Vlastnosti svatého Ducha


KÁZÁNÍ 3. NEDĚLI PO ZJEVENÍ PÁNĚ 21. LEDNA 2018 V TEPLÉ

Vlastnosti svatého Ducha
INTROIT: Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. (Ž 91,1)
ČTENÍ: Nu 14, 6-19 a 24
TEXT: 2.Tim 1,7: Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.
OSNOVA:
1. V Duchu svatém není bázeň
2. Duch svatý je síla
3. Duch svatý je láska
4. Duch svatý je rozvaha
1. V Duchu svatém není bázeň
V Písmu je nám mnohokrát řečeno od samého Boha: “Nebojte se! Jsem s vámi!”
Strach je zajisté vlastností vrozenou a bez emoce strachu jako spouštěče pudu sebezáchovy bychom brzy zahynuli. Jestliže nám Pán Bůh říká, že nemáme mít strach, znamená to, že nemáme být zbabělí ve zkouškách víry. Takovou statečnost si ovšem nemůžeme nijak nacvičit a vemluvit. Tu dostáváme spolu s darem Ducha svatého.
O Kálebovi je napsáno, že měl “jiného ducha”, než všichni ti, kteří se báli a děsili. V zaslíbené zemi, kam šli na výzvědy, neviděli nic jiného než to, že jsou tam ozbrojení lidé a obři a že tam zahynou. Litovali, že vyšli z Egypta, kde žili jako otroci. A dokonce se jim to otroctví teď z dálky zdálo jako něco příjemného, dobrého, vždyť měli jakousi jistotu denního přídělu chleba, jistotu místa k bydlení…
Káleb byl jiného ducha – rozumíme, že to byl Duch Boží, který mu dával odvahu a sílu a rozvahu – uměl totiž vidět i jiné věci než jen válečníky a obry – viděl tu zemi slíbenou Hospodinem jako zemi oplývající mlékem a medem a požehnanou a úrodnou. Viděl ji jako připravenou od Boha pro celý izraelský národ, a proto se lid izraelský nemusel bát. Vždyť Pán Bůh je s nimi, kdežto od těch bezbožných lidí, nepřátel, Hospodin odstoupil.
Taková odvážná slova však vzbudila v lidech hněv a dokonce chtěli Káleba a podobně smýšlejícího Jozua ukamenovat.
Duch svatý tedy dává nadpřirozenou statečnost. V Duchu svatém není strach z Božích nepřátel, Duch svatý dává vidět v budoucnosti dobré věci od Hospodina. Kdo má Ducha svatého, nestýská si, nenaříká, nenadává na situaci, na vládu, nesýčkuje: “Špatně to dopadne a bude ještě hůř, počkejte.” Doufá v Hospodina. Patří Hospodinu, a proto je Hospodin s ním.
2. Duch svatý je síla
Nejen že člověk naplněný Duchem svatým nemá strach a není zbabělý, nýbrž je obdařen i nadpřirozenou silou, mocí. A zde se nemyslí jen na konání mocných činů, nýbrž i na odvahu čelit utrpením, překážkám, útlaku většiny, která zbaběle naříká: “Proč se nám tohle stalo?” Každý hlas důvěry a naděje je takovou zbabělou většinou považován za výsměch jejich trápení. Podobně jako prorok, který má jistotu, že Hospodin potrestá zpronevěru lidu a je za to lynčován nekající většinou, je zde Káleb v roli proroka, který pobízí lid k odvaze a je za to lynčován malověrnou, reptající masou lidí. A vlastně také nekající. A prorok dostává nadpřirozenou sílu snášet i takový hrozný útlak, kdy se na něj žene rozezlená většina, která ovšem stojí na té špatné straně. Je to člověk, který má sílu “třeba sám dál pravdu hájit”, jak zpíváme v jedné písni.
3. Duch svatý je láska
Bůh dává svým věrným svou lásku. Odvahu, sílu, lásku. Zde se jedná samozřejmě o tu lásku agapé, lásku, přicházející od Boha. Není to jen cit, není to jen altruismus, filantropie, dobrý povahový rys. Je to láska, kterou člověk dostává od Boha jako dar. Láska je znamením Božích dětí a kde chybí, vysychá odvaha i síla, moc Boží. Lásku je třeba si neustále vyprošovat. Duch svatý je sám ona láska, stejně o Bohu je řečeno, že je láska. Jsme-li v Bohu, jsme v lásce. Je třeba o Ducha svatého, o Boží lásku prosit na každý den a v každou chvíli. Neustále ji zvát do svého života, neboť ochabujeme-li v chození s Bohem, v první řadě vychládá naše láska.
Přemýšlela jsem nad tím, zda je vůbec možné, aby nastala situace popisovaná apoštolem Pavlem v 1.Kor.13.kp.: “Kdybych měl proroctví a povědom byl všelikého umění, ale lásku bych neměl, nic nejsem.” Je možné, aby se člověka držely dary Ducha svatého, i když nenese ovoce Ducha? Nevím, ale zdá se mi to skoro nemožné. Anebo by to bylo možné snad ještě nějakou chvíli, ale domnívám se, že ztratíme-li Boží lásku, ztratíme i Boží moc. A naopak. Máme-li Boží lásku, máme vše, i kdybychom neměli nějaké zvláštní dary Ducha svatého. Jeho síla, jeho moc v nás přesto bude – a bude to síla jeho lásky, která je nejmocnější, nejpřesvědčivější, nejtrvalejší a nejúžasnější.
4. Duch svatý je rozvaha
Čtvrtou vlastností Ducha svatého, o které píše apoštol Pavel svému žáku Timoteovi, je rozvaha. Dá se to přeložit různě. Mysl způsobná (K), rozumnost, rozmyslnost, také kázeň, možná i pokojná, klidná mysl.
Duchu svatému jsou vzdáleny zlé vášně: Vzteklost, zbrklost, mohli bychom říci ztřeštěnost, prchlivost, neklid, nepokoj, pudovost. Prorok Izaiáš říká: “Kdo věří, nemusí spěchat,” (Iz 29, 16).
Rozvážný člověk spočívá v klidné důvěře v Boží blízkost, v Boží působení. Na Boží zásah se někdy musí čekat, neboť Boží časy jsou jiné než naše. Rozvážný člověk dostává od Ducha svatého klid a pokoj, protože ten člověk ví, že vítězství patří Bohu. Ví, že zvítězí Boží vůle. Jestliže jsme se naučili Bohu rozumět s pomocí Ducha svatého, nemusíme si zoufat, rozhořčeně vykřikovat a reptat proti Bohu, jestliže se nám nevede dobře. Duch svatý nám dá jistotu, že Pán Bůh své právo prosadí, i když to dlouho tak nevypadá. Bůh neoslyší své děti, když k němu s důvěrou volají ve dne i v noci, tak to slibuje Pán Ježíš.
Káleb a Jozue věděli, že země zaslíbená je Boží vůlí pro Izraelity. Proto se neděsili ozbrojených domorodců a obrů, ale byli si jisti, že Pán Bůh už jim tu zemi dal. Lidé, kteří žili jen tím, co viděly jejich oči, které zajímalo jen to, co dobrého kde snědí, jaké výhody na ně kde čekají a zda jim Pán Bůh bude dávat pohodlný život, se ovšem rozzlobili, propadli panice a začali nadávat: “Jaké pokojné odpočinutí v té zemi zaslíbené? Jaký ráj to na pohled? Jen samí vojáci, obři, snědí nás zaživa!”
Nepřipomíná nám to i naše vlastní reakce? “Jen samé zdražování, nezaměstnanost, jde to od desíti k pěti, měli jsme se kdysi dobře, teď se musíme uskrovňovat! A my jsme mysleli, že v té nové svobodě nám bude ještě lépe, že se budeme mít tak, jako se mají na západě! My jsme mysleli, že když uvěříme Ježíši, že On nám hned dá lepší příjmy, pohodlí a blahobyt! Opak je pravdou a všechno se jen zhoršuje!”
Mysl rozvážná zvažuje všechny skutečnosti. Nepanikaří, nezoufá, ale doufá. Mysl rozvážná váží nejen na vahách sobectví, nýbrž dokáže zvažovat situaci i těch, kdo se mají hůř než on. A ví, že to na téhle planetě asi nepůjde k lepšímu, pokud se všichni neuskrovníme, pokud nezvážíme, co můžeme změnit na svém životním stylu, abychom nežili na úkor druhých.
Kázeň, sebeovládání patří k vlastnostem Ducha svatého. Káleb se nerozčílil a neproklel všechny ty zbabělce a reptaly.
Prosme vedle statečnosti, síly a lásky i o mysl rozvážnou, o “v srdci svíci rozumnosti”, jak říká J.A. Komenský. Prosme o to, abychom udusili všechny nedobré vášně a byli pokojní a pokorní před Bohem. Prosme Boha, abychom dovedli nereptat, abychom nenadávali na nic a nikomu. Prosme o to, aby se s pomocí Ducha svatého naše mysl utišila, ať dokážeme mlčet před Bohem a očekávat na něj. On se ujme pokorného, který v něho doufá.
Prosme denně o Ducha svatého, o jeho sílu, o jeho lásku, o jeho rozvahu. Stůjme pevně ve víře. Pán zná své věrné: “Neboj se, jen věř!”, říká nám.
POSLÁNÍ: Neboť toto řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V návratu a v klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla. (Iz 30,15)
PÍSNĚ: 91, 164, 422, 423, 425.
KÁZÁNÍ 3. NEDĚLI PO ZJEVENÍ PÁNĚ 21. LEDNA 2018 V TEPLÉ
Vlastnosti svatého Ducha
INTROIT: Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. (Ž 91,1)
ČTENÍ: Nu 14, 6-19 a 24
TEXT: 2.Tim 1,7: Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.
OSNOVA:
1. V Duchu svatém není bázeň
2. Duch svatý je síla
3. Duch svatý je láska
4. Duch svatý je rozvaha
1. V Duchu svatém není bázeň
V Písmu je nám mnohokrát řečeno od samého Boha: “Nebojte se! Jsem s vámi!”
Strach je zajisté vlastností vrozenou a bez emoce strachu jako spouštěče pudu sebezáchovy bychom brzy zahynuli. Jestliže nám Pán Bůh říká, že nemáme mít strach, znamená to, že nemáme být zbabělí ve zkouškách víry. Takovou statečnost si ovšem nemůžeme nijak nacvičit a vemluvit. Tu dostáváme spolu s darem Ducha svatého.
O Kálebovi je napsáno, že měl “jiného ducha”, než všichni ti, kteří se báli a děsili. V zaslíbené zemi, kam šli na výzvědy, neviděli nic jiného než to, že jsou tam ozbrojení lidé a obři a že tam zahynou. Litovali, že vyšli z Egypta, kde žili jako otroci. A dokonce se jim to otroctví teď z dálky zdálo jako něco příjemného, dobrého, vždyť měli jakousi jistotu denního přídělu chleba, jistotu místa k bydlení…
Káleb byl jiného ducha – rozumíme, že to byl Duch Boží, který mu dával odvahu a sílu a rozvahu – uměl totiž vidět i jiné věci než jen válečníky a obry – viděl tu zemi slíbenou Hospodinem jako zemi oplývající mlékem a medem a požehnanou a úrodnou. Viděl ji jako připravenou od Boha pro celý izraelský národ, a proto se lid izraelský nemusel bát. Vždyť Pán Bůh je s nimi, kdežto od těch bezbožných lidí, nepřátel, Hospodin odstoupil.
Taková odvážná slova však vzbudila v lidech hněv a dokonce chtěli Káleba a podobně smýšlejícího Jozua ukamenovat.
Duch svatý tedy dává nadpřirozenou statečnost. V Duchu svatém není strach z Božích nepřátel, Duch svatý dává vidět v budoucnosti dobré věci od Hospodina. Kdo má Ducha svatého, nestýská si, nenaříká, nenadává na situaci, na vládu, nesýčkuje: “Špatně to dopadne a bude ještě hůř, počkejte.” Doufá v Hospodina. Patří Hospodinu, a proto je Hospodin s ním.
2. Duch svatý je síla
Nejen že člověk naplněný Duchem svatým nemá strach a není zbabělý, nýbrž je obdařen i nadpřirozenou silou, mocí. A zde se nemyslí jen na konání mocných činů, nýbrž i na odvahu čelit utrpením, překážkám, útlaku většiny, která zbaběle naříká: “Proč se nám tohle stalo?” Každý hlas důvěry a naděje je takovou zbabělou většinou považován za výsměch jejich trápení. Podobně jako prorok, který má jistotu, že Hospodin potrestá zpronevěru lidu a je za to lynčován nekající většinou, je zde Káleb v roli proroka, který pobízí lid k odvaze a je za to lynčován malověrnou, reptající masou lidí. A vlastně také nekající. A prorok dostává nadpřirozenou sílu snášet i takový hrozný útlak, kdy se na něj žene rozezlená většina, která ovšem stojí na té špatné straně. Je to člověk, který má sílu “třeba sám dál pravdu hájit”, jak zpíváme v jedné písni.
3. Duch svatý je láska
Bůh dává svým věrným svou lásku. Odvahu, sílu, lásku. Zde se jedná samozřejmě o tu lásku agapé, lásku, přicházející od Boha. Není to jen cit, není to jen altruismus, filantropie, dobrý povahový rys. Je to láska, kterou člověk dostává od Boha jako dar. Láska je znamením Božích dětí a kde chybí, vysychá odvaha i síla, moc Boží. Lásku je třeba si neustále vyprošovat. Duch svatý je sám ona láska, stejně o Bohu je řečeno, že je láska. Jsme-li v Bohu, jsme v lásce. Je třeba o Ducha svatého, o Boží lásku prosit na každý den a v každou chvíli. Neustále ji zvát do svého života, neboť ochabujeme-li v chození s Bohem, v první řadě vychládá naše láska.
Přemýšlela jsem nad tím, zda je vůbec možné, aby nastala situace popisovaná apoštolem Pavlem v 1.Kor.13.kp.: “Kdybych měl proroctví a povědom byl všelikého umění, ale lásku bych neměl, nic nejsem.” Je možné, aby se člověka držely dary Ducha svatého, i když nenese ovoce Ducha? Nevím, ale zdá se mi to skoro nemožné. Anebo by to bylo možné snad ještě nějakou chvíli, ale domnívám se, že ztratíme-li Boží lásku, ztratíme i Boží moc. A naopak. Máme-li Boží lásku, máme vše, i kdybychom neměli nějaké zvláštní dary Ducha svatého. Jeho síla, jeho moc v nás přesto bude – a bude to síla jeho lásky, která je nejmocnější, nejpřesvědčivější, nejtrvalejší a nejúžasnější.
4. Duch svatý je rozvaha
Čtvrtou vlastností Ducha svatého, o které píše apoštol Pavel svému žáku Timoteovi, je rozvaha. Dá se to přeložit různě. Mysl způsobná (K), rozumnost, rozmyslnost, také kázeň, možná i pokojná, klidná mysl.
Duchu svatému jsou vzdáleny zlé vášně: Vzteklost, zbrklost, mohli bychom říci ztřeštěnost, prchlivost, neklid, nepokoj, pudovost. Prorok Izaiáš říká: “Kdo věří, nemusí spěchat,” (Iz 29, 16).
Rozvážný člověk spočívá v klidné důvěře v Boží blízkost, v Boží působení. Na Boží zásah se někdy musí čekat, neboť Boží časy jsou jiné než naše. Rozvážný člověk dostává od Ducha svatého klid a pokoj, protože ten člověk ví, že vítězství patří Bohu. Ví, že zvítězí Boží vůle. Jestliže jsme se naučili Bohu rozumět s pomocí Ducha svatého, nemusíme si zoufat, rozhořčeně vykřikovat a reptat proti Bohu, jestliže se nám nevede dobře. Duch svatý nám dá jistotu, že Pán Bůh své právo prosadí, i když to dlouho tak nevypadá. Bůh neoslyší své děti, když k němu s důvěrou volají ve dne i v noci, tak to slibuje Pán Ježíš.
Káleb a Jozue věděli, že země zaslíbená je Boží vůlí pro Izraelity. Proto se neděsili ozbrojených domorodců a obrů, ale byli si jisti, že Pán Bůh už jim tu zemi dal. Lidé, kteří žili jen tím, co viděly jejich oči, které zajímalo jen to, co dobrého kde snědí, jaké výhody na ně kde čekají a zda jim Pán Bůh bude dávat pohodlný život, se ovšem rozzlobili, propadli panice a začali nadávat: “Jaké pokojné odpočinutí v té zemi zaslíbené? Jaký ráj to na pohled? Jen samí vojáci, obři, snědí nás zaživa!”
Nepřipomíná nám to i naše vlastní reakce? “Jen samé zdražování, nezaměstnanost, jde to od desíti k pěti, měli jsme se kdysi dobře, teď se musíme uskrovňovat! A my jsme mysleli, že v té nové svobodě nám bude ještě lépe, že se budeme mít tak, jako se mají na západě! My jsme mysleli, že když uvěříme Ježíši, že On nám hned dá lepší příjmy, pohodlí a blahobyt! Opak je pravdou a všechno se jen zhoršuje!”
Mysl rozvážná zvažuje všechny skutečnosti. Nepanikaří, nezoufá, ale doufá. Mysl rozvážná váží nejen na vahách sobectví, nýbrž dokáže zvažovat situaci i těch, kdo se mají hůř než on. A ví, že to na téhle planetě asi nepůjde k lepšímu, pokud se všichni neuskrovníme, pokud nezvážíme, co můžeme změnit na svém životním stylu, abychom nežili na úkor druhých.
Kázeň, sebeovládání patří k vlastnostem Ducha svatého. Káleb se nerozčílil a neproklel všechny ty zbabělce a reptaly.
Prosme vedle statečnosti, síly a lásky i o mysl rozvážnou, o “v srdci svíci rozumnosti”, jak říká J.A. Komenský. Prosme o to, abychom udusili všechny nedobré vášně a byli pokojní a pokorní před Bohem. Prosme Boha, abychom dovedli nereptat, abychom nenadávali na nic a nikomu. Prosme o to, aby se s pomocí Ducha svatého naše mysl utišila, ať dokážeme mlčet před Bohem a očekávat na něj. On se ujme pokorného, který v něho doufá.
Prosme denně o Ducha svatého, o jeho sílu, o jeho lásku, o jeho rozvahu. Stůjme pevně ve víře. Pán zná své věrné: “Neboj se, jen věř!”, říká nám.
POSLÁNÍ: Neboť toto řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V návratu a v klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla. (Iz 30,15)
PÍSNĚ: 91, 164, 422, 423, 425.
Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.