Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili


KÁZÁNÍ NEDĚLE 3. PO VZKŘÍŠENÍ – JUBILATE – 25.DUBNA 2010 V TEPLÉ
=============================================
Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili
==========================

INTROIT: Já vím, že vykupitel můj je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí…(Jób 19, 25-27)

ČTENÍ: Jan 20, 24-29
Tomáš, jeden ze Dvanácti, řečený Didymos, nebyl s nimi, když přišel Ježíš. Ostatní učedníci mu řekli: “Viděli jsme Pána.” On jim řekl: “Jestliže neuvidím v jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst do těch ran a jestliže nevložím svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím. ” Po osmi dnech byli opět učedníci uvnitř, a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zamčenými dveřmi a postavil se doprostřed a řekl: “Pokoj vám.” Potom pověděl Tomášovi: “Pohleď na mé ruce a vlož svůj prst do mých ran a vlož svou ruku do mého boku. Nebuď už nevěřící, ale věř.” Tomáš mu odpověděl: “Pán můj a Bůh můj.” Ježíš mu řekl: “Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Šťastní jsou ti, kteří neviděli, a uvěřili.”

TEXT: Jan 20, 29: Blahoslavení jsou ti, kteří neviděli a uvěřili.

Osnova:
1. Očití svědkové
2. Zkoumejme
3. Věřme

     1. Očití svědkové
     =============
     Tomáš, jeden ze dvanácti apoštolů, se může po své zkušenosti zařadit mezi očité svědky Ježíšova vzkříšení. Apoštolové a ženy, které byly v Ježíšově blízkosti, měli skutečné vidění Vzkříšeného. Nebylo to nic zdánlivého. Nebyla to žádná fantazie blouznivých myslí, jak se s tím můžeme setkat i v křesťanství. Nikdo z učedníků se nenacházel v nějakém nábožném vytržení. Učedníci měli docela lidský strach a schovávali se v nějakém domě za zamčenými dveřmi. Když viděli, co se stalo s jejich rabim, mohlo je to jako jeho žáky potkat také. Mysleli tedy spíš na to, jak si zachránit kůži. A k tomu byli určitě velmi zklamaní a smutní z toho, jak to s jejich zázračným Mistrem dopadlo. Nebyla tu žádná živná půda pro mystické zážitky. Jen úzkost a beznaděj. Zklamání, frustrace, bezradnost.
     Do této situace však přichází Vzkříšený se svým: “Pokoj vám.” V našem příběhu přichází již podruhé mezi učedníky. Objevuje se uprostřed nich, zase v neděli. Ačkoli jsou tak dobře zamčeni, On je uprostřed a utěšuje je. Odnímá jejich strach. Není to duch, ale není to ani pozemský člověk. Učedníci mají zjevení, vidění, avšak je to zároveň Ten, který ukazuje své rány po ukřižování.
     To je pozoruhodné. Pro nás to znamená, že nemůžeme nikdy oddělit kříž od Vzkříšení. I náš život na této zemi se pohybuje mezi nadpozemskou radostí , kterou nám dává Vzkříšený Ježíš a mezi utrpením, které pro Ježíše ještě musíme nést. To je ona dimenze, ve které se někdy potácíme a stejně jako učedníci tenkrát býváme bezradní, nerozumíme, proč nás potkávají ty a ony věci. Jsme zkrátka v té pověstné situaci: “Už ano a ještě ne.” Žijeme z Kristova vzkříšení, z jeho Ducha, který dává svým následovníkům, avšak ještě se také dokonává to Kristovo utrpení na jeho pozemském těle, jímž je církev. Tak o tom mluví apoštol Pavel. A nakonec sám Ježíš to mnohokrát učedníkům říkal, že ti, kdo ho budou následovat, budou mít všelijaké potíže, ačkoliv už budou moci brát sílu z duchovní oblasti. Nebudou patřit světu, ale ponesou jeho tíhu. Vždyť právě do tohoto světa byli posláni, aby zde pokračovali v díle svého Mistra. A tak budou mít sice nadpozemskou vnitřní sílu, ale budou procházet podobným utrpením, jakým procházel jejich Učitel.

     2. Zkoumejme
     ==========
     Možná, že už jte si kolikrát říkali: “Nojo, ti učedníci to měli snadné, když měli taková zjevení.” Náš text však nakonec blahoslaví ty, kteří neměli žádná vidění a zjevení, a přesto věří, přesto patří k Boží rodině.
     Tomáš je rozumový člověk. Neuvěří nějakým povídačkám, dokud si nesáhne, dokud se na vlastní oči nepřesvědčí. To není nic špatného. Pán jej také nekárá. Přichází znovu mezi učedníky, jakoby právě kvůli Tomášovi, aby si tedy mohl sáhnout. Aby přímo strčil prst do děr v jeho rukou, aby vložil dlaň do boku, který byl proboden. “Udělej to,” říká Ježíš Tomášovi. “Přesvědč se, abys už nepochyboval o mém vzkříšení”. Vychází vstříc Tomášovu pochybování, ukazuje se mu, aby ho uviděl, vyzývá ho, aby se ho dotkl.
     My tento postoj jako křesťané rádi kritizujeme. My raději vidíme, když někdo hned radostně a bez nějakých “ale” a “jak to” přijímá naše dogmata, naše vyznání víry. Jenomže ono to pak většinou nevydrží, když někdo takto bez přemýšlení uvěří všemu, co slyší, i když slyší  správné věci. Každý z nás si to přece musí nějakým způsobem ohmatat. Nějak to uvidět.
     Tomáš si nakonec nesáhne. Přichází však víra. Zkušenost víry, která mu otvírá vnitřní oči a on jen vyzná: “Můj Pán a můj Bůh!” Ano, zde je vyznání církve: “Ježíš je Bůh. Ježíš je ten pravý, vtělený Bůh.”
     Vypadá to, že Ježíše coby Vzkříšeného učedníci vůbec nepoznali. Jako by byl už jiný, ale On jim jde zase vstříc a ukazuje jim své rány. A pak přichází ta chvíle toho skutečného, vnitřního zjevení, kdy učedníci poznávají Pána a UVĚŘÍ. Jako by tu najednou nezáleželo na tom, co vidí oči, co cítí ruce, ale CO ZAKOUŠÍ SRDCE.
     A to je to, co jsem měla na mysli, když jsem říkala, že i my musíme ty skutečnosti, ty pravdy víry nějak ohmatat a uvidět. Jde však o duchovní skutečnosti, a i naše zkušenost musí být duchovní. Říkáme tomu zjevení. Náhle vnitřně vidíme něco, pro co jsme dříve vůbec neměli ani vyvinuty smysly. Jako bychom dostali nějaké nové, duchovní oči. Jako by se v nás rozvinula nějaká další dimenze vnímání.
     Víme, jak ještě nedávno se vyznávalo pouze to, co mohou vidět naše oči a na si můžeme sáhnout. Ovšem nebylo to ani tenkrát tak docela! Už malé děti vám poví, že nejdůležitější na světě je milovat, když se lidé mají rádi. A můžeme si nějak ohmatat lásku? Materialismus tedy není vůbec tak důsledný, jak se hlásá.

     3. Věřme
     =======
     Ježíš říká Tomášovi: “Teď už víš. Teď už nepotřebuješ oči a ruce. Teď se tvé srdce probudilo a ty věříš. Tak tedy věř.” A spolu s ostatními učedníky dostává také Tomáš poslání: Aby vyšel ze zamčeného domu, aby šel do ulic města a vyprávěl o své víře. Ano, můžeme to tak povědět: Byla to víra založená na určité zkušenosti. Musíme však zdůraznit, že především to byla ta zkušenost vnitřní. Učedníci viděli Pána, oni se ho mohli dotýkat, avšak bez nového srdce by jim to bylo na nic. Bez víry jsou všechny důkazy na nic.
     Někdy se čílíme, když se vědci snaží nějakým vědeckým zkoumáním dokázat, že zázraky popsané v bibli byly možné a jsou rozumově zdůvodnitelné a pochopitelné a tím pro nás přijatelné. Někdy mohou mít i pravdu. Myslím, že se toho nemusíme bát. Nenaruší to žádným způsobem naši víru, jestliže ji budme zakládat na Kristu a ne na nějakých pohádkách. Nepopíráme zázraky, které činil Ježíš a které činili i apoštolé. Věříme, že se mohou dít, kdž bude Pán Bůh chtít, i dnes. Ale zázraky nejsou nutné pro naši víru. Dokonce tak často ani k víře nevedou, nemá-li člověk pro ně oči. Vzpomeňme si, že mnozí židé viděli zázraky uzdravení na vlastní oči, a přece viděli jen to, že Ježíš porušuje zákon. Člověk totiž vidí to, co vidět chce. Jestliže kdo hledá Boha, uvidí ho. Ne tělesnýma očima. Většinou neuvidí nějaký zázrak odporující přírodním zákonitostem. Otevře-li však své srdce Božímu zázraku, duchovnímu zázraku, za zrakem, skryto očím světa, stane se ten div: Div víry, zázrak zrození vztahu Boha a člověka. Zázrak vzkříšení Božího člověka. Povstání duchovního člověka, který dosud byl jako v hrobu. Nyní povstává, aby už nežil jen svým choutkám , ale aby žil Boží život pro Boha a pro druhé lidi.

     A to je zázrak zázraků. Zázrak Vzkříšení, kdy Vzkříšený Pán lásky křísí lidi k novému životu v lásce.

     Modleme se: Pane Ježíši Kriste, ty Vzkříšený a na věky věků živý, vždy znovu k nám přicházíš se svým divuplným: “Pokoj vám! ” Jak Ti děkujeme za tvůj pokoj, který nám nedá nic na světě! Ty se nám zjevuješ, ty za námi přicházíš do našich strachů, pochybností, nejistot, zoufání. Ty se nám ukazuješ jako Pán plný lásky a porozumění. Děkujeme Ti, Pane a Bože náš, děkujeme Ti za zázrak nového vidění, za zázrak víry, který nám dáváš. Chceme Ti už vždycky důvěřovat, náš Pane. Chceme se vždy jistit Tvým slovem o pokoji, odpuštění a novém životě, který máš pro každého, kdo tě hledá a kdo po tobě volá. Děkujeme, Pne náš a Bože náš. Amen.

POSLÁNÍ: Ač jste ho neviděli, milujete ho, ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou radostí a tak docházíte cíle víry, spasení duší.(1.Pt1,8)

Písně: 92, 442, 521, 344

Download PDF Tisk

Komentáře jsou uzavřeny.