Naděje pro spoutané


KÁZÁNÍ NEDĚLE 13. PO SV. TROJICI 6. ZÁŘÍ 2009 V TEPLÉ

INTROITUS: Ž 57,8-12: Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. Probuď se, má slávo! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím. Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy, vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

ČTENÍ: Iz 65, 1-5

TEXT: Mk 5,1-20

OSNOVA:   1. Co patří do démonské říše

2. Ježíš přišel osvobodit

3. Vděk i nevděk

1. Co patří do démonské říše

Bráním se škarohlídství. Nemohu se však ubránit dojmu, že se lidé dostávají přes nevěru víc a víc do područí démonských spoutaností.

Démoniak z našeho příběhu je nepochybně duševně nemocný člověk. Nejhorší je na jeho nemoci to, že si sám ubližuje, hrozným způsobem. Bije do sebe kamením a strašně křičí. Tedy sebepoškozování. Možná má bludy, možná slyší hlasy, které ho k tomuto jednání nutí. Nějací běsi jej ženou mezi hroby, do hor, do jeskyň, kde se pohřbívalo. Místo tenkrát považované za nečisté, místo hrůzy.

Také blízkost moře, v tehdejším chápání místo chaosu a zlých sil, a nadto prasata, pro židy nečistá zvířata – to všechno nás má upozornit, že jsme na pohanském území. Tedy, jak to vidí pisatelé Písma, na území démonském. A proto je tu tenhle člověk, jehož se ty zlé démonské síly zmocnily a hrozně jej trápí.

Jak tu nesrovnávat úkazy z evangelia s tím, co vidíme i v naší době. Zdá se, že pokud se člověk vymaní z Božího vedení, je dán na pospas nečistým silám. Hrozím se skutečně těch současných trendů jako je morbidita, satanismus, dále s tím spojené věci jako sebepoškozování, sadismus, sadomasochismus a další a další zvrácenosti, které ani neradno zmiňovat. Podléhají tomu zejména mladí lidé a dokonce už i děti. Četla jsem knihu, která je zpovědí bývalého narkomana. Od dvanácti let prý toužil zemřít jako narkoman. Bůh tohoto mladíka nakonec vysvobodil. Tyto hrátky se smrtí vidíme kolem sebe víc a víc.

Začátky této hrozivé situace mohou vypadat docela normálně: Již v předchozích generacích došlo k emancipaci od Boha. Člověk se zaměřil na pozemský život. Zesobečtěl, jeho srdce ztvrdlo, přestal si dělat výčitky kvůli lakomství a jiným drobným přestupováním Božích přikázání. A ono to působí jako lavina. V další generaci se jde ještě dál: Přestanou se uznávat jakákoliv omezení. Na vše je po ruce odpověď: “A proč ne?” Není-li Boha, proč nehřešit? Proč si nejít jen za svým? Proč si nakonec nezahrávat i s tím, co náleží jen Bohu?

I toto v našem příběhu je: Stádo prasat. Asi dva tisíce kusů. Démoni z toho posedlého člověka vešli do těch prasat, ta se rozběhla jako šílená do moře – jezera Genezaretského a utopila se tam. Lidé pochopitelně bědovali, neboť jim zhynula obživa. Přišli o metráky vepřových pečínek a sádla. A také asi i o oběti pohanským božstvům. Proto nevidí zázrak uzdravení toho strašně posedlého člověka, ale jen tuto ztrátu a prosí Ježíše, ať odejde z jejich krajiny.


2. Ježíš přišel osvobodit

Ježíšovi však jde o člověka. To je základ toho příběhu: Osvobození posedlého, spoutaného, který si sám nepomůže. Přeseknutí pout pohanského zla. Zde by byly bezpředmětné spory o to, zda bylo humánní takto zahubit prasátka. Jistě to nebylo hezké, ale pamatujme na to, že tu jde o zvěst, že Ježíš je Pánem nade vším, že On má moc nade vším stvořením a že nějaké pohanské pověry a pohanská božstva jsou proti němu úplné nic.

To naznačuje i vypravovaní o tom, jak démoniak – a tím vlastně ti démoni v člověku – padá před Ježíšem tváří k zemi. Ježíš je tím nejvyšším Pánem. Jak ho démoni vidí, strachy se krčí, jemu se klanějí, to chce říci spisovatel. A proto také démoniak říká: “Nic ti po mně není, Ježíši, zapřísahám tě, při Bohu, netrap mne!” To, že démoniak vyznává, že Ježíš je syn nejvyššího Boha, znamená, že démoni ví, kým Ježíš je a zároveň by ho rádi ovládli. Proto ho volají jménem.

Ježíšovo slovo je však mocné. Démoni jsou nuceni přiznat, že jejich jméno je Legie, takže jich mohlo být až čtyři tisíce. A pak musí okamžitě odejít, když Ježíš poručí. Prosí, aby mohli jít do prasat a Ježíš jim to dovolí. To je důkaz, že Ježíš je tu Pánem.

Ptáme se, proč muselo dojít k této zápletce, proč ta prasata musela zahynout tak hrozným způsobem. Nepochybně je to polemika proti pohanským rituálům, kdy se božstvu přinášela právě prasata. A o moři jako živlu zlém a protibožském jsme už mluvili. Možná i ty hroby, hřbitovy jsou nějakou polemikou proti uctívání říše mrtvých, což bylo v tehdejším Orientu také rozšířené.

Vykladači říkají, že jádrem příběhu je nepochybně uzdravení duševně nemocného člověka. Vyprávění tento příběh pak umístilo do krajiny Desetiměstí u Genezaretského jezera a odsoudilo pohanství té oblasti.

3. Vděk i nevděk

Šlo i o to, že se tato oblast vzpírala Ježíši. Proto Ježíš nedovoluje uzdravenému, aby s ním chodil, ale posílá ho zpátky do jeho domova. Tedy do té pohanské oblasti:”Jdi domů ke svým blízkým a zvěstuj jim, jak velké věci ti Pán učinil a smiloval se nad tebou.” A je krásné, když můžeme číst: A on šel a začal kázat veřejně v Desetiměstí, jaké věci mu Ježíš učinil a všichni žasli. Takto jedná ten, kdo je vděčný. Takto jedná ten, koho Ježíš osvobodil a on o tom nemůže mlčet.

Na druhé straně vidíme však i nevděk, až hněv proti Ježíši. Nechtějí ho v Desetiměstí. Vypudili ho ze svého kraje. Takového rozvraceče tradic a náboženství a ničitele jejich posvátného majetku oni nepotřebují.

To je také důležitý bod v tomto příběhu. Když byl ap. Pavel v Efezu, jeho kázání o Ježíši bylo tak mocné, že kouzelníci, kteří se zabývali zaklínáním, přinesli své velmi drahé kouzelnické knihy a spálili je. A právě v Efezu došlo k velikému vzbouření, když hrozilo, že se lidé obrátí k Ježíši, a přestanou uctívat bohyni Artemis. Tím by byl zničen obchod se soškami Artemidina chrámu. To nechtěl dopustit Demétrios, řemeslník, který tyto modely vytvářel , a proto ze strachu o svou živnost pobouřil lid proti Pavlovi.(Sk 19)

Mnohokrát musíme svou víru potvrdit i tím, že se dokážeme vzdávat peněz a věcí. A právě zde tak mnozí selžou a své srdce zatvrdí: Otázka majetku je však v evangeliích přímo prubířským kamenem opravdovosti! Milování majetku je dáno přímo do protikladu k milování Boha! Pro časný majetek ztratit věčnost – řekneme rozumně: “Jak nesmyslné!” A přesto hromadíme majetek, přesto milujeme peníze a neradi se jich vzdáváme, přesto tolik lidí zcela nerozumně hromadí a ještě se při tom dopouští dalších nepravostí. Je jakási zvláštní přitažlivost v tom – vlastnit, mít, disponovat majetkem, penězi. Lidé si tím chtějí zajistit nezávislost. Pochopitelně: Kdo nemyslí na zadní kolečka a hned všechno utratí, je také blázen. Ale hromadění peněz a věcí nad skutečnou potřebu je ubohost. Z domnělé nezávislosti se stane závislost tak strašná, že člověka může připravit o věčné nebe.

Jistě můžeme dále polemizovat o tom, kde je hranice toho, co potřebujeme a co už ne. To musí posoudit každý sám za sebe před Bohem. Myslím však, že tu není marná biblická rada odevzdávání

desátku. Jestliže se rozhodneme k tomuto závazku, odpadne složité a někdy i bolestné rozhodování, kolik dát Bohu.

Příběh o utopených prasatech nás totiž varuje: Jestliže si budeme zakládat na majetku, mohl by se nám záhy utopit v nějakém moři tunelů, propadů, krádeží, zpronevěr. Nebylo by to vůbec nic nemožného v dnešní finanční světové krizi. Věřím však na druhé straně, že Bůh požehná těm, kdo své doufání složí jen v něm. A že ochrání své věrné, aby jednou nemuseli žebrat, tak je to v Písmu zaslíbeno.

Závěr: Držet víru v Krista je dnes nějak čím dál těžší. Zdá se, jako by nás ubývalo. Způsoby světa – myslí se tím sobectví, lakomství a vůbec nedodržování Božích přikázání loudí se i do řad Kristovy církve. Bojíme se o ni. Bojíme se o naše děti. Pláčeme nad tím, že tolikeří běsové ovládají náš národ. Čtěme znovu tento příběh: Ježíš je Pán. Nic není větší než On. Jeho se proto chceme držet, Jeho chceme uctívat  a Jemu sloužit, ať si moře zla hučí. Kéž nám k tomu dá Duch svatý sílu víry na každý den.

Modleme se: Prosíme, Bože, drž nás při sobě! Dej, ať vždy vidíme Tvoji sílu, moc tvé lásky, která chce zachránit člověka. Ať nás neděsí přívaly zla,ať dokážeme vstupovat do situací s vědomím Tvé přemáhající moci, s v pevnou vírou ve Tvé vítězství! Amen.

Poslání: Mt 28,18: Ježíš řekl učedníkům: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.”

Písně: 57, 498, 171, 512, 672

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.