Bůh mezi námi


Bůh mezi námi
==========
Kázání při aliančním týdnu modliteb v pátek 15. ledna v BJB Teplá
==============================================

VSTUP: Onen řekne: Já jsem Hospodinův, a jiný se ozve jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: Jsem Hospodinův, a dá si čestné jméno Izrael.

ČTENÍ: Za 8, 14-23. Ž 19, 8-15

TEXT: Za 8, 23: Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí 10 mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha 1 Judejce a řeknou: “Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme , že je mezi vámi Bůh.”

OSNOVA:
1. Situace prorokova
2. Proč se lidé nehrnou?
3. Aby byl Bůh mezi námi

     1. Situace prorokova
     =================
     Prorok Zachariáš působil v podivuhodné době návratu Božího lidu z babylónského zajetí okolo r. 520 př.Kr. Po sedmdesáti letech zajetí a po prvním desetiletí po návratu , ve svobodě. Judejci si již postavili nový chrám a začali světit svátky. Zdálo by se, že vše už bude v pořádku, a prorok do nich buší svými kázáními: Volá je k pravdivosti, věrnosti Bohu, k milosrdenství, lásce a pokoji, k soucitu. Kolikrát právě takhle boří falešné zdání pokoje proroci: Bohu nezáleží na vašich obřadech, ale na vašem srdci, na vašem upřímném životě!

     2. Proč se lidé nehrnou?
     ===================
     Zachariášovo proroctví obsahuje i zaslíbení: Jestliže budete pravdivě žít před Bohem, uvidíte divy! Mnoho lidí váš život tak osloví, že se jim otevřou oči a oni budou chtít být jedni z vás!
     O tom hovoříme v tomto aliančním týdnu modliteb. O tom, že bychom chtěli lidi oslovovat, aby také oni patřili Bohu. A že to máme dělat nejen slovy, ale celým svým životem.
     Navzdory tomu nezakoušíme žádný nával nevěřících do církví. Tu a tam sice padne kapka, ale všude se teď mluví a píše o období sucha. Dokonce je to s námi horší než např. před 20 – 30 lety, kdy tolik mladých lidí poznávalo Krista.
     Také my jsme mohli prožít osvobození od totalitního režimu, církve dostaly více méně své místo na slunci, ale žádný příval se nekonal. Po počátečním zájmu lidí, pro něž často patřit do církve znamenalo jakousi společenskou prestiž přišel zase ponenáhlu odliv a dnes je církev, zdá se mi, celkově sice trpěnou, ale stále častěji nenáviděnou částí společnosti. Možná jsme si to udělali sami i tím, že jsme tolik toužili po uznání ve státě. Už jsme zapomněli, že právě tím už na zač. 4. století do církve začala pronikat nákaza.
     Nějaká nákaza zřejmě bujela i za Zachariáše po návratu ze zajetí. Lidé budovali své nové příbytky, začali spoléhat jen na náboženské zvyky a jejich srdce zlhostejněla. Zvlažněla. Ani o tom snad nevěděli.
     A jsme u toho: Ani o tom nevíme, že je něco špatně. Jen se divíme, že nejsme pro lidi přitažliví, že naše slova nemají žádnou moc. Třeba je to proto, že jsme také my zlhostejněli. Třeba se nepozorovaně něco vkradlo do našeho života, co nám ujídá zájem o Boží věci. Třeba nejsme tak upřímní.
     Četla jsem svědectví jedné paní, která po přijetí euchristie zažívala úplně nebe, záři, radost. Trvalo to asi tři dny. Jenže pak ji naštval manžel a ona mu něco odsekla a ihned bylo po té kráse. Myslím, že v tom příběhu je mnoho pravdy. Myslím, že ten pes je zakopaný právě zde. Že si na Pánu Bohu nemůžeme nic vydupat, pokud opravdu před něj nepoložíme úplně všechno. Pokud budeme zamhuřovat oči před našimi nepravdami a polopravdami – viz prorok – mluví zejména o pravdivosti, což znamená být věrný Bohu!! Pokud se smíříme s našimi nenávistnými pocity a nedůvěrou vůči bratrům a sestrám, pak nečekejme Boží moc v našich životech!
     Na začátku týdne jsme hovořili o pokání. O pokání jakožto změně života, odvratu od věcí špatných k dobrým. A to znamená také ochotu podřídit se úplně, totálně Bohu. Totus tuus, zcela tvůj, Bože, zcela tvá ať jsem. Znamená to dovolit Bohu, aby si posvítil úplně do všech škvírek našeho srdce a nechat si sám sebe ukázat v jeho světle.

     3. Aby byl Bůh mezi námi
     =====================
     V žalmu 19. je úžasná prosba: Bože, zprosť mne i vin, jež jsou mi skryty! Být pravdivý a věrný Bohu neznamená jen to, že nelžu. Někdy mohou být úplně špatné naše postoje a motivy. A proto jsou nepravdivé, ba hříšné. Nemotivuje-li naše konání – a to může být i naše služba Bohu!!! Nemotivuje-li ho láska k Bohu a bližnímu, je pochybné. Může nás motivovat touha vyniknout, vyrovnat se ostatním, trumfnout někoho. Někdy jsme jakoby omámeni sami sebou a žijeme v jakémsi stavu pohrdání druhými. Pozor na to! Jsou to stavy, které si často neuvědomujeme , ale jsou před Bohem hříšné.
     Takové věci kolikrát spíše vycítí nevěřící, kteří mezi nás přijdou. Jak dovedeme být potom odpudiví, i když mluvíme o Pánu Ježíši, jestliže nás nevede láska, ale povýšenost a sudičství!
     Přejeme si, aby lidé přišli a řekli: “Skutečně, mezi vámi je Bůh!” Myslíme si, že se to stane, když lidé uvidí nějaké nadpřirozené projevy? Apoštol Pavel o tom mluví v 1. Kor. Tam hovoří o tom, že nevěřící přesvědčí o přítomnosti Boha prorocké slovo. Skutečně prorocké, takže toho člověka zasáhne v jádru bytosti.
     Usilujme o to, aby měl Bůh mezi námi více místa. Aby lidé, kteří přijdou do našeho shromáždění, kteří přijdou do naší domácnosti, mohli tam nasávat Boha. Aby tím byli přemoženi a aby se po Bohu také roztoužili. Aby řekli: “Chci to, co máš ty!” To se stane, budeme-li opravdu činit pokání a budeme-li pravdiví v slovech i činech. Budeme-li plni lásky, pak mezi námi bude Boží moc, i když se nebudou dít zázraky. Pak budeme přitahovat všechny, kteří touží po změně života, po Bohu. Po tom toužím, za to se modlím, a chci, aby se to naplnilo i na mém životě, amen.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.