- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Nebýt netečný

Posted By resil On 25. 2. 2018 @ 23.26 In Aktuality, Kázání a svědectví | Comments Disabled

První neděle postní – kázal host – bratr M.J.

Nebýt netečný
Dnes budu kázat na text: Dt 22,1-3
Nebudeš netečně přihlížet, jak se zaběhl býk tvého bratra nebo jeho ovce. Vrátíš je svému bratru. Jestliže tvůj bratr není blízko tebe a ty ho neznáš, zaženeš dobytče do svého domu a bude u tebe. Až tvůj bratr bude po něm pátrat, vrátíš mu je. Stejně tak naložíš s jeho oslem, stejně naložíš s jeho pláštěm, stejně naložíš s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratila a tys ji nalezl. Nesmíš být netečný.
Mnozí Izraelité v biblických dobách byli zemědělci a pastevci. Starost o zvířata byla jejich každodenní práce. Pořídit náhradu za zvíře ztracené bylo obvykle dost obtížné – málokdo měl dost peněz, aby si mohl dovolit hned pořídit zvíře jiné. Mnozí obyčejní lidé byli na svých domácích zvířatech přímo závislí obživou. Ovšem majetkové poměry toho, jemuž se děje újma na majetku, biblický text neřeší – prostě když vidíš, že se druhému něco zlého děje, nesmíš být netečný.
Kdo s býky, osly a ovcemi nepracoval přímo, byl s nimi ve styku minimálně při obětech. Zaběhnutí či ztracení domácího zvířete a starost o něj byla každodenní rutina, kterou lidé pracující se zvířaty berou jako samozřejmost.
Dnes už tak často se zvířaty do kontaktu nepřicházíme. Co tedy může tento text říci nám?
Spíše než se zaběhnutým býkem se dnes setkáme například s čísi ztracenou peněženkou, doklady, dokumenty, zapomenutými věcmi v obchodě či kdekoliv jinde; bezradným člověkem, který si zabouchnul byt či auto s klíči uvnitř. Anebo se místo s věcmi setkáme s lidmi, kteří se jako by zapomněli smát a radovat, s lidmi ve smutku a depresích, ztracenými ve svých myšlenkách, obavách, bolestech a zoufalství. S lidmi, kteří ztratili smysl života a víru v Boha a sebe.
Autor biblického textu nás vyzývá, abychom nemysleli jen sami na sebe. Nemáme být neteční. Nemáme chránit sebe sama na úkor druhých. Nemáme kolem druhých chodit jako by se nás netýkali, se zájmem jen o sebe. Nemáme se stranit situací, kdy je slabšímu působeno bezpráví a bolest. Text Deuteronomia mluví o malých každodenních věcech: být na malé a nepatrné věci citlivý, všímat si jich a nepodceňovat je.
Příběh o posledním místě: V pekle zbývá pouze jedno místo pro posledního hříšníka a před peklem je obrovská fronta. Ďábel zjišťuje, kdo je největší hříšník. A tu si náhle všimne jednoho nevýrazného muže. Přijde k němu a ptá se ho, co udělal. Muž odpovídá, že je to dozajista omyl, když stojí před branami pekla, on prý nic neudělal. Prý se vždy držel stranou. Viděl, jak jsou lidi pronásledováni, ale on se k honu nepřidal. Viděl, jak děti umírají hladem, jak jsou lidé prodáváni do otroctví, jak jsou slabí utlačováni, jak lidé neustále přemýšlí, co by si provedli a pomlouvají se. On ale pokušení vždy odolal a nikdy nic neudělal. Ďábel se ptá: “Jsi si jistý, žes to všechno viděl?“ Muž odpovídá: “Na vlastní oči!“ Ďábel se znovu ujišťuje, že ten člověk to všechno viděl a opravdu nic neudělal. Muž jej ujišťuje, že opravdu neudělal nic. Ďábel se zachechtá a řekne: “Tak pojď dál, příteli, to místo patří tobě.“
Proč ďábel nevybral např. nějakého masového vraha? Nebo pedofila či jinak zvráceného člověka?
Odpověď nám pomůže hledat text z Přísloví 24,10-12: Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých. Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt. Což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? Řekneš-li: “My jsme to nevěděli“, což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.
Dnešní texty neříkají nic o tom, že by lidé páchající zlé věci zůstali bez trestu. Bůh odplatí člověku podle jeho činů – v tom výroku je zahrnut soud a odplata. Zlým skutkem je ale i pasivita člověka.
Nejen konání špatných věcí, ale i pouhé přihlížení a tolerování zlých věcí je hřích. A ne malý.
Nebylo Adamovo nic nedělání v ráji, když mu Eva podávala plod ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, naprostým zklamáním a odloučením od Boha?
Nechci strašit peklem a soudy, to rozhodně ne. Sám nejsem bez hříchu, nemám právo kohokoli soudit. Chci jen upozornit na to, abychom nebyli neteční k druhým. Vždyť máme milovat jeden druhého – tedy se o druhého zajímat. Tím, že se budeme snažit být citlivý k druhým lidem v jejich trápení, bolesti či smutku, a budeme pro ně dělat aspoň malé věci, můžeme je povzbudit a dát jim sílu do dalšího zápasu v životě. Povzbudit druhého, vzpomenout si (nezapomenout) – to může dodat obrovskou hnací sílu.
V dobách Starého zákona byl zastáncem nejvíce potřebných sám Hospodin. Nechce Bůh, abychom se i my zastávali druhých lidí, všímali si jich a nebyli k sobě neteční? Abychom jeho lásku a slávu šířili tím, že budeme citliví k potřebným a slabým? Abychom byli zastánci v pověření Hospodina. To však neznamená, že má každý za každou cenu pracovat s narkomany či ubytovávat bezdomovce, jít pracovat do charity či nemocnice, nebo organizovat veliké akce. Ne každý je jako vám známý Kornelius Novak, ne každý má úkol být zvučným hlasem a být vidět. I ti menší a tišší mohou svými dobrými skutky vskrytu docílit velkých věcí.
Můžeme začít prakticky třeba tím, že řekneme pár milých slov sousedovi, nebo někomu ve sboru. Pomůžeme staršímu člověku s nákupem. Nepomlouváme toho, který mě zranil. Nebo třeba navštívit někoho, kdo je sám doma a nemůže ven, začít se zajímat o člověka, kterého se ostatní straní. Často stačí přijít a naslouchat člověku. Nebo upustit od své pravdy, přemoci se a začít první tam, kde byl vztah pokřiven. To vše nečinit z dobrého pocitu, ale v pokoře a z lásky, kterou jsme přijaly do srdce v Ježíši Kristu.
Hřešit neznamená jen činit věci zlé a špatné, ale také nečinit správné věci ve správný čas. Jk 2,15-17: Kdyby nějaký bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by řekl: “Buďte s Bohem – ať vám není zima a hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
Ne každý musí dělat veliké hrdinské činy. Ježíš říká: Cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří, mě jste učinili. Zároveň ale také říká: Cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mě jste neučinili. (Mt 25,40+45). Platí tedy, že víra bez skutků nestačí. Pokud uvěříme, musí na nás být změna vidět – na našem chování, na našich reakcích, na stylu života. Vzorem pro nás je samotný Kristus. On byl svému Otci plně oddán, žil a jednal s láskou ke svým bližním. Činy Ježíše jsou pro nás obrovskou výzvou.
Jsme přeci ospravedlněni vírou a to nám dává svobodu. Svoboda nás vede k činům lásky. Je to zákon vyrytý v srdci – milovat bližního svého, jako sám sebe. Láska a citlivost musí tryskat z našeho proměněného srdce. Projeví-li se tato láska pouze ve shromáždění při chválách a modlitbách a v běžném každodenním životě nebude možné odlišit náš život od života ostatních lidí, zřejmě je něco v nepořádku.
Pán Ježíš byl nápadný, byl jiný, svým chováním a projevem svému okolí tuto skutečnost jasně sděloval. Zajímal se o druhé, nestranil se lidí na okraji, nechodil světem s lhostejností a zaměřeností na sebe. Nebyl netečný. V dnešní době se netečnost – hledět si jen svého – stává běžným jevem, Bible nás zve k něčemu jinému. Být jiný tak, aby to na nás bylo na první pohled patrné, stejně jako na Ježíši: nebýt neteční.
Třeba je právě to jedna z věcí, která dělá z křesťanů sůl světa. Amen

První neděle postní – kázal host – bratr M.J.

Nebýt netečný

Dnes budu kázat na text: Dt 22,1-3

Nebudeš netečně přihlížet, jak se zaběhl býk tvého bratra nebo jeho ovce. Vrátíš je svému bratru. Jestliže tvůj bratr není blízko tebe a ty ho neznáš, zaženeš dobytče do svého domu a bude u tebe. Až tvůj bratr bude po něm pátrat, vrátíš mu je. Stejně tak naložíš s jeho oslem, stejně naložíš s jeho pláštěm, stejně naložíš s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratila a tys ji nalezl. Nesmíš být netečný.

Mnozí Izraelité v biblických dobách byli zemědělci a pastevci. Starost o zvířata byla jejich každodenní práce. Pořídit náhradu za zvíře ztracené bylo obvykle dost obtížné – málokdo měl dost peněz, aby si mohl dovolit hned pořídit zvíře jiné. Mnozí obyčejní lidé byli na svých domácích zvířatech přímo závislí obživou. Ovšem majetkové poměry toho, jemuž se děje újma na majetku, biblický text neřeší – prostě když vidíš, že se druhému něco zlého děje, nesmíš být netečný.

Kdo s býky, osly a ovcemi nepracoval přímo, byl s nimi ve styku minimálně při obětech. Zaběhnutí či ztracení domácího zvířete a starost o něj byla každodenní rutina, kterou lidé pracující se zvířaty berou jako samozřejmost.

Dnes už tak často se zvířaty do kontaktu nepřicházíme. Co tedy může tento text říci nám?

Spíše než se zaběhnutým býkem se dnes setkáme například s čísi ztracenou peněženkou, doklady, dokumenty, zapomenutými věcmi v obchodě či kdekoliv jinde; bezradným člověkem, který si zabouchnul byt či auto s klíči uvnitř. Anebo se místo s věcmi setkáme s lidmi, kteří se jako by zapomněli smát a radovat, s lidmi ve smutku a depresích, ztracenými ve svých myšlenkách, obavách, bolestech a zoufalství. S lidmi, kteří ztratili smysl života a víru v Boha a sebe.

Autor biblického textu nás vyzývá, abychom nemysleli jen sami na sebe. Nemáme být neteční. Nemáme chránit sebe sama na úkor druhých. Nemáme kolem druhých chodit jako by se nás netýkali, se zájmem jen o sebe. Nemáme se stranit situací, kdy je slabšímu působeno bezpráví a bolest. Text Deuteronomia mluví o malých každodenních věcech: být na malé a nepatrné věci citlivý, všímat si jich a nepodceňovat je.

Příběh o posledním místě: V pekle zbývá pouze jedno místo pro posledního hříšníka a před peklem je obrovská fronta. Ďábel zjišťuje, kdo je největší hříšník. A tu si náhle všimne jednoho nevýrazného muže. Přijde k němu a ptá se ho, co udělal. Muž odpovídá, že je to dozajista omyl, když stojí před branami pekla, on prý nic neudělal. Prý se vždy držel stranou. Viděl, jak jsou lidi pronásledováni, ale on se k honu nepřidal. Viděl, jak děti umírají hladem, jak jsou lidé prodáváni do otroctví, jak jsou slabí utlačováni, jak lidé neustále přemýšlí, co by si provedli a pomlouvají se. On ale pokušení vždy odolal a nikdy nic neudělal. Ďábel se ptá: “Jsi si jistý, žes to všechno viděl?“ Muž odpovídá: “Na vlastní oči!“ Ďábel se znovu ujišťuje, že ten člověk to všechno viděl a opravdu nic neudělal. Muž jej ujišťuje, že opravdu neudělal nic. Ďábel se zachechtá a řekne: “Tak pojď dál, příteli, to místo patří tobě.“

Proč ďábel nevybral např. nějakého masového vraha? Nebo pedofila či jinak zvráceného člověka?

Odpověď nám pomůže hledat text z Přísloví 24,10-12: Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých. Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt. Což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? Řekneš-li: “My jsme to nevěděli“, což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.

Dnešní texty neříkají nic o tom, že by lidé páchající zlé věci zůstali bez trestu. Bůh odplatí člověku podle jeho činů – v tom výroku je zahrnut soud a odplata. Zlým skutkem je ale i pasivita člověka.

Nejen konání špatných věcí, ale i pouhé přihlížení a tolerování zlých věcí je hřích. A ne malý.

Nebylo Adamovo nic nedělání v ráji, když mu Eva podávala plod ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, naprostým zklamáním a odloučením od Boha?

Nechci strašit peklem a soudy, to rozhodně ne. Sám nejsem bez hříchu, nemám právo kohokoli soudit. Chci jen upozornit na to, abychom nebyli neteční k druhým. Vždyť máme milovat jeden druhého – tedy se o druhého zajímat. Tím, že se budeme snažit být citlivý k druhým lidem v jejich trápení, bolesti či smutku, a budeme pro ně dělat aspoň malé věci, můžeme je povzbudit a dát jim sílu do dalšího zápasu v životě. Povzbudit druhého, vzpomenout si (nezapomenout) – to může dodat obrovskou hnací sílu.

V dobách Starého zákona byl zastáncem nejvíce potřebných sám Hospodin. Nechce Bůh, abychom se i my zastávali druhých lidí, všímali si jich a nebyli k sobě neteční? Abychom jeho lásku a slávu šířili tím, že budeme citliví k potřebným a slabým? Abychom byli zastánci v pověření Hospodina. To však neznamená, že má každý za každou cenu pracovat s narkomany či ubytovávat bezdomovce, jít pracovat do charity či nemocnice, nebo organizovat veliké akce. Ne každý je jako vám známý Kornelius Novak, ne každý má úkol být zvučným hlasem a být vidět. I ti menší a tišší mohou svými dobrými skutky vskrytu docílit velkých věcí.

Můžeme začít prakticky třeba tím, že řekneme pár milých slov sousedovi, nebo někomu ve sboru. Pomůžeme staršímu člověku s nákupem. Nepomlouváme toho, který mě zranil. Nebo třeba navštívit někoho, kdo je sám doma a nemůže ven, začít se zajímat o člověka, kterého se ostatní straní. Často stačí přijít a naslouchat člověku. Nebo upustit od své pravdy, přemoci se a začít první tam, kde byl vztah pokřiven. To vše nečinit z dobrého pocitu, ale v pokoře a z lásky, kterou jsme přijaly do srdce v Ježíši Kristu.

Hřešit neznamená jen činit věci zlé a špatné, ale také nečinit správné věci ve správný čas. Jk 2,15-17: Kdyby nějaký bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by řekl: “Buďte s Bohem – ať vám není zima a hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

Ne každý musí dělat veliké hrdinské činy. Ježíš říká: Cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří, mě jste učinili. Zároveň ale také říká: Cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mě jste neučinili. (Mt 25,40+45). Platí tedy, že víra bez skutků nestačí. Pokud uvěříme, musí na nás být změna vidět – na našem chování, na našich reakcích, na stylu života. Vzorem pro nás je samotný Kristus. On byl svému Otci plně oddán, žil a jednal s láskou ke svým bližním. Činy Ježíše jsou pro nás obrovskou výzvou.

Jsme přeci ospravedlněni vírou a to nám dává svobodu. Svoboda nás vede k činům lásky. Je to zákon vyrytý v srdci – milovat bližního svého, jako sám sebe. Láska a citlivost musí tryskat z našeho proměněného srdce. Projeví-li se tato láska pouze ve shromáždění při chválách a modlitbách a v běžném každodenním životě nebude možné odlišit náš život od života ostatních lidí, zřejmě je něco v nepořádku.

Pán Ježíš byl nápadný, byl jiný, svým chováním a projevem svému okolí tuto skutečnost jasně sděloval. Zajímal se o druhé, nestranil se lidí na okraji, nechodil světem s lhostejností a zaměřeností na sebe. Nebyl netečný. V dnešní době se netečnost – hledět si jen svého – stává běžným jevem, Bible nás zve k něčemu jinému. Být jiný tak, aby to na nás bylo na první pohled patrné, stejně jako na Ježíši: nebýt neteční.

Třeba je právě to jedna z věcí, která dělá z křesťanů sůl světa. Amen

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=2380

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.