- ČCE Teplá - http://tepla.evangnet.cz -

Láska

Posted By resil On 12. 3. 2018 @ 0.56 In Aktuality, Kázání a svědectví | Comments Disabled

KÁZÁNÍ NEDĚLE 4.POSTNÍ 11.BŘEZNA 2018 V TEPLÉ. “LAETARE”: (Iz 66,10). Výroční sbor. shrom.

Láska
INTROITUS: Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě. (Ž 25,8)
ČTENÍ: 1.J 4,7-12
TEXT: 1.J 4,20-21: Řekne-li někdo: Miluji Boha, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.
OSNOVA:
1. Milovat Boha
2. Milovat bratra
3. Láska k Bohu a bližnímu je totéž
1. Milovat Boha
Říkáme to rádi: “Miluji Boha. Miluji Ježíše.” Je správné, že se přiznáváme k tomu, čemu věříme. Někdy s tím ale máme potíž. Ano, máme rádi Boha, ale jakým způsobem vlastně se naše láska projevuje? Že mu to říkáme, že máme neustále slastné pocity Boží přítomnosti, jeho milující náruče? Přicházejí chvíle, kdy nemáme žádné pocity, žádné prožitky Boží přítomnosti. A všechno naše nadšení se kamsi ztrácí. A my z toho býváme nešťastní, protože přece křesťan by měl chodit neustále v Boží přítomnosti a měl by sršet do daleka radostnou jistotou Boha.
Milovat Boha je přikázáním. Již ve Starém zákoně to čteme: Miluj Boha z celého svého srdce, z celé své duše a ze vší síly. Když si to však rozebereme, tak to neznamená mít stále krásné pocity, nýbrž uvidíme, že je to spíše záležitost vůle. Komu sloužím, komu se zasvětím, komu věřím, na koho spoléhám. A už nekoukám jinam, po jiných oporách. Už nechci pracovat pro nikoho jiného. Vybral jsem si. Není již mým cílem hledat, ale líbit se tomu, koho jsem si vybral.
Naše láska k Bohu je ovšem podmíněna tím, co napřed Pán Bůh vykonal z lásky k nám: Vyvolil si nás, hledá nás, touží po nás. Poslal nám svého Syna. Obětoval se za nás, aby nám ukázal, kam až dokáže jít láska. Až za hrob. Ježíš se nezalekl ponížení, potupy, utrpení, násilné smrti. Proto my milujeme, říká Jan, protože Bůh napřed miloval nás. Naše láska, naše odevzdání se jemu je odpovědí na jeho bezpodmínečnou, absolutní lásku k nám, lidem.
2. Milovat bratra
Pakliže láska k Bohu nejsou jen pocity a vděčnost, pakliže je to zasvěcení se do jeho služeb, tak se to v našem životě musí projevit. Boha však nemiluje ten, kdo je nejnábožnější. Jan vystihuje vrchol křesťanství: Boha miluje opravdu ten, kdo slouží bližním. Kdo miluje bratry a sestry a vůbec lidi. Dokonce říká: Kdo bližního nemiluje, nemůže milovat ani Boha. Lže o lásce k Bohu ten, kdo má v srdci nenávist k bratrovi.
A je to tak jednoduché: Představme si ctihodnou postarší manželskou dvojici křesťanů, evangelíků, jak jedou autem z kostela. Tam se modlili, poslouchali kázání, krásně se usmívali na sestry a bratry. Po bohoslužbách on měl ještě poradu staršovstva, kde jako vážený presbyter moudře o čemsi ve sboru rozhodoval. A jak jedou domů na oběd, spatří v parku rómskou rodinu, jak se rozvalila na trávě: A už začnou kroutit pohoršeně hlavami, koho nám to sem zase čerchmant poslal, co bude z našeho města, když tady máme teď samý černý, co nechtěj dělat. Nu, a kampak se poděla láska? Kam se dostáváme takovými postoji? Vidíme naše bližní a nedokážeme je milovat. Jak tedy můžeme milovat Boha, kterého nevidíme, ptá se autor listu? A takových drobných příkladů v našem všedním dni je mnoho a mnoho.
Přátelé, my všichni jsme lháři, jak říká Jan, protože nedokážeme milovat své bližní. A možná, že i v křesťanském sboru jsou lidé, kterým se raději vyhnu. O kterých vím své. Jsou divní a s nimi se bavit nebudu. Kam se poděla naše křesťanská identita? Vzala ji nenávist k bližnímu.
3. Milovat Boha a bližního je totéž
Toto místo Janova listu je pro mne vrcholem křesťanství. Jistě, autor zde bojoval s bludaři první církve. Mnozí byli nakaženi gnózí a prohlašovali, že přece nezáleží na tom, jak jsme dalece hříšní, že záleží na naší víře, zda jsme spaseni. Jan říká, že věříme-li Bohu a milujeme ho, musíme také milovat své bližní. Nejde to vůbec rozdělit, poněvadž Boží láska přece z nás dělá nová stvoření, schopná milovat. Schopná milovat i lidi divné a všelijaké a černé a žluté a migranty i zločince. Ano, tak to je. Láska je totiž jediným motorem života na zemi. A láska jediná je s to proměnit život náš a životy našich – i všelijakých – bližních. A jestliže druhé milujeme, pak to nemá být jen slovem, jak říká Jakub, ale činem, pomocí, službou, ano, obětí. A to právě nám ukázal náš Pán Ježíš Kristus: Můžeme dokonale ovládat dogmata, jak a proč že Pán Ježíš zemřel na kříži, mít jistotu spasení skrze to. To je však jen začátek. Dokud nepochopíme, že to musíme na každý den žít – uvádět do praxe lásky k bližnímu, pak se stále budeme míjet s Bohem, budeme se míjet s láskou, protože přece Bůh je láska. AMEN.
POSLÁNÍ: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Druhé přikázání je totožné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Mt 22,37nn)
PÍSNĚ: 66, 205, 695, 203, 582 a po VSS 484.

KÁZÁNÍ NEDĚLE 4.POSTNÍ 11.BŘEZNA 2018 V TEPLÉ. “LAETARE”: (Iz 66,10). Výroční sbor. shrom.

Láska

INTROITUS: Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě. (Ž 25,8)

ČTENÍ: 1.J 4,7-12

TEXT: 1.J 4,20-21: Řekne-li někdo: Miluji Boha, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.

OSNOVA:

1. Milovat Boha

2. Milovat bratra

3. Láska k Bohu a bližnímu je totéž

1. Milovat Boha

Říkáme to rádi: “Miluji Boha. Miluji Ježíše.” Je správné, že se přiznáváme k tomu, čemu věříme. Někdy s tím ale máme potíž. Ano, máme rádi Boha, ale jakým způsobem vlastně se naše láska projevuje? Že mu to říkáme, že máme neustále slastné pocity Boží přítomnosti, jeho milující náruče? Přicházejí chvíle, kdy nemáme žádné pocity, žádné prožitky Boží přítomnosti. A všechno naše nadšení se kamsi ztrácí. A my z toho býváme nešťastní, protože přece křesťan by měl chodit neustále v Boží přítomnosti a měl by sršet do daleka radostnou jistotou Boha.

Milovat Boha je přikázáním. Již ve Starém zákoně to čteme: Miluj Boha z celého svého srdce, z celé své duše a ze vší síly. Když si to však rozebereme, tak to neznamená mít stále krásné pocity, nýbrž uvidíme, že je to spíše záležitost vůle. Komu sloužím, komu se zasvětím, komu věřím, na koho spoléhám. A už nekoukám jinam, po jiných oporách. Už nechci pracovat pro nikoho jiného. Vybral jsem si. Není již mým cílem hledat, ale líbit se tomu, koho jsem si vybral.

Naše láska k Bohu je ovšem podmíněna tím, co napřed Pán Bůh vykonal z lásky k nám: Vyvolil si nás, hledá nás, touží po nás. Poslal nám svého Syna. Obětoval se za nás, aby nám ukázal, kam až dokáže jít láska. Až za hrob. Ježíš se nezalekl ponížení, potupy, utrpení, násilné smrti. Proto my milujeme, říká Jan, protože Bůh napřed miloval nás. Naše láska, naše odevzdání se jemu je odpovědí na jeho bezpodmínečnou, absolutní lásku k nám, lidem.

2. Milovat bratra

Pakliže láska k Bohu nejsou jen pocity a vděčnost, pakliže je to zasvěcení se do jeho služeb, tak se to v našem životě musí projevit. Boha však nemiluje ten, kdo je nejnábožnější. Jan vystihuje vrchol křesťanství: Boha miluje opravdu ten, kdo slouží bližním. Kdo miluje bratry a sestry a vůbec lidi. Dokonce říká: Kdo bližního nemiluje, nemůže milovat ani Boha. Lže o lásce k Bohu ten, kdo má v srdci nenávist k bratrovi.

A je to tak jednoduché: Představme si ctihodnou postarší manželskou dvojici křesťanů, evangelíků, jak jedou autem z kostela. Tam se modlili, poslouchali kázání, krásně se usmívali na sestry a bratry. Po bohoslužbách on měl ještě poradu staršovstva, kde jako vážený presbyter moudře o čemsi ve sboru rozhodoval. A jak jedou domů na oběd, spatří v parku rómskou rodinu, jak se rozvalila na trávě: A už začnou kroutit pohoršeně hlavami, koho nám to sem zase čerchmant poslal, co bude z našeho města, když tady máme teď samý černý, co nechtěj dělat. Nu, a kampak se poděla láska? Kam se dostáváme takovými postoji? Vidíme naše bližní a nedokážeme je milovat. Jak tedy můžeme milovat Boha, kterého nevidíme, ptá se autor listu? A takových drobných příkladů v našem všedním dni je mnoho a mnoho.

Přátelé, my všichni jsme lháři, jak říká Jan, protože nedokážeme milovat své bližní. A možná, že i v křesťanském sboru jsou lidé, kterým se raději vyhnu. O kterých vím své. Jsou divní a s nimi se bavit nebudu. Kam se poděla naše křesťanská identita? Vzala ji nenávist k bližnímu.

3. Milovat Boha a bližního je totéž

Toto místo Janova listu je pro mne vrcholem křesťanství. Jistě, autor zde bojoval s bludaři první církve. Mnozí byli nakaženi gnózí a prohlašovali, že přece nezáleží na tom, jak jsme dalece hříšní, že záleží na naší víře, zda jsme spaseni. Jan říká, že věříme-li Bohu a milujeme ho, musíme také milovat své bližní. Nejde to vůbec rozdělit, poněvadž Boží láska přece z nás dělá nová stvoření, schopná milovat. Schopná milovat i lidi divné a všelijaké a černé a žluté a migranty i zločince. Ano, tak to je. Láska je totiž jediným motorem života na zemi. A láska jediná je s to proměnit život náš a životy našich – i všelijakých – bližních. A jestliže druhé milujeme, pak to nemá být jen slovem, jak říká Jakub, ale činem, pomocí, službou, ano, obětí. A to právě nám ukázal náš Pán Ježíš Kristus: Můžeme dokonale ovládat dogmata, jak a proč že Pán Ježíš zemřel na kříži, mít jistotu spasení skrze to. To je však jen začátek. Dokud nepochopíme, že to musíme na každý den žít – uvádět do praxe lásky k bližnímu, pak se stále budeme míjet s Bohem, budeme se míjet s láskou, protože přece Bůh je láska. AMEN.

POSLÁNÍ: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Druhé přikázání je totožné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Mt 22,37nn)

PÍSNĚ: 66, 205, 695, 203, 582 a po VSS 484.

Download PDF

Article printed from ČCE Teplá: http://tepla.evangnet.cz

URL to article: http://tepla.evangnet.cz/?p=2385

Copyright © 2009 ČCE Teplá. All rights reserved.