Dobrý pastýř


KÁZÁNÍ 2.NEDĚLE PO VELIKONOCÍCH 18.4.2010 V TEPLÉ – “MISERICORDIAS DOMINI” – HOSPODINOVA MILOSRDENSTVI JE PLNÁ ZEMĚ.
====================================================================================================================
Dobrý pastýř
===========

VSTUP: Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. Jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede. (Iz 40, 10n).

ČTENÍ : Za 10,1-8
TEXT: Jan 10,11-16

      Ježíš řekl: “Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř, znám své ovce a ony znají mne, tak jako mne zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.”

OSNOVA:
1. Dobrý a špatný pastýř
2. Poznávají se navzájem
3. Jiné ovce

     1. DOBRÝ A ŠPATNÝ PASTÝŘ
     =======================
     M.J.Hus sám o sobě napsal, že když se rozhodl stát se knězem, doufal v snadné živobytí, dobré jídlo, pěkný oděv, slávu i pohodlí. Když se však začítal do Písma, zjistil, že byl jeho postoj pomýlený a nekřesťanský. Poznal, že touha po dobrém bydle se s pravým křesťanstvím nesnese.
     Pastýř za mzdu najatý – nájemník, jak překládají Kraličtí a také to zpíváme v jedné písni – “nájemníků zbaviž nás” – je vůdce, který by si chtěl z tak důstojného postavení pastýře církve Kristovy udělat dojnou krávu. Námezdný pastýř, pastor, farář, ale také presbyter, kdokoliv odpovědný nemůže sloučit pravou odpovědnost s prospěchářstvím, s požitkářstvím, se sobectvím. Prospěchář a sobec ve vůdčím postavení? To je katastrofa. O tom nás poučují celé dějiny a současná politická scéna. Pravý vůdce, za kterým všichni půjdou, bude člověk, který se stará o svěřené lidi či věci jako o své vlastní. Je jako milující rodič, který se dovede za své děti i obětovat.
     Špatný vůdce nakonec sám stádo rozhání a hubí. Na ovcích mu nezáleží. Jsou přece jen zdrojem jeho příjmu. Neujímá se slabých a nemocných kusů, ale nechá je pojít. Sám má plné koryto, ovcím dává jen odpad.
     Nikdo z lidí sám od sebe nemůže být dobrým a odpovědným člověkem. Každý z nás je nějak někde odpovědný, někdo nebo něco je mu svěřeno. Každý člověk má tady na zemi pastýřskou roli, která mu byla dána už při stvoření: dostal zemi, aby ji vzdělával a střežil. Člověk však tento svěřený statek zneužil, vydrancoval, poničil. Že je všechno kolem nás tak zakalené, je zásluhou lidského hříchu, lidské vzpoury proti Bohu, lidského sobectví a pýchy.
     Bůh ve svém milostivém příklonu k tomuto pošpiněnému stvoření posílá PRAVÉHO PASTÝŘE – DOBRÉHO PASTÝŘE. JE TO JEŽÍŠ – mohli bychom říci – Bůh sám v lidské podobě sestupuje k padlému stvoření, aby ukázal lidstvu cestu k záchraně. Osobně ukázal lidem, jak mají žít, jak si to s lidmi představoval, kam se mají nasměrovat, aby se vyhrabali z té šlamastyky. Ježíš žil pravý život opravdové poslušnosti Boha, prostý sobectví, vypočítavosti, život totální vydanosti Bohu a lidem. Pozor, to neznamená, že se choval jako ovce, se kterou by si mohl dělat každý, co by chtěl. Ježíš žil v cílené poslušnosti, která se nedala odradit nikým a ničím. Jeho poslušnost nebyla slepá, ale uvědomělá. Chtěl to, co chtěl Bůh. Šel na kříž s plným vědomím toho, co dělá. Šel na kříž ne pro to, aby byl oslavován jako mučedník, ale proto, protože dokonale MILOVAL LIDI.

     2. POZNÁVAJÍ SE NAVZÁJEM
     ========================
     LÁSKA dělá tedy z vůdce dobrého pastýře , z člověka pravého otce, pravou matku, pravého dělníka. Láska k těm, za něž nesu odpovědnost, kteří jsou mi svěřeni. Tuto pravou a dokonalou i dokázanou lásku vnesl Ježíš do našeho světa. U něho se jí učíme, od něho ji dostáváme. Jistě máme před očima mnohé zářné příklady lásky a odpovědnosti i oběti lidské, avšak i tyto příklady většinou nabíraly svou sílu právě v Kristově lásce.
     V té kapitole 10. ev. Janova se píše o tom, že Ježíš zná své ovce a ony znají jeho. A dokonce že Ježíš své ovce volá jménem. Na tom právě můžeme cítit Boží něhu, úžasnou lásku a péči o jednoho každého z nás. Nikdo mu není lhostejný, každého z nás zná jménem – zná nás dokonale a miluje nás bezpodmínečně právě takové, jací jsme. To sloveso “znát” je tady ve smyslu milování, důvěry, spřízněnosti, VZTAHU. Kdo se setká s Boží láskou projevenou v jeho Synu, koho se ta LÁSKA DOTKNE, stává se novým stvořením, novým člověkem. Jeho životní směřování se většinou úplně změní – tak jako se změnilo u M.J.Husa – od vypočítavosti k bezelstnosti, od uzavřenosti k otevřenosti, od lakomství k štědrosti, od lži k pravdě, od zloby k dobrotivosti, od nenávisti k lásce. Je to skutečně obrat, jak se říká, o 180 stupňů. To neznamená, že bychom už nikdy nezhřešili po uvěření či obrácení, avšak naše SMĚŘOVÁNÍ bude k dobru a lásce. Budeme bojovat se zlem, které přichází z našeho vlastního nitra a proti zlu, které by chtělo hubit naše bližní. Tak jako Dobrý pastýř – Ježíš, který odolal pokušiteli a se zlým svedl vítěznou bitvu na kříži Golgoty. To vše udělal pro nás a tak nás dodnes motivuje, abychom jej následovali. Neboť kdo se jednou napije z přetékajícího poháru Boží lásky, ten pozná, že není na světě nic krásnějšího, než následovat Dobrého pastýře jako jeho poslušná ovečka a sám se chová k ostatním lidem podle jeho vzoru – jako dobrý pastýř, který dává svůj život za ovce.
     A jako ovce vchází do ovčince a zase vychází za svým pastýřem na pastvu, tak i my můžeme vcházet do důvěrného vztahu s Ježíšem na každý den a vycházet do tohoto světa, abychom v něm nesli svůj díl zodpovědnosti jako dobří pastýři svěřených statků.

     3. JINÉ OVCE
     ============
     O tom také mluví evangelista Jan: Nejsme tu sami pro sebe ani jako stádečko Kristovo – církev Kristova. Proto ekumenický překlad správně překládá “bude jedno stádo”, ne ovčinec, jak jsme zvyklí z kralického překladu. Ovčinec je cosi ohraničeného a uzavřeného. Sice se tam tak snadno vlk nedostane, ale jestliže tam pronikne, bývá to zkáza. Ovce nemají kam utéct a vlk pak ovce trhá i jen pro zábavu. Stádo pastýř vyhání zrána na pastvu. Je tu nebezpečno, ale také širý rozhled, čerstvý vzduch. Možná přijde bouřka, ale ovce se k sobě stulí a bouři šťastně přečkají. Zase vyjde slunce a tráva se zelená.
     A co je důležité – stádo může být různě velké. Ovčinec pojme jen určitý počet ovcí, kdežto stádo , které má dost prostoru, může růst. Dnes dobře víme, jak je důležité, aby měl dobytek volný výběh a nebyl jen uzavřený v dusném chlévě, bez pohybu a čerstvého povětří. Stádo namačkané v chlévě bývá nemocné a neodolné.
     To je jistě úchvatný obraz pro církev Kristovu, která nemá být nějakou zednářskou lóží s tajemným učením pro zasvěcené. Kde se církev uzavře světu, vede se jí jako tomu dobytku, který je celý rok zavřen v dusnué kleci. Církev má být matka, kerá do své náruče zve všechny lidské děti – tedy ty “jiné ovce” podle Jana – lidi s jiným náboženstvím, lidi nevěřící. I ti lidé mimo církev jsou Ježíšovy ovce! To nás možná zaráží, avšak vyjadřuje to Boží touhu, “aby všichni lidé byli spaseni.”
     To by mělo být i naší touhou, jestliže jsme dostali nové srdce od Boha. Měli bychom se na druhé dívat jako na potenciální křesťany, ať už mají cokoliv na svědomí a my nevíme, kdy uvěří. Všechno, co děláme, by k tomu mělo směřovat. Jinými slovy – jsme svým způsobem odpovědni za tyto “jiné ovce”. Máme je přivádět ke stádu tím, že jim budeme ukazovat na Dobrého pastýře, na Ježíše. Na Toho, který je tolik, tolik miluje. Nesmíme je vázat na sebe, ukazovat na sebe, nesmíme je vázat ani k církvi nějakým vemlouvavým způsobem. Ony samy musí POZNAT JEŽÍŠE A NAVÁZAT SE NA NĚJ. Bez vztahu k Ježíši, bez našeho vztahu k Němu i jejich vztahu je všechno pomíjivé a marné. Všechna naše práce v církvi, všechno naše přemlouvání, moralizování, to všechno je k ničemu, jestliže tu není osobní setkání s Tím, který za všechny umřel a je živ. Amen

     MODLEME SE: Prosíme Tě, Pane Ježíši, přijď a dotýkej se našich srdcí, abychom to věděli, že jsi živý a že nás miluješ. Pomáhej nám, prosíme, v následování Tebe, abychom byli tvými poslušnými ovečkami i pastýři, kteří se opravdově a bezelstně starají o svěřené. Prosíme, pomoz nám otevřít se druhým lidem, aby naše církev, náš sbor nebyl náboženskou zkamenělinou, ale živým organismem, který bude růst a vonět do okolí. Prosíme, Pane, přiváděj si i jiné ovce do svého stáda a používej si nás jako vyslance tvé Božské lásky, která se nebojí ztrát a obětí. Proměň nás, Ježíši, voláme k tobě, nenech nás utonout v pýše a zlobě. Proměň nás, Ježíši, svým Božským duchem, najdi si ozvěnu v člověku hluchém. Proměň nás, Ježíši, ať stále více náš život plápolá jak jasná svíce. Amen

POSLÁNÍ: Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. On v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

PÍSNĚ: 23, 439, 421, 417, 425.

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.