- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Hospodinův výrok

Posted By resil On 13. 1. 2018 @ 23.48 In Aktuality, Kázání a svědectví | Comments Disabled

KÁZÁNÍ 7. LEDNA 2018 V TEPLÉ

Hospodinův výrok
INTROITUS: Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie, zapustí kořeny jako libanonský cedr. (Oz 14,6)
ČTENÍ: Ř 1, 1-7
TEXT: Žalm 110:
Davidův žalm.
Výrok Hospodinův mému pánu:
Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sionu: Panuj uprostřed svých nepřátel!
Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu.
Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka.
Panovník po tvé pravici srazí v den svého hněvu krále.
Bude soudit národy, naplní vše mrtvými těly, srazí hlavu nad velkou zemí.
Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu.
OSNOVA:
1. Ježíš – král a vítěz
2. Ježíš – vůdce Božích bojovníků
3. Ježíš – kněz na způsob Malkísedeka
4. Ježíš – soudce a vládce
1. JEŽÍŠ – KRÁL A VÍTĚZ
110. žalm je žalmem intronisačním, tedy zpíval se při nastolování nového krále na trůn. Křesťané aplikují tento žalm na Ježíše Krista.
Žalm je uveden jako výrok Hospodinův. Výrok by bylo možné také přeložit jako soud, či soudní výrok. To, co o tom králi usoudil Hospodin, nebo co mu přisoudil. A to nás povede celým textem.
Že tu opravdu můžeme myslet na Ježíše, to ukazuje již ta podivná formulace: “Řekl Hospodin mému pánu:” Hospodin přisoudil mému pánu, tedy mému králi, Ježíši, úlohu udatného bojovníka, který porazí všechny nepřátele. Toto není jediné místo, které prorocky vidí Ježíše jako toho udatného reka, bojovníka. Ideální král musel být udatný, nebojácný, musel umět bojovat. Že tento král bude opravdu obdarován bojovným duchem přímo od Boha, naznačuje slovo: “Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sionu.”
Je tedy naplněn od mateřského lůna Duchem svatým, jak se dočítáme i v evangeliu Lukášově. Ten, který byl počat v lůně Mariině, je svatý král a bojovník. Pravý král, přímo prototyp pravého krále, nejudatnější bojovník, který nedopustí, aby bylo Hospodinovo jméno posmíváno, rozdrtí každého protivníka Hospodinova. Je tak udatný, že stane po pravici Boží, bude jeho pravou rukou a vykonavatelem soudu a pomsty.
Když toto čteme a takto tomu rozumíme, tak nám to spíše připomíná situaci, kdy Pán Ježíš přijde podruhé ve své moci, aby vykonal na zemi poslední soud. Když se narodil na zemi jako člověk, tak nikdo netušil, že to novorozeňátko v jeslích a na slámě v nějaké stáji, kde spávali podruzi a pastevci, že toto bude ten slavný král, který není jenom ten zemský, nýbrž nebeský, že je to ten Mesiáš, kterého Izrael očekával!
Podivné jednání Boží, vskutku! Proč přichází do světa červivého hříchem jako člověk – ba co pravím, jako človíček, pozemské dětátko, bezmocné, naprosto bezmocné!
A když začal působit jako dospělý muž, také si neoblékl brnění a nepostavil si vojsko, se kterým by vyhnal římské okupanty, jak si mnozí představovali! I v dospělém věku byl mnohým jen směšnou figurkou, potulným, ne dosti vzdělaným kazatelem, chudým řemeslníkem, o jehož původu bylo možno pochybovat! Jak se to srovnává s proroctvím žalmu 110?
V naší oblíbené velikonoční písni “Buď tobě sláva”, která opěvuje Ježíšovo vzkříšení, také zpívame: “Vítěz tys a král”. A On přece skončil na popravčím kříži jako nějaký vyvrhel! Kde bereme tu jistotu, že On je opravdu ten král a vítěz, ten, který bude vykonávat to poslední narovnání celého světa?
Máme tu jistotu, protože nám to tak Boží slovo říká. Pod povrchem malinkého bezbranného člověka, pod podobou potulného, pro mnohé bláznivého kazatele, pod podobou ukřižovaného je Bůh. Síla Boží se nám v té první fázi naplňování Božích výroků ukázala jako bezmoc, slabost, něco až směšného. Kolik lidí vám to poví: “Ježíš? To byl, prosím vás, chudák. A ti, kdo mu věří, to jsou také takoví chudáci.” Zdá se, že dnes víc než kdy dřív odklání se svět od této podoby Krista. Možná by si dali říci, kdyby přišel v slávě jako nějaký Rambo nebo Spidermann, který by jednou ranou smetl všechno, co je slabé, co nás zdržuje, co se nám nelíbí, co je nám na obtíž. Těžko, velmi těžko přijímá svět Krista v jeho podobě slabosti, porážky a směšnosti.
Čím víc si čteme bibli, tím více se nám zdá, že právě to, co je dnes slabé a churavé a bědné, je v Božích očích blahoslavené. Všimněte si např. postižených dětí: Není v nich pýcha, není v nich naříkání, závist, je v nich spousta vděčnosti a lásky k životu. Jsou blahoslavené. V knize Zjevení je psáno o ohromném zástupu blažených, kteří vcházejí do nebeského Království. Jsou to všichni ti, kteří přišli z velkého soužení. Jsou přijati, neboť nesli nějakým způsobem bídu světa, byli těmi všemi chudými, utiskovanými, znásilňovanými, vykořisťovanými, mučenými…Těmi v nevýhodě, těmi na rubu, když líc světa se koupal v moci, nádheře a hojnosti. Ti, kdo se kochali v blahobytu, jsou v Božích očích ohroženou skupinou společnosti. Ti v nevýhodě, ti sedření otroci, ti postižení a bez důstojnosti jsou přijati, jsou blahoslavení, vcházejí bez nesnází do Božího Království.
A Ježíš se stal jedním z těchto lidí v nevýhodě, jedním z oněch chudých, posmívaných, umučených!
Proč? Protože miluje lidi. Bůh nás tolik miloval, že se stal člověkem, a to člověkem v bědném postavení, aby nám dal ještě příležitost a čas. Mohl přijít jako válečník a rozdrtit, zničit vše, co bylo nakažené a špatné. Ne, On udělal pro nás lidi vše, co mohl, šel až do krajnosti sebeobětování.
2. JEŽÍŠ – VŮDCE BOŽÍCH BOJOVNÍKŮ
V žalmu 110. čteme dále o tom, že tento Ježíš jako udatný válečník skutečně bude mít kolem sebe družinu statečných bojovníků. Přijdou na jeho zavolání, pohotově se odějí do zbroje a vyjedou se svým vůdcem tam, kam On ukáže. Ve světle toho, co jsme si pověděli o Ježíši, který přišel na zemi a je nyní v slávě Otce, už víme, jaká je jeho armáda. Že následuje jeho pozemský příklad a bojuje stejnými zbraněmi, jako bojoval On. On bojoval proti zotročení člověka hříchem a nemocí, ale nebojoval proti člověku. On to mohl udělat, ale protože lidi miloval, dal jim ještě lhůtu. Přišel k nim s láskou, vytvořil tak onen prostor a čas, kterému někdy nerozumíme, proti kterému se bouříme: “Proč to musí být, tohle mezidobí mezi prvním. a druhým příchodem Ježíše? Tolik trápení a bolesti se děje na světě, a Bůh si toho nevšímá? Jak to může dopustit?” Znám jednu velmi starou sestru, která začala chodit do jednoho evangelického sboru. Byla to vzdělaná žena, profesorka češtiny, která se snažila své studenty vést k pravé morálce a vnuknout jim dobré věci. Když jí studenti někdy opláceli sprostotou, plakávala nad nimi celé večery. Tato žena však nakonec ze sboru odešla a nechtěla už nic mít s tím Bohem, který dopouští utrpení nevinných dětí.. Jako Ivan z románu Dostojevského – “Bratři Karamazovi” vrátila Bohu vstupenku do nebe.
Je to tak těžké uvěřit v Boží lásku, když člověk vidí tolik bezpráví a tolik bolesti na světě. Kde je Boží vítězství?
Pamatujme, že co Bůh řekl, to dozajista také splní. To nejsou těšínská jablíčka, to je Boží dokonalý plán spásy. Jestliže ještě stále vyčkává a otálí s posledním spravedlivým narovnáním všeho, pak je to právě z jeho lásky, aby se lidé obrátili k Němu. Aby poznali, že život bez Něj je peklem. Ti, kdo jsou oběťmi v tomto dramatu, v této době čekání, jsou v Jeho očích blahoslavení. Je to pohled ze zorného úhlu věčnosti. Nelze měřit svět pozemskýma očima.
3. JEŽÍŠ – KNĚZ NA ZPŮSOB MALKÍSEDEKA
Další titul, který Ježíš v žalmu 110. dostává, je kněz. Kněz na způsob Malkísedeka. Malkísedek se objevuje v 1. kn. Mojžíšově, kdy žehná Abrahamovi. Je to tajemná postava. Je bez otce a bez matky – tak o něm mluví epištola Židům. Je to tedy duchovní postava, ano, můžeme už zde myslet i na Ježíše, který je podobně jako Bůh od věků na věky. Ježíš jako pravý kněz snímá hříchy z lidí, očištuje je, a to nakonec svou vlastní krví. Zase o tom vypráví celá ep. Židům. V Ježíši je vše, co se v Izraeli vysoko cenilo, co mělo tu pravou autoritu: Je prorok, král i kněz.
4. JEŽÍŠ – SOUDCE A VLÁDCE
Naposledy je nám představen Ježíš-král – jako soudce a vládce všeho. Ta poznámka, že bude pít cestou z potoka, zase ukazuje na to, že je to opravdický král, prototyp krále, kterého lid očekával, že přijde a Davidovo království obnoví: Králové prý při svém uvedení na trůn pili z posvátného Gíchonského pramene u pahorku, na kterém stál chrám. Jméno Gíchon zároveň upomíná na jednu z posvátných řek ráje. To je úchvatný obraz toho, co má ještě Bůh v plánu, toho, co má přijít, toho, o čem jsme mluvili po celý advent: Toho, co nás čeká, co přijde jistojistě, protože to Bůh zaslíbil a na co máme být připraveni jako ti bojovníci, když je jejich velitel zavolá. Za úsvitu, za kuropění, o půlnoci: Tak to naznačoval Pán Ježíš. V každý čas máme být připraveni k duchovnímu boji a k tomu, že On přijde, přijde podruhé a tentokrát to již nebude v bezmoci děťátka v plenác, nýbrž v moci a slávě Božího zmocněnce z nebes,který přijde ke konečnému soudu. Až to nastane, až se skončí čas čekání, skončí se čas příležitosti k obratu k Hospodinu. On bude soudit národy. Každá pýcha a bezbožnost budou zničeny. Jeho hlava bude vyvýšena, tedy – každý jej spatří v té podobě, jaký jest: On je Pán nad celou zemí i nebem.
Co tedy uděláme, udatní Boží bojovníci? Jistě nebudeme sedět za pecí, nýbrž budeme připraveni, když nás Pán vybídne, abychom o něm vydávali svědectví. Neboť lhůta se krátí a On je blízko. Nenechávejme se zastrašovat tím, co vidíme kolem sebe. Nemáme svět a lidi kolem soudit. Modleme se za to, abychom měli Boží oči a srdce. Abychom pociťovali lítost a toužili, aby každý člověk poznal Boha a došel spásy. Amen.
POSLÁNÍ: Milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu svatém, zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. (Ju 20)
PÍSNĚ: 667, 690, 680, 611, 649.

KÁZÁNÍ 7. LEDNA 2018 V TEPLÉ

Hospodinův výrok

INTROITUS: Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie, zapustí kořeny jako libanonský cedr. (Oz 14,6)

ČTENÍ: Ř 1, 1-7

TEXT: Žalm 110:

Davidův žalm.

Výrok Hospodinův mému pánu:

Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sionu: Panuj uprostřed svých nepřátel!

Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu.

Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka.

Panovník po tvé pravici srazí v den svého hněvu krále.

Bude soudit národy, naplní vše mrtvými těly, srazí hlavu nad velkou zemí.

Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu.

OSNOVA:

1. Ježíš – král a vítěz

2. Ježíš – vůdce Božích bojovníků

3. Ježíš – kněz na způsob Malkísedeka

4. Ježíš – soudce a vládce

1. JEŽÍŠ – KRÁL A VÍTĚZ

110. žalm je žalmem intronisačním, tedy zpíval se při nastolování nového krále na trůn. Křesťané aplikují tento žalm na Ježíše Krista.

Žalm je uveden jako výrok Hospodinův. Výrok by bylo možné také přeložit jako soud, či soudní výrok. To, co o tom králi usoudil Hospodin, nebo co mu přisoudil. A to nás povede celým textem.

Že tu opravdu můžeme myslet na Ježíše, to ukazuje již ta podivná formulace: “Řekl Hospodin mému pánu:” Hospodin přisoudil mému pánu, tedy mému králi, Ježíši, úlohu udatného bojovníka, který porazí všechny nepřátele. Toto není jediné místo, které prorocky vidí Ježíše jako toho udatného reka, bojovníka. Ideální král musel být udatný, nebojácný, musel umět bojovat. Že tento král bude opravdu obdarován bojovným duchem přímo od Boha, naznačuje slovo: “Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sionu.”

Je tedy naplněn od mateřského lůna Duchem svatým, jak se dočítáme i v evangeliu Lukášově. Ten, který byl počat v lůně Mariině, je svatý král a bojovník. Pravý král, přímo prototyp pravého krále, nejudatnější bojovník, který nedopustí, aby bylo Hospodinovo jméno posmíváno, rozdrtí každého protivníka Hospodinova. Je tak udatný, že stane po pravici Boží, bude jeho pravou rukou a vykonavatelem soudu a pomsty.

Když toto čteme a takto tomu rozumíme, tak nám to spíše připomíná situaci, kdy Pán Ježíš přijde podruhé ve své moci, aby vykonal na zemi poslední soud. Když se narodil na zemi jako člověk, tak nikdo netušil, že to novorozeňátko v jeslích a na slámě v nějaké stáji, kde spávali podruzi a pastevci, že toto bude ten slavný král, který není jenom ten zemský, nýbrž nebeský, že je to ten Mesiáš, kterého Izrael očekával!

Podivné jednání Boží, vskutku! Proč přichází do světa červivého hříchem jako člověk – ba co pravím, jako človíček, pozemské dětátko, bezmocné, naprosto bezmocné!

A když začal působit jako dospělý muž, také si neoblékl brnění a nepostavil si vojsko, se kterým by vyhnal římské okupanty, jak si mnozí představovali! I v dospělém věku byl mnohým jen směšnou figurkou, potulným, ne dosti vzdělaným kazatelem, chudým řemeslníkem, o jehož původu bylo možno pochybovat! Jak se to srovnává s proroctvím žalmu 110?

V naší oblíbené velikonoční písni “Buď tobě sláva”, která opěvuje Ježíšovo vzkříšení, také zpívame: “Vítěz tys a král”. A On přece skončil na popravčím kříži jako nějaký vyvrhel! Kde bereme tu jistotu, že On je opravdu ten král a vítěz, ten, který bude vykonávat to poslední narovnání celého světa?

Máme tu jistotu, protože nám to tak Boží slovo říká. Pod povrchem malinkého bezbranného člověka, pod podobou potulného, pro mnohé bláznivého kazatele, pod podobou ukřižovaného je Bůh. Síla Boží se nám v té první fázi naplňování Božích výroků ukázala jako bezmoc, slabost, něco až směšného. Kolik lidí vám to poví: “Ježíš? To byl, prosím vás, chudák. A ti, kdo mu věří, to jsou také takoví chudáci.” Zdá se, že dnes víc než kdy dřív odklání se svět od této podoby Krista. Možná by si dali říci, kdyby přišel v slávě jako nějaký Rambo nebo Spidermann, který by jednou ranou smetl všechno, co je slabé, co nás zdržuje, co se nám nelíbí, co je nám na obtíž. Těžko, velmi těžko přijímá svět Krista v jeho podobě slabosti, porážky a směšnosti.

Čím víc si čteme bibli, tím více se nám zdá, že právě to, co je dnes slabé a churavé a bědné, je v Božích očích blahoslavené. Všimněte si např. postižených dětí: Není v nich pýcha, není v nich naříkání, závist, je v nich spousta vděčnosti a lásky k životu. Jsou blahoslavené. V knize Zjevení je psáno o ohromném zástupu blažených, kteří vcházejí do nebeského Království. Jsou to všichni ti, kteří přišli z velkého soužení. Jsou přijati, neboť nesli nějakým způsobem bídu světa, byli těmi všemi chudými, utiskovanými, znásilňovanými, vykořisťovanými, mučenými…Těmi v nevýhodě, těmi na rubu, když líc světa se koupal v moci, nádheře a hojnosti. Ti, kdo se kochali v blahobytu, jsou v Božích očích ohroženou skupinou společnosti. Ti v nevýhodě, ti sedření otroci, ti postižení a bez důstojnosti jsou přijati, jsou blahoslavení, vcházejí bez nesnází do Božího Království.

A Ježíš se stal jedním z těchto lidí v nevýhodě, jedním z oněch chudých, posmívaných, umučených!

Proč? Protože miluje lidi. Bůh nás tolik miloval, že se stal člověkem, a to člověkem v bědném postavení, aby nám dal ještě příležitost a čas. Mohl přijít jako válečník a rozdrtit, zničit vše, co bylo nakažené a špatné. Ne, On udělal pro nás lidi vše, co mohl, šel až do krajnosti sebeobětování.

2. JEŽÍŠ – VŮDCE BOŽÍCH BOJOVNÍKŮ

V žalmu 110. čteme dále o tom, že tento Ježíš jako udatný válečník skutečně bude mít kolem sebe družinu statečných bojovníků. Přijdou na jeho zavolání, pohotově se odějí do zbroje a vyjedou se svým vůdcem tam, kam On ukáže. Ve světle toho, co jsme si pověděli o Ježíši, který přišel na zemi a je nyní v slávě Otce, už víme, jaká je jeho armáda. Že následuje jeho pozemský příklad a bojuje stejnými zbraněmi, jako bojoval On. On bojoval proti zotročení člověka hříchem a nemocí, ale nebojoval proti člověku. On to mohl udělat, ale protože lidi miloval, dal jim ještě lhůtu. Přišel k nim s láskou, vytvořil tak onen prostor a čas, kterému někdy nerozumíme, proti kterému se bouříme: “Proč to musí být, tohle mezidobí mezi prvním. a druhým příchodem Ježíše? Tolik trápení a bolesti se děje na světě, a Bůh si toho nevšímá? Jak to může dopustit?” Znám jednu velmi starou sestru, která začala chodit do jednoho evangelického sboru. Byla to vzdělaná žena, profesorka češtiny, která se snažila své studenty vést k pravé morálce a vnuknout jim dobré věci. Když jí studenti někdy opláceli sprostotou, plakávala nad nimi celé večery. Tato žena však nakonec ze sboru odešla a nechtěla už nic mít s tím Bohem, který dopouští utrpení nevinných dětí.. Jako Ivan z románu Dostojevského – “Bratři Karamazovi” vrátila Bohu vstupenku do nebe.

Je to tak těžké uvěřit v Boží lásku, když člověk vidí tolik bezpráví a tolik bolesti na světě. Kde je Boží vítězství?

Pamatujme, že co Bůh řekl, to dozajista také splní. To nejsou těšínská jablíčka, to je Boží dokonalý plán spásy. Jestliže ještě stále vyčkává a otálí s posledním spravedlivým narovnáním všeho, pak je to právě z jeho lásky, aby se lidé obrátili k Němu. Aby poznali, že život bez Něj je peklem. Ti, kdo jsou oběťmi v tomto dramatu, v této době čekání, jsou v Jeho očích blahoslavení. Je to pohled ze zorného úhlu věčnosti. Nelze měřit svět pozemskýma očima.

3. JEŽÍŠ – KNĚZ NA ZPŮSOB MALKÍSEDEKA

Další titul, který Ježíš v žalmu 110. dostává, je kněz. Kněz na způsob Malkísedeka. Malkísedek se objevuje v 1. kn. Mojžíšově, kdy žehná Abrahamovi. Je to tajemná postava. Je bez otce a bez matky – tak o něm mluví epištola Židům. Je to tedy duchovní postava, ano, můžeme už zde myslet i na Ježíše, který je podobně jako Bůh od věků na věky. Ježíš jako pravý kněz snímá hříchy z lidí, očištuje je, a to nakonec svou vlastní krví. Zase o tom vypráví celá ep. Židům. V Ježíši je vše, co se v Izraeli vysoko cenilo, co mělo tu pravou autoritu: Je prorok, král i kněz.

4. JEŽÍŠ – SOUDCE A VLÁDCE

Naposledy je nám představen Ježíš-král – jako soudce a vládce všeho. Ta poznámka, že bude pít cestou z potoka, zase ukazuje na to, že je to opravdický král, prototyp krále, kterého lid očekával, že přijde a Davidovo království obnoví: Králové prý při svém uvedení na trůn pili z posvátného Gíchonského pramene u pahorku, na kterém stál chrám. Jméno Gíchon zároveň upomíná na jednu z posvátných řek ráje. To je úchvatný obraz toho, co má ještě Bůh v plánu, toho, co má přijít, toho, o čem jsme mluvili po celý advent: Toho, co nás čeká, co přijde jistojistě, protože to Bůh zaslíbil a na co máme být připraveni jako ti bojovníci, když je jejich velitel zavolá. Za úsvitu, za kuropění, o půlnoci: Tak to naznačoval Pán Ježíš. V každý čas máme být připraveni k duchovnímu boji a k tomu, že On přijde, přijde podruhé a tentokrát to již nebude v bezmoci děťátka v plenác, nýbrž v moci a slávě Božího zmocněnce z nebes,který přijde ke konečnému soudu. Až to nastane, až se skončí čas čekání, skončí se čas příležitosti k obratu k Hospodinu. On bude soudit národy. Každá pýcha a bezbožnost budou zničeny. Jeho hlava bude vyvýšena, tedy – každý jej spatří v té podobě, jaký jest: On je Pán nad celou zemí i nebem.

Co tedy uděláme, udatní Boží bojovníci? Jistě nebudeme sedět za pecí, nýbrž budeme připraveni, když nás Pán vybídne, abychom o něm vydávali svědectví. Neboť lhůta se krátí a On je blízko. Nenechávejme se zastrašovat tím, co vidíme kolem sebe. Nemáme svět a lidi kolem soudit. Modleme se za to, abychom měli Boží oči a srdce. Abychom pociťovali lítost a toužili, aby každý člověk poznal Boha a došel spásy. Amen.

POSLÁNÍ: Milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu svatém, zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. (Ju 20)

PÍSNĚ: 667, 690, 680, 611, 649.

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=2368

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.