Činitelé, ne jen posluchači


Kázání první neděle postní “Invocabit” 21. února 2010 v Teplé
===========================================
Činitelé, ne jen posluchači
=====================

INTROITUS: Hospodine, co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ ? (Ž 8,5)

ČTENÍ: Mt 4,1-11

TEXT: Jak 1, 22-25: Buďte těmi, kdo slovo Boží činí a ne jen poslouchají, jinak klamete sami sebe. Poněvadž jestliže je někdo jen posluchačem a nejedná podle slova, podobá se muži, který pozoruje v zrcadle svoji tvář. Pohledí na sebe, odejde a ihned zapomene, jaký byl. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá při tom, nestane se zapomnětlivým posluchačem, nýbrž bude podle slova jednat. Takový člověk je blažený ve všem, co činí.

OSNOVA:
1. Slyšet Slovo
2. Zákon svobody
3. Činit Slovo

     1. SLYŠET SLOVO
     ==============
     Člověk může za svého života uslyšet leccos, ale vždycky záleží na tom, jak s tím naloží. Jak si to přebere, co si ze slyšeného vybere pro život a co zahodí. Je-li člověk nemoudrý, řídí se všelijakými hloupostmi a zcestnými filosofiemi. Někdy stačí zdánlivě zanedbatelná poznámka, které se však hlupák chytí. Taková poznámka je jako neblahá jiskra, která způsobí ničivý požár. Kolikrát naše životy ovlivní jedno bláznivé slovíčko. Přidá se k tomu nějaká nálada, žádostivost a člověk se vřítí do celoživotního trápení.
     Slovo je zkrátka i čin. V hebrejštině je dokonce poro obé stejný výraz. Dábár znamená slovo i čin. Není tedy jedno ani to, co slyšíme, nebo spíše čemu nasloucháme. V jedné dětské písničce zpíváme: “Dávej pozor moje ucho, co slyšíš !  Vždyť tvůj Otec v nebi hledí na tebe !”
     Není možné utéci před přívalem slov, která na nás všude útočí. Je důležité umět přebírat. A také cíleně poslouchat to, co je kvalitní. Být posluchačem Božího slova je správné a dobré. Je třeba poslouchat, co nám Pán Bůh říká. Podle Jakuba je však důležité, aby člověk věděl, kam patří, čemu vlastně věří a kam směřuje. Jinak je to poslouchání jen možná chvilková zábava, kratochvíle, hledání nějakých zajímavostí, možná i navození sváteční, zbožné nálady. Takový člověk odejde ze shromáždění a říká si: “Pěkné to bylo.” Ale to je všechno. Příští všední den dál počítá své peníze, dále se hádá s manželem, dál hledí podezřívavě a nenávistně na své kolegy. Dál lže a hubuje a pomlouvá. Jeho srdce je od toho, co včera slyšel, daleko. Tohle je přece všední den. Pán Bůh – na toho si udělám čas v neděli. A tak se dál vláčí všedními dny, rozerván a zmítán svými drobnými válkami, hamižností, uražeností, zlobou.
     Tohle je obrázek, který kreslí Jakub. Obrázek zapomnětlivého posluchače.

     2. ZÁKON SVOBODY
     ================
     Je zde však také jiný obrázek: Obrázek člověka, který se zahleděl do dokonalého zákona svobody. Jinými slovy: Zahleděl se do Božího slova. Zahleděl se do evangelia. Té úžasné, vzpružující zprávy o Boží lásce k lidem, o Ježíši Kristu, který osvobozuje od zakletosti do zloby, závisti i hamižnosti. Je tu pozoruhodné spojení, paradox – zákon a svoboda. Lidé si představují svobodu jako libovůli. Toto slovní spojení je geniálním vyjádřením té svobody, kterou nám vydobyl Kristus: Svobody lásky, která neudělá bližnímu nic zlého. Svobody nádherné odevzdanosti Bohu, takže už nemusím bojovat o více peněz, o více moci a slávy ve světě. Jsem znovuzrozeným Božím dítětem, naplněným Duchem svatým. To je má sláva, to je můj zisk. Byl jsem pokřtěn v Krista, ponořen do jeho lásky, do jeho čistoty a svatosti. Proto mohu odhodit to staré, co mne svazovalo, co mě deptalo na každý den znovu a znovu, s čím jsem tak neúspěšně bojoval. Křtem mi byla dána jiná přirozenost, přirozenost Kristova. A já mohu, MOHU žít bez hněvu, hádek, závisti a hamižnosti. Mám svobodu milovat druhé, i když mi třeba ublížili. MOHU odpouštět, vždyť mně samotnému odpustil Bůh tak mnoho! Mohu zachovávat zákon svobody, zákon lásky, poněvadž je ve mně někdo mocnější, než je mé sobectví a moje touha pomstít se. Mohu, mohu milovat, mohu činit dobro a ne zlo.
     Kdo okusí sladkost zákona svobody v Kristu, onu zákonitost lásky, pokoje, pokory, tichosti a sebeovládání, ten při něm chce vytrvat. Takový člověk je doopravdy šťastný, ano blahoslavený. Ve všem, co činí a co bude činit, bude jako strom zasazený u tekoucí vody. Jeho listí neuvadne. Bude vydávat plody lásky a milosrdenství. Bude zářit svými dobrými skutky jako pochodeň. Bude šťastný, ať se stane cokoliv. On už přece není závislý na věcech tohoto světa. Visí na Kristu, je držen Duchem svatým.

     3. ČINIT SLOVO
     =============
     To je ten, který to Boží slovo, které slyší, také činí. Kdo podle něj žije. Kdo ho uvádí do praxe. Řídí se podle něj, i když třeba nemá libé pocity. Je poslušný, protože ví: jednat podle Božího slova, podle zákona svobodné lásky Kristovy je ten nejúžasnější životní styl. Neuhne z něho ani kdyby mu tisíce svůdných sirén zpívalo do uší něco jiného.
     V příběhu o pokušení Pána Ježíše na poušti vidíme divnou věc: Satan je výborným posluchačem. Zná Boží slovo nazpaměť! Jenže on to slovo převrací, karikuje. Chce jím manipulovat, místo svobody chce zotročit.
     Takové věci dovedou dělat i takzvaní křesťané. Boží slovo si překroutit, aby sloužilo jejich žádostem. Zneužít Boží slovo, aby druhými mohli manipulovat. Zdá se mi, že toto je opravdu hřích proti Duchu svatému: Když člověk zneužije Boží slovo, aby druhého k něčemu donutil, aby si ho podmanil, aby sám sebe dosadil na místo Boží. Kolikrát se to v dějinách dělo! Vzpomeňme jen na Wermacht, který měl na opascích svých uniforem heslo: Gott mit uns! Vzpomeňme na inkviziční procesy. Jak je to daleko hroznější, když k násilí a panovačnosti prohnaný člověk zneužije slova Boží!
     Nadarmo Pán Ježíš neříká, že máme být obezřetní jako hadi. Pozor na svody oblečené do andělských rouch! Pozor na svá vlastní srdce, aby si z toho zákona svobody, který máme poslouchat, neudělalo svého ochočeného psíka! To by byla naše zkáza.
     Proto je nutné být neustále zahleděn do Božího zákona lásky. Neustále hledat v Božím slovu, jaká je Boží vůle pro nás. Pro naše společenství, pro mne jako jednotlivce. Jakub ve svém dopisu dává docela prosté příklady, jak máme být činiteli slova: Starat se o potřebné a uchovávat se čistými, to znamená bez hříchu.
     Nastává nám doba postní. Půst neznamenal jen odřeknutí se např. jedení masa, ale především zpytování svědomí. Zkoumejme, co se líbí Pánu. Zkoumejme, v čem sami sebe klameme. V čem ho nechceme poslouchat a jeho slova proto za sebe jen házíme. V čem On nás neustále napomíná a my toho nedbáme a třeba si přitom stýskáme, že se nám nedaří, že nejsme spokokení a šťastní. Možná je ještě něco, co jsme Pánu Bohu neodevzdali, z čeho jsme ještě nečinili pokání. Možná je něco, co Pán Bůh chce, abychom změnili, abychom to pustili ze svých rukou a přišli k Němu v prostotě dítěte, které prosí:
 ”Pane Ježíši, dělej se mnou, co chceš. Jen prosím, přiviň mne k sobě, dej mi znát svou lásku, dej mi svůj pokoj. Amen.”

POSLÁNÍ: Ř 12, 1-2: Vybízím vás tedy, bratři a sestry, skrze milost Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu, to je vaše rozumná bohoslužba. A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž obnovujte se proměnou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je dobré, přijatelné a dokonalé.

PÍSNĚ: 8, 495, 367, 378

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.