Místo pro večeři


KÁZÁNÍ NEDĚLE 3. POSTNÍ – “OCULI”-Ž 25,15 – 4. BŘEZNA 2018 V TEPLÉ

Místo pro večeři
INTROITUS: I kdyby mne opustili můj otec i má matka, Hospodin se mne vždy ujme. (Ž 27,10)
ČTENÍ: Mk 14,12-16
TEXT: Mk 4,12-16: Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka.
OSNOVA:
1. Kde chceš večeřet ?
2. Člověk s džbánem vody
3. Nalezli vše, jak jim řekl
1. Kde chceš večeřet ?
Ptáme se, proč kolem poslední večeře Ježíše s učedníky je tolik obstrukcí. Nač máme v bibli tento až legendární příběh o tom, že Ježíš věděl, že je někde někým už vše k večeři připraveno.
Jistě nám to připomíná i připraveného oslíka, který Pána vezl do Jeruzaléma. O tom oslu bylo známo z proroka Zachariáše, že se to tak stane. A legenda říkala, že oslík čeká už staletí, až na něj Mesiáš usedne.
Tak je to i s onou horní místností nachystanou k hostině. Nic se totiž neděje náhodou. Ježíš jde vstříc smrti, činí to vědomě a chystá se na to. Ba dokonce – všechno je na to už přichystáno! Jako by se nejednalo o lynč, nýbrž o veselku.
Tradovalo se, že v Jeruzalémě nesmělo chybět místo pro hostinu velikonočního beránka. Přichystání této hostiny v sobě zahrnovalo pořízení beránka, který se porazil, stáhl z kůže a vyvrhl na chrámovém nádvoří. Maso se doneslo domů, tam se beránek pekl a k němu se vařila omáčka a další jídla příslušná k velikonoční hostině. Také musel být znám počet hodujících. Pro ně se pak připravila polštářovaná lehátka, nádobí, mísy s vodou na omývání apod.Člověk, kterému patřil dům s večeřadlem i hostina již přichystaná, přenechal vše Ježíši a jeho učedníkům. Vypadá to, že to byl onen člověk, který nesl džbán vody.
Ježíš ví, co se stane. A chce v předvečer své smrti být se svými žáky, se svými nejbližšími a nejmilejšími. Bůh to tak nachystal.
Evangelisté často vypravují příběh nebo i legendu, ale oni to nepíší jen tak. I takovéto “příběhy”, modelové příběhy chtějí vypovědět hlubokou pravdu. Bible není snůška faktů tak jako jsou např. dnešní noviny. Evangelisté nejsou zpravodajci v dnešním slova smyslu. Evangelisté různými způsoby chtějí vypovědět pravdu o Bohu, Kristu a člověku.
2. Člověk se džbánem vody
Všimněme si člověka se džbánem vody: Ten dovede učedníky do té místnosti připravené na večeři. Už to má všechno nachystané! Zde smíme myslet na Hostitele – Boha, na toho, který má ve džbánu vodu života. On chystá poslední večeři pro svého milovaného Syna a jeho nejbližší. Je to Bůh i anděl.
A jsme to i my. My jako ti, které On pozval a smíme okoušet Jeho živou vodu a smíme s Ním sedět na hostině již nyní! – A i my máme vytvářet prostor připravený pro hosty a nabídnout jim vodu života a pokrm Ježíše Krista. A jistě tu pomyslíme na křest a Večeři Páně.
Každý sbor, každé společenství kolem Krista Pána je horní místností nachystanou pro příchozí z celého světa.
3. Nalezli vše, jak jim řekl
A lidé to naše místo najdou, jestliže my budeme konat, žít dle jeho slov.
Namítnete snad, že naše sbory, naše společenství – kdo o nich ví? A jsou to často tak ubohá místa. V některých společenstvích je jen několik starých žen.
A přece tato místa, kde setrvává Pán se svými věrnými a nejbližšími, jsou místa té nejbohatší hostiny na světě.
Když má schůzku president s premiérem a obědvají spolu, pak sluhové nachystají vše pečlivě a o vybraném menu se mluví i ve zprávách.
O našich hostinách s Pánem se neví. A přece lidé touží po té vodě živé. A oni netouží po večeři s presidentem, nýbrž po hlubokém společenství s Bohem. Touží po tom, ač o tom možná sami nevědí.
A na nás je, abychom měli tu horní místnost, kde s námi touží Pán večeřet, abychom tu horní místnost měli vždy přichystanou. Vždy, každý den, rok za rokem, v každý čas, dokud Pán nepřijde. Aby naše společenství byla přichystaná pro příchozí, hladové a žíznivé po Bohu. Do dnešního dne je tu a má tu být horní místnost přichystaná pro večeři, pro společenství s Pánem. Nejde tu o vybrané menu, jemná vína, vyšívané polštářky, krásné ubrusy. Jde tu o společenství lásky, které tu musí a má být pro příchozí a hledající, dokud Pán nepřijde v slávě. Pak spolu s Ním budeme všichni večeřet v Božím Království. Amen.
POSLÁNÍ: Když nastala ta hodina, zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: “Velice jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím Království.” (Luk 22,14-16)
PÍSNĚ: 27, 205, 397, 683, 627.

KÁZÁNÍ NEDĚLE 3. POSTNÍ – “OCULI”-Ž 25,15 – 4. BŘEZNA 2018 V TEPLÉ

Místo pro večeři

INTROITUS: I kdyby mne opustili můj otec i má matka, Hospodin se mne vždy ujme. (Ž 27,10)

ČTENÍ: Mk 14,12-16

TEXT: Mk 4,12-16: Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka.

OSNOVA:

1. Kde chceš večeřet ?

2. Člověk s džbánem vody

3. Nalezli vše, jak jim řekl

1. Kde chceš večeřet ?

Ptáme se, proč kolem poslední večeře Ježíše s učedníky je tolik obstrukcí. Nač máme v bibli tento až legendární příběh o tom, že Ježíš věděl, že je někde někým už vše k večeři připraveno.

Jistě nám to připomíná i připraveného oslíka, který Pána vezl do Jeruzaléma. O tom oslu bylo známo z proroka Zachariáše, že se to tak stane. A legenda říkala, že oslík čeká už staletí, až na něj Mesiáš usedne.

Tak je to i s onou horní místností nachystanou k hostině. Nic se totiž neděje náhodou. Ježíš jde vstříc smrti, činí to vědomě a chystá se na to. Ba dokonce – všechno je na to už přichystáno! Jako by se nejednalo o lynč, nýbrž o veselku.

Tradovalo se, že v Jeruzalémě nesmělo chybět místo pro hostinu velikonočního beránka. Přichystání této hostiny v sobě zahrnovalo pořízení beránka, který se porazil, stáhl z kůže a vyvrhl na chrámovém nádvoří. Maso se doneslo domů, tam se beránek pekl a k němu se vařila omáčka a další jídla příslušná k velikonoční hostině. Také musel být znám počet hodujících. Pro ně se pak připravila polštářovaná lehátka, nádobí, mísy s vodou na omývání apod.Člověk, kterému patřil dům s večeřadlem i hostina již přichystaná, přenechal vše Ježíši a jeho učedníkům. Vypadá to, že to byl onen člověk, který nesl džbán vody.

Ježíš ví, co se stane. A chce v předvečer své smrti být se svými žáky, se svými nejbližšími a nejmilejšími. Bůh to tak nachystal.

Evangelisté často vypravují příběh nebo i legendu, ale oni to nepíší jen tak. I takovéto “příběhy”, modelové příběhy chtějí vypovědět hlubokou pravdu. Bible není snůška faktů tak jako jsou např. dnešní noviny. Evangelisté nejsou zpravodajci v dnešním slova smyslu. Evangelisté různými způsoby chtějí vypovědět pravdu o Bohu, Kristu a člověku.

2. Člověk se džbánem vody

Všimněme si člověka se džbánem vody: Ten dovede učedníky do té místnosti připravené na večeři. Už to má všechno nachystané! Zde smíme myslet na Hostitele – Boha, na toho, který má ve džbánu vodu života. On chystá poslední večeři pro svého milovaného Syna a jeho nejbližší. Je to Bůh i anděl.

A jsme to i my. My jako ti, které On pozval a smíme okoušet Jeho živou vodu a smíme s Ním sedět na hostině již nyní! – A i my máme vytvářet prostor připravený pro hosty a nabídnout jim vodu života a pokrm Ježíše Krista. A jistě tu pomyslíme na křest a Večeři Páně.

Každý sbor, každé společenství kolem Krista Pána je horní místností nachystanou pro příchozí z celého světa.

3. Nalezli vše, jak jim řekl

A lidé to naše místo najdou, jestliže my budeme konat, žít dle jeho slov.

Namítnete snad, že naše sbory, naše společenství – kdo o nich ví? A jsou to často tak ubohá místa. V některých společenstvích je jen několik starých žen.

A přece tato místa, kde setrvává Pán se svými věrnými a nejbližšími, jsou místa té nejbohatší hostiny na světě.

Když má schůzku president s premiérem a obědvají spolu, pak sluhové nachystají vše pečlivě a o vybraném menu se mluví i ve zprávách.

O našich hostinách s Pánem se neví. A přece lidé touží po té vodě živé. A oni netouží po večeři s presidentem, nýbrž po hlubokém společenství s Bohem. Touží po tom, ač o tom možná sami nevědí.

A na nás je, abychom měli tu horní místnost, kde s námi touží Pán večeřet, abychom tu horní místnost měli vždy přichystanou. Vždy, každý den, rok za rokem, v každý čas, dokud Pán nepřijde. Aby naše společenství byla přichystaná pro příchozí, hladové a žíznivé po Bohu. Do dnešního dne je tu a má tu být horní místnost přichystaná pro večeři, pro společenství s Pánem. Nejde tu o vybrané menu, jemná vína, vyšívané polštářky, krásné ubrusy. Jde tu o společenství lásky, které tu musí a má být pro příchozí a hledající, dokud Pán nepřijde v slávě. Pak spolu s Ním budeme všichni večeřet v Božím Království. Amen.

POSLÁNÍ: Když nastala ta hodina, zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: “Velice jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím Království.” (Luk 22,14-16)

PÍSNĚ: 27, 205, 397, 683, 627.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.