoří svojí nepokorou, svojí svévolí. Dosadil se na místo Boží a pak se to kolo roztáčí až ke zničení sebe sama. Jenže bez pokory to člověk není schopen vidět.
Bůh všem lidem posílá znamení záchrany. A většinou jsou ta znamení právě taková nenápadná. Když se člověk zamyslí, tak najednou vidí, co všechno ho v životě směrovalo, utvářelo, jaké nenápadné věci změnily směr jeho života. Když se nechal vést Bohem. Mnohý i nevěřící člověk by rád svůj život změnil, ale očekává něco tajemného a velikého, co jej uchopí, co jím smýkne a vše se promění. Většinou námi smýknou spíš nějaké pády a tragédie. To si ovšem nepřejeme. V životě k nám Pán Bůh stále mluví, ale my neumíme naslouchat.
Proto se utišme a zkusme zvažovat, co vše nás potkalo jen v tom minulém roce a co vše bylo znamením od Boha pro nás. Možná objevíme velké věci. Ať nám to Duch svatý dá poznat.
3. Nepřehlédněme je
A s tím jděme i do dalších dnů. Ať nám dá Duch svatý dar pokory, abychom uměli očekávat, jako to uměli pastýři na betlémských pastvinách. Abychom rozuměli Božím znamením. Abychom se neminuli s tím, co pro nás Pán Bůh přichystal, abychom činili právě to, co chce Bůh a ne to, co my si usmyslíme.
Když se podíváme do Písma na znamení, která Pán Bůh dával svým lidem, tak tu najdeme mnoho takových paradoxů, jako jsou jesle a pleny. Tím největším paradoxem je ovšem Kristův kříž. Právě tudy, přes utrpení, vede Boží cesta, aby se Bůh dostal k lidskému srdci, aby ho dostal na svou stranu – ne pro vlastní zadostiučinění, ale že nás miluje a chce pro nás to nejlepší. Nejlepší pro každého člověka je přijmout odpuštění hříchů skrze Kristovu oběť na kříži a dostat nový život z Boha. A s Bohem pokorně chodit. Každý den. Není většího blaha. Pak nepřehlédneme znamení a návěští, která nám Pán Bůh dává. Pak nebudeme odkázáni jen na vlastní síly, pak nebudeme osamělí, nebudeme nikomu nic závidět, budeme vděčni za vše. Pamatujme: Bůh přišel jako chudý a prostý. Dal oběť vlastního života. Takový je On a zjevuje se těm, kdo nesmýšlejí pyšně. Každému, kdo touží, dává Bůh znamení své lásky. V první řadě je to znamení golgotského kříže. A tak přemýšlejme, co to pro nás znamená. Amen.
POSLÁNÍ: Když přišla plnost času, vyslal Bůh svého syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali synovství Boží. (Ga4,4n)
PÍSNĚ: 287, 655, 692, 294, 297.

KÁZÁNÍ NA BOŽÍ NAROZENÍ 25.PROSINCE 2017 V TEPLÉ

Znamení spásy ?

INTROITUS:

A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, spatřili jsme jeho slávu. (J 1,14)

ČTENÍ: Luk 2,1-20

TEXT: Luk 2,12-13: (Anděl Páně řekl pastýřům): “Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus, Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.”

OSNOVA:

1. Nenápadný král

2. Znamení spásy?

3. Nepřehlédněme je

1. Nenápadný král

Židé zajisté očekávali Mesiáše, toho Hospodinova pomazaného krále, už celá staletí. Dokonce celé to námi kritizované zákonictví se vyvinulo jako snaha o dokonalé plnění Božího zákona, aby Mesiáš už přišel. Představovali si jeho příchod jako něco slavného, omračujícího. Všechny národy padnou na kolena a před Mesiášem se pokoří. Byly to představy Mesiáše jako slavného vojevůdce anebo představy duchovního vůdce, který s přemáhající silou uvede do poddanství každou duši na světě.

Tak by zajisté mohl Mesiáš přijít, a možná by mnohé lidi přemohl, ale to nebylo v Božím plánu. On nepřichází se silou, která by lidi převálcovala. Přichází s Duchem svatým, který je sice tou nejmocnější silou na světě, ale nikoho nepřeválcovává a každému zachovává jeho vůli. Aby se přiblížil úplně všem lidem, přichází jako chudé dítě chudých rodičů. Jeho královský původ již v té době byl passé. Teď je na trůnu židovském král Herodes, který se opičí po římských vládcích způsoby i morálkou. A země je v područí římské nadvlády. Ježíš přichází jako chudé dítě, nemá nic než plenky a jesle jako postýlku. Ježíš se nemusel nutně narodit ve stáji, jak se to maluje a traduje, nýbrž mohl to být chudý domek, kde se bydlelo v zimě s domácími zvířaty, a proto ve stěně domu býval vydlabán žlab pro ustájený dobytek. Takové domky byly velmi stísněné, rodina mohla spát v části pro lidi a Marie s Josefem v části pro zvířata.

Zase to tu máme: Boží děj se odehrává v poměrech chudých a ubohých. Aktéři Božího dějství jsou prostí lidé. Tak jak je tomu skoro vždy. Jen několik málo mocných poznává ve vánočním ději pravdu – a to jsou cizinci – mágové – vypravuje o tom evangelium Matoušovo.

2. Znamení spásy

Pastýřům na poli se zjevuje anděl a pak nebeské zástupy – zase asi andělé. Nevíme, jakou měli podobu, ale pastýři jsou zaskočeni. Tito pastýři sehrávají úlohu prvních zvěstovatelů dobré zprávy – tedy evangelia. Oni jako první v Judei poznávají Mesiáše, kterého posílá Bůh svému lidu. Způsobili to ti andělé, že tomu uvěřili? Vždyť v tom poselství je tolik paradoxů, tolik protikladů! Na jedné straně sláva nebes, na druhé – za znamení vám bude děťátko, které leží v jeslích, zabalené do plen. Co je to za divné znamení? Mohli, jak jsme pověděli, najít “x” takových chudých nemluvňat v té době, kdy městečko bylo přeplněno cestujícími! Mohli to pastýři také označit za klam a mam, když anděl říká takové podivné věci! Narodil se Kristus Pán a leží v jeslích v plenách. To je něco až nedůstojného!

Pastýři byli také obyčejní lidé, ale slovo pastýř nám ukazuje ještě jinam: Pastýři izraelští bdí nad stádem svého lidu. Byli to tedy lidé, kteří Mesiáše očekávali a když přišel, tak ho bezpečně poznali, ačkoliv měl tak neatraktivní vzhled.

Nedávno jsem u lékaře v Plzni vyslechla posměšnou otázku, zda již mám napsané kázání na vánoce. A o čem že to budu kázat. Sestřička vyprskla: “O pokoře!” Sice se posmívali, ale vlastně řekli velkou pravdu. Bůh se tady pokořil, aby se nám, lidem, přiblížil. Žel, pyšným, kteří mají pro vše posměch, který se tváří jako velká chytrost, se v děťátku v plenách anebo v trpícím na kříži Spasitel nezjeví. Pokora je tou cestičkou k velikému, životnímu štěstí. Ne posměšná kritika všeho a všech, nýbrž pokora, očekávání, přemýšlení nad věcmi – podobně Marie přemýšlela o všech těch věcech, které se při ní staly. Pokora neznamená bezhlavou ovčí tupost. Pravá křesťanská pokora je vidět právě na Marii a Josefovi, na pastýřích, kteří nehodí za hlavu takovou “hloupost” – že by Mesiáš měl přijít v chudobě a bezmoci. Jdou tam, kam jim anděl ukázal a vidí, vidí to, co vidí právě pokorní a očekávající: Vidí Mesiáše v tom novorozenci se svrasklou ještě tvářičkou, vidí v tomto děťátku Mesiáše a věří: Věří, že konečně přišel. Nepochybně musí mít jakési ujištění přímo od Ducha svatého. To je něco, co se nedá předat, co se nedá ani vysvětlit.

Pro toho lékaře a jeho sestru v Plzni jsem ubohou osobou, která slouží něčemu směšnému a překonanému. Kážu o pokoře. To je člověku dneška hrozně k smíchu. Jenže k smíchu už nejsou tragedie, které si člověk tvoří svojí nepokorou, svojí svévolí. Dosadil se na místo Boží a pak se to kolo roztáčí až ke zničení sebe sama. Jenže bez pokory to člověk není schopen vidět.

Bůh všem lidem posílá znamení záchrany. A většinou jsou ta znamení právě taková nenápadná. Když se člověk zamyslí, tak najednou vidí, co všechno ho v životě směrovalo, utvářelo, jaké nenápadné věci změnily směr jeho života. Když se nechal vést Bohem. Mnohý i nevěřící člověk by rád svůj život změnil, ale očekává něco tajemného a velikého, co jej uchopí, co jím smýkne a vše se promění. Většinou námi smýknou spíš nějaké pády a tragédie. To si ovšem nepřejeme. V životě k nám Pán Bůh stále mluví, ale my neumíme naslouchat.

Proto se utišme a zkusme zvažovat, co vše nás potkalo jen v tom minulém roce a co vše bylo znamením od Boha pro nás. Možná objevíme velké věci. Ať nám to Duch svatý dá poznat.

3. Nepřehlédněme je

A s tím jděme i do dalších dnů. Ať nám dá Duch svatý dar pokory, abychom uměli očekávat, jako to uměli pastýři na betlémských pastvinách. Abychom rozuměli Božím znamením. Abychom se neminuli s tím, co pro nás Pán Bůh přichystal, abychom činili právě to, co chce Bůh a ne to, co my si usmyslíme.

Když se podíváme do Písma na znamení, která Pán Bůh dával svým lidem, tak tu najdeme mnoho takových paradoxů, jako jsou jesle a pleny. Tím největším paradoxem je ovšem Kristův kříž. Právě tudy, přes utrpení, vede Boží cesta, aby se Bůh dostal k lidskému srdci, aby ho dostal na svou stranu – ne pro vlastní zadostiučinění, ale že nás miluje a chce pro nás to nejlepší. Nejlepší pro každého člověka je přijmout odpuštění hříchů skrze Kristovu oběť na kříži a dostat nový život z Boha. A s Bohem pokorně chodit. Každý den. Není většího blaha. Pak nepřehlédneme znamení a návěští, která nám Pán Bůh dává. Pak nebudeme odkázáni jen na vlastní síly, pak nebudeme osamělí, nebudeme nikomu nic závidět, budeme vděčni za vše. Pamatujme: Bůh přišel jako chudý a prostý. Dal oběť vlastního života. Takový je On a zjevuje se těm, kdo nesmýšlejí pyšně. Každému, kdo touží, dává Bůh znamení své lásky. V první řadě je to znamení golgotského kříže. A tak přemýšlejme, co to pro nás znamená. Amen.

POSLÁNÍ: Když přišla plnost času, vyslal Bůh svého syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali synovství Boží. (Ga4,4n)

PÍSNĚ: 287, 655, 692, 294, 297.

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=2361

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.